Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj Marti, nechceš to prosím trochu rozepsat ? Já jsem původně takhle chtěla pomáhat si mezi sebou, ale nějak to tady vázne a nikdo nepíše. Jestli bys nám napsala, co Ti poradila doktorka . Zatím se měj pěkně, jsem ráda že ses ozvala. Lenka

Ahoj holky, právě jsem našla Vaše stránky a příspěvky a musím se přidat... Je mi 40 let a od narození dcery (18 let) jsem trpěla klaustrofobií. Když jí bylo šest, rozhodla jsem se, že takhle dál žít nemůžeme (zůstaly jsme po rozvodu samy) a já se musím léčit, aby moje holčička neprožila dětství jen v parku. A tak jsem navštívila psychiatra. Ten mě odeslal pryč s tím, že klaustrofobie není nemoc... A tak jsem s tím začala bojovat sama. Bohužel, neúspěšně. Po půl roce, když se na mne valily starosti nejen pracovní a finanční, ale i bývalý manžel dělal naschvály, jsem se začala bát nejen uzavřených prostor, ale i tmy a najednou začaly zvláštní, šílené stavy, že se zblázním, které později popsala lékařka, která mne přijala, jako panická porucha. Nasadila mi antidepresiva a já po týdnu zkolabovala.... Léky nesedly, byl mi nasazen Neurol... ve zkratce - špatnými léky jsem si přivodila agorafobii, navíc s četnými záchvaty panické poruchy. Ráda bych to zkrátila-po roce užívání Neurolu jsem jej začala vysazovat (je návykový), navíc mi velice pomohla psycholožka, s kterou jsem svoje stavy probírala, panická porucha naprosto vymizela, ale s agorkou žiji dál. Dnes mám druhého manžela, který moji nemoc chápe a podporu mám i u dcery. Ovšem smířit se s tím, že už nikdy nepojedu nejen k moři, ale třeba i jen 100 km od domu, nepůjdu do divadla, do kina, nepojedu autobusem,... to je velice těžké. A tak pořád doufám, že se stane zázrak, samo to přejde nebo někdo najde na tuhle mršku lék...

Vítám Tě mezi námi. Agorka není mrška, ale pěkná mrcha. V pondělí jsme měli s manželem 19.výročí svatby a dobře vím, že chtěl jít Na Fidlovačku do divadla. Sami,bez dětí. Zase jsem mu musela říct, že tam prostě nevydržím sedět. Ale došla jsem aspoň do Billy objednat obloženou mísu. Na velikonoce jsme plánovali jet do českého ráje, ale naštěstí už 3týdny je pořád někdo nemocný, tak z toho sešlo. Naštěstí pro mne. Tak to prostě je. Jsem ráda, žes nám napsala. Ahoj Lenka

Ahoj všichni,doufám že to nevypadá, že mám vyhráno,to teda ani zdaleka neeee...doktorka mi nasadila antidepresiva,chodim k ní každej tejden(mimochodem,kdyby si doktorka neotevřela ordinaci v mým městě,nechodim doted nikam),pokaždý dostanu nějakej domácí úkol,hodně postupuje podle tý knížky Agor...atd, třeba si píšu deník,kam zapisuju všechni panický ataky,aby doktorka pochopila co se mi v tu chvíli honí hlavou a podle toho mě mohla léčit,třeba jsem si udělala doma kartičky,protože když jsem v pohodě vim,že se nepozvracim,že je to blbost abych blila jen z toho,že je někde hodně lidí,ale když to na mě přijde jsem 100% přesvědčená,že se pobliju,proto jsem si udělala karty,na kterých mám texty, který mě zase vrátěj v případě ataku do reality, např.na jedný straně mám Pozvracím se a když jí otočím,mám tam Nebuď blbá kráva,nikdy ses nepozvracela...zní to směšně,ale mě to fakt pomůže...a taky bylo pro mě strašně důležitý,že mě naučila v případě ataku správně dýchat..blbý bylo,že jsem nikdy nevěděla,jak mi maj druhý pomoct,když jsem v háji a tak naučila mého přítele odlákání pozornosti a jak se mnou má dejchat..ta spolupráce s osobou blízkou je hrozně důležitá..Doufám,že jsem nenapsala nějaký bláboly,ono se to fakt strašně těžko popisuje..

