Galileo, 15.08.2007 14:59:14, IP: ***.***.8.37, #13586Homeopatika jsou placebo
Homeopatické přípravky jsou vyráběny z nerostů, rostlinných látek a dalších zdrojů. Je-li výchozí látka rozpustná, je jeden její díl rozpuštěn v devíti nebo devadesáti devíti dílech destilované vody nebo alkoholu a důkladně protřepán. Pokud látka rozpustná není, je jemně rozemleta a rozetřena s obdobným množstvím laktózy (mléčného cukru). Jedna část rozředěného přípravku je dále ředěna a celý proces se opakuje, dokud není dosaženo požadovaného ředění. Ředění v poměrech 1 ku 10 jsou značena římskými číslicemi X (1X = 1/10, 3X = 1/1000, 6X = 1/1000000). Obdobně jsou ředění 1 ku 100 značena římskou číslicí C (1C = 1/100, 3C = 1/1000000, atd.) Většina dnešních přípravku je v ředěních 6X až 30X, na trhu jsou však i přípravky 30C a vyšší.
Ředění 30X znamená, že originální substance byla ředěna 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 krát. Budeme-li vycházet z předpokladu, že krychlový centimetr vody obsahuje 15 kapek, představuje toto číslo více kapek vody, než kolik by se jich vešlo do nádrže 50 krát větší než je velikost zeměkoule. Představte si kapku červené barvy rozpuštěné v takové nádrži. Homeopatický zákon infinitesimal (nekonečně malých množství) se rovná tvrzení, že libovolná kapka odebraná později z naší nádrže bude obsahovat esenci této přidané červeně. Robert L. Park, Ph.D., významný fyzik, výkonný ředitel American Physical Society poznamenal, že jelikož nejmenší možné množství látky v roztoku je jedna molekula, ředění 30C by muselo mít jednu molekulu původní látky rozpuštěnou v 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 molekulách vody. To odpovídá velikosti nádrže více než 30 miliard krát větší než je velikost Země.
Occillococcinum, přípravek s ředěním 200C určený k "úlevě při nachlazení a příznacích podobných chřipce," má ještě více za vlasy přitaženou "koncentraci". Jeho "aktivní ingredience" je připravována 40 denní inkubací malého množství jater a srdcí čerstvě zabitých kachen. Výsledný roztok je filtrován, nízkoteplotně dehydratován a poté znovu hydratován a několikanásobně ředěn a na závěr jsou jim napouštěny cukrové granule. Pokud by jen jedna jediná molekula kachního srdce či játra přežila toto ředění, její koncentrace by byla 1 k 10 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000. Toto číslo, které má 400 nul, je mnohonásobně větší, než předpokládané množství všech molekul ve vesmíru, které je rovno přibližně jednomu googolu, tedy číslu, sestávajícímu z jedničky následované 100 nulami. Vydání časopisu U.S. News & World Report z 17. února 1997 si všímá toho, že pro celoroční produkci tohoto přípravku je potřeba jedna jediná kachna a přitom výnos z jeho celoročního prodeje v roce 1996 činil 20 miliónů dolarů. Časopis nazval tuto kachnu "dvaceti miliónovou kachnou".
Z chemických zákonů vyplývá, že existuje jistá hranice ředění, kterého může být dosaženo, aniž by došlo k úplné ztrátě původní látky. Tato hranice je představována Avogadrovým číslem, které by odpovídalo homeopatickým ředěním 12C nebo 24X (tedy 1 k 1024). Sám Hahnemann si uvědomoval, že ve skutečnosti není možné, aby při extremních ředěních zůstala v roztoku byť jen jedna jediná molekula původní látky. Věřil však tomu, že důkladné protřepávání či roztírání látky při každém kroku ředění zanechává v látce "duchovní esenci" - "nezachytitelnou smysly", která léčí tím, že oživuje tělesné "vitální síly". Toto tvrzení je neopodstatněné. I kdyby byla pravda, že látka zanechává "otisk", pak libovolná molekula vyskytující se ve vodě, by jí mohla vtisknout svoji "esenci", která by pak mohla vyvolat silné a naprosto nepředvídatelné následky po požití pacientem.
Mnoho zastánců homeopatie tvrdí, že homeopatické přípravky připomínají očkování, protože to také způsobuje stimulaci organizmu s následnou imunitní odezvou. Toto srovnání však není správné. Množství aktivních složek v očkovací látce je mnohem větší a je možné je změřit. Navíc imunizace vyvolává tvorbu protilátek, jejichž koncentrace v krvi je také měřitelná. Homeopatické přípravky však žádnou takovou měřitelnou odezvu nevyvolávají.
Stan Polanski, lékařský asistent pracující ve veřejném zdravotním zařízení poblíž Asheville v Severní Karolíně rozvádí tyto argumenty dále:
Představte si, kolik přísad v množství odpovídajícím jedné molekule nebo větším musí být přítomno v každém homeopatickém léku. I za těch nejpřísnějších opatření pro udržení čistoty musí prach ve vzduchu ve výrobně léků obsahovat tisíce nejrůznějších molekul biologického původu z místních zdrojů (bakterie, viry, plísně, kapičky ve vydechovaném vzduchu, kousky kůže, hmyzí výkaly), ale i z vnějších zdrojů (částice pylu, hlíny, spaliny), další pozemské, ale i mimozemské minerální látky (meteorický prach). Podobně i samotná rozpouštědla musejí obsahovat celou řadu mikroskopických nečistot.
Homeopatické rozpouštění a potenciace představuje postupné ředění, dosahující fantastických extrémů, s protřepáváním mezi po sobě jdoucími ředěními. Protřepávání představuje periodický pohyb s nádobou obsahující připravovanou látku. Jakým způsobem se však během tohoto postupného procesu ředění připravovaná látka "dozví", která z těchto nesčetných přísad obsažených v roztoku je Ta pravá, Ta o kterou opravdu jde? Jak je možné, že tisíce (či snad milióny) chemických přísad vědí, že mají zůstat nečinné, zatímco ta jedna "potenciovaná" je tou požehnanou v očích léčitele? Že by navíc tento postup mohl sloužit k přípravě rozdílných produktů určených výlučně k léčení jistého onemocnění je naprosto nepředstavitelné.
Dokud nejsou obhájci homeopatie schopni podat uspokojivé (a nemagické) vysvětlení mechanizmu "potenciace" právě jen jediné přísady v ředěné látce, je nemožné přijmout to, že jsou schopni identifikovat aktivní látku ve svém výrobku. Jakákoliv studie, která tvrdí, že předvedla efektivnost podávání homeopatik, by měla být okamžitě zavržena, pokud nepřinese současně seznam přísad v koncentracích rovných nebo větších, než odpovídá koncentraci předpokládané aktivní látky v každém kroku přípravy, spolu s objasněním toho, proč nejsou zařazeny mezi účinné látky.
Proces "zkoušek", během niž homeopati rozhodli, které léky odpovídají kterým příznakům není již dnes platný. Zkoušky se skládaly z přijímání různých látek a zaznamenávání všech píchání, kašlání, bolení a svědění, které se potom objevily - mnohdy po několik dní. Následníci homeopatie považují u všech těchto pozorování za zaručené, že popsané příznaky byly způsobeny právě podanou látkou a následně usuzují, že extrémní zředění této látky povede k odstranění obdobných příznaků.
Dr. Park uvádí, že k tomu, abychom mohli předpokládat, že pozřeme alespoň jednu jedinou molekulu "léčebné" látky údajně obsažené v v pilulce o ředění 30X, by bylo třeba polknout okolo dvou miliard těchto pilulek, což představuje asi tisíc tun laktózy spolu se všemi nečistotami, které obsahuje.