Diskuse - Homeopatie

Je to něco podobného (Rote Liste je součástí), ale záleží jaký typ programu máte, já jsem docela spokojen.
Na internetu se můžete podívat na ifap, jsou tam vcelku dobré informace.

čili něco jako náš AISLP? Jde mi spíš o ten obsah - u nás se tam dostanou jen přípravky schválené SÚKLem - a navíc zatím nemám tak rozsáhlou skupinu geriatrikum :D

Ne, v ifap je vše od léků až po léčiva atd.
Já ho osobně rád používám, nevím jestli v České republice je taky něco takového.
Pokud ano, budu rád za jakýkoliv typ.

Já ho používám denně v praxi, je to super věc, najdu tam ihned všechny informace o jakýkoliv lécích, které jsou na předepis i volně prodejné v Německé republice.

RNDr. Karel Bartuška Počet přístupů:


Homeopatie a fyzikální zákony
Článek Homeopatie a fyzikální zákony vznikl rozšířením a doplněním dvou příspěvků o homeopatii uveřejněných v časopise Matematika, fyzika, informatika ( [1], [2] ). Je určen především čtenářům, kteří se s problematikou homeopatie teprve seznamují a také těm, kteří ho chtějí využít pro pedagogické účely. Článek se dá využít např. při výuce fyziky na středních školách, nebo na vysokých školách vzdělávajících budoucí učitele fyziky. Zvláště užitečné by bylo jeho využití při výuce fyziky na lékařských a farmaceutických fakultách vysokých škol.

Článek má elementární charakter a proto k jeho porozumění stačí běžné středoškolské znalosti z fyziky. Čtenář, který potřebné základní pojmy molekulové fyziky nezná, může se s nimi seznámit např. ze středoškolské učebnice fyziky [3] s. 200. Pro podrobnější a hlubší studium problematiky homeopatie doporučuji knihu prof. Heřta a kol. [4], která zaujme čtenáře nejen svým obsahem, ale také použitou metodou výkladu založenou na kritickém myšlení. Čtenářům budu vděčný za názory a racionální připomínky k mé stati.

RNDr. Karel Bartuška

karel.bartuska@gymstola.cz

Úvod

Mezi alternativními léčebnými metodami, které se u nás rozšířily zejména po r. 1989, význačné místo zaujímá homeopatie. Homeopatie je dnes značně rozšířena nejen mezi léčiteli, ale i mezi lékaři. Homeopatie se např. vyučuje na některých lékařských a farmaceutických fakultách, pro zdravotníky se pořádají různé homeopatické kurzy, vydává se homeopatická literatura, mnoho lékařů provozuje homeopatickou praxi, v lékárnách se prodávají homeopatické léky apod. O správnosti a úspěšnosti homeopatické léčebné metody je naše veřejnost přesvědčována také četnými články v novinách a časopisech i televizními pořady.

Cílem tohoto článku není podrobně se zabývat podstatou homeopatie a podrobně objasnit její vztah k vědecké medicíně; tento cíl si mohou klást jen specializované publikace napsané lékaři. Článek si klade za cíl uvést jen některé závěry, které o homeopatii vyplývají především z fyzikálního posouzení jejích základních principů. Je ale nutno předem říci, že již toto posouzení vede k odmítnutí homeopatie jako zcela nevědecké metody alternativního lékařství.

Princip podobnosti

Zakladatelem homeopatie je německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843), který formuloval základní principy homeopatie již před 200 lety. Mezi nejznámější principy homeopatie patří princip podobnosti, podle kterého látka, která u zdravého jedince vyvolá určité příznaky, je schopna léčit nemocného, který tyto příznaky má. Např. včelí píchnutí vyvolává zarudlé zduření; podle názorů homeopatů se tedy včelí lék (Apis mellifica), získaný z rozdrcené včely, může použít na všechna podobná zduření (např. po popálení, úžehu nebo při kopřivce). Z hlediska současné lékařské vědy však platnost principu podobnosti nebyla nikdy prokázána ( [4], s. 73, [5], s. 112 ).

Princip minimálních dávek

Ze základních principů homeopatie nás z fyzikálního hlediska více zajímá princip minimálních dávek, podle kterého s klesající dávkou účinné látky obsažené v léku její léčebný účinek vzrůstá. Homeopatické léky obsahují proto účinnou látku často v nepředstavitelně nízkých koncentracích. Při výrobě těchto léků se zpravidla postupuje tak, že se nejprve destilovanou vodou nebo alkoholem extrahuje z rostlin, živočišných produktů nebo z jiných látek základní matečná tinktura. Z této tekutiny se pak odebere jeden díl a dolije se 99 díly rozpouštědla; tím se matečná tinktura zředí v poměru 1 : 100. Z takto zředěného roztoku se opět odebere 1 díl, opět se dolije 99 díly rozpouštědla a tím dostaneme tinkturu zředěnou v poměru 1 : 10 000. Tento postup, který se mnohokráte opakuje, se nazývá centezimální hahnemannské ředění. Počet hahnemannských ředění označují homeopaté jako potenci homeopatického léku. Tak např. potence CH 12 (někdy také jen C 12) znamená, že homeopatický lék vznikl dvanáctinásobným centezimálním hahnemannským ředěním. Kromě centezimálního ředění se používá také decimální ředění, při kterém se matečná tinktura opakovaně ředí v poměru 1 : 10.

