Diskuse - rakovina slinivky břišní

Zdravím všechny, kteří s touto zákeřnou a hroznou nemocí mají co do činění a přeji Vám kromě zázraků hlavně pevné nervy a sílu. O to jde asi nejvíc. Jsem rád, že se mohu podělit o své zkušenosti s touto nemocí, a tím snad trochu pomoci. V roce 2005 v dubnu zjistili metastázy na játrech mé mamince (61 let), s tím, že primární ložisko je na slinivce. Prvotní příznaky byly podobné klasické chřipce-slabost, únava, zhubnutí, navíc také otoky na nohách a ekzém na nich. Měla také zvláštní chutě, jako v těhotenství, někdy na ryby, jindy na sádlo, naopak něco totálně odmítala(masa, omáčky). Absolvovala 2 chemoterapie, spíše se jí po nich přitížilo. Pak přišlo zežloutnutí pokožky, nadmutí v břišní krajině a postupné slábnutí a scházení. Nejhorší byl poslední týden, kdy jen ležela a vím, že smrt tady byla vysvobozením. Odešla 1.8.2005.Zkoušeli jsme léky našeho homeopata, které snad znamenaly, že bolesti nebyly tak kruté, ale i podle něj ta diagnóza byla beznadějná. Rozsah byl tak velký, že kromě slinivky, kde byl nádor téměř 9 cm, byla játra plná metastáz. Potvrzuji některé předešlé názory o této nemoci, protože přišla plíživě, pomalu, a až se projevila bylo pozdě. Snad ještě malá poznámka... Přemýšleli jsme i s homeopatem, jak se taková nemoc objeví. Maminka nekouřila, žila celkem zdravě, alkohol minimum atd. Nakonec nás napadla psychická podstata problému - tatínek zemřel ve svých 46 letech, mamince bylo 43 let.Partnera si již v životě nenašla, i když měla 2 syny a 4 vnuky, blížil se odchod do důchodu, a i když o tom nemluvila, možná měla vnitřní strach z něj i určité samoty... Ještě jednou-statečný boj a hlavy vzhůru!!!

můj strýc se léčil úspěšně na specializovaném pracovišti v nemocnici v nemocnici v Novém Jičíně (na Moravě).Víc o tom nevím, ale přeju hodně štěstí. I ve velmi pokročilých případech se dá provést tzv. devitalizace nádoru.

MUDr. Stanislav Czudek
privátní Onkologické centrum J. G. Mendela v Novém Jičíně na Moravě
Jedná se o unikátní metodu, která se neprovádí jinde v republice. V budově radioterapie se provádí intraoperační ozařování nádorů, které nelze vyoperovat.

Tak proč doktoři nad moji maminkou zlomili hůl, když prý se jí nedá pomoci. Teď tady zjišťuji, že naděje byla? Můžete mi prosím říct za jakých okolností má ještě pacient šanci na uzdravení touto metodou?

Ahoj, chci se táké podělit o svůj zážitek. Mému taťkovi je momentálě 54 let a před 3 roky mu zjistili o vánocích rakovinu slinivky. Nejprve zežloutl, tak jsme ho poslali do nemocnice s tím, že má nejspíš žloutenku, v nemocnici si ho nechali s tím, že má žlučníkové kameny a dvakrát se mu snažili údajný kamen odstranit. Jakmile to nešlo, poslali ho do Brna, kde zjistili, že se nejedná o žlučníkové kameny, ale o rakovinu slinivky. Ihned potom byl operován nejlepším odborníkem na slinivku. Po operaci vypadal opravdu zle, moc zhubl, ale potom začal přibírat a vše vypadalo dobře, bohužel jen rok a půl. Minulý rok touto dobou na testech zjistili, že se nádor opět rozhel a už je to rok, co jezdí na chemoterapie do Prahy. Absolvoval již 9. kolo chemoterapií, které postupem užírají. V prvních měsících chemoterapie vše zvládal velmi dobře, postupně se to zhoršovalo a v současné situaci již asi nezvládne ani chemoterapie. Momentálně neby tři týdny na chemoterapii a vše, co sní tak vyvrátí. Je mi smutno z toho, že je relativně mladej a já nevím, kdy přijde ten den, ale v duchu doufám, že se stane zázrak a začne přibírt a bude zase vše OK. Vše zvládá statečně a všem ukazuje, že se s tím dá žít. I když je v invalidním důchodu, stále chodí do práce a tím se drží mezi námi. Poslední dobou ho ale unava přemáhá natolik, že v do práce jezdí jen mezi lidi, kde převážně odpočívá a řeší jen vyjmečné případy. Vídím, že on chce a bojuje a nevím, jak mu pomoci, nejhorší pocit v mém životě. Po večerech moc brečím, protože se bojím toho, až tu člověk, kterého miluji, a který mi v mém životě jen a jen pomáhal, tu nebude. Vím, že potm půjde život dál, ale nedovedu a nechci si to představovat. Má rada je taková - snažte se s tímto člověkem prožít, co nejvíce času a dávejte mu sílu žít. Nenuťte ho ležet, když nechce a doktoří mu říkají, odpočívat odpočívat. Ten človek si chce život užít a taťka si ho takhle užívá, i když vím, že teď zrovna moc trpí. Snad boj vyhraje, věříme, i když nedavno prognózy byly, že tu nebude do roka po operaci, poté mu říkali do Března tohoto roku, ale on tu je a bojuje a to je život. Život je boj a my se nedáme!!!!!!

lulu,zdravím-mohu se zeptat jaké stádium nemoci má tatínek?nám také říkají--do září a konec,Vaše zpráva mě potěšila,že jsou i výjimky,můj tatínek má 3 st.-T4 N1 MO.Vím co prožíváte-mě se zastavil život minulý rok v srpnu při zjištění této diagnozy.Vše je tak divné,pouze nemoc,nemoc a strach ze ztráty nejmilovanějšího člověka.Mějte se a držte se...

