Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

ahoj chtěla bych se zeptat jestli jste brala některá v těhotenství Olwexii?Díky za odpověď

Ahojky, nevíte, jak je to s občasným braním neurolu 0,25 mg v těhotenství??? Jinak beru Zoloft, ten neurol jen když je mi fakt zle. Díky za odpověď.

Ahoj holky. Jsem celkem ztracená. Před týdnem mi vyšly tři pozitivní těhotenské testy. Posledních 14 dní mi bylo špatně od žaludku, nedostavila se menstruace, natékala mi prsa. Pozítří jsem objednaná na gynekologii. Od srpna 2009 jsem brala Seroxat - 30mg/den. Minulý čtvrtek mi na psychiatrii doktorka vysadila Seroxat, že je to její zásada, pokud pacientka zjistí těhotenství, tak ihned Seroxat vysadit. Do včerejška jsem brala 10mg, ale začlo mi být pěkně špatně. Současně jsem přestala kouřit. Ale fakt přemýšlím o tom, že poprosím gynekoložku, aby mě poslala na všechna možná vyšetření, o kterých mluvila doktorka na psychiatrii, a aby mi pomohla zvážit užívání Seroxatu v těhotenství. Ty průjmy se totiž nedají vydržet...

Byla tu holčina, co kontaktovala nějakého pana doktora v Bohnicích, co se zabýva jen užíváním AD v těhu a při kojení, někde v minulých příspěvcích je tu na něj kontakt a ta holčina si ho moc pochvalovala, tak lze při nejhorším kontaktovat jeho.AD jsou určitě o hodně lepší než kouření. Já sama AD v těhu bylo a nevím o jaká vyšetření pí doktorka mluví, ale já byla na genetice kvůli podezření na Downa, co mi vyšel z krevních testů a tam je AD vůbec nezajímala, že to pro ně není genetická zátěž, tak o kterých testech ta slavná paní doktorka mluví, to by mne zajímalo, asi nějaká další chytrá vědma.

Samozřejmě překlep, beru AD v těhu, konkrétně Cipralex.

PRO RENDU:Ahoj rendo,jsem moc ráda že se ptáš jak na tom jsem,děkuji, moc mě to potěšilo.Musím říct že mě osobně strašně pomohlo to počasí,jak začalo být venku celkem teplo a svítí slunko je mi tedy o moc líp.Samozřejmě že to není pořád uplně ono,ale to co bylo se vrací už jen občas a hlavně se snažím to překonat.Zjistila jsem že jakmile si řeknu neblázni nic to není přejde to samo,a trochu se podpořím je to zas o moc lepší.Měla jsem tady teď dlouho mamku takže to taky hodně pomohlo k lepším náladám,že tady se mnou někdo je.Navíc jsem se rozhodla že začnu nakupovat výbavičku pro malou tak se tím taky tak nějak zaměstnávám.Ale jakmile je nějakej špatnej den tak se to snažím překonat.Dokonce jsem se dokopala k tomu že jsem vše řekla manželovi,a byl naprosto ůžasnej takže to mi taky hodně dalo sílu dál bojovat za lepší dny.Dneska už se v mysli soustředím jen na to mimčo a hrozně se těším až bude venku a bude s náma.Trošku jsem pochopila že když člověk začně bojovat sám se sebou a nevzdá se,tak je trochu líp.Dneska když to na mě jde tak si neběžím pro telefon abych volala někoho o pomoc,nebo jako dřív jsem si hned začala měřit krevní tlak.Ale snažím se myslet na něco hezkýho a příjemnýho co nás čeká.A pak to celkem jde,ale vím že se to může kdykoliv vrátit a zase se to zhoršit.Doufám jen že to bude až poté co malá už bude venku a pak nebudu nějaké léky řešit a začnu je brát,už jen kvůli dětem,aby měly super usměvavou mámu :-D A jak ty napiš RENDO budu čekat!!!!