Ahoj, agorafobii a panickou poruchu mam od svých 18 let... Leta beru cipralex a vždycky, když myslim, že mam vyhráno, spadnu zase na dno... Začalo to v Praze v metru, tak jsem jezdila tramvají a busem.... pak se to přesunulo i na veškerou mhd... nedojela jsem sama ani do školy... Po matuře jsem se odstěhovala na venkov a myslela, že je to zamnou... bohužel... nedojedu si ani na nákup... Manžel říká jak jsem neschopná a ať se s tim poperu, ale kdo to nezná, nikdy mě nepochopí... začalo mi vadit i dálkové cestování autem ve společnosti kohokoliv...Jakmile se vzdálim od domova, je mi hrozně...Kdyby třeba byla zácpa na dílnici, odvezou mě...začnu se třeba štípat do stehen, abych přehlušila tu vnitřní bolest, ale moc to nepomáhá a stehna už mam jednu velkou jizvu...Jinak je mi zle, když doma nemam auto, se kterym bych mola okamžitě odjet a totálně mě rozhodí, když nevim kde mam mobil....Strašně bych chtěla být jako dřív!!!! Milovala jsem cestování a sama procourala celou Prahu, nikoho jsem nepotřebovala... Uvítám jakoukoli radu na nějakou terapii... jinak mam 2 děti a kojim, takže nemůžu žádný tvrdý léky...Díky moc...

Matričko, dík, jsi šikovná, zkusím to. Já sice nezvracím, ale jde to spodem, takže černé uhlí a Endiaron jsou dva dobrý kamarádi. Nechtěla jsem to sem psát, ale než jsem jela minule se synem k tomu zubaři, tak jsem byla 9krát na záchodě. Pardon, že to popisuju, ale nevím, která z nás je na tom hůř. Taky si důvěrně říkám krávo, hlavně ve frontě. Nejhorší je, když s sebou mám nejmladší dceru. Ptám se jí 3krát na to samé- úkoly, škola, abych na to nemyslela. Ahoj

Ahoj Barunko, vítám Tě na diskuzi. Chci se Tě zeptat, jak jsi zvládla pobyt v porodnici ? Já čekala třetí dítě, už jsem měla agoru a začala vyšilovat, že budu rodit doma, že nikam nepojedu ale zároveň byla nějak v klidu, že tam budem dvě a zvládneme to. Taky mi muž říkal, že tomu podléhám, proč bych nemohla jet s klukem na Žizkov na fotbal apod. Cesta autem na dovolenou je utrpení už dva dny dopředu, nejím, běhám na WC, v duchu nadávám všema sobě taky, v autě se držím dveří a domlouvám kocourovi, aby se nebál, že už tam budeme. Konkrétní radu nemám, jen jsem chtěla, abys věděla, že jsme tady a ostatní třeba něco napadne. Klidně napiš kdykoliv, chodím sem každý den. Pozdravuju miminko a závidím Ti ho. L.

Ahoj Leni, jsem ráda, že jsem Vás všechny našla... V poslední době si připadám už úplně odříznutá od světa. Dostala jsem dvě úžasné pracovní nabídky v oboru, který jsem dělala v době, kdy jsem měla jen klaustrofobii. Jaký byl ale můj šok, když jsem zjistila, že všechny centrály bank sídlí na metru a navíc ve skleněných peklech. Pomalu se tedy smiřuju s tím, že budu holt dělat práci, kde si alespoň trochu vydělám, ale kterou budu mít poblíž a navíc, kde budou otvírací okna, dveře na kliku a schodiště. V divadle jsem nebyla od roku 1989, ale obdivuju Tě, že o tom s manželem alespoň mluvíš... Za Billu Tě chválím, občas to zvládnu i já :-)) Ale výlet do Českého ráje - při čtení Tvého příspěvku se mi až zatajil dech! To je pro mne jen sen... Zdravím tedy všechny agorky a Tobě, Leni, moc děkuju za přivítání. Zatím ahoj, Dája.

ahoj Dájo, taky tě mezi námi moc vítám a chci ti jen napsat, že plně se umím vžít do tvé situace, já ať jsem kdekoliv, musí bát blízko vchod, okmžitě jej otevřít, nejlépe v přízemí, v patře už je to pro mně veliký problém, alepoň vidíš ,že nejsi sama na tu AGORU,je to trápení, dneska jsem se sice překonala, byla jsem i na obědě a projít se ve městě, ale samozřejmě pod vedením mé starší dcery, já vím, že to zní legračně, ale bez ní bych nikdy neudělala ani krok, takže umím plně pochopit tvoje slova...to je pro mně sen...moje rodina každý rok jezdí na dovolenou,manžel a obě dcery a já sedím doma, a to tu ještě musím mít mamku, takže vidíš, jak to chodí u druhých,taky se někdy cítím jako v zakletém zámku, takže se drž a choď tady za náma Ilona
LENI moc tě zdravím, napiš, jak se pořád máš, jestli stále ponocuješ, protože já stále vstávám ve 4 nebo v 5 my to máme obráceně,pár dní jsem ještě ke všemu měla depku,ale už je to lepší, moc tě zdravím Ilona