My se o stádiích nebavíme, taťka nám o tom nechce nic říkat, akorát vždycky sklesle přijede z výsledků a řekne, do kdy mu dávají šanci. Teď už se nebavíme ani o šancích a doufáme.........Vy se také držte!!

Pridávám svuj prispevek do diskuze, i kdyz se nejedná o slinivku. Muj tatínek bojoval s rakovinou 6 let,i kdyz mu dávali 2 -3 roky zovota.Muj bratr je velmi bohatý a nabídl, ze zaplatí veskeré náklady na lécení,jestli existují léky, které pojistovna neproplácí.Bohuzel. Prodelal 19 chemoterapií. Jiz nekolik let bratr porádá sportovní akce a výtezek je urcen práve na lécbu rakoviny, na její výzkum apod. Velmi si ho za to vázím.Vsem preji mnoho síly a jeste víc stestí.

Zdravím všechny, čtu si Vaše příspěvky a konečně mám pocit,že v tom nejsem sama. Právě v těchto dnech mi umírá na tuto rakovinu dědeček, i když bych mohla psát tatínek, jelikož mi jím po skoro celý můj život byl. Zhruba před rokem mu tuto diagnozu sdělili. Bolelo ho břicho a trochu záda a tak začal chodit po doktorech. Než se dostal k tomu správnému,uběhlo cca 5 měsíců! Začal chodit na chemo,ale to nepomohlo,nemoc pokračovala.Dost hubnul a přd měsícem začly velké bolesti. Nyní je v nemocnici na ozařování páteře,má tam něco, co k těm bolestem ještě přispívá. Bohužel se vyskytly komplikace a včera mu dělali punkci plic-má na nich vodu a nemohl dýchat. Začíná to být opravdu vážné a já celý den myslím jen na něj. Nedokážu si ty následující dny představit!! Je to hrozně vidět někoho umírat.

Renčo"-je důležité o tom psát,u nás to bude v srpnu rok od stanovení diagnozy.U nás doktoři reagovali celkem rychle,ale prý mám očekávat každou chvíli zhoršení,je to hrozné.Můj tatínek se drží celkem dobře,je silný,ale tato nemoc je tak zrádná,že může nastat konec celkem rychle-neumím si to představit.Reny držte a klidně pište...

Děkuji za podporu, i když Vy ji potřebujete úplně stejně jako já. Punkce levé plíce dopadla dobře, voda odtekla.V sobotu na návštěvě bylo to zlepšení vidět,ale už včera se to zase zhoršilo. Voda je zřejmě i na té druhé plíci, takže se dědečkovi už i hůře mluví. Včera jsem jen seděla u jeho postele, držela ho za ruku a mlčeli jsme. On měl zavřené oči a já plné slz. Děda také bojuje,ale všichni víme,že marně a ten konec už se pomalu,ale jistě blíží. Držte mi palečky, já je budu držet Vám. Díky

To je hrozné,vím,že mě čeká to co Vás,ale zatím tatínek vypadá dobře.Má také nějaké potíže s plícemi,stále neskutečně kašle,dostal antobiotika a na plicích mu naštěstí nic nenašli,jen nějaké stíny,nevím co to znamená.Tak se držte...

Možná, že máte na mysli zastínění. To je rentgenologický pojem a znamená, že je v plicích něco, co je méně průsvité pro rentgen.

Zdravim vsechny, bohuzel me a mou rodinu zasahla velke tragedie, tatinek ma take rakovinu slinivky brisni, bohuzel uz je v pokrocilem stavu. Je na tom tak spatne, ze stale lezi, jen tak tak dojde na zachod. Je strasne slaby, doktori mu predepsali morfiove naplasti na bolest, mluvi scestne. Je hrozne se divat na to jak vam clovek ktereho milujete a ktery byl po cely zivot s vami odchazi pred ocima. Jen chci napsat, ze soucitim s lidmi, kteri prozivaji to co prave ja s rodinou...Drzte se

před časem jsem byla ráda za tyto stránky,pomohly mi v tom , že jsem nebyla na boj s touto nemocí sama.Manžel onemocněl,ale bohužel i přes léčbu jsem s dětmi sama.Tato šílená nemoc si nevybírá a zasáhne tam kde ji nikdo nečekal.Každý nemocný má přidělený svůj čas,záleží na tom v jakém stádiu se na ni přišlo,jak je tělo schopné s touto potvorou bojovat a jak se snáší léčba.nejhorší je ,že na tento druh rakoviny zatím není lék který by ji vyléčil,dá se tlumit chemou se dá zmírnit její průběh,ale zničit bohužel ne.nejdůležitější je pro nemocného rodina,je to opravdu velice náročné a člověk si sáhne na dno svých sil,ztrácíte svého blízkého a nemáte šanci mu pomoc,bezmoc je opravdu strašná,ale ty zbývající chvíle je to jediné co jsem měla a mohla dát.stálo to za to a pres veškerý čas jsem stejně nestihla spoustu věcí říct,čas byl neúprosný.někdy manžel neměl ani sílu mluvit,ale stačilo s ním být držet ho za ruku,věděl že je doma a že s ním jsem,nedala jsem ho do hospice jak mi bylo doporučeno a jsem ráda za to ,že čas který měl jsem s ním mohla být .vím, že to pro řadu z vás moc povzbudivé není,ale život není jednoduchý a nemám ráda lež a plané sliby,tato nemoc je natolik zlá že se nedá lhát.nedejte se a bojujte dá to mnoho námahy ale každý den stojