Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Natura: Kromě toho, že jsem si sama připadala jako hnus, mi bylo líto rodičů, kteří mě v tom stavu viděli. Při posledním střízlivění mě k ránu chytl epileptický záchvat. Naše strašně vyděsil. Tohle už nikdy!!!

Žiji s alkoholikem 24 let,vyzkoušela jsem snad úplně vše,co šlo , bez výsledku. Můj manžel je anděl ,milující otec, pouze do okamžiku, kdy začne řešit "své problémy" alkoholem.Vždycky říkám , že dělá vše na 100% ,pracuje , stará se o rodinu , i když pije.
Ovšem problémy , které uvádí samozřejmě mají pouze přikrýt alkohol. Chodili jsme do manželské poradny- psycholog na mě mlsně koukal , dle mého manžela.Byl v léčebně - nedokončil léčbu, protože on to přeci zvládne sám.Ambulantně navštěvoval psychiatra-nepomáhá mu to, tak proč by tam chodil , má přeci důležitější věci na práci.Intervaly , kdy pije se prodlužují a doba , kdy je střízlivý se zkracuje.Máme postavený dům, s hypotékou, kterou nemůžu sama splácet,natož ho vyplatit.Takže , co zbývá???Ještě , že mám děti ,které jsou zdravé a až na pár drobností skvělé. Ovšem ve 44 letech zůstat bez střechy nad hlavou a bez koruny v kapse, je smutný.Nejhorší je , že vlastní vinou.Jestli Vás někdy něco takového potká , utečte dokud to jde.

Ahoj Alčo.Ja se léčil v Apolináři, abstinuji třetím rokem, bez problému.Rozhodně ho dotlačit na DETOX,než se rozjede.Psychiatrovi a komukoliv jinymu bych taky nasliboval hory, doly........Alkohol je dobrá věc,jenom ne pro určité typy lidi,třeba jako jse já,osoba se sklonem k závislosti.Akorát je blbý, že může,když ho do léčebny dostaneš, zažádat o revers..........

Dalibore,
jasně, on není nesvéprávný, násilím ho stejně nedonutí abstinovat.

Tyhle lidi pomůže fakt už pak jen opustit (když opakovaně selhávají). To se buď zvednou nebo zabijou (chlastem), bohužel. Ale aspoň přestanou škodit svým blízkým.

Já vím, je to těžké, když ho má člověk rád. Ale od určitého stadia už to ani není on, už to je jen propitá troska, která padá ke dnu. A v této fázi už je mu jedno, zda s sebou stáhne ostatní. A od jisté fáze už ztrácí i všechny city, i tu lásku.
Alkohol se stane jeho jedinou "láskou". :-(

Je to fakt děs, dneska jsme mluvili a hodně a o všem. Přiznal se ale že prý nevidí problém v tom když si dá sem tam pivo, já v tom problém vidím. Řekl že do léčebny nepujde na detox už taky ne. Tak jsem mu dala nůž na krk, buď já a nebo chlast!!

Je to fakt děs, dneska jsme mluvili a hodně a o všem. Přiznal se ale že prý nevidí problém v tom když si dá sem tam pivo, já v tom problém vidím. Řekl že do léčebny nepujde na detox už taky ne. Tak jsem mu dala nůž na krk, buď já a nebo chlast!!

Slysel jsem v apolinari plno recidiv, ano, vydrzeli pul roku chodit opravdu na to jedno, dve a pak domu,ale pak jeden do jednoho do toho sklouzli jako na klouzacce.Ja pred lcbou nepil dva mesice,pak nealko pivo, pak jsem ty dva mesice dohnal za ctrnact dni.....totalne, ale totalne me chlast udupal na zem a jeste po me skakal...........

Alčo, ve které byl léčebně?

Já jsem taky prošla léčebnou a taky zrecidivovala. Ale byly to krátké recidivy - uvědomila jsem si, že takhle to tedy opravdu nechci a ujasnila si, co můžu a co už ne. Takže se dá říci, že mi prospěly, asi jsem si to potřebovala prožít.

Ten přístup alkoholiků, že si sem tam nějakého toho Birella nebo pivko dát můžou, je dost častý. Bohužel to vždycky dopadne špatně, ale oni to pochopí až tehdy, když si opravdu tvrdě natlučou čumák.

Jen pro tvou informaci - tady máš odkaz: plbohnice.cz/nespor/knizkycz.html. Něco z toho si stáhni a přečti, Nešpor je opravdu kapacita a píše moc dobře. Dej to přečíst i příteli, třeba mu to pomůže. Jinak je dost důležité, v které léčebně byl - jak tam funguje doléčování. V Kroměříži např. nefunguje - jsou tam jen A-kluby, které stojí za psí štěk.

