Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj holky!
Po dlouhé době jsem sem nakoukla a myslela jsem si jak moc budu muset dočítat...a ani ne:-)
KAMČO,upřímnou soustrast.Přesně to samé jsem řešila před rokem. Umřela mi babička (byly jsem si velmi blízké) a věděla jsem, že na pohřeb prostě musím, že v tomto případě neexistuje výmluva!! Bylo mi hrozně! Však mě taky Lenka hezky uklidňovala :-). Pro mě je pohřeb - ten samotný obřad (a vlastně i svatba!) z agorafobického hlediska jedna z nejobtížnějších situací! Ta představa, že budu muset v tom vážném a tichém okamžiku vyběhnout ven...všichni to uvidí...hrůza. To bych snad radši šla stát sama frontu ke kase do supermarketu, fakt. Ale já myslím, že kdyby ses hodně bála, tak se můžeš vymluvit na Terezku, to každý pochopí, a můžete počkat venku a pak se připojit k ostatním. Jinak si radši určitě sedni na kraj, budeš klidnější. Já to vloni taky přežila, ale ty nervy před tím...Seděla jsem na kraji a doslova se modlila, aby už byl konec (měla jsem v sobě samozřejmě prášek navíc, tak si taky zobni).U nás to trvalo něco málo přes 20 minut, ale zdálo se mi to jako věčnost...Tak ti držím palce a neboj, zvládneš to taky!
LENI, tebe taky moc zdravím. Tak nám zas začal ten klasický školní stereotyp, že? Taky máme příští týden schůzky...
Jinak musím říct, že minulý týden jsem se vrátila z dovolené, kde jsem kupodivu přežila celkem přelidněnou pláž a stravování v rovněž přelidněné hotelové restauraci (občas s půlkou prášku pro jistotu...), ale bylo mi po celou dobu vlastně úplně O.K.(Snad to teď nezakřiknu...). Počasí bylo dokonalé, prostředí rovněž. Cestou tam jsme sice měli docela slušný zádrhel s autem (který se naštěstí vyřešil a zdržení bylo malé), ale byla jsem to JÁ, kdo uklidňoval vynervovaného manžela! Byla jsem fakt v klidu! Myslím, že je to tou prací - ještě v den odjezdu jsem do práce musela, měla jsem dost fofr, ještě se vše učím za pochodu, tak jsem ten odjezd na dovču tak úplně neprožívala. Prostě jsem zaměstnala mozek něčím jiným a na ataky zatím nemám čas! Ha,ha. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží...! Za pár dnů možná budu psát jinak... Jo, ale s tím řízením auta jsem zatím ještě nezačala, do toho se vůbec nehrnu.
Zdravím vás VŠECHNY a pište jak se máte! J.

Chci se jen zeptat,kdyz se vam udela zle,také vám tak busí srdce a z těžka se vám dýchá???Já trpím šíleným strachem ze smrti a celý den se mi jen honí hlavou, co kdyz mi ted selže srdce atd... je to šíleny. Máte to také nekdo?Dekuji za odpoved :-)

Lucko, přejdi na téma - forum "panický strach ze smrti ", jinak na ty stavy je nejlepší joga - pranajáma - vědomé dýchání spojené s relaxací a meditací, která spočívá ve sledování vlastního dechu- tím zapomínáš nebo nesleduješ své strachy nebo úzkosti. Je ale potřeba se naučit techniku.

Lucka samozrejme keď mi je zle/záchvat/, tak mi búcha srdce o závod.Ale ako chodím k psychiatrovi, už strach nemám, lebo viem, že to je od úzkosti.Tú sa snažím znížiť a keď sa to podarí, zníži sa aj búšenie srdca.

Prosím mám dotaz,trpím léta agorafobií,vždy se zlepšením,pak znovu zhoršení,zajímalo by mě,jestli některé z Vás pomohlo EFT?Děkuji

Kik neposlouchejte , to ja tady taková místní figurka, která všude byla a všechno zná a každýmu poradí........přitom v reálu je bez peněz a její syn neprospívá ..........nedaří se jí vůbec ,ale o to víc byl radila .........KIK už se koukej věnovat sama sobě a svý rodině .........

Dobrý večer milé pisatelky. Nahlédla jsem po dlouhé době na tyto stránky, protože jsem sem psala naposledy 12.9.2009. Takže před rokem. Ten přinášel dobré i horší věci, které jsem dobře nebo hůř snášela. Lucce bych chtěla říct, že mě jako i mnohým jiným agorafobikům taky buší srdce a nervy jsou napjaté k prasknutí při pomyšlení na něco nepříjemného. A nemusí to být jen strach ze smrti, ale třeba jen z toho, že mě začne bolet břicho a nikde poblíž nebude záchod. Už jsem se vracela domů několikrát. I zbytečně.Jano V. myslím, žes na to docela kápla. Práce!!! Neříkám, že je všelékem, ale někdy pomáhá, hlavně fyzická. Já jsem pracovala jako THP(teď už jsem v důchodu) a nikdy bych si nemyslela, že duševní práce je taková dřina až do doby, kdy jsem zkolabovala. I na nemocenské jsem ale chodila dělat uzávěrky. No to byla fuška. Za půl roku jsem se konečně dostala až na psychiatrii. Co já jsem ve všech těch čekárnách, kde jsem musela při všech vyšetřeních sedět, viděla nemocných. A já měla "jen" v nepořádku nervy, což jsem ještě nevěděla. Denně jsem doma "umírala", nikam jsem nemohla jít, všude bylo hodně lidí, velký prostor, no zkrátka hrůza. Je to už dest let, beru AD a denně půl Lexaurinu. Ten už jsem si sama dokázala snížit ze tří tablet denně. Jak už jste některé taky poznamenaly, i já mám vždycky pohotovostní zásobu pro jistotu. Teď mám pro změnu zlomenou nohu. Byla jsem na houbách, kde jsem si chtěla vychutnat příjemný den. Mám sdrátované kotníky a po kontrole začátkem října mě čeká rehabilitace. Je to těžké a má to jen jedinou výhodu. Nemusím a ani nemůžu nikam chodit. Starost o nákupy musel převzít manžel, já jen uvařím za pomoci židlí,na které si bolavou nohou pokleknu, protože berle mi u vaření překážejí.Ještě že už nemáme malé děti, všichni kluci jsou už ženatí. No, už jsem se vypovídala a tak se mi ulevilo. Přeji všem co nejvíce těch lepších dnů a ty horší ať co nejdříve uplynou. Linda

