Diskuse - rakovina slinivky břišní

všechny srdečně zdravím,chodím na tuto diskuzi už dlouho a dneska mi nedalo abych nereagovala,přijde mi že se tady rozpoutal boj mezi příbuzenstvem a kterém se tady již v minulosti psalo,akorát anonymní s ezbaběle nechce přiznat-viz johanka č.2 a další,jako třetí nezávislí pohled vám můžu říct že nechápu co to tady řešíte,snad ten dotyčný člověk sám věděl s kým chce trávit svůj čas,ať už byl nemocný nebo zdraví,není to žádný majetek s kterým můžete manipulovat,tak proč takové silné řeči.

Správně, vedle řečí o manipulaci s vážně nemocným člověkem (viz "budu moci o něm rozhodovat", lékaři mi teď musí říci o jeho zdravotním stavu - museli by přece říci i tak, pokud to do p r o h l á š e n í sám n e m o c n ý sdělí ) tu chybí primárně i sdělení o postoji samotného nemocného k dané situaci. On skutečně n e n í věc! A je to také a především t á t a , pak teprve manžel. Chválím za tuto část postřehu Vaši lidskost.

Toto rodinu neznám, nepatřím do ní. Zaujal mě však nabízený hodnotový žebříček ve spleti vztahů Johankami vyjádřený. Zoufale smutný.

Já vás více čtu, než píši, protože tou bolestí co tady vy všichni procházíte jsem já s dětmi procházela minulý rok, je to 10. měsíců co manžel zemřel/56l/, ale tak se nyní rozmíšlím jak bych se zachovala já na místě Johanky2, já sice byla s mužem 37 let,vím tuhle situaci jsem neprožila,myslím odchod muže od rodiny, ale dejte si otázku,dokázala bych být tak silná a dovolila jeho dětem aby si ho vzaly k první ženě a prostě sobě domů? nevím.
ASI DOKUD TO ČLOVĚK NEPROŽIJE ,NEVÍ,ALESPON JÁ.
Jinak se všichni moc držte,Reny jsem ráda že jsi se ozvala,jsi moc statečná, ale tu statečnost tady máte vy všichni, je to nerovný boj a vy všichni se držíte až do konce,stojíte u toho svého blízkého , když už manželova nemoc gradovala jsem si říkala,nic horšího už nepoznám, bála jsem se toho konce, ale pořád jsem si to nechtěla připustit, ale když se to stalo, je to hrozně těžký,je to takový balvan na duši, tak budte rádi za každý den co můžete se svými být,a at je těch dnů strašně moc vám všem přeji,já už to štěstí nemám.

Jestli se můžu vyjádřit......vdávala jsem se 14 dní před smrtí manžela (bylo to jeho velké přání) a nelituji.Děti neměl. Jeho matka o něj neměla zájem za jeho života, ani po jeho smrti - nesoudím, jen konstatuji. Můj muž si přál, abych jeho poslední přání - kde bude po smrti - rozhodla já. Nelze soudit někoho - jako třeba Johanku - za něco, do čeho nevidíme, jen podle pár řádků, vždyť ona upřímně napsala svoje pocity. Rádoby filosofové rádi odsuzují člověka, ale za co??? Že se postarala o svého milovaného? To nechápu, opravdu ne. Jen člověk, který to prožil může soudit a proto nevěřím, že ty - milá anonymko - jsi prožila. Klidně do mě taky "bouchni", já vím své.

To je právě to - dovolila bych = J Á dětem ... Snad by měl rozhodnout ON , jak by si to přál. Svědomí h r y ž e v tuto dobu jistě moc. A pak, notáři by mohli povídat...

Nemám chuť se bránit - ani není proč. Svého muže jsem poznala až dost let po jeho rozvodu, nikomu jsem jej neukradla. Děti těžko můžete nutit, aby pomáhaly s péčí o otce, když bydlí daleko a ani se nenabídnout. Nestěžuji si na jejich postoj, jen na nespravedlnost osudu - kdyby nepřišla tahle ohavná a neskutečně krutá nemoc, žili bychom si v klidu podle svého. Je kruté se vyrovnat se skutečností blízkého konce někoho, koho milujete, ještě krutější je v takové chvíli slyšet, že jde o majetek atd..Není to pravda, to jen asi někdo špatně pochopil smysl vzájemné komunikace dvou lidí - jedné, která tu hrůzu prožila a ví, co všechno s ní souvisí - a druhé, která si ani nedokáže představit, že ten, koho se tyto řádky týkají, tady jednou nebude a že to bude brzy. Zlé slovo ve správnou chvíli dokáže ukrutné věci.

Radko, vyslechla jsem už hodně bolesti, stejně tolik bezohledné úpornosti při svém povolání. Vás se toto moje povídání zcela určitě netýká, ale přesto děkuji za Váš názor, Mimochodem, tu urnu mám zatím zrovna tady u sebe, uložení bude příští týden. Takže vím, co lidé prožívají. Jenže to prožívají i ty děti a my jsme zpravidla o něco starší, měly bychom tedy být i velkorysejší, než jsou zatím ony. Ale věřte mi, že děti, ať jakkoli staré, jsou v uvedených případech zraněny mnohem více a vlastně díky rozchodu rodičů i mnohem déle. Přeji hezký další den, který bude jedním z těch, jež ve své řadě několika let pomohou alespoň trochu otupit bolest - snad.

Veřejně se stavím tady na stranu Johanek. Dokonce jsem tady radila jedné z nich, aby si s přítelem vyřešili tyhle záležitosti. My to totiž neudělali a hned po pohřbu přijel náklaďák a odvezl jeho i moje věci. A o co jsem moc stála a oni neměli zájem, musela jsem si koupit Podotýkám, že jsme spolu byli víc než 15 let. A řeči o klidném spočinutí v lůnu původní rodiny, jsou směšné řeči od lidí, kteří se o člověka v posledním stádiu nestarali. Pokud by totiž skutečně pečovat chtěli, tak neřeší kde, ani že za týden nebo za dva. Prostě TADY A HNED.

Nevím sice komu odpovídám,není podpis,ale ono je to opravdu asi potom tomu koho se to nejvíce týká celkem asi jedno,protože ten člověk je rád za každou chvíli bez bolesti,že může i chvíli spát atd,víte o čem mluvím,víte to jsou dost bolavé věci a je těžko pokud tím neprojdu vědět jak bych se zachovala a navíc Johanka píše že její muž od rodiny neodešel kvuki ní,měl to vyřešené, tak vidím spíš chybu v jeho dětech, mohli být více taktní,jsou dospělí.hezký den

Johanko,chtěla bych tě také ještě podpořit v jedné věci, už z toho co píšeš měl v tobě manžel velkou pomoc,byl to trostě jeho osud,tak se snaž jít dál a hlavně také mysli na své zdraví, vím své o tom co dokáže stres,a to mám hodné děti,vzdaly se po tátovi všeho/ já si to do hrobu nevezmu/,ale ani oni by tohle určitě nechtěli,to si stále říkám já.
Také po smrti manžela jsem dostala ledovou sprchu,bylo to krátce po jeho smrti,nezvládala jsem to a napsala jsem sms jeho blízkému kamarádovi, dostala jsem odpověd ale od jeho ženy,no pak jsem se styděla že jsem to nezvládla a věřte jste první komu to říkám,já se za to stydím,ale i to se stává,ta sms se týkala pouze toho jak hrozně mě muž chybí,jak vzpomínám na jejich kamarádství, asi jsem to opravdu psát neměla,dnes bych uvažovala jinak,ta sprcha byla hodně ledová.

Zdenko, Olgo, i jiní, děkuji za podporu. Jen bych chtěla ještě dodat, že nejsou všechny děti jako Reny, která by pro svého tatínka prolezla klíčovou dírkou. Některé ani nezavolají, aby se zeptaly, jak se taťkovi daří. To jen na okraj.
Zdenko, chápu, že když je člověku nejhůř, tak se chytá každé pomoci a snaží se navázat kontakty, které by mu pomohly překlenout zlou dobu. To, že ten, který v takovém stresu není, to chápe jako ohrožení a vpád do soukromí - to si nepřipouštěj. Asi jsi to už i překonala. Jen se opravdu už posté potvrzuje, že v nouzi poznáš přítele a vztahy se obnaží až když jde opravdu do tuhého.

No ono je to složitější ....třeba náš tatínek se dětem po rozvodu věnoval a podporoval je a jezdil s nimi k moři a pak si našel paní a nesměl jim od té chvíle koupit ani zákusek a dovolené skončily ....když tam děti jely , byla to vysloveně šíkana, nesměly se umýt, spláchnout záchod.........tak to skončilo.........věřím tomu, že kdyby dostal tu strašnou nemoc, že by se ten vztah už stejně neoživil a že by na něj taky kašlaly........ta paní úplně rozbila jejich vztah, kvůli penězům .......a do vašich vztahů taky nevidíme, jak to bylo.......

Ano, milá Halino. Ale každá "nová" paní nemusí být taková xantipa jak tady Ty líčíš! Johanko a spol., kolikrát je rodina horší jak supi, tak si z těch keců nic nedělejte. Stejně se do Vás pořád bude někdo trefovat. A to hlavně takoví, co nic obdobného nezažili (ne, že bych jim to přála!). Zdravím všechny, kteří bojují s příbuznými a přeji hodně zdaru v léčbě a co nejméně bolesti! Krásný den.

Ano to máš pravdu ........píše se Xantypa......hihi ........ale my opravdu nevíme z toho, co kdo tu píše, jaký vztahy jsou v té rodině ...tady může napsat každý, co chce o sobě.........
U nás je nová maminka horší než supi,ale pozor, až po svatbě, do svatby se přetvařovala .......