Diskuse - rakovina slinivky břišní

Všem co bojují o život s krutou a hnusnou nemocí držím palce!!!!! Příbuzným mnoho sil,je super číst od někoho slovo podpory a porozumění. Slova dokážou ublížit víc jak facka,proto své milované nemocné utěšujte a milujte-láska zustává,i když milovaná bytost odchází. Držte se!!

Ahoj všichni, kdo bojujete s touto zákeřnou nemocí. Míro, co napsat víc, nemám slov.
Mojí mamce zjistili nádor na slinivce. Dali jí tam stent a zatím to vypadá lépe. Ale velkým problémem jsou úporné průjmy, už má dole 30 kilo. Poradíte mi někdo, co s tím ? Díky Kikina.

Ahoj všichni, kdo bojujete s touto zákeřnou nemocí. Míro, co napsat víc, nemám slov.
Mojí mamce zjistili nádor na slinivce. Dali jí tam stent a zatím to vypadá lépe. Ale velkým problémem jsou úporné průjmy, už má dole 30 kilo. Poradíte mi někdo, co s tím ? Díky Kikina.

Ahojky,Kikino! Muj tatínek se taky léčil s rakovinou slinivky a nemohl nic jíst. Kupovali jsme mu NUTRIDRINK a dávali zamrazit do tvořítek na led štávu z ananasového kompotu, mandarinek. Ten NUTRIDRINK muže předepsat i lékař,dodá to do těla spousty živin, vitamínu atd. v lékárně i na onkologii rádi poradí. Mamince upřímě přeju uzdravení a tobě mnoho sil!!!!!

Hanko, díky, zatím se držíme. Nám dosud nikdo nepotvrdil, že by to bylo zhoubné (zaplaťbůh). Mamka může jíst skoro všechno, mimo kynutého. Nutridrinky kupuju, ale v lékárně řekli, že právě ten Nutridrink může způsobovat ty průjmy. Protiprůjmové léky nezabírají. Kdyby nebylo těch průjmů, snad by nějaké to kilo i přibrala. Ještě jednou díky.

Kikino,náš táta taky měl prujmy a Nutritrink pít musel, nic jíného mu v žaludku nezustalo. Tak se poradit na interně, u nás jou lékaři fakt super. Tátovi dodávali optimismus, když mu to zjistili měl už metastázy. Pamatuju si jak táta vchází na SONO a po 50 minutách vyleze doktorka a řekla- váš táta ma metastázy na játrech a ne jenom tam, zdroj nemužeme najít. Váš táta to neví a právě jde,tak se uklidněte. Na onkologii mu dávali 3 týdny života a byl s námi doma až do konce 6 měsícu. Tady je onkologie a hned vedle školka, když jsem na tátu čekávala než dokape chemo, tak jsem pozorovala děti jak přitisknuté nosíkama na skle pozorují onkologické pacienty-tomu říkám teda život! V čekárně lidi co bojují o život a hned vedle děti plné života. Tátínek mi moc chybí,nyní už vím co to je, přát milovanému člověku vysvobození a zárověn si přát at se to nestane. Měl metastázy od lebeční kosti až do nohou, v bříšku byly velké jako lidské paže a ten SVINA nádor velky jak špendlíková hlavička. Moc vám přeju celkem dobré výsledky, maminku moc pozdravuj a řekni ji, že někde na Moravě ji 5 lidí včetně mojí mamky drží palce. Rodiče nám dali život tak nyní tu lásku a péči mužem vrátit. Holka ,držte se

Ahoj Johanko dlouho jsem stránky neotvírala nechtěla jsem se k tomu moc vracet,dnes jsem se odhodlala a má radost že tvůj přítel myslel i na tebe a zajistil tě.To že jsi vyděšená z nejistoty jsem přesně zažívala taky bylo to hrozně náročné ale já musela protože kdybych se zhroutila to by byl můj konec.V prvé řadě byl můj muž a pak až já .Po jeho smrti to bylo o to horší,že byl problém s jeho dětmi z prvního manželství .To mě dost srazilo na kolena a hlavně bolelo od nich.Musela jsem s nimi přerušit kontakt ,jinak bych to asi nezvládla.Nyní mě čeká ještě dědické řízení,ale u toho nebudu mám zastoupení,takže se mi hodně ulevilo že je neuvidím. Je to smutné ,ale co se dá dělat.Byli ke mě bezohlední vůbec mě nebrali.
Držím ti palce ať to spolu s mužem zvládáte,člověk když chce vydrží hodně a když toho člověka miluješ tak by ses divila co vydržíš!!

Ahoj Míro taky jsem ztratila v březnu manžela rakovinou slinivky ,takže moc dobře vím jaké to je když ti umře někdo tak blízký.Taky mi umřel doma a nelituji toho vím, že jsem udělala maximum pro něj.Taky ti rozumím jaké to je vracet se do prázdného bytu o víkendech ani nemluvím.Mám už sice dospělé děti ,které už bydlí ve svém a snaží ať nejsem sama ,ale pořád jim být na krku nechci.Snažím se jít dál ,je to těžké ,jsou chvíle ,kdy mi je hodně ouvej .Tak se drž já se taky snažím.Přečetla jsem si teprve dnes po dlouhé době ty stránky tak proto reaguji až dnes.

Johanko 2, moc Tě zdravím a děkuji za hezká slova. Můj manžel sice už myslel na veškeré moje zabezpečení, pro případ, že by vše špatně dopadlo, že bych však byla klidnější se říct nedá. Pro případné dědické řízení bych udělala přesně to, co Ty. S dětmi z prvního manželství se nevídám teď, natož až by mi bylo nejhůř na duši. To bych asi nebyla schopna unést. Péči o milovaného člověka dokážu unést, dohadovat se však o peřiny bych nemohla.
My jsme dokončili šestou sérii chemo a teď čekáme, co ukáže CT a co bude dál. Manžel věří, že se vyléčí, jeho stav je však velmi neutěšený, ale děláme, co se dá. Je sice pravda, že podle vyjádření lékařů snáší vše dobře, ale to vědomí neléčitelnosti této nemoci je tak strašidelné, že jsem ráda, že tyto informace nemá a ještě stále dělá plány do budoucna. Byla bych schopna s ním dělat plány i na vystřelení raketoplánu, ale je mi hrozně.

Ahoj Johanko jsem ráda že jsi se mi hned ozvala.Moc na vás myslím,vím že bojujete s velkou nadějí jako my jsme bojovali.Dá se říct, že můj muž věřil do poslední chvíle.Bylo to hrozné jej vidět umírat,ale nebyl sám to a
tomě hladí na duši i když už nevnímal,ale to pomyšlení ,že by v nemocnici zemřel opuštěný sám by mě bolelo ještě více.Taky snášel vše dobře do vánoc a pak to šlo s ním z kopce, to už jsem se obávala,že už chema nezabírá.
Taky jsem si myslela,že sňatek nic nevyřešil,přesně jako ty, protože jsem loni neměla 50 let a stejně bych vd.důchod nedostala,ale já to neřešila chtěla jsem ať má můj muž pocit ,že mě zabezpečil.Jak jsem potom byla ráda,že mohu jako jeho manželka rozhodovat za něj, jinak by mi ho jeho děti odvezli k jeho bývalé ženě domů, jak měli v úmyslu. A to bylo více věcí, které mě vlastně díky tomu ochránily.Takže uvidíš že jste udělali dobře.Věřím ,že nebudeš muset takové věci řešit jako jsem to měla já.Ono se nenadarmo říká v nouzi poznáš přátelé ,opravdu to takhle fungujeTakže vám moc přeji ať se držíte a užívejte si každého dne který spolu jste jak se říká díky za každé nové ráno.To bylo moje heslo tajné pro sebe.

Ahoj Johanko 2. Jsem ráda, že na nás myslíš a vědomí, že nám držíš palce je utěšující.
Vím, že máš ve všem pravdu - u nás by to bylo obdobné, děti by byly schopny se pohádat o dědictví ještě za otcova života. Rozhodující fakt toho, že jsme se vzali bylo, že v případě vážných potíží by se se mnou lékaři ani nemuseli bavit a sdělit mi stav věcí. Také bych ráda rozhodla, jak si s manželem v případě toho opravdu zlého zvratu poradím a taky bych se o něj ráda postarala sama - pokud to bude jen trochu možné. Na druhou stranu - podporují mě i jeho příbuzní, kteří vědí, jak spolu žijeme a jaké jsou jeho děti. Ti jej vlastně postrčili k tomu, abychom se vzali.Bohužel však bydlí poměrně daleko, takže se nemám ani o koho opřít v péči a starostech. Snad se mohu jen vypovídat svým dětem, ale nechci je příliš zatěžovat, mají své životy a svých starostí dost, proto jsem vděčná, když se můžu trochu vypovídat alespoň tady. Tady všichni vědí, jaká je to hrůza a všichni potřebují občas slyšet slovo povzbuzení i nějakou radu. I rady od Tebe byly skvělé, donutily mne alespoň se nad situací zamyslet a pak už byl jen krůček k realizaci. Takže dík a snad jednou budu moci jinému pomoct svou radou i já. Zatím se však plácám od zdi ke zdi a doufám, že až to skončí, budu ještě schopna se dát psychicky dohromady.