Holky, já jsem teď úplně bez všech fobek. Dojíždím vesele se synem do školy. Syna to cestování baví. Někdy už jezdí sám. Takže agorka nikde na obzoru. Dnes jsem hodila řeč s jedním obchodníkem, tak to vypadá slibně, že přece jen změním profesi a životní styl. Takže jsem spokojená až blažená. Posledních 14 dnů je opravdu výstavních-žiju si jak na zámku, ať to trvá věčně. Všem přeji totéž. AHOJ KIK

Ahoj všichni!
Vypadá to, že nám podzim svědčí! KIK, držím palce, ať tvoje duševní pohoda trvá co nejdéle, nejlépe navždy!
KAMČO, jak jsi zvládla ten zatracený pohřeb?A jak se vůbec máš - jsi s AD víc v klidu??
LINDO, přeji trpělivost při srůstání nohy. To je smůla, člověk (agorafobik) má chuť si jednou za dlouhý čas někam vyrazit - a pak tohle...
Mějte se fajn. Jana

Přešla bych na stránku o strachu ze smrti, koukala jsem na to také, ale byla jsem u psychiatra a ten mi řekl, že mám agoru, bojim se kamkoliv, obchody,les,sama doma, jen nejhorsi je, ze ráno vstanu,cela se klepu a jelikoz jsem sama,mam strach,ze umru,ze selze srdce a takové kraviny se mi honi hlavou,busi mi srdce a i v klidu normalne trpim na vysoký tep, cca 100 tepů za minutu a mela bych jeden dotaz.... Ted beru 2 týdny poprvé AD a je mozne,ze i presto,ze asi 7 let trpím na vyssi tep, tak ted mam kolem 50 tepů za minutu posl. 3 dny... Lecim se na interne,ale jak tak koukam,tak asi ten vyssi tep mela na starost také psychika, je normalni že ad tep snizuji?nebo se mam neceho jiného obavat?Moc dekuji, snad s tim nekdo mate zkusenost. Je mi 22

Lucko, problémy s tepem nebo tlakem při psychických potížích má kdekdo. Hlavně že jsi pod kontrolou internistů. O život se bát nemusíš. Tvůj mozek vnímá průvodní znaky fobie jako životu nebezpečné, protože to tak máš z nějakých důvodů uložené v podvědomí. Třeba jsi někdy omdlela, nemohla dýchat(to se stává dost často, že při depresi nebo fobii máš tlaky na prsou a nemůžeš jako dodýchnout a máš pocit, že se udusíš) nebo jsi nějak upadla. Ona ti AD zaberou a bude líp. Po 14ti dnech se to ještě příliš nepozná, ale tak po třech týdnech -po měsíci už na tom budeš líp.Já AD neberu, ale každý s kým jsem mluvila, říká,že viditelné výsledky se dostaví až tak po měsíci.

Jano, mě před dvěma lety potkala v září také nehoda. Když jsem se koncem srpna dostala z agorky, tak jsem si hned 2. den školy nalomila ruku - šla jsem pěšky přes údolí a blbě jsem upadla, takže místo otužování psychiky procházkami po okolí jsem ležela doma a skučela jak kojot na prérii, dokud mi to na chirurgii nedali do dlahy. To byl taky dobrý start do poagorkového období. Jinak díky a ty palce drž prosím co nejpevněji a co nejdéle. Budu to moc potřebovat. AHOJ KIK

Kik neposlouchejte , to ja tady taková místní figurka, která všude byla a všechno zná a každýmu poradí,píše na všechny diskuze., všechno zažila .....hihi...........přitom v reálu je bez peněz a její syn neprospívá ..........nedaří se jí vůbec ,ale o to víc byl radila .........KIK už se koukej věnovat sama sobě a svý rodině .........

Tak jsem dnes se synem byla na zkoušce pěveckého sboru. Sbormistryně ho zase přijala na další rok, takže jsem ráda. Docela jsme se bavili a trochu jsme podiskutovali o novém repertoáru. Byla jsem ráda, že budou zpívat oba sbory něco modernějšího než vloni.
Hlavně ten sbor, kam chodí malej, se skoro úplně změnil, co se týká dětí. Zjistila jsem, že tam vůbec žádné dítě neznám, jako kdyby ty loňské děti zmizely.
Asi 80% sboru jsou nové děti. To byl pro mne docela šok.

ahoj,beru rano seropram 40 mg,padesát mg lamotriginu,vecer seroquel a ted sechci zeptat,zda se to muze kombinovat s tritticem