Holky chtěla bych se zeptat, zda některá z vás brala při těhotenství citalec a zda její mimi je v pořádku. Já jsem o jedno dítko přišla, kvůli vývojové vadě, takže teď kvůli úzkosti beru citalec a je mi mnohem lépe. Geneticky jsme s manželem v pořádku. Díky za odpovědi. Nebo pište na email lenka.g@klikni.cz

Dobrý den nebo radši ahoj. Dostala jsem se sem dnes poprvé, náhodou, protože plánuji lěhotenství a beru AD Citalec, cca 2 roky a teď ještě Depakine.Ze začátku mi nasadil Citalec praktický doktor, protože jsem měla přesně ty pocity jako Elena. Mám 5letou holčičku a být s ní sama pro mě byla muka.To stejné v práci, občas mě přepadl pocit i na sebevraždu, protože mi to v hlavě pořád sedělo. te%d když jksem si Vače příspěvky přžečetla je mi fajn, že nejsrm, sama kdo tím trpí. V mé blízkosti není nikdo takový, a moje stav chápe jen mamka, manžel to nechápe, prý když si poručím tak na to musím přestat myslet, jenže jak víme ono to nejde. Ale spíš se chci zeptat, ňikdy jsem nebyla u psychiatra, dál mi léky nehcala moje neuroložka u které se léčím s migrénou a teď mi nasadila ty Depakine - top je proti epilepsii. Když jsem jí sdělila že bych chtěla v létě vysadit antikoncepci, tak mi řekla že všechno musíme vysadit. A já mám strach, co když se to vrátí. Poraďte mi jestli bych měla zajít na tu psychiatrii, nebo jen k psychologovi. Už nechci aby se mi ty stavy vrátily, ale zase chci mít zdravé mimčo?Kdyby jste mi někdo poradil i lékaře, budu vděčná jsem z Lovosic.Díky moc

Omlouvám se za ty chyby :-)

Lovosice jsou sice daleko, ale stejně bych zkusila toho pana doktora v těch Bohnicích, tak si uděláš jednou do Prahy výlet, zkus si tam zavolat, na předchozí stránce dala holčina kontakt.V tom Citalecu problém nebude, ale ten Depakine, to chce probrat s někým, kdo tomu rozumí.Na to žádný laik neodpoví.

Tak pardon na předchozí stránce, je to na této viz příspěvek od Ani.

Díky moc už jsem na jejich stránky a tak snad se odhodlám tam zavolat. U mě je problém ještě v práci, tam nechci aby šéf věděl že chodím na psychiatrii. Mám hrozného šéfa, stejně ty deprese mám z něj. Al enějak to vymyslím.

Ahojky, nevíte, jak je to s občasným braním neurolu v těhu???? Díky za odpověď.

No, Neurol by se obecně neměl, je návykový, ale tak asi jednou či dvakrát za těhu nevadí.

Ahojky holky i maminy které trpíte depresí, úzkostí a podobnejma stavama.....

Je mi 31 a už bych si ráda také pořídila s přítelem rodinku.
Protože každý dokotor říká něco jiného na užívání AD v době těhotenství, tak jsem se rozhodla, že mrknu na net.
...no a narazila jsem na tyto stránky.-)

Hlavně vůbec nezoufejte, bude líp. S depresí se léčím již od r.2007 a konečně poslední rok můžu říci, že jsem úplně někde jinde.

Napíši Vám svůj příběh, třeba vam to pomuže.
Vše to začalo v cizině, kam jsem si jela s bevalým vydělat peníze na naše společný začátky. Začátek byl dobrej ale postupně se mi začalo stýskat , do toho mi zemřela babicka a pak to šlo z kopce. Vratili jsme se a nebyla jsem moc schopna řešit nejaky problémy. A bylo jich docela dost. Najít si novou praci, dotoho jsem shanela stavební povolení na stavbu baracku ( mmj. prítel se moc nezapojoval, jediná jeho starost byla motorka a kamaradi - vše jsem řesila ja). Pak zacali problémy s mamkou a přítelem. Rodičům se nelíbilo, že se vubec nezapojuje a ze to vsechno stoji na me. Pak problémy u mě v praci, u přítele taky. Zase jsem se nejak sebrala a shanela praci pro sebe a jeho. Jemu jsem praci sehnala, sobě taky a pak jestě jsem podepsala smlouvu na komerční prostory - chteli jsem si otevřít obchod.
Díky nesrovnalostem doma, s našima, se stavbou se moje stavy začaly postupně horšit.

