Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Ahoj Terinko, neumím Ti poradit, co je dobré a co není pro miminko, každopádně já jsem na Citalecu 20 mg, a chystám se také otěhotnět, a v žádném případě bych léky nevysazovala, protože si myslím, že jsou daleko horší jedy, které matka mnohdy dává miminku do vínku, a dítě se i přesto narodí zdravé, já měla dvě těhotenství hrozné, psychika v háji, imunita taktéž, a obě děti mám autistické, takže teď bych do léků šla, hlavní je fakt být v pohodě a nestresovat se. Ať Ti to dopadne dobře a mimi ať je zdravé (bude, neboj!).

Ahoj holky, je mi 30 ráda bych mimčo, ale v těchto týdnech se mi plně vrátily úzkosti a depka, což jsem poprvé měla asi před 5 lety. Jsem asi 3 roky bez AD. Rozhodla jsem se zkusit tentokrát psychoterapii, jdu příští týden. Ale už teď mám strach, že nakonec stejně skončím na AD a že vše naruší mé plány mít mimčo. Děti ještě nemám.Ještě ani nejsem těhotná a už se bojím všeho. Je to hrozný ty strachy, pak se vždy začnu litovat, proč nejsem jako ostatní. Vím, že je nás víc, máte můj obdiv, že i přesto všechno to zvládáte. Kdo to nezažil, těžko to pochopí, co je nezvladatelná úzkost a depka, sama bych to před 10 lety taky nepochopila.Držte se.

Ahoj holky jsem tu poprvé a prosím o radu.Beru po třech dnech remood ale jen půlku a chtěla bych mimčo myslíte že můžu otěhotnět na gyndě mi řekli že to musím vysadit úplně.Díky

Ahoj holky, všechny vás zdravím. Chtěla jsem se s váma podělit o svou zkušenost. Koncem léta 2008 jsem začala uživat citalec 20mg na generalizovanou úzkostnou poruchu. Pak jsem v lednu zjistila že jsem v 5. týdnu těhotenství a antidepresiva jsem vysadila hned úplně, bylo mi z toho pár dní blbě, motala se mi hlava atd. ale pak to přešlo. Nic jsem dál nebrala jen jako první pomoc při uzkostech jsem měla předepsaný Guajacuran. Teď jsem ve 24. týdnu a zase se mi začaly uzkosti vracet... zhoršuje to i má životní situace, jsem totiž bez partnera. Tak jsem dnes byla za psychiatrčikou a napsala mi opět citalec (ale jen 10 mg), škodlivější muže byt jeho učinek hlavně v 1. trimestru kdy se tvoří základy orgánů. Navíc citalopram opoští tělo 3 dny po vysazení, takže před porodem ho vysadím abych mohla kojit a snad to psychicky nejak zvládnu. Toť moje zkušenost. Držte se.

Ahoj holky, dlouho jsem tady nebyla a tak (když mi spinká moje malinká holčička), tak reaguju na vaše příspěvky... Chtěla bych vás všechny hlavně moc podpořit a snad i potěšit a uklidnit... Jako jsem se sem kdysi i já chodila uklidňovat. Našla jsem tu pár řádků od jedné paní, která psala, že má dvě děti a obě těhotenství brala AD a narodila se jí dvě zdravá miminka (teď už asi velké holky). Během svého těhotenství jsem těchto pár řádků četla snad každý den a držely mě nad vodou. Taky jsem své těhotenství musela zvládnout s Citalecem. Mých "bubáků" mě zbavil během pár týdnů, ale pak zas ty obavy o miminko... člověk se prostě stejně pořád kvůli něčemu strachuje :-). Chci vám jen napsat, že mně se narodila zdravá a nádherná dcera a dělá mi radost už rok a půl. Přiznejte si to, že je něco špatně, přijměte to a řešte! Někdo má cukrovku, někdo má úzkosti - tak to prostě je.. Po své zkušenosti, věřím tomu, že léky dítěti neublíží... a pokud vás hlídá gynekolog a psychiatr, tak že všechno bude dobrý!!!!!!!