Postupný ředící proces používaný při výrobě homeopatického léku musí podle zastánců homeopatie probíhat vždy v nových skleněných nádobách, aby roztok určité potence nebyl znečištěn roztokem předcházející potence. Autor knihy [6] na s. 177 např. uvádí, že k výrobě homeopatického léku o potenci 200 je zapotřebí celkem 200 skleněných nádob. Z výrobních důvodů se proto k ředění někdy používá také tzv. Korsakovova metoda, při které se ředění provádí stále ve stejné skleněné nádobě. Přitom se postupuje tak, že roztok určité potence se z nádoby vylije, nádoba se naplní novým ředidlem a tento postup se mnohokráte opakuje. Po vylití roztoku určité potence ulpí na stěnách nádoby vždy jeho určité množství a tím se původní matečná tinktura postupně stále zřeďuje. Touto metodou se připravuje např. známý protichřipkový homeopatický lék Oscillococcinum propagovaný i u nás televizní reklamou. Korsakovova metoda je z hlediska výroby homeopatických léků jednodušší, vede však ke špatně kontrolovanému množství účinné látky ve výsledném homeopatiku. Připomeňme ještě, že nezávisle na zvoleném způsobu ředění pacienti nedostávají vždy výsledný lék v podobě kapek, ale často v podobě malých granulí ze sacharózy a laktózy. Homeopatický roztok se přenáší na tyto granule užitím sprejového nástřiku.

Princip dynamizace

Další homeopatický princip spočívá v tom, že homeopatický roztok se musí po každém stupni ředění intenzivně protřepávat (při centezimálním hahnemannském ředění obvykle 100krát). Protřepávání léku v průběhu jeho ředění, při kterém se léčivu údajně dodává energie, se nazývá dynamizací. Známý léčitel ing. Janča v knize [7] tvrdí, že při strojovém protřepávání se ztrácí až 50% účinku léku, neboť do léku neproudí z ruky bioenergie; proto doporučuje protřepávání manuální. Existují firmy, které tímto způsobem homeopatické léky skutečně vyrábějí.

Kolik molekul účinné látky obsahují homeopatické léky?

Výčet homeopatických podivností a bizarností tím nekončí, nás však zajímá homeopatie především z fyzikálního hlediska. Zásadní námitka, kterou lze k homeopatii z tohoto hlediska vyslovit, spočívá především v tom, že homeopatické léky zředěné na vyšší potence obsahují jen minimální počet molekul účinné látky, popřípadě tyto molekuly neobsahují vůbec. Abychom ukázali, jak malý počet molekul účinné látky je v homeopatickém léku, který vznikl centezimálním hahnemannským ředěním CH 12, můžeme vypočítat následující modelový příklad.

Předpokládejme, že v destilované vodě o objemu 1 l je rozpuštěn 1 g kuchyňské soli NaCl; tento roztok představuje v našem modelu základní matečnou tinkturu. Z tohoto roztoku odebereme roztok o objemu 0,01 l, přilijeme 0,99 l destilované vody a vzniklý roztok dokonale promícháme. Ze vzniklého roztoku pak opět odebereme 0,01 l roztoku, přilijeme 0,99 l destilované vody a vzniklý roztok opět dokonale promícháme; tento postup ředění provedeme celkem 12krát. Kolik iontů sodíku obsahuje výsledný roztok? Relativní atomová hmotnost sodíku je 23, chloru 35,5.

Řešení této úlohy je snadné. Matečná tekutina obsahuje v 1 l roztoku sůl o hmotnosti m0 = 10-3 kg, po prvním ředění (k = 1) je v 1 litru roztoku sůl o hmotnosti m1 = 0,01m0, po druhém ředění (k = 2) sůl o hmotnosti m2 = 0,012m0 a po k-tém ředění (k = 12) sůl o hmotnosti mk = 0,01km0. Počet molekul soli Nk po k-tém ředění (a tím také i hledaný počet sodíkových iontů) je určen vztahem Nk = mk/mm , kde mk je hmotnost soli v l litru roztoku po k-tém ředění a mm hmotnost molekuly NaCl (název „molekula NaCl“ zde není zcela přesný, neboť krystal NaCl se neskládá z molekul, ale z iontů). Poněvadž mm = Mm/NA [Mm = (23 + 35,5).10-3 kg.mol-1 = 58,5.10-3kg.mol-1 je molární hmotnost chloridu sodného NaCl a NA = 6.1023 mol-1 je Avogadrova konstanta], dostaneme po dosazení

(a)

Po dosazení číselných hodnot dostaneme



Z řešení úlohy tedy vyplývá, že při stupni ředění CH 12 na jeden litr vody připadá 0,01 sodíkových iontů. Odtud dále plyne, že kdybychom při homeopatické léčbě tímto „lékem“ chtěli dostat do žaludku v průměru 1 iont sodíku denně, museli bychom denně vypít 1 hl roztoku. Jeden iont účinné látky by nás přitom jistě nevyléčil, vždyť pouhý centigram soli NaCl obsahuje přibližně 1020 iontů sodíku.