Přesně jak popisujete vy - uplně stejný. Pocení, motání hlavy, pocit dušení, bušení srdce, nespavost. Dokonce mě bušení i budilo. Hrozně jsem se cítila unavena, bez nálady, nic me nebavilo. ..pocity na zvracení, za pul roku jsem měla o 15 kilo míň. Hrozná úzkost, pak se dostavily různé fébie, jako je agorafobie- Srach cestovat v MHD, stísněné prostory, strach z lidí, podchody.....no hrůza. Pořád jsem si říkala, že to musím nejak zvladnout, že nejsem přece blazen. Vzhledem k tomu, ze rodice jsou perfekcionalisté, tak vubec toto nemohli pochopit. Porad mi rikali at se seberu. Ze přece nebudu brat prasky, ze si musim vzchopit - VÍTE JAK TO JE, NEJDE TO, NEOVLIVNíTE TO.
Pak prisel den kdy jsem se nemohla ani zvednout z postele. Byla jsem jak mrtvola. To uz jsem premyslela i o smyslu zivota, ze me to tady vubec netesi.Podporu jsem nemela vubec nikde. Situace se nedala ustat a pritel mi týden pred vydanim stavebního povoleni sdelil, že odchází.
To byla poslední kapka, svet se mi uplne zhroutil. To co jsme 6 let budovali bylo náhle pryč. Situace byla taková, ze si nasel přítelku v praci kterou jsem mu sehnala. Myslela jsem že skončím v Černovicích, moc tomu nechybělo.
Cas ale ukazal pravej opak.

Našla jsem si skvělou paní dokrorku Novotnou na Jugoslávské v Brně - hned bych Vám ji doporučila, skoda, že je moc vytížená - nevím jestli nekoho jeste bere.
Nasadila mi Trittico ze začátku jsem brala skoro 2 prašky, pak jestě jedny a Oxazepam na bušení.
Super mi vysvetlila proč mám tyto stavy a jak postupovat. HLAVNE MI REKLA, ZE SE JEDNÁ O DLOUHODOBÉ LECENÍ. Zjistila jsem ze je docela dulezitý tyto stavy co nejdríve lecit, pak je totiz moznost uzdravení a hlavně uplnýho vylečení lehčí a kratší. Pokud se budete v tom topit a placat, vas stav bude horsí a horsí a o to pak déle prasky budete brat.
Prasky mi menila, menila i mnozstvi protoze mi nic moc nezabíralo. Pak jsem dostala Zoloft a jsem OK.
Ale učite braní určitého typu AD je od posouzení doktora, každy potřebuje polecit u deprese neco jiného.
Dnes uz beru jen 1/2 prasku vecer a mam pocit, ze ho jiz nepotrebuji. Vím ale, ze ho budu muset jeste nejakej patek brat. Uz jsem se s tím smirila a beru to jakou soucasti zivota. nekdo bere prasky na cukrovku, nekdo na tlak a my na hlavu .-) je to nemoc jako jakakoliv jiná.

Jen pro dokončení príbehu:-) Zacala jsem stavet sama, obchod jsem si taky otevrela ...do toho mi prisel do cesty skvelej clovicek, kterej mi moc pomaha.
Stavy uzkosti a deprese nemam uz pul roku. I pri tomto mém pracovním vytízení --mám svoji stálou praci, obchod i stavbu. NEBOJTE, DEPRESE JE LECITELNA NEMOC I DOKONCE VYLECITELNÁ:-))))

Tím chci holky ríci, a vsechny vás povzbudit, jste skvelý, ze to zvládáte a nejste o nic horší nez ti ostatní, jste proste tací jací jste.
Důlezité je brát léky PRAVIDELNĚ, nevynechávat či brat jen nekdy. Protoze si můzete narušit hladinu hormonů serotoninu a ty stavy se vam mohou vratit, ba muzou se dostavit i horsi.
Bavila jsem se i se svoji doktorkou ohledne mateřství. Malé množství AD není vůbec žadnej problém, nejdůlezitejsí jsou první 3 měsíce tehotenství. To by se melo brat co nejmín. Pak pokud to situace vyzaduje, da se vratit na puvodni hladinu prasku. S kojením to bude asi horsi. Kazdopadne vzdy je lepsí vse resit s doktory.

Držím Vám vsem palce, zvladnete to jako ja. Jestli chcete, tak piste pudu vas vsechny podporovat - vím jak je to důlezity a jak to pomaha.