Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Kakamilo,
víš, že mě zrovna dnes napadlo, co by se stalo, kdybych tady napsala, že zase chlastám?
Nevím, proč mě to napadlo, páč fakt nechlastám. :-D

Problémy máme všichni, ale chlastem se řešit nedají.
Škoda, že tady není registrace a SZ, poslala bych Ti odkaz na to, čím se zabývám, tady se to nehodí...

Jsem jak ten odnaučený kuřák. Chlast mi smrdí. Ale alkoholiky neodsuzuji, vždyť nás dělí jen tenká stěna.

Manželovi jsem v pondělí dělala smažák a hranolky, a k tomu musí být pivo. Já mám svého Birella, jemu jsem koupila normální pivo, 12°.
No, vypil skleničku, druhou...a jinak to máme v lednici doteď, rozpité pivo. Fuj. už musí být hnusné. Asi ho vyliju, ale až s mužem, aby si nemyslel, že jsem ho vypila. :o)

Manžel tomu pití moc nedá, a sám už vůbec ne. Tak si občas povzdechne, že to nemá s kým vypít. Vždycky si přál mít takový ten příruční bar plný kvalitního značkového pití. Jenže u nás dlouho žádný chlast nevydržel. :-(
Teď, kdy už by si ho mohl pořídit, kdy už mu to nevypiju, už ho to zas neláká, že ho to samotného nebaví. Hold nejsem moc parťák na pití. Buď chlastám moc, nebo vůbec. :o)
Momentálně vůbec. Tak jsem to počítala, je to asi 14 měsíců...a doufám, že to tak bude i nadále.

Naturo,tomášfajn že si můžes dát aspoň toho birela. Kybych s tím chlastem přestala tak jak jsem chtěla a to v březnu jak jsem si narazila žebra tak jsem si ho mohla dávat taky. CHtěla jsem přestat pít, ale ve zkutečnosti jsem si neumela představit, že už se nikdy nebudu moci napít. Tak jsem to v dubnu zkusila, 2 štamprle na synovo narozeniny a nic, pak 3dcl vína a nic, pak- BUCH!!! Člověk nikdy neví ,kdy to buch přijde proto nemůžu nikdy.Ted už toví i mé podvědomí 100% Myslím že sklenka birela by neudělala nic. Ale neva ,mám na něj chuť jen po něčem smaženým,inak ne. Muj manžel si občas zajde s chlapama na 2, a pokud si chce vypít více tak se vždy někdo najde. Zrovna v sobotu měl kolega rybář narozky, tak chytil 2 kapry i opičku. Jinak jemu červené nechutná, tak když jsme si dali doma vínko, tak on jedině bílé já zase jedině červené. Pokud já měla jen červené tak on si zašel do džbánku na točený a koukali jsme třeba na Burianovy filmy.

Ahoj zdravím všechny držící se abstinenty. Jen ve zkratce. Možná mě teď někdo odsoudí za to co napíšu, vydržím toho hodně ale taky nejsem z oceli, takže přítel se pomalu ale jistě opět rozpíjí a já už nemám na to abych znova trpěla jeho pití, léčit se jít nechce, antabus nechce, na detox nechce, nic ho nebaví a podle něj se proti němu spiknul celý svět. Marně mu vysvětluju že máme před sebou ještě hodně dlouhou část svého života, plánovali jsme si rekonstrukci baráčku a konečně to vytoužené miminko, no ale snad mě někdo pochopíte že ten vztah dál nemůžu prodlužovat, nelíbí se mi takhle žít! Každopádně vás budu dál číst a všem vám moc a moc fandím a držím palce všechny co mám. Mějte se zatím všichni fajnově a užívejte života bez pití.

Rozumím Ti, Alčo. Uteč. Myslím na Tebe.

Alčo,
tak za tohle Tě skutečně nemůže odsoudit vůbec nikdo. Tohle je ve stávající situaci jediná rozumné řešení. Zachránila jsi alespoň sama sebe.
Je mi líto vašeho vztahu, ale jsem ráda, že zvítězil zdravý rozum.
Přeji Ti, aby sis jednou našla kluka, co nepije a měla s ním to vytoužené miminko.

Alča
Nemyslím,že Tvé rozhodnutí je k odsouzení.Udělala jsi pro přítele vše co se dalo.Z toho co píšeš jsem pochopil,že on v léčebně nic nepochopil.Možná chvíli sekal dobrotu,když mu přistříhli režimem křídla,ale v hloubce duše se těšil na okamžik kdy opustí léčebnu a se napije,teď má jako malej kluk strach z toho,že kdyby se tam ukázal, dostane sodu.Myslím,že není jěště zralý na vztah a vše co k němu patří a taky nemá právo Tebe ztahovat do svých problémů když nechápe svou nemoc a Tvou pomoc.Pro Tebe to může být nový směr v životě.Každé zlo je na něco dobré.Ať se daří ...

