Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Já jak výše zmíněno beru AD v těhu a i minule jsem s AD kojila a kojit hodlám i teď. Ony se ty názory ohledně AD a těhotenství a AD a kojení hodně mění. Zpočátku se říkalo, že AD v těhu vůbec, pak vysadit na první tři měsíce a na poslední trimestr a teď se od toho úplně odstoupilo.Sice někteří doktoři se toho stále drží, ale co jsem četla novější názory, tak ty to absolutně vyvrací. Co se týče kojení, dřív automaticky zastavovali laktaci, dnes už to také není pravidlo.Konkrétně výše zmíněný Zoloft se považuje v kojení za jeden z nejbezpečnějších. Názorů je tedy mnoho a já s dostupnými informacemi prostě volím raději kojit, protože to mám prostě vyzkoušené. Takže pokud to půjde, tak jsem rozhodnutá tímto směrem.Vám všem ostatním mnoho zdaru.

Ahojte,i já bojuji s depresí.Ted už 6 rokem beru Zoloft..100 večer a 100ráno.S manželem se pokoušíme o IVF,gynekolog mi řekl že mi AD v těhotenství nevadí..Ale psychiatr mi těhotenství zakázal.Prý bych uškodila dítěti.KOmu mám tedy věřit?Umíte někdo poradi?..děkuji

Nevím, zkusit toho pana doktora v Bohnicích, toho pana doktora Čermáka, jak si ho tu holky chválí?Jinak já bych do toho těhu rozhodně šla a neobávala bych se, sice se tvrdí, že na začátku je lepší snížit dávku a pak teprve navýšit cca po 1. trimestru, ale právě tohle by snad měl poradit lékař. Taky zkusit samozřejmě změnit psychouše, tenhle je evidentně na prd.

Ahoj holky, je mi teprve 20 let, ale za pár měsíců se budu vdávat a za pár let určitě budeme chtít i miminko. Mám ale strach z těch prášků, trpím taky depresemi ale léčba se ještě pořádně nerozjela. Zoloft ( polovinu 50 mg, tedy 25 mg) beru každé ráno už několik měsíců, tuším 10, ale musím se přiznat že jsem si někdy týden prášek vůbec nedala, teď vím že je to špatně. Říkala jsem si že když je mi dobře, tak ho snad nepotřebuju, ale ono to má léčit a já jsem to podcenila. Takže teď to beru pravidelně každý den teprve 2 týdny, ale nevím jestli je dávka dostačující, protože jsem měla včera a vlastně i dnes úukosti a špatné pocity, ale nejspíš jsem si to sama vyvolala, protože jsem brouzdala na netu a zjištovala si věci o depresích a četla kam až to může zajít a to mě rozhodilo a lekla jsem se..
Navíc vidím že většina lidí má pro své deprese důvod, v životě mají těžké období vše na ně padá stres atak, ale já nemám důvod, proto se bojí že moje šance na léčbu je menší ( přemýšlela jsem o hypnóze, tam by snad byla možnost že se dozvíme z mého podvědomí pravý problém)
Jediná špatná věc co se mi stala je dávno za mnou. Tak nevím proč se objevili deprese až v 19ti letech. V deseti mi umřel tatka, kterého jsem hrozně milovala, ale to se stává, nás ale potom mamka nechávala doma samotný a já měla velký strach. Bývala jsem doma sama i večer a hrozně se bála a mamce jsem se nemohla nikdy dovolat a když jo tak mě nějak uzemnila, že to snad můžu zvládnout sama... Dnes se mi stejně jako Berušce diví co dělám, z čeho mám deprese, přítel zase chudák neví jak se mnou jednat když to přijde, začne se mnou mluvit jako s malým dítětem, abych myslela na něco jiného, říká třeba, dívej tam je to a tam zase to :D
No a před menstruací se mi trochu stavy zhoršují, je mi pořád do pláče atak, přemýšlela jsem jestli náhodou nemám i předmenstruační syndrom...
Jsem taky z Brna Beruško a chodím k doktorovi Zahradníkovi jestli ho znáš a měla bych nastoupit i k psychologovi, tak snad se to zlepší. Říkám si že je lepší vyrazit někam ven a nesedět doma a utápět se v tom, ale když mně se kolikrát tak nechce. Většinou se ale teprve venku dokážu jakoby pořádně nadechnoout...
Omlouvám se za svůj zmatený příspěvek, skáču od jednoho k druhýmu a nevím co říct dřív... Tak nějak to asi vypaá i v mým mozku :)

Nikino, jak jsem psala i na deprese v těhotenství, nemá cenu to řešit teď a číst si o tom je vůbec špatné, já vím, že se to povídá, já tady taky různě přispívám a ventiluju to. Ale spíš jde o to si uvědomit, že nejsi nějaká divná a že tím trpí kde kdo, kór v dnešní době. Není to žádná ostuda. A pak otázka je jestli trpíš opravdu depresemi nebo úzkostnou poruchou, protože ono se to dost zaměňuje.Pokud jsi v dětství prožívala to, co popisuješ, tak pokud jsi citlivější, tak to zřejmě skutečně u Tebe vyústilo v tzv. úzkostnou poruchu.Jedna věc je řešit to léky, druhá terapií a pak říkají, že je dobrý pohyb, pohyb, pohyb a taky si najít nějakého třeba koníčka, který by Tě táhl. Jinak brát antidepresiva nepravidelně je stejně naprd jako je nebrat vůbec, protože to není nějaký uklidňovák, oblbobák, ale lék, který pomáhá tomu, aby se v mozku tvořil tzv. hormon štěstí, serotonin. Pokud ty léky bereš jednou a pak zase ne, tak je to jako by si jednou diabetik píchl inzulín a po druhé se na to vyprdl. Prostě ta nemoc se neléčí.Proto se taky dají brát AD v těhu, protože je to lék právě něco jako inzulin, on Tě neotupuje, ale léčí.

Irčo máš pravdu, moc to řeším, ale i tak děkuju že jsem tady mohla být a přečíst si to, protože vím že nejsem jediná s takovým problémem a že i když plánujeme založit rodinu, tak se to dá případně i s AD.

Tak moc děkuju a mějte se krásně a držte se holky..papa :)

Ahoj Nikinko, pana doktora Zahradníka neznám, určitě si najdi někoho komu budeš důvěřovat a budeš se mu moci svěřit. Psychologa jsem taky ze začátku zkoušela, dokonce i hypnózu. Navštívila jsem jednoho pána v Adamově, nevím jestli mi pomohl, ale pokaždé když jsem od něj odcházela, tak jsem se cítila líp. I spoustu věcí o mě věděl, aniž bych mu nějak něco naznačila. byla to zajímavá zkušenost.
Chápu tě, člověk se ze začátku upíná a zkouší cokoli aby se těch stavů zbavil. Vubec nechápe situaci a nekdy se cítí na pokraji sil.
Chci poděkovat i Irči za její příspěvek, přesně jak to píše. Je hodně důležitý brát prášky pravidelně. Potom si totiž hladinu serotoninu v mozku pořád rozhazuješ, tím že to jednou vezmeš a pak ne.
A pak se může stát, že se cítíš ještě hůř.
Uvidíš že ti bude líp, ale potrvá to, nedá se to zlepšit za týden nebo měsíc. U někoho to trvá rok u jiného i déle. Ale pomaličku se to bude zlepšovat.
Ja teď mám také pocit, že léky nepotřebuji, ale 1/2 Zoloftu budu raději na doporučení paní doktorky brát klidně další roky. Hlavně ať se mi to nevratí.