Ahoj holky,ja jsembrala Citalec ahned jak sjsem otehotnela,tak mi rekli vsichni doktori,ze musim vysdit,ze je to nebezpecne!Tak jsem vysadila a trpim.Ale vidite kazdy rikan neco jineho

Ahoj,brala jsem antidepresiva v obou těhotenstvích.U druhého jsem ale předčasně terapii ukončila a nedoporučuji to.Léčím se s panickou poruchou a po porodu,protože nebyla doléčená propukla velice silně...Takže jsem brala antidepresiva při kojení a bereu je dva roky v kuse...Děti mám zdravé,doufám!!!!Ester

Ahoj holky.Jsem tady poprvé a jsem velice ráda ,že jsem na tyhle stránky narazila.Trpím tetánií a do toho mi v prosinci 08 na poslední chvíli přišli doktoři na mimoděložní těhotenství.Po tomto životaohrožujicím zážitku,kdy mě celá rodina a známí litovali ,jsem začala trpět panickým strachem o svůj život.Vydržela jsem to čtyři měsíce a zašla jsem k lékaři beru cipralex a na noc neurol.V létě by jsma se chtěli pokusit o další mimi.Léky jsem chtěla vysadit,ale strašně se bojím,že ty stavy příjdou znova.Asi si po Vašich zkušenostech promluvím s lékařkou.Ale jinač 100% pomohli.Jen se bojím co bude bez nich.mějte se a přejí Vám krásná ,zdravá miminka:-)

Dobrý den všem.Jsem tu nová,ale potíže stejné.panicko úzkostnou poruchou.Jak to tady čtu,lituji že před 3roky jsme neměly počítač,a možnost se podívat na tyto stránky.Právě tehdy jsem zjistila že jsem těhotná,ale brala jsem Citalec,a tak mě gynekolog dúrazně doporučil potrat.Né že bych nezvládla těhotenství,ale stavy po porodu.Dítě jsme moc chtěly,u první dcery jsem vúbec nevěděla že mě múže něco takového jako deprase a úzkosti potkat.No 2roky po porodu potkaly.Dodnes lituji toho že jsem za naše 2 nenarozené dítko víc nebojovala.Je mi 34 biologické hodiny dost nahlas bijí na poplach,je mi úzko když vidím kamarádky s kočárkama s 2 dítkem.Tak se zeptám co po porodu?Zvládli jste to?Nebo byla nutná hospitalizace na psichiat.Toho se nejvíc bojím,manžel mě uklidnuje ,že se zbytečně trápím dopředu.Napište prosím jak jate to zvládaly po porodu.

Dobrý den, už jsem také přidala jeden příspěvek, chtěla bych reagovat na váš dopis, já osobně jsem užívala AD asi rok a půl, po roce užívání jsem otěhotněla, ale plánovaně, protože psychyatrička mi řekla, že by to vadit nemělo a že dávky, které užívám, jsou dost nízké a že má pacientky maminky, které jsou na tom ještě hůř. Měla jsem k ní velkou důvěru i když samozřejmě obavy v těhotenství byly, ale jsem optimista a věděla jsem, že je důležitější psychický pohoda a tak jsem se snažila během těhotenství dávky snižovat, na konci těhotenství jsem byla již bez léků, malá se narodila zdravá, dnes je jí 8 a je to moc chytrá a šikovná holka. Péče o ní a pak i o druhou dceru mě tak zaměstnali, že jsem na své starosti a úzkosti úplně zapoměla. Teď po 10 letech se mi najednou z ničeho nic vrátily, takže opět beru AD, myslela jsem, že už to nikdy nezažiju, ale bohužel s tím už člověk bude bojovat asi celý život. No snad to zase za nějaký čas přejde. Myslím, že dnes je život opravdu tak hektický, že se tomu nemůže člověk úplně ubránit. Chci vás tedy jen povzbudit, abyste se toho nebála probrala to s lékaři a šla do toho, protože jak píšete čas utíká a člověk by to neměl odkládat, určitě to zvládnete, musíte tomu věřit a dopředu nemyslet na to jaké to bude po porodu, myslím, že narozené miminko přinese i krásné pocity a chvíle a že i vám možná pak bude lépe a hlavně s péčí o dítě už máte své zkušenosti. Tak vám moc držím palečky. M.

