Diskuse - AGORAFOBIE

Zapomněla jsem Vám všem popřát krásné, klidné a pohodové Velikonoce!!! :-))

Dájo, držím palce ať zvládneš cestu a potom se zase ozvi. Povídej si cestou s pejskem, já říkám kocourovi v autě neboj, už tam budeme, jsi statečný kluk, dostaneš dobrůtku apod. a vlastně mluvím se sebou. Vymyslely jsme tady paraple(deštník) proti úzkosti, tak si ho nezapomeň zabalit. Je totiž kouzelnej a jedeme s Tebou všechny schované pod ním a Tvoje rodina o nás neví. Budemeza zadním sedadlem a všechno jistíme, neboj. čau mňau L.

Je dobře že jezdíš autem, je to kus domova a jistoty sebou. Já řidičák nemám a asi už mít nebudu. No a ty taneční mě teda dorazily. Jsem ráda, že bude mladej, to jo. Ale já nemám ani šaty, boty, všechno je drahý, venku poletuju jen v džínách a bundě. Musím dát s mužíkem řeč. Děti už mám velký - 19, 17, 12. Od nás je to 4 stanice metrem, já do tanečních nechodila a můj vrchol společenského života jsou třídní schůzky na základce. Na gympl ke klukovi jezdí manžel protože je to přes celou Prahu. Ach jo. L.

Leni já musim jezdit autem... Od té doby, co jsem se odstěhovala z Prahy, nesednu do MHD... Cítím se tam šíleně... A 4 stanice metrem??? Do metra už fakt nevlezu... To jsi pro mě hrdinka, jestli jezdíš metrem!!!! Až si promluvíš s mužíkem, dej vědět jak to dopadlo:))

DÁJO určitě to všechno zvládneš!!! Vždyť určitě víš, že jsi to vždycky zvládla... sice to je hrozný, ale pak to stojí za to... Já teda vždycky když něco překonám, cítím se úžasně:)) Jinak do práce chodim... Doma bych se zbláznila, potřebuju být mezi svýma... pár lidí to tam o mě ví, tak se tam cítím pod ochranou... Nechodím teda pravidelně, protože jsem na mateřský, ale když jedu vyzvednout syna z místní školky, zabalim holku a vezmem to zrovna do práce... něco udělám a frčim zase dom...(všechno mam tady ve vesnici, tak to zvládám:))

Jinak holky, co jste všechno zkoušely proti těm hnusným stavům??? Třeba dáme něco dohromady....

Ještě všem přeji klidné a pěkné Velikonoce!!!! Barvíme tu s mladym kraslice:))) Je to patla, ale baví ho to:)

Ještě všem přeji klidné a pěkné Velikonoce!!!! Barvíme tu s mladym kraslice:))) Je to patla, ale baví ho to:)

Díky za odpovědi,na otázku zda to jde zvládnout svépomocí.Koupila jsem si knížku -Agorafobie a PP a zdá se mi super.Také jsem si koupila třezalkové tablety,ještě jsem nevyzkoušela tak uvidim.Blíží se pomalu léto,dovolený a nechtěla bych rodině kazit radost.Nevím proč musí mít člověk pořád v hlavě můru,že se mu něco stane,když je vlastně zdravý.Pokud máte někdo zkušenosti,nebo rady jak se sebeovládat, tak se prosím podělte.Hezké velikonoce.

Ahoj Baruško, nejsem hrdinka, asi jsem to špatně napsala. Metrem nejezdím asi 15let, ale do těch tanečních by to byly 4stanice :-( .Ještě jsme o tom nemluvili, dneska přijde na večeři švagr se svým kocourem, tak asi bude kocouří rodeo. Včera jsme byli autem na hřbitově, tak to mi šlo v pohodě, protože tam mám švagrovou a vozím jí lucerničky párkrát do roka. Teď jeli všichni do lesoparku na proutky. Přehrady a podobné věci mě nelákají. JANO, třezalku jsem měla taky ale nepomohla. Viděla jsem v letáku koupel RADOX proti úzkosti a vanilkovou na uklidnění, ale neznám to. Co MARTIČKA, jak se máš ? Psala sem taky APPLE,brala léky přes rok a je skoro bez potíží. Mějte se všichni hezky. L.