Navíc je ti teprve 20 a mimiko si klidne můžete pořídit za pár roků. To už budeš někde jinde:-)
I když se ti nechce nebo nemaš sílu ani náladu, tak vždycky někam vyraž. Mě pomahal sport, kolo, fitko. Cokoli aby člověk ten mozek trošku zaneprázdnil. Před menstruací, jsem měla také tyto stavy, přejde to. Dnes se mi žádný smutní, úzkostný myšlenky nevrací.
Net bych vůbec nesledovala a nepatrala po depresích, tady máš realitu - uvidíš, dopadneš stejně dobře jako my. Co se týče tvého dětství, tak to může s tím souviset. Navíc i Borelióza může vyvolat deprese.

Ahoj Nikinko, pana doktora Zahradníka neznám, určitě si najdi někoho komu budeš důvěřovat a budeš se mu moci svěřit. Psychologa jsem taky ze začátku zkoušela, dokonce i hypnózu. Navštívila jsem jednoho pána v Adamově, nevím jestli mi pomohl, ale pokaždé když jsem od něj odcházela, tak jsem se cítila líp. I spoustu věcí o mě věděl, aniž bych mu nějak něco naznačila. byla to zajímavá zkušenost.
Chápu tě, člověk se ze začátku upíná a zkouší cokoli aby se těch stavů zbavil. Vubec nechápe situaci a nekdy se cítí na pokraji sil.
Chci poděkovat i Irči za její příspěvek, přesně jak to píše. Je hodně důležitý brát prášky pravidelně. Potom si totiž hladinu serotoninu v mozku pořád rozhazuješ, tím že to jednou vezmeš a pak ne.
A pak se může stát, že se cítíš ještě hůř.
Uvidíš že ti bude líp, ale potrvá to, nedá se to zlepšit za týden nebo měsíc. U někoho to trvá rok u jiného i déle. Ale pomaličku se to bude zlepšovat.
Ja teď mám také pocit, že léky nepotřebuji, ale 1/2 Zoloftu budu raději na doporučení paní doktorky brát klidně další roky. Hlavně ať se mi to nevratí.

Navíc je ti teprve 20 a mimiko si klidne můžete pořídit za pár roků. To už budeš někde jinde:-)
I když se ti nechce nebo nemaš sílu ani náladu, tak vždycky někam vyraž. Mě pomahal sport, kolo, fitko. Cokoli aby člověk ten mozek trošku zaneprázdnil. Před menstruací, jsem měla také tyto stavy, přejde to. Dnes se mi žádný smutní, úzkostný myšlenky nevrací.
Net bych vůbec nesledovala a nepatrala po depresích, tady máš realitu - uvidíš, dopadneš stejně dobře jako my. Co se týče tvého dětství, tak to může s tím souviset. Navíc i Borelióza může vyvolat deprese.