Kdybychom řešili předcházející úlohu pro potenci CH 40, dostaneme ze vztahu (a)



To znamená, že teprve v 1058 l homeopatického léku se nachází v průměru jeden iont účinné látky, hmotnost tohoto léku by byla 1058 kg. Pro srovnání hmotnost Slunce je pouze 2.1030 kg.

Ještě jednou o počtu molekul účinné látky v homeopatiku

Pro získání obecnější představy o počtu molekul účinné látky v homeopatických lécích vyřešme ještě jednu úlohu. Předpokládejme, že v 1 litru destilované vody je 1 mol chemicky stejnorodé účinné látky. Při kterém stupni centezimálního hahnemannského ředění bude v 1 litru zředěného roztoku jen jedna její molekula?

Pro molární hmotnost Mm účinné látky, která má v počáteční matečné tinktuře látkové množství n a hmotnost m0, platí Mm = m0/n, odkud m0 = Mmn. Dosadíme-li za m0 do vztahu (a), dostaneme



Poněvadž v roztoku má být jen jedna molekula účinné látky (Nk = 1), platí



a odtud



Z výsledku vyplývá, že za daných předpokladů je v 1 litru destilované vody v průměru jen jedna molekula účinné látky již při potenci CH 12; přitom tento výsledek nezávisí na druhu účinné látky. Poněvadž množství účinné látky v matečné tinktuře je zpravidla menší než 1 mol a množství homeopatického léku v jednom balení je menší než 1 litr, můžeme říci, že většinou již při potencích CH 10 - CH 11 není v homeopatickém léku prakticky již žádná molekula účinné látky. Pokud tento lék užíváme, pijeme jen čistou vodu (popř. jíme jen čistou sacharózu a laktózu). Název čistá destilovaná voda však není z molekulárního hlediska zcela přesný, neboť i dvakrát destilovaná voda obsahuje velké množství atomů a molekul různých stopových látek (mezi nimi pravděpodobně i ionty sodíku vymývané ze skla).

V praxi se používají i léky o potenci CH 1000 nebo o potencích ještě vyšších [4], s.59, [8], s.2. Při výrobě těchto léků hahnemannským ředěním se tedy destilovaná voda ředí destilovanou vodou.V knize [6] se na s. 181 dokonce hovoří o lécích s potencí CH 1 000 000 000 (!); existence těchto léků je však nepravděpodobná již z výrobního hlediska (např. jak dlouho by trvala jejich výroba, kolik skleněných lahví by se přitom spotřebovalo?). Připomeňme, že podle principu minimálních dávek mají mít přitom léky s vyšší potencí větší účinnost než léky s potencí nižší. Někteří homeopaté proto uvádějí ([9], s. 223), že léky vyšších potencí obsahující sůl by mohly při některých potížích pacienta blokovat funkci jeho ledvin (!); proto doporučují v těchto případech podávat potence nižší.

Platí princip dynamizace?

Právě tak jako princip minimálních dávek je z fyzikálního hlediska zcela pochybený i princip dynamizace, neboť protřepáváním kapaliny se jen poněkud zvětší její vnitřní energie a na krátkou dobu nepatrně stoupne její teplota. Pro ilustraci uveďme, že padá-li voda v Niagarských vodopádech z výšky 60 m, stoupne její teplota po dopadu jen o 0,14 °C; stejné zahřátí vody bychom ovšem dosáhli také dodáním tepla. Protřepávaná kapalina po předcházejícím nepatrném zahřátí přejde ostatně opět do stavu termodynamické rovnováhy. Léčivu se dynamizací dodávat energie ani nemůže, neboť při vyšších potencích se molekuly léčiva v roztoku již nevyskytují. V těchto případech protřepáváme jen destilovanou vodu, která ovšem vždy obsahuje atomy a molekuly cizích látek.

Iracionální výklady homeopatie

Argumenty proti homeopatii jsou tak přesvědčivé, že si čtenář může právem položit otázku, jak na tyto argumenty reagují četní přívrženci homeopatie. Tato otázka je namístě, neboť ani homeopaté nepopírají absenci molekul účinných látek v homeopatických lécích vyšší potence.

Klasická anglo-americká škola v souladu s Hahnemannovými názory odmítá myšlenku racionálního zkoumání homeopatie a údajnou účinnost homeopatických léků vysvětluje v duchu falešné postmodernistické filosofie iracionálními důvody. Připomeňme, že již základem Hahnemannova učení se stalo jeho přesvědčení o existenci zvláštní duchovní životní síly, jejíž narušením vzniká většina nemocí. Hypotéza o existenci atomů a molekul nebyla v Hahnemannově době ještě všeobecně přijímaná. Hahnemann také nevěděl, že po velkém zředění lék již neobsahuje žádné molekuly účinné látky.