Teď je ale nutné tu recidivu co nejrychleji zastavit, protože pokud ji nezastavíte, půjde ke dnu rychleji a bude to horší než předtím. Držím Vám oběma moc palce, ať to překonáte.

Ahoj Nelo. Byl v Bohnicích. Nešpor kapacita je mám to prostudovaný, přítel má na něj alergii že je prý děsnej, já si to nemyslim. Dneska už nepije, ale nemůžu a nechci ho hlídat nebo kontrolovat přece pořád! Nebo jo? Co si o tom všichni myslíte? Jo a dík.

dobrý den já sem se chtěla zeptat když moje mamka pije každý en víno krabicové jetly je alkoholička.Když jí řeknu at nepije dělá jako kdybi mě neslyšela.jednou sem našla 6rabic od vína. předem děkuji za odpověd

Ahoj, přečetla jsem si pár příspěvků a musím říct že jsem ráda že tento blog existuje. Já mám poslední dobou problémy s alkoholem už asi 5 let, ale piji cca 9 let. Dokonce se mi už párkrát podařilo díky alkoholu nepřijít do práce, protože můj alkoholový dýchánek trval déle než jeden večer. Naposledy asi 4 dny. Mám problém s tím že moji (podotýkám všichni) kamarádi neznají nic jiného než alkohol a opíjení se v různých restauračních zařízeních. Mám je všechny velice ráda a chci je potkávat, ale sama nedokážu nepít a dívat se jen na to jak oni pijí a baví se. Můj přítel je na tom stejně takže se oba k tomu stahujeme. Když jsem se poznali (jsme spolu 5 let), tak jsem oba pili. A já jsem začínala mít tzv. okénka. Ted je to tak, že si občas nic nepamatuji podle toho kolik toho vypiji.Nejvíc mě trápí že mám všechny kamarády tohoto ražení a nechci o ně přijít, ale zase se nechci takhle ničit a kazit si život. Moje babička ze strany mamky byla alkoholička, dokonce moji mamku mlátila, nedávala najíst apod. až soud svěřil výchovu dědečkovi ten je abstinent. Můj otec má také problémy s alkoholem máme hospodu, zatím co moje mamka nikoliv - ta alkohol přímo nesnáší už z principu. Od malinka jsem byla svědkem alkoholových scén, bytí apod.Nevím co s tímhle koloběhem do budoucna. Začíná mi to zasahovat do normálního života. Nevím jak vyplnit čas bez mojich alkoholických kamarádů, které znám od malinka. Vždycky se nakonec oklepu a jdu s nimi pít. Piji každý víkend jen málokdy se mi podařilo o víkendu nechlasat. S prací jsou problémy většinou 1 x do měsíce že se mi podaří opít v týdnu a do práce nepřijít a nějak se vymluvit. Moje otázka je taková? Jak nestratit kamarády a přitom nepít a jak si najít jiný smysl života než jen vysedávání po hospodách. Můj přítel je na tom podobně, ale příjde mi že mu to tak vyhovuje a nepřipouští si nějaký problém. Děkuji za kažou odpověd´. Snad pochopíte text.

Nevím ,proč Ti záleží na kamarádech , kteří Tě stahují tam, kde nechceš být.Můj manžel nejdříve taky chodil za kamarády,protože by o něm říkali , že je pod pantoflem.Dnes pije sám nebo s nejhorší spodinou , protože i jeho kamarádi od něho dávají ruce pryč.Nyní se naprosto v klidu vymlouvá , že pije proto , že je pod pantoflem. Holt důvod se vždy najde. Nepřipouští si,že je alkoholik a o to je to horší. Máš nejvyšší čas od toho utéct ,protože vidíš, že není něco v pořádku.Život stojí za to , aby se prožil lépe,neznám alkoholika , který by dobře dopadl.I za cenu ztráty blízkých kamarádů

Marcela:
myslím, že jestli mamka dokáže vypít 6 krabic vína,tak má dost velký problém. Bohužel ty s tím asi nic moc nenaděláš. Nebude asi reagovat ani na výčitky nebo pláč. Musí chtít sama přestat.
Playla:
přesně takhle jsem začínala já. Kvůli kamarádům, abych zapadla, nelišila se. Taky jsem kdysi měla strach, že je ztratím. Když jsem přestala pít, tak těch pár kamarádů co mám, mi zůstalo.Myslím kamarády, ne hospodský známý. Zkus si to takhle rozlišit.