Ráda bych i já reagovala na váš dopis. Mám dvě zkušenosti s braním AD v těhotenství. První se mi narodila dcera ,když jí byly 4 měsíce dostala jsem deprese a musela přestat kojit. Začala jsem brát AD vyzkoušela jsem jich několik než mi vyhovovaly. Po 2 letech jsem neplánovaně otěhotněla ,v té době jsem byla v dost špatném stavu a brala jsem dost prášků. Psychiatrička mě po domluvě s genetikem doporučila potrat. V té době jsem to obrečela. Začala jsem se chránit (ne antikoncepci v prášcích ta mi nebyla mím doktorem vzhledem k depresi doporučena) přesto jsem po 3 letech opět otěhotněla.Gynekolog byl v šoku a já také. Stále jsem brala AD jednu tabletu denně(efectin). Po dohodě s mím psychiatrem jsme se dohodly ,že si dítě nechám a zkusím AD vysadit.Chci ještě dodat ,že jsem těhotenství zjistila v 13 týdnu. Těhotenství probíhalo celkem v pořádku do 8 měsíce kdy mi byl nasazen diazepam.V porodnici po mě chtěly souhlas psychiatra ,že můžu kojit. Narodil se mi zdraví chlapeček,dnes je mu 8 let.Kojila jsem pouze 2 měsíce ,protože se můj stav zhoršil. Byla mi opět nasazena AD,která beru dodnes. Před 2 lety se přidaly panické ataky. Nebala bych se braní AD v těhotenství a příště bych vyzkoušela jiného psychiatra. Každý má jiný názor.Druhé dítě jsem vždycky moc chtěla a dnes jsem ráda ,že jsem to k vůli nemoci nevzdala.Přeji vám ,aby se vám to také povedlo a hlavně to nevzdávejte.Ten malý uzlíček co potom držíte ten za to stojí. Zdravím Andy

Moc Vám děkuji za odpovědi,když to čtu,mám pocit že to zvládnu.2 dítko moc chceme,dceři je 8let,je šikovná,takže bych v ní měla takovou menší pomocnici.Ona sama dlouho touží po sourozenci.Je těžké vysvětlovat proč ona zrovna ho nemá.Zatím se mějte všechny spolubojovnice krásně.

Mám stejnou zkušenost jako Marky. AD (Citalec) jsem brala asi do osmého měsíce těhotenství (snižovala jsem postupně dávku). Po porodu jsem se cítila výborně, žádné úzkosti se naštěstí nedostavily. Bylo spousta práce kolem miminka :-) Kojila jsem rok, to už tedy bez léků. Lékaři (několik psychiatrů, i gynekolog) mi řekli, že horší je brát AD během kojení než během těhotenství. Pokud máte jakýkoliv dotaz a pomohla by vám nějaká další má zkušenost, klidně se ptejte! Jak jsem již psala, i mně tyto stránky pomáhaly v mých obavách o miminko!

Ahoj Ani,prosim te ja mam PP a beru brala jsem AD Citalec,moc mi pomohly....ale brala jsem jenecely pulrok naposled,pred tim dele...ale ted naposled jsem je po poul roce musela vysadit,protoze jsem otehotnela a byla jsem ve 3.tydnu.Doktori mi to zakazali....?Ted jsem skoro v 8.mesici,ale bojim se ze nezvladnu dobu porodni a po porodu.Nejaka holcina tady psala a moooc me vystrasila.Ale mi to vsichni zakazali.Tak jse si rikala ze zacnu znova s lecbou kdyz budepotreba az po kojeni.

Ahojky,taky bych chtěla mimičo,od února mám PP,beru Citalopram,psychiatrička mi řekla,že před otěhotněním mám vysadit,takže jsem cca měsíc na poloviční dávce 10mg,ale nějak se necítím,měla jsem znovu ataky a představa,že přestanu úplně mě docela děsí.Mimčo hrozně chci,ale představa těhu a porodu mi nedělá dvakrát nejlíp,nevím,jestli je to normální i bez PP,když se jedná o první mimčo nebo je to způsobené právě panickou.Chci se objednat ještě k jednomu psychiatrovi na konzultaci a doufám,že mě trochu podpoří.