Iracionální přístup k homeopatii se vyskytuje také u mnohých českých homeopatů. Tak např. v článku [10] uveřejněném v šarlatánském časopise Regenerace jeden z nejznámějších českých homeopatů J.Čehovský vysvětluje mechanismus působení homeopatických léků tím, že v homeopatii je informace o patologii podána formou nehmotné homeopatické potence nehmotnému řídícímu systému v člověku (jeho duši) a odtud se šíří léčebná reakce nehmotnými cestami k hmotným orgánům. Diskuse s podobnými názory je nemožná a zbytečná.

Mají kapaliny paměť?

Jiným směrem postupuje francouzská homeopatická škola, která se snaží vysvětlit působení homeopatických léků racionálními materialistickými argumenty. Homeopaté francouzské školy tvrdí, že i když léčivá substance se v homeopatickém léku vyšší potence nevyskytuje, přesto zanechává v ředidle určitou informaci, která má schopnost podpořit imunitní schopnost organismu. Rozeberme tuto představu trochu podrobněji.

Poněvadž voda používaná k ředění homeopatického léku obsahuje údajně „paměťové stopy“ po původní účinné látce, hovoří se v této souvislosti často o „paměti vody“. Paměť lze dnes snadno realizovat v pevných látkách (viz např. paměť počítače), hovořit však o paměťových schopnostech kapalin je obtížné ze dvou důvodů. Jedním z nich je dynamický charakter struktury kapalin projevující se tím, že na rozdíl od pevných látek molekuly kapalin nezaujímají stálou rovnovážnou polohu, ale neustále se pohybují. Druhý důvod spočívá v tom, že homeopatie používá dnes již více než 2000 (podle některých údajů 3000) léků, z nichž některé nejsou čisté chemikálie, ale látky z chemického hlediska nesmírně složité a různorodé (např. rozdrcená včela v léku Apis mellifica, nebo rozdrcená ještěrka - viz [4]). Zastánci názoru o paměti kapalin by museli vysvětlit, jakým způsobem se tak velký počet informací o léčivech uloží v pozměněné struktuře kapalin, které jsou materiálními nosiči informace.

Názor, že dynamizovaná voda si může pamatovat molekuly látek, které v ní byly kdysi rozpuštěny, vyslovil v r. l988 na základě svých experimentů francouzský profesor J. Benveniste z Národního ústavu zdraví a zdravotnického výzkumu v anglickém časopise Nature. Pokusy, které byly opakovány v jeho laboratoři pod dohledem komise vyslané redakcí časopisu Nature však jeho závěry nepotvrdily a navíc ukázaly, že Bevenistovy pokusy byly prováděny nedbale a byly nevhodným způsobem interpretovány. Seriozní práce dnes Benvenistovy pokusy a závěry neuznávají a hovoří v této souvislosti jen o tzv. „Benvenistově aféře“.

V souvislosti s pamětí vody se někdy uvádí, že informace o zřeďované účinné látce se zaznamenávají ve velikosti úhlu, který svírají vazby v molekule vody. Tento úhel je však určen zákony kvantové fyziky a je přitom zcela lhostejné, zda v ředidle původně byla nebo nebyla léčivá substance. Atomy vodíku a kyslíku v molekule vody ostatně neustále vibrují a tím se jejich vzájemná poloha velmi rychle a nepravidelně mění. Nelze také vyložit, jak by se modifikací vazebného úhlu dal zaznamenat tak velký počet informací o homeopatických lécích a jak by tyto informace mohly ovlivnit zdravotní stav pacienta.

Z fyzikálního hlediska jsou neopodstatněné také některé další spekulativní mechanismy působení homeopatických léků, které uvádí prof. RNDr. Ing. L. Sodomka, DrSc. v článku [11]. Hlavní nedostatek v článku uvedených mechanismů spočívá v tom, že v nich není respektován dynamický charakter struktury kapalin. L.Sodomka např. uvádí, že „ v hoemopatikách silného ředění mohou vznikat ve struktuře ředidla a v orientaci molekul taková seskupení molekul, která v kombinaci se stopovými prvky obsaženými v rozpouštědlech mohou mít i silné léčivé účinky“. Ve vodě skutečně existují skupiny skládající se z několika desítek molekul (tzv. klastry), v nichž molekuly jsou navzájem spojeny vodíkovými můstky; doba života klastrů je však jen několik biliontin sekund ([4], s. 124). Po rozpadu klastru se jeho molekuly ihned spojí s molekulami jiných klastrů a tento proces neustále pokračuje. Existence klastrů tedy neopravňuje k úvahám o paměti vody.

Nesprávná je také představa uvedena v článku [11], podle které při ředění homeopatického léku mohou vznikat na místech, kde byly předtím umístěny molekuly účinné látky, prázdná místa (vakance), které mohou působit jako absorbátory molekul v ředidle. Je pravda, že molekula léčiva rozpuštěná ve vodě ovlivní okamžitou strukturu klastrů ve svém okolí, která se musí přizpůsobit struktuře cizích molekul. Vlivem pohybu molekul vody však struktura okolních klastrů není trvalá. Např. J.Plášek uvádí ([4], s.124), že „jakmile ředění dosáhne takového stupně, že žádné molekuly matečné tinktury už nejsou ve vodě přítomny, dynamicky se měnící klastry zapomenou během pár pikosekund na to, že se kdy s nějakou z nich setkaly“.