Alčo,
myslím si to samý jako Natura a Vladimír, akorát to neumím tak hezky napsat. Držím palce.

Alčo, souhlasím se všema přede mnou, je to správné řešení, nemá smysl na začátku vztahu řešit tyto problémy, určitě si časem najdeš někoho kdo za to stojí. Já jsem skončila s pitím před 9 lety, v té době jsme byly s manželem 10 let + 3 roky před tím, jedno dítě k tomu, manžel mě podržel - jsme spolu a jedno dítě přibylo, takže vše OK. Jak bych to řekla mohli jsme budovat dál náš vztah na "starých dobrých základech", ale v tvém případě není na čem budovat, pokud byste spolu zůstali a vyšlo vám to, řeknu to na rovinu, podle mě by to byl zázrak. Byla jsem v léčebně a procenta úspěšně abstinujících jsou malá. jestli se z toho tvůj přítel někdy dostanene - musí SÁM a pak teprve budovat nějaký vztah. Možná trochu tvrdé, ale podle mě je to tak, prošla jsem si tím.

Ahoj všichni, taky jsem sem už psala. Co píše Alča mě svým způsobem dostalo. Je to daleko účinnější, než když si tady my ostatní chválíme, jak jsme dobří, že nepijeme. I když to je taky důležité, ujistit se navzájem a podpořit se. Tohle je realita ze života, Alče držím palce a rozhodla se určitě dobře. Třeba ji někteří odsoudí, ale s takovým člověkem, to nejde. Znám to, moje sestra pila a v podstatě se upila. Je mrtvá. Bylo jí necelých 47. A jak píše Vladimír, v léčebně sekala dobrotu, ale jen proto, aby byla brzy venku a pak se mohla zase napít. Doslova řekla, že si nedovede představit, že by se něčeho nenapila. Léčebna byla k ničemu v jejím případě. Pak následovalo vše v brzkém sledu: vyhazov z práce ( po 11. hodině každý den již byla k nepotřebě a švagrovi pravidelně volali, aby si pro ni přijel. "Bavilo" ho to dost dlouho, ale taky ne donekonečna). Invalidní důchod ( na co???? to přesně nevím), nebyla schopná si pro důchod dojít na poštu, nebyla schopná se ani podepsat. A byla to moje sestra, o 6 let starší... manžel ji vyhodil z domu, šla bydlet k naší mamce, mamka z ní byla na nervy, sestra byť zamčená utíkala třeba sklepem přes uhlí a okýnkem, aby mohla dojít na benz. pumpu a tam si koupit kořalku, zpravidla vodku).
A nám všem, kteří jsme se jí snažili a chtěli pomoct, tak to vůbec neudělala snadné. Hrála s náma hru na to, jestli se jí podaří nás oblafnout a koupit si flašku.
Dál nebudu pokračovat. Mnozí to znají, jak je to pro rodinu strašné.
Asi mám v sobě taky nějaké ty geny nebo co, ale myslím si, že jsem jiná, že to dokážu nepít, zvlášť když mám před očima ji.
Dnes je to 3 měsíce, co jsem nic nepila a vůbec mi to nechybí. Sestra si musela dát ráno panáka, aby se přestala klepat a mohla jít do práce. Vodku si s sebou nosila v malé pet lahvi, co se klidně vejde do kabelky.
Bylo to hrozné i ten konec.
Tak se všichni držte a nedovolte, aby měl někdo a nebo něco nadvládu nad vámi, než vy sami.

Ahoj všichni, taky jsem sem už psala. Co píše Alča mě svým způsobem dostalo. Je to daleko účinnější, než když si tady my ostatní chválíme, jak jsme dobří, že nepijeme. I když to je taky důležité, ujistit se navzájem a podpořit se. Tohle je realita ze života, Alče držím palce a rozhodla se určitě dobře. Třeba ji někteří odsoudí, ale s takovým člověkem, to nejde. Znám to, moje sestra pila a v podstatě se upila. Je mrtvá. Bylo jí necelých 47. A jak píše Vladimír, v léčebně sekala dobrotu, ale jen proto, aby byla brzy venku a pak se mohla zase napít. Doslova řekla, že si nedovede představit, že by se něčeho nenapila. Léčebna byla k ničemu v jejím případě. Pak následovalo vše v brzkém sledu: vyhazov z práce ( po 11. hodině každý den již byla k nepotřebě a švagrovi pravidelně volali, aby si pro ni přijel. "Bavilo" ho to dost dlouho, ale taky ne donekonečna). Invalidní důchod ( na co???? to přesně nevím), nebyla schopná si pro důchod dojít na poštu, nebyla schopná se ani podepsat. A nám všem, kteří jsme se jí snažili a chtěli pomoct, tak to vůbec neudělala snadné. Hrála s náma hru na to, jestli se jí podaří nás oblafnout a koupit si flašku.
Dál nebudu pokračovat. Mnozí to znají, jak je to pro rodinu strašné.
Asi mám v sobě taky nějaké ty geny nebo co, ale myslím si, že jsem jiná, že to dokážu nepít, zvlášť když mám před očima ji.
Dnes je to 3 měsíce, co jsem nic nepila a vůbec mi to nechybí. Sestra si musela dát ráno panáka, aby se přestala klepat a mohla jít do práce. Vodku si s sebou nosila v malé pet lahvi, co se klidně vejde do kabelky.
Bylo to hrozné i ten konec.
Tak se všichni držte a nedovolte, aby měl někdo a nebo něco nadvládu nad vámi, než vy sami.