Sláva hurá že ses vrátila !!! Už s námi zůstaň. Každý den jsem koukala do meilu, jestli je něco nového. Jestlipak si chodíš pro noviny ? To je jasný že tu straším po nocích. Děti mají prázdniny, tak se sem dostanu až po půlnoci.Nechci aby sem koukaly a mužíkovi jsem o tom taky neřekla. DÁJO, musela jsem mu to říct, lístkyby stály spoustu peněz a zbytečně. Nemohla jsem si pořád vymýšlet výmluvy. Taky ho mám pořád hodně ráda, i když jsme spolu už 23let a nelžu mu. Občas trochu upravím skutečnost, ale to jsou drobnosti :-) . Např. když se ptá co vařím a já hraju slovní fotbal po internetu. Ty jsi z Prahy ? ILONKO, mohla bys napsat nějaký moravský recept na Velikonoce ? Třeba nádivku, já vůbec nevím, co budu vařit celé svátky. Jo a kdyby měl někdo zase připomínky, že tu není Receptář - můj názor : máme deprese, agorky, paniky ale přesto se snažíme doma fungovat na 100 % a staráme se o děti i zvířata co nejlépe. Zdravím taky Martičku, Josefa a všechny ostatní. Lenka

Ještě k těm dovoleným - my si tam pronajímáme chaloupku přes cestovku, na jaře nebo na podzim už asi 7let, takže to tam znám a líbí se mi tam. Navíc je to v lese, takže chodím ráno v pyžamu pro šišky na topení. Na výlet s přesunama bych taky nemohla, nejhorší je přetrpět cestu v autě a ještě dělat že se nic neděje. Náš mladej pojede se školou do Paříže někdy v květnu. To už se mně asi nikdy nepodaří. čau mňau L.

LENI tak vidím, že funguješ stále po nocích, ano vrátila jsem se, a mám to tady ráda,takže doufám.... jooo a co se týče nějakého receptu, víš, můj muž miluje kachnu, takže když je nějaký svátek, máme vždycky kachnu, chlupaté knedlíky a červené zelí, to bude jeden oběd, potom uzené ,bramborová kaše, okuerky a dál nevím, oni ti moji taky na nic jného nemyslí, než na jídlo... jinak včera jsem měla velice úspěšný den, tak doufám, že to tak bude pokračovat dál, i kydž víš, jak to snáma je,jeden den super a druhý den pád, Leni,jsem ráda, že si už zase můžeme psát,budu se těšit na tvůj NOČNÍ příspěvek pa Ilona
DÁJO, taky tě moc zdravím, doufám, že za náma dneska opět přijdeš a klidně se poděl s námi o své problémy ,hlavně ,co se týče té prokleté AGORY, každý tě rád vyslechne a určitě napíše svoje pocity, a zkušenosti, přeji ti pěkný den Ilona

Ahoj, jsem moc ráda, že si o tom můžu takhle v pohodě promluvit:) V porodnici to bylo v pohodě... Teda Manžel mi slíbil, že když mi bude zle, tak pro mě v kteroukoli dobu přijede:) Kousek od nemocnice bydlí švagrová, tak jsem jí taky měla na drátě a v nejhoršim jsem si říkala, že tam určitě mají něco na uklidnění, co by mi šouply, kdybych jim tam zčla šílet:) Jsi dobrá, že můžeš cestovat na dovolenou...tak daleko ještě nejsem...Když už někam jedu, tak si vytisknu podrobnou mapu cesty a na ní mam zaznamenaný veškerý nemocnice a střediska a tak... jsem fakt cvok, ale ty stavy jsou nesnesitelný... snažim se bojovat, správně dýchat a tak... vim, že se mi nic nestane, vim přesně co se mi děje, ale přesto se tomu vyhýbám... doufám, že se to s přibývajícím věkem zlepší... a co děláš ty, když máš ten nejhorší stav???

Ahojky, zrovna jsem se dozvěděla,že jedu s našima v létě na Korsiku,..trajektem a autem....panebože..:-( :-(

Marti, tak to ti držim pěsti, to je pro mě nepředstavitelné... Ale budeš tam mít rodiče!!! A léto je daleko, třeba bude mnohem líp:) Jak dlouho už to máš?