Vcelku lze tedy konstatovat, že přenos informace z léčiva na ředidlo nikdy nebyl prokázán a z molekulární struktury kapalin vyplývá, že není ani možný. Ze sacharózo - laktózových granulí se potencovaný roztok ostatně rychle téměř celý vypaří a tím by se „odpařila“ i informace, kterou měl roztok údajně nést. Z přesného popisu přípravy homeopatického léku, který uvádí Hahnemann ve svém díle Organon vyplývá, že Hahnemann nechal jim používané drobné laktózové kuličky uschnout ([4], s. 42). Aby se granule staly lékem, musel by tedy existovat nejen přenos informace z účinné látky na ředidlo, ale také z potencovaného ředidla na granule.

Poněvadž se při výrobě homeopatických léků používá často také alkohol (ředění alkoholem používal již Hahnemann), nestačilo by vysvětlit jen údajnou paměť vody, ale také paměť alkoholu. To by však byl velmi obtížné, neboť voda má mezi kapalinami výjimečné vlastnosti, které jsou v mnohých směrech zcela odlišné od vlastnosti alkoholu.

Mnozí homeopaté navzdory všem těm argumentům hovoří o přenosu informace z léčiva na roztok jako o prokázaném poznatku, který vysvětluje účinnost homeopatických léků vyšší potence. Fyzika však tento poznatek nezná. Pokud ho někdo používá, měl by ho prokázat ať už teoreticky nebo experimentálně a měl by být připraven převzít za toto vysvětlení Nobelovu cenu. Hovořit o tomto poznatku jako o samozřejmosti však není možné.

Princip dynamizace z hlediska homeopatie

V homeopatické literatuře nalezneme různé pokusy o výklad mechanizmu dynamizace roztoků. Jak jsme již dříve uvedli, někteří homeopaté se domnívají, že při ručním protřepáváním vody proudí z rukou do vody bioenergie. Tento výklad je však nepřijatelný, neboť žádná forma energie, která by se dala označit jako bioenergie, neexistuje. L. Sodomka v článku [11] se snaží proto podat možné racionální vysvětlení dynamizace roztoků pomocí ručního protřepávání. Jeho spekulativní vysvětlení, podle kterého při držení nádoby v ruce vzniká mezi rukou a středem nádoby teplotní gradient způsobující difúzi aktivní látky, je však chybné, neboť při protřepávání se kapalina tak intenzivně promíchává, že žádný teplotní gradient v kapalině vzniknout nemůže. Ostatně, kdyby teplotní gradient byl při výrobě homeopatických léků podstatný, dal by se vytvořit nejlépe právě při strojovém protřepávání zahříváním stěn nádoby, ve které se roztok protřepává.

Podle další spekulativní hypotézy L. Sodomky ( [11] , s. 281) při směrovém protřepávání vody v průběhu ředění matečné tinktury (směrem nahoru a dolů) může nastat orientace molekul vody, která způsobuje snižování její entropie. To je však nemožné, neboť polární směrově orientované molekuly vody by musely vytvořit v jejím okolí silné vnější elektrické pole. I kdyby však tato orientace nastala, prakticky ihned by se rozrušila tepelným pohybem molekul.

Selhaly také jiné pokusy vysvětlit dynamizaci potencovaného roztoku. Navíc nikdo nedokázal, že protřepáváním léku v průběhu jeho ředění se jeho údajný léčebný účinek zvětšuje. Vysvětlovat tuto pověru není proto vůbec nutné.

Bude mechanizmus působení homeopatických léků objeven v budoucnosti?

Nakonec je zde třeba uvést stanovisko zastávané zejména některými praktickými lékaři homeopaty, podle kterého neznalost mechanizmu působení homeopatických léků nikterak nepřekáží úspěšné terapeutické praxi; tento mechanizmus může být objeven až v budoucnosti. V této souvislosti se někdy uvádí, že mechanizmus působení aspirinu původně také nebyl znám; přitom aspirin patřil vždy mezi nejúspěšnější léky. Toto srovnání je však zavádějící, neboť u aspirinu nikdo nepochyboval o jeho účinnosti, naproti tomu výsledky pokusů o prokázání účinnosti homeopatických léků jsou nepřesvědčivé a nejsou všeobecně přijímány ( [4], s. 167). Případy úspěšné léčby, které homeopaté uvádějí, jsou většinou způsobeny placebovým jevem nebo přirozenými obrannými schopnostmi organizmu, který by se vyléčil i bez podání homeopatického léku. V některých případech tvrzení o úspěchu léčby je založeno jen na subjektivních dojmech pacientů a lékařů. U aspirinu dále nikdo netvrdil, že příčina jeho účinnosti nebude v budoucnu nalezena, naproti tomu účinnost homeopatických léků vyšších potencí je vyloučena již z fyzikálního hlediska. Spíše lze srovnat homeopatii s astrologii, která také nevede k pozitivním výsledkům a také nebude s určitostí nikdy potvrzena, neboť to vylučuje Newtonův gravitační zákon a Keplerovy zákony. Je ostatně příznačné, že známý český homeopat M. Rýc považuje astrologii (společně s homeopatií) za vědeckou disciplínu ( [12], s.5). Kladné až obdivné stanovisko k astrologii zastává také jeden z nejznámějších světových homeopatů G. Vithoulkas ( [6],s.37 ).