Playla:

Je to těžké.
Kamarádi znamenají určitou jistotu, a jestli chceš přestat pít, ztratíš kamarády, protože jim najednou nebudeš rozumět. Najednou Ti budou připadat trapné ty jejich přiopilé kecy, budeš se cítit oddělená. A oni se Ti budou posmívat, stahovat zpět.

Dokud Ti bude záležet na kamarádech a příteli, nezbavíš se chlastu. Upřímně bych pochybovala o jejich "přátelství". To je prostě chlastpartie, těžko vás bude spojovat něco víc, než hospoda.
Popřemýšlej nad tím, co chceš. Jestli Je pro Tebe důležité, abys byla přijímána (i za cenu toho, že jsi alkoholik a ničíš si zdraví a společenský život), nebo jestli ses rozhodla skončit s chlastem a začít tak nový život.
Budeš to mít těžké, jestli jsi mezi samými alkoholiky, protože léčba a abstinence pro Tebe bude znamenat odpojení od těch, kteří pro Tebe znamenají jistotu...jestli nikoho jiného nemáš, kdo by Tě podpořil.

Nicméně, zkoušet to můžeš pořád. Nepít. I s nimi. Dej si něco jiného, než pivo. Když to zvládneš, stačí to.
Ale upřímně, najednou bys zjistila, že si s nimi vlastně nemáš co říct.

Rozhodnutí je na Tobě. Jít do neznáma, ale být sama sebou, anebo setrvat v tom, co poskytuje jistotu, ale zabíjí...

Playla:Ahojky.Také jsem sem již psala.Můj příběh je odlišný než ten Tvůj (tedy ty důvody pití),také si myslím,že budeš asi i o dost mladší,ale nedá mi napsat Ti jednu věc.Měla jsem stejnou "frekvenci" a styl pití jako ty.I s těmi důsledky...Nyní nepiji od ledna (mimo nealko-piva-občas).To,co bylo důvodem,abych v tom pití něco udělala,bylo to,co popisuješ Ty.Prostě něco bylo špatně a já to tak už nechtěla.Tušila jsem (a to doslova-ne věděla),že to může vše dopadnout velice špatně.Nyní se nevyhýbám hospodám ani "mejdanům" a NEPIJI.Dám si kafe,nealko nebo toho Birella.Vymlouvám se na léky,na které se nesmí alkohol (i když je opravdu beru-antidepresiva) a kupodivu se necítím špatně a i ostatní to po pár "řečech" berou.Je pro mne snadnější přiznat ty antidepresiva než problém s pitím...Navíc i náhled na to vše je nyní jiný.Když přestaneš pít,trvá nějakou dobu,než se dostaneš z takové té alkoholové melancholické nálady.Někde se udává i 8 týdnů.Pak se na vše začneš dívat trochu jinak.U mne to naprosto fungovalo.Mám občas takové nutkání,když už jsem to vydržela tak dlouho,dát si to pivko :-(,ale pak si vzpomenu na to,co vše se za ty 3 roky mého pití stalo.Už to NECHCI opakovat.Navíc já měla tu smůlu,že jsem okénka mývala vždy,snad už od puberty (asi dědičné geny) a alkohol mi vždy odboural téměř naprosto "morální zábrany"...Už to opravdu opakovat nechci a pokud bych nepřestala,nikdy bych na to tento náhled nezískala.
Pokud cítíš,že takto už dál nechceš,pokus se s tím něco udělat a přestat pít.To ostatní řeš až posléze.Uvidíš,třeba Ti ten ůnový náhled" napoví...
Jinak,mne také nikdo v "nepití" (mimo vyhledaného lékaře v ambulanci) nepomáhá a nepodporuje.Manžel,který měl největší (a oprávněné) výhrady se k tomu od toho ledna nevyjádřil a naopak se mě ještě občas zeptá,když někde jsme,jestli si nedám ani skleničku...
Nikdo mi neřekl (mimo 1 x mé mamky-vyléčené alkoholičky),že jsem dobrá,o to méně můj muž,od kterého bych to čekala nejvíce.Lékař v ambulanci mě pomáhá,ale tváří se na mé nepití s trochou nedůvěry (nedivím se mu,známe alkoholiky).
A tak jsem alespoň ráda sama za sebe a i bez téměř nulové "podpory" nepiji.
Je to jediná má rada pro Tebe:zkus to také,pro sebe a po nějakém čase uvidíš,jestli a co Ti to nepití bere nebo přináší.Ke svým "kamarádům" do hospody se můžeš vrátit vždy...
Držím palce.