Ahoj holčičky, jsem zpátky a pochválit se můžu snad jen za cestu... děkuju za paraplíčko, bez něj bych nedojela :-)) Ovšem zůstat tam a přespat tam dvě noci bylo zase nad moje síly, tak jsem slupla půlku Neurolu a spala jak kojenec.
Leni, taky jsem neabsolvovala taneční, šla jsem se podívat jen na závěrečný ples a do dnes se stydím-byla jsem zfetlá Neurolem, ale Verča šťastná.
Baruško a všechny ostatní, mám tu můru 18 let a zkoušela jsem všechno-počínaje literaturou Agorafobie a PP, přes setkání s dr. Praškem, Seropram, Deprex,.... překonávání stavů vlastními technikami,.... dnes je mi 40 a vím, že tato nemoc je starší než tento letopočet a dokud nás doktoři budou brát jen jako psychicky nemocné a nezařadí nás do oboru psychiatrie, nemáme šanci. Třezalka mi nepomohla, ani meduňka a jiné bylinky, ty jsou na stavy úzkosti, kterou zažívají "normální" lidé, ne agorenky jako jsme my.
A jak jste vy všechny prožily Velikonoce? :-))

Ještě teď uklízím a peru. Napsalas ten příspěvek moc hezky, mně se někdy stane, že nenapíšu přesně to co chci. Martičko, jak ses měla ? Já dneska nikam nemusím, tak jsem v klidu . Venku sněží a přitom je snad bouřka. Tak nevím, vypadá to jako po Vánocích a ne po Velikonocích. Všem přeju klidný celý týden. Ahoj Lenka

Dobrý den,jmenuji se Dita, Je mi 36 let a mám dvě už téměř dospělé děti.Agra mě začala obtěžovat už asi před 8 lety. Tenkrát tobylo strašné,přesně si pamatuji den,kdy mi to začalo. Bylo to v samoobsluze,byl se mnou i manžel a mě bylo tak divně,že jsem vůbec nevěděla co mám dělat. Panikařila jsem,nemohla pomalu ani dýchat..jediné na co jsem se dokázala soustředit bylo "JÍT HONEM DOMŮ"Stavy se mi stupňovali,že jsem pak už nemohla být ani sama doma. Ten strach se vůbec nedal ovládat. V noci jsem nemohla spát a přez den jsem nefungovala. Musela jsem kvůli tomu i přizpůsobit svou práci,naštěstí jsem pracovala sama na sebe,protože kdybych byla zaměstnaná,tak bych jistě o práci přišla. Představa,že vyjdu ven a někam půjdu čipojedu bylo pro mě hotové peklo,prostě to nešlo. Silou vůle ,ale s děsnými problémi jsem se donutila alespoň navšívit lékaře,bála jsem se ,že je to něco víc než jen fobie.Skončila jsem u psychiatra,ale i tam mi dělalo problém vůbec dojít. Musel mě vozit manžel. Léčila jsem se tabletkami víc než rok,necítila jsem až tak velkou úlevu a ten rok byl strašný,prakticky jsem nežila,jen přežívala.
Jak agra přišla,tak i odešla. Z ničeho nic se mi udělalo dobře,vysadila jsem tedy léky a světe div se..rok jsem fungovala víc než normálně. Dokázala jsem sama dojít nakoupit,cestovala jsem sama i dost velké vzdálenosti dokonce jsem se vrátila ke své práci a denně chodila pěšky asi 3 kilometry. Vůbec mi to nevadilo.Pak přišli problémy dona a já se rozvedla. Rozvod jsem zvládla v pohodě i vše okolo,fungovala jsem a šlo to. Pak jsem si našla přítele a po čase jsme spolu začali žít. Vše bylo v pohodě,moje stavy byli fuč. Jezdili jsme všude možně,ale bohužel jen chvilku. V jeden den se mi "to" vrátilo,a zas jak rána z čistého nebe. Sice už né v tak velké intenzitě(možná proto,že už vím o co jde),ale vrátilo. Už jsou to zas tři roky ,kdy střídavě plápolám mezi agrou a normálem. JAk již tu někdo psal,jsou dny,kdy jsem v pohodě(tedy relativně v pohodě) a dny ,kdy jsem úplně na dně. V ty ošlivé dny nejsem schopna dojít ani před barák se psem,prostě nikam. V tý zatracený hlavě to prostě je! Nechci jít zas na léky,trochu se jich bojím,moc bych se s tím chtěla vyrovnat ,ale moc mi to nejde. Teď zrovna jsem ve stavu,kdy bych k tomu lékaři ani jít nemohla. Cítím se dobře jen doma.
Děkuji,že jsem se tu mohla vypsat,ono totiž okolí a ten kdo to nezažil,to moc nechápe.