Jaká je úroveň současné teoretické a praktické homeopatie?

Jaká je úroveň současné teoretické a praktické homeopatie je patrné např. z Vithoulkasovy knihy Homeopatická věda, která též vyšla v českém překladu ( [6] ), a která si již svým názvem klade značně vysoké ambice. Její úroveň je však naznačena již úvodním slovem napsaným prof. W. A. Tillerem z Katedry vědy o materiálech a inženýrství Stanfordské university. Tiller, na kterého se Vithoulkas ve své knize několikráte odvolává, zde píše ( [6], s. 11 ): „Éterická substance se manifestuje v negativním časoprostorovém rámci - je svou podstatou magnetická, má negativní hmotnost, pohybuje se rychleji, než je rychlost světla, dává vznikat levitační síle a je to substance, kterou předpisuje a používá medicína homeopatická“. Tato věta je z fyzikálního hlediska až neuvěřitelným způsobem nesmyslná.

Vithoulkas se ve své knize ve shodě s Hahnemannovými názory hlásí k vitalistické koncepci živoucího organismu, kde všechny aspekty života organismu řídí vitální síla. O povaze této síly vyslovuje hypotézu, že je synonymní s elektrodynamickým polem těla (s blíže nedefinovanými elektrodynamickými vibracemi), a že tudíž podléhá známým fyzikálním zákonům. Na podporu svých tvrzení uvádí „překvapivé důkazy o elektromagnetických polích lidského těla“, které přineslo pozorování neobvyklých případů ( [6], s.79 ). Podle Vithoulkase si koncem 19. století vědci z farmaceutické fakulty z Marylandu všimli šestnáctiletého chlapce, který byl schopen zvedat železné a ocelové pruty o průměru 12 mm a délce 30 cm konečky svých prstů. Byl také schopen zvednout kádinku s vodou naplněnou železnými pilinami jen tím, že přitiskl tři prsty na stěnu nádoby. K těmto a mnohým dalším tvrzením v knize [6] není třeba uvádět komentáře. Připomeňme však, že jestliže se autor určité práce o homeopatii odvolává např. na J. Čehovského, který vysvětluje mechanizmus homeopatie šířením nehmotných signálů mezi nehmotnými orgány, nebo na M. Rýce popř. G. Vithoulkase, kteří považují astrologii za vědu, pak důvěryhodnost takových prací vzbuzuje oprávněnou pochybnost. Oprávněnou pochybnost vzbuzují také všechny články, které homeopaté v hojné míře publikují v šarlatánských a pseudovědeckých časopisech Regenerace a Astro.

Testování homeopatik Vollovým přístrojem

Úroveň současné homeopatie ilustruje také přístroj pro EAV (elektroakupunktura dle Volla) často používaný u nás i ve světě. Tento přístroj sestrojil v 50. letech německý praktický lékař Reinhold Voll (1909 - 1989) společně se svým spolupracovníkem dr. ing. F. Wernerem. Popišme stručně jeho použití pro zjišťování léků vhodných pro daného pacienta (zpravidla homeopatik).

Testovaný lék je umístěn do zatavené skleněné ampule. Ampule se vkládají do otvorů kovového stojanu (tzv. voštiny), ze kterého vycházejí dva vodiče. Jeden je připojen k válcové elektrodě, kterou drží vyšetřovaný pacient v ruce. Druhý vodič je spojen s hrotovou elektrodou, kterou se testující lékař dotýká údajně existujícího akupunkturního bodu, který odpovídá tomu tělesnému orgánu v těle pacienta, jenž má být lékem ovlivněn. Výchylka měřicího přístroje pak ukazuje vhodnost testovaného léku pro daného pacienta. Podrobnější výklad této metody lze nalézt v [13] na s. 105.

Látka zatavená v skleněné ampuli nemůže mít však žádný vliv na parametry elektrického obvodu. Zastánci přístroje EAV vysvětlují proto tento vliv působením jakéhosi blíže nespecifikovaného zvláštního vlnění nebo záření, které organismus snímá ze zatavené ampule a které vyvolává změny elektrické vodivosti lidského těla zařazeného do okruhu.

O jaký pochybný teoretický základ se opírá testování léků pomocí přístroje EAV svědčí také historka, kterou uveřejnil propagátor a uživatel tohoto přístroje MUDr. J. Jonáš v časopise Regenerace ( [14], s. 26 ). Podle dr. Jonáše dr. Voll zapomněl v kapse lék na slinivku břišní, se kterou měl dlouholeté problémy. Dr. Voll se náhodně tohoto léku dotkl a pak s překvapením zjistil, že pouhým dotykem se změnily hodnoty potenciálu v jim měřených akupunkturních bodech. To mu umožnila rozšířit funkci jeho přístroje a pomocí testovacích ampul pak zjišťovat, který lék je pro konkrétního pacienta a jeho chorobu vhodný.

Připomeňme ještě, že výrobce přístroje EAV firma Embitron Plzeň uvádí, že svými modernizovanými přístroji spojenými s počítačem je možné zjistit až 12 000 různých hmotných substancí rostlinné a živočišné říše a to pomocí „standardizované a objektivní metody EAV“. Do jaké míry je však tato metoda objektivní vyplývá z dalšího článku dr. Jonáše ( [15], s. 34 ) uveřejněného opět v Regeneraci. Podle dr. Jonáše bylo na základě zkušeností shromážděných během padesáti let s provozováním Vollova přístroje v Německu zjištěno, že pouze jeden z deseti vyškolených pracovníků je schopen tuto metodu dobře praktikovat. Podle dr. Jonáše „tato metoda totiž vyžaduje nejen manuální zručnost, ale především zvláštní druh myšlení“. Již z tohoto citátu je patrné, že nejde o „standardizovanou a objektivní metodu“.

Výrobce přístroje EAV firma Embitron Plzeň uvádí ve své uživatelské příručce, že princip testování látek pomocí přístroje EAV „je založen na jiných než obvyklých fyzikálních či chemických základech a zatím není zvykem je zveřejňovat, bioenergetické informace testovaných preparátů nepředstavují vliv žádného známého fyzikálního či chemického působku“. Výrobci přístroje EAV byla v r. 2000 udělena anticena zlatý Bludný balvan za zásluhy o pavědu.

Z popisu funkce přístroje EAV vyplývá, že není překvapující závěr J. Hnízdila, podle kterého „neexistuje jediná seriozní studie, která by potvrzovala věrohodnost diagnóz stanovených prostřednictvím EAV“ ( [13], s. 110 ).

Kvantová homeopatie

Dalším příkladem ilustrujícím nízkou odbornou úroveň homeopatie je kvantová homeopatie MUDr. J. Hrušovského. J. Hrušovský je autorem knihy „Zázraky kvantové homeopatie“ a některých článků publikovaných zejména v pseudovědeckých časopisech Astro a Regenerace (oba časopisy již získaly anticeny Bludné balvany). Pořádá časté přednášky (120 Kč za osobu) a půldenní semináře (600 Kč za osobu), na nichž se scházejí stovky zájemců. Jeho „kvantová homeopatie“ je nejasně definovanou odrůdou homeopatie, která nemá nic společného ani s kvantovou fyzikou, ani s lékařskou vědou.

Četba jeho děl není jednoduchou záležitostí. Tak např. článek „Duchovní příčina depresí a jejich odstranění“ [16] začíná větou: „Prostřednictvím třetí kvantové vrstvy emocionálního Spektrolitového Paprsku Radosti, nesené vědomím andělského řádu Ofanim a Malachim, se podílí univerzální Radost na reflexní léčbě předešlých fyzických a éterických orgánů a systémů právě tehdy, pokud je neuzdraví přirozené a přírodní, čili dialektické a iluzorní, hvězdné a planetární síly“. Článek nepotřebuje komentáře. Za „objev kvantové homeopatie a rozvíjení pragmatické spolupráce s anděly, archanděly a eloi při léčení pozemšťanů“ získal J. Hrušovský v r. 2002 anticenu zlatý Bludný balvan.

Je homeopatie neškodná?

Studium homeopatie by mohlo čtenáře přivést k názoru, že když homeopatické léky vyšší potence jsou jen čistým ředidlem bez léčivé substance, je léčba těmito léky sice neúčinná, ale neškodná. Tento názor by však byl mylný, neboť braním homeopatických léků se přinejmenším odkládá léčba vědou vyzkoušenými metodami, což pro pacienty přináší nezanedbatelná rizika. Tak např. léčba protichřipkovým homeopatickým lékem Osillococcinum může způsobit, že se pacient začne účinně léčit z chřipkového onemocnění až příliš pozdě, kdy se mezi tím nemoc nebezpečně rozvine. Někteří lékaři homeopaté se dokonce chlubí, že léčí angínu především homeopatickými léky bez použití antibiotik; špatně léčená angína však může přinést komplikace a zanechat v pacientech trvalé následky (záněty ledvin s pozdějším selháním ledvin, revmatická horečka s postižením srdce).

Nezanedbatelná je i finanční stránka léčení homeopatickými léky, které nejsou nikterak levné. Např. nejmenší balení protichřipkového léku Oscillococcinum stojí 87.50 Kč; za tyto peníze však pacient nedostane odpovídající protihodnotu. Některé homeopatické léky jsou však ještě mnohem dražší. Drahé je také vyšetření u samotných homeopatů. Úvodní vyšetření pseudovědeckým přístrojem EAV včetně následné homeopatické terapie stojí u dr. Jonáše až 3000 Kč.