Omluva všem - snažila jsem se vložit příspěvek a vždy mi to hlásilo nějakou chybu, tak jsem to tam pořád posílala a výsledek je ten, že ten samý příspěvek se objevil 2x a doufám jen, že víckrát to tam nebude. Potřetí jsem to totiž poslala ve zkrácené verzi, v domnění, že je text moc dlouhý.
Tak se nezlobte a mějte se prima. Hezký den přeje Jarka

Jarko,
no, škoda mladého života :o(
Ale co se dá dělat, bylo to její rozhodnutí.
Nikdo nemůže soudit druhého, že to s alkoholikem "nevydržel". Protože nikdo na světě nemá tu sílu ho z toho vytáhnout. Ani léčebny, ani AA, ani diskuze.
Jen on sám. Však to tu bylo opakováni již mnohokrát.

Alčo,
tak jak je?

Milí spoluabstinenti,
jak jde život?
Něco vám povím. Včera jsem zase dělala pořádek ve spíži, kde má manžel už rok schovanou slivovici, co dostal vloni k narozeninám . Prd schovanou, prostě tam stojí. Mám někdy chuť si čichnout, co to se mnou udělá. Dlouho jsem se fakt bála, představovala jsem si, že se neovládnu, a vyklopím to do sebe.
Včera jsem to riskla a otevřela jsem tu láhev, a čichla. Tedy, nevím, no, ono to fakt smrdí. Já jsem tedy nejela ve slivovici, ale ve vodce. Stejně se divím, jak jsem tehdy mohla! Jak člověk do sebe může klopit něco, co mu vlastně nechutná, pak chvíli bojuje s tím, aby to vůbec v sobě udržel, a hned to nezvrátil...jak jsem si nedůstojně na záchodě v práci otvírala láhev vodky a pila z ní...na tohle si občas vzpomenu, a rozum mi to nebere. Musela jsem být v hrozném psychickém stavu, když jsem byla schopna zadupávat signály těla.

Co to musí být za sílu, která nutí člověka dělat takové věci. Uvědomovala jsem si, co dělám, že je to špatné, a kam to spěje. Ale neměla jsem jakoby jinou možnost.

Nepřipomínám si to často, a už vůbec ne denně, jen když k tomu dojde, vždy se mi sevře žaludek. Studem, děsem, úzkostí.
Jako bych někomu moc ublížila a nemohla to vrátit. Pocit viny.
Naštěstí tohle napravit jde. Jen některé vzpomínky už nevymažu. Budiž mi to sloužit jako memento.

když to tady čtu, je mi hrozně smutno. já se rozvedla, protože manžel pil a ještě hrál automaty, nevím , co bylo horší. o mé, dřív nejlepší, kamarádce se ví už dlouho, že hodně pije. tedy ne, že by byla pokaždé zcela opilá, ale dost často, před půl rokrm jsme se rozhádali, když jsem jí řekla, že kašle na svou rodinu, ted jsem jí po půl roce viděla. jsem pořád v šoku. vzhledově pořád pěkná ženská, ale mluva IV. cenové, sprosté, vulgární vtipy( naprosto jí nevadil její 15 lety )syn), řeč jen o tom, kde byla a co tam pili.doma už nevaří(musí si odpočinout z práce), v podstatěse o rodinu stará dcera.nějak se z toho nedokážu vzpamatovat, co se to s ní stalo?

Naturo,
dělala jsem vloni ostružinovej likér,šla jsem ho do sklepa okouknout a taky jsem si čmuchla jestli není zkaženej:) Nebyl, voní krásně, ostružinama a vodkou. Bylo mi docela líto, že ho nemůžu ochutnat. Jenom jako když vaříš a ochutnáváš, jestli je to dost slaný a hotový. Tak jsem to zase zašroubovala a šla si udělat jaterní čaj bylinkáře Váni :-)