Ahoj Dito, to, co popisuješ, velice dobře znám. Žiju s agorou už spoustu let a je to jako na houpačce. Nakonec jsem si vytvořila svůj svět, v němž se vzdaluji jen na malé vzdálenosti, do míst, kde to znám a pouze pešky nebo tramvají. Léky už žádné neberu, protože neléčí, jen tlumí a to mi vadilo hodně v práci. Jen s sebou vozím a nosím neustále Neurol - jako talisman a když to na mne někdy nenadále přijde, mám jistotu, že pokud ho hned slupnu, za chvilku bude líp. A tímto způsobem určité stavy zvládám "bez něj" a někdy, když mé kouzlo nefunguje, ho slupnu opravdu :-)) Přeji Ti hodně, hodně síly a věř mi, že nejrychlejší cesta, jak z toho ven (alespoň pro mne) bylo oprostit se od všeho, co nemůžu a vychutnat si do detailu to, co ještě můžu... Zní to asi podivně, ale tohle mi poradil jeden pan MUDr., který agorou trpí už 30 let. Nakonec, po různých lécích, psychoterapiích, léčebných kůrách na psychiatriích, došel k závěru, že život je příliš krátký na to, abychom se trápili. A tak si zařídil ve svém starém domečku po rodičích ordinaci, aby za prací nedojížděl, chodí nakupovat jen do malých krámků, denně se raduje z vycházejícího slunce a večer děkuje Bohu, že žije... A tohle vše mi o sobě napsal a vlatně mi tím udělil radu, co s životem s agorou dál. Je pravda, že se mi všechno nedaří, jako jemu (viz předchozí příspěvky ostatních holčiček - přijdou taneční, rodinná dovolená apod.), ale pomalu to začínám chápat. Přeji Ti tedy ještě jednou hodně sil a raduj se, jsme tady opravdu jen "na návštěvě". :-))

Ahoj,musím se představit,jsem tu nová.Je mi 29 let,mám skoro tříletou dceru,manžela a svojí fobii.Nedaří se mi jí zbavit,a podle toho,co tu čtu,asi nejsem sama.

Ahoj Petruš,jak dlouho fobií trpíš a zvládáš to sama nebo s léky?Já trpím agorafobií rok a snažím se s tím horko těžko vypořádávat sama.Mějte se zatim fajn.

Ahoj holky,prominte,ze jsem se dlouho neozvala,ale mame pred tema radostnejma daněma,tak vyplnuju a vyplnuju a pocitam a pocitam a nemam ani cas napsat co novyho.Ale vydržte do pondělí,to uz bude pokoj!Držte se, opatrujte se a zatim pa..