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že homeopatie je šarlatánská léčebná metoda, jejíž podstata je v rozporu s různými fyzikálními zákony a poznatky. To je také důvod, proč homeopatii lze zavrhnout již z fyzikálního hlediska. Důležité je také hledisko lékařské. Podle prof. MUDr. J. Heřta, DrSc [4] se účinek homeopatik v klinických testech nepodařilo přesvědčivě dokázat a klinické práce, které účinek homeopatik udávají, mají závažné nedostatky (např. závažné nedostatky statistické analýzy výsledků).

Homeopatie je přitom škodlivá nejen z lékařského hlediska, ale také tím, že aktivity související s homeopatii (vysokoškolské přednášky, různá školení, vydávání homeopatické literatury, výroba a prodej homeopatických léků apod.) představují finančně nákladnou a přitom ze společenského hlediska zcela neužitečnou práci. Homeopatie jako neúčinná a vědecky nepodložená metoda alternativní medicíny by se neměla také přednášet na vysokých školách. Vysokoškolská výuka homeopatie a jiných metod alternativní medicíny narušuje výchovu ke kritickému myšlení budoucích lékařů a deformuje tak vědecký charakter medicíny.

1. příště by stačil jen odkaz
2. běžná chřipka se stejně neléčí

Chřipku je nejlepší vypotit + horký čaj s citonem nebo bylinkovým čajem.

Formole, děkuji moc za tip, zítra se nato podívám.

Alternativní medicína není špatná, záleží jaká.

ahoj,

můžete mi prosim poradit, jaký homeopatický přípravek bych měla používat na zácpu a dráždivý tračník. byla mi doporučena nux vomica CH15,která se dá koupit i lékarně, ale nikdo mi neni schopen říct v jakém dávkování to mám užívat. moc díky za odpověď

Po přečtení předchozího Vám to může být jasné, ne? Jakýkoliv :)

Máte kapky, globuli nebo tabletky?
Nejlépe dvě tabletky denne a nebo 2 x 10 Kapek.
Hledala bych být Vámi raději jiný druh léčby např. bylinky atd.

Nux vomica je jeden z léků, který je možno na tyto potíže použít. Vždy by měl souhlasit celkový obraz léku. U Nux-v se objevuje m.j. podrážděnost, netrpělivost, uspěchanost, zhoršení ráno po probuzení, po jídle, chladem, zlostí, duševní námahou, zlepšení nepřerušovaným spánkem, teplem. U akutního stavu je možné užít 3-5x denně jednu kuličku, v závislosti na zlepšení snižovat počet dávek. Jestliže nedojde k žádnému zlepšení do 48 h, byl vybrán chybný lék a je potřeba najít lék přesnější.

Pokud se jedná o dlouhodobější zdravotní problém, bylo by optimální navštívit klasického homeopata, který bude směřovat předpis léku na prvotní příčinu potíží, která se na fyzické úrovni určitým způsobem manifestuje.

Dráždivý tračník je pravděpodobně psychosomatické onemocnění, takže homeopatie by mohla fungovat. Ovšem neřeší příčinu, takže bych vám doporučil vyhledat spíš lékaře zabývající se psychosomatikou (většina psychiatrů by měla mít kontakt), popř. zkuste navštívit psychologa. Základem je ovšem důkladné vyšetření internistou - gastroenterologem pro vyloučení somatické příčiny.

No predstava jak po 48 hodinach potizi homeopat usuzuje ze byl vybran spatny "lek" a zacne zkouset jiny je celkem udesna. A zase jsme u zodpovednosti- homeopat ( treba nelekar) zkousi ruzne " leky" , dojde k zanedbani neceho vazneho, a co dal. Jinak mj. psychologicke poradenstvi je u nas vazana zivnost, tj. VS vzdelani v danem oboru, vcetne dalsi praxe atd. Na zaklade ceho tedy homeopati provozuji sve poradenstvi,kdy pak delaji rady jako prispevek drive. Mj. psychosomaticti lekari jsou na psychosomaticke klinice napr. Praha Brevnov.Kdo nesl odpovednost za onu mladou diabeticku o ktere jste Formole psal? Byl nekdo treba souzen? A odsouzen?

ad psychosomatika
Já vědel jen o doc.Pánkové na Dermatovenerologické klinice VFN Praha.

ad diabetička
Tak to netuším.

V Brevnove je cela klinika je tam napr. Hnizdil - ortoped, spolupracuji tam lekari, psychol. atd a pry maji treba u koznich veci ( nejen) velmi dobre vysledky. To chapu a tomu rozumim, ale to ze kazdy smudla projde nejakou homeopatickou akademii ci jak se to jmenuje a pak si hraje na lekare bez odpovednosti, tak tomu teda nerozumim. Co na to nase zakony....

ad psychosomatika
Já vědel jen o doc.Pánkové na Dermatovenerologické klinice VFN Praha.

ad diabetička
Tak to netuším.