Ahoj Johanko,já to nevydržím neodpovědět.Jsem šťastná ,že jsem ti mohla aspoň malou radou pomoci.Je skvělé,že ti pomáhají i manželovi příbuzní,to je pro tebe velké plus.Já bych ti ještě chtěla poradit jak řešit situaci kdyby se manželův stav zhoršil, nedej bože,ale pro tebe to bude určitě dobrá zpráva, že je to situace,která se dá řešit.
Já sice měla výhodu,že má dcera je zdrav .sestra a byla na mateřské.
Po poradě s onkoložkou ,že případě zhoršení stavu manžela bude u něj doma dcera, mi onkoložka nabídla službu HOSPIC.Je to domácí péče,půjčují i zdr.pomůcky atd.Je to bezplatná péče a spadá to pod Charitu.Ty sestry, které chodily k nám byly skvělé ,zlaté.Nevím jestli to funguje u vás jestli jste z města nebo v okrese ,zkus se poptat, je to opravdu skvělá služba.Opravdu to berou jako poslání a ne jako v některých nemocnicích ,kde je člověk na obtíž ,taky jsme to zažili.Snad ti v tom pomůžu, jestli to u vás vůbec je.Já ,nebýt onkoložky tak o té službě nevím vůbec.Kdybys chtěla na mě bližší kontakt, jsem ochotná ti poradit co budu moci.Moc mi pomohli, bez nich bych tu péči doma nezvládla.Podotýkám, že to bylo sice krátce, protože to mělo pak rychlý spád ten konec.

Má drahá jmenovkyně Johanho 2, za tuto radu děkuju moc. Jsme z okresního města, tak se pokusím popídit předem, protože když pak nastane problém, je pozdě něco takového zařizovat. My máme skvělou obvoďačku, která mi moc pomáhá, ta by mohla vědět bližší informace a navíc se s ní mohu kdykoli setkat bez přítomnosti manžela a tyto záležitosti řešit v klidu a s vědomím, že jej tím nestresujeme. Jen mám strach, že se komplikacím v blízké době nevyhneme. I přes morfinové náplasti má čím dál častější problémy v oblasti žlučníku. No, uvidíme, co ukáže CT vyšetření. Mám strach, že tam něco narostlo a že to tlačí. Ach jo.
Za nabídku další rady moc děkuji - každá rada je tady opravdu přínosem a já budu na péči o manžela úplně sama, tak to budu muset zvládnout s dopomocí nějaké odborné služby.
Je to kruté, ale o práci přijít nemohu, protože v mém věku bych už jinou těžko sehnala - je mi přes padesát. Ale nějak to zvládnu, i kdybych měla vyžebrat na čas neplacené volno - co já vím, co čas přinese.

V,idím ,že jsi na příjmu,my jsme taky měli už morfinové náplasti,manžel měl čím dál tím větší potíže jíst, po každém jídle měl bolesti o zádech ani nemluvě.Ty jsme mazali pořád gelem chladícím.Pak už měl vodu v břiše a šlo to s ním z kopce obávám se, že tě čeká pododobná situace.Já si vzala volno neplacené a byla už taky s ním doma až do konce.Já taky jsem na živn.list naštěstí mí společníci, skoro vlastně zaměstnavatelé dělali za mě a vyšli mi maximálně vtříc. Jsem jim za to dnes moc vděčná .Jak jsem psala mělo to rychlý spád ,takže jsme to dá se říct zvládli.

Ahojte všichni,dlouho jsem nebyla na diskusi,všem upřimnou soustrast...co ztratili své blízké.U nás to probíhá celkem dobře,tatinek je doma..celkem se zotavuje,ale je velmi slabý má 50kg,sice mu chutnalo,ale začal zvracet a už zase jí malinko,,,jelikož ke slinivce se přidala rakovuna střev,a má vyvod...nemuže jen tak neco jíst,ale nedával si pozor a jedl všechno možné a z toho asi tyto problémy,stomii dělám já,jinak k nám chodí sestra na převazy...a nevím jak to bude dál,jak to budu zvládat...také mi radili sestry z charity nebo do hospice v té poslední fázi,že to sama pry nemohu zvládnout..tatinek se strašně snaží mi to ulehčovat,snaží se chodit,aby nemusel do nemocnice...ale kdo ví co bude za tyden nebo za mesíc,zítra jdeme na kontrolu,tak snad vše bude relativně dobré ješte na nejaky čas..zatím se všichni držte...