Všechny Vás tu holky zdravím,i já se potýkám s depresemi už osmý rok,když jsem měla prvního syna,byla jsem naprosto zdravá,nebrala jsem žádné léky,ale když měl syn 15měsíců rozjela se u mě deprese.Byli to strašné stavy,ale to tu všechny znáte!!!!Ze začátku jsem brala JARSIN,ale u tohoto prášku bylo nevýhodou to,že jsem nesměla na sluníčko a když,tak se furt mazat proti slunci,tak mi pak pan doktor napsal REMOOD.Když jsem se z nejhoršího dostala a konečně se zas cítila ve své kůži zatoužila jsem,když bylo prvnímu synovi 4roky po dalším miminku.Mám skvělého pana doktora,který mi domluvil genetickou poradu.V tu dobu jsem brala 1tabletku remoodu ráno.Na genetice mi řekli,že těhotenství není problém,ale že budu celých 9měsíců pečlivě sledovaná a ve 20tt mi byla doporučena ultrazvuková kontrola na genetice.I když jsem měla strašný strach,jak vše dopadne,rozhodla jsem se pro těhotenství.Za 2 měsíce se nám opravdu mimi podařilo,jsem strašně štastná,protože dopadlo dobře,v roce 2006 jsem porodila druhého zdravého syna,kojení mi taky nebylo upíráno,syna jsem kojila 22měsíců.Celé těhotenství jsem brala po 1prášku remoodu ráno,před otěhotněním a první 3měsíce jsem brala kyselinu listovou a celých 9měsíců jsem poctivě každý den spapkala vitamín mamavit.Během těch 9měsíců mi bylo fajn,kolikrát jsem si říkala,že mi je tak dobře,že bych snad už ani Remood nepotřebovala,ale brala jsem ho,protože mi pan doktor před těhotenstvím zkoušel několikrát prášek vysadit a vždycky jsem mu upadla do deprese.Synovi budou 4roky,remood beru dál,mám to prý už doživotní,akorát mě teda mrzí,že od června 2009 beru ještě o jeden víc.Takže beru 1tabletu ráno a jednu v poledne.V tom červnu 2009 to prý bylo sezonní zhoršení,ale když mě pan doktor zkoušel vrátit na 1tabletu denně,nešlo to,zase jsem se sypala.Chtěla bych ještě jedno miminko a asi to risknu i přes ty 2tabletky denně,byla bych ráda jestli se tu najde někdo,kdo je taky na stejném léku jako já,kdyby mi napsal své zkušenosti.Holky všem co chodíte na tyto stránky držím pěstičky,at nám všem je jenom dobře.Všichni tady víme jaké to je trpět těmito psychickými nemocemi a i když ta naše nemoc není na první pohled vidět,hrozně bolí a člověka týrá.Jsem tu mezi Vámi nová a ráda sem budu chodit a psát si s Vámi,mějte se tu a zatím se loučím.

No,ony se ty deprese a úzkostné stavy prý v těhu zlepšují.Moje teorie je spíš taková,že jak se člověk necití fyzicky,tak nemá sílu rozebírat svoje psychično, teda tak to alespoň funguje u mne.Jinak mi bylo řečeno,že první trimestr se doporučuje dávka snížit a následně pak po zbytek těhu klidně navýšit, ale finálně rozhodne doktor, kdo jiný by tomu mohl rozumět lépe?

Plně s Vámi souhlasím,minulé těhotenství jsem se fakt cítila fajn,pak teda po porodu přišli obavy jak jen to zvládnu a takové ty hnusné depresivní pocity,ale odeznělo to.Poslední dobou prožívám zase takové pocity,že se chvílemi při představě,že bych mohla mít ještě jedno mimi chvěju štěstíčkem a pak ten pocit zas třeba vystřídá strašná nejistota,kdy si říkám jestli to mimi ještě opravdu chci,ale když tady pročítám příběhy těch holek,co sem chodí,tak mi to strašně pomáhá,jak jsme my holky,co trpíme těmi různými psych.potížemi,co sem vkládáme své zkušenosti,jak jsme statečné!!!!!!!!!!!!!Zase sem načuhnu a povím jak to u nás vypadá s miminkem!!!Držte se holky!!!!!!!!!!!!

Ahojky, mohla by mi prosím některá poradit? Jsem 5dní po úmělém oplodnění a začala jsem mít uzkostné stavy. Navíc když mám vyjít ven, přestávám dýchat, podlamují se mi nohy a zrychlý se mi tep. Nevím zda mám zavolat své gynekoložce. Prosím o radu. Předem moc děkuji

To ale nebudou klasické deprese nebo úzkostné stavy, to bude těma hormonama, co do Tebe rvali, asi zavolat na tu gyndu, ale snad se to usadí.To by chtělo někoho,kdo s tím má nějaké zkušenosti.

Souhlasím tady s Irčou,to chce zajít na gynekologií.

ahojky,jsem na začátku 3měsíce těhotenství a beru asentru-antidepresiva.jenze mi nejak nezabírají!mám hrozné pocity úzkosti a paniky.kdo mi poradí jak dál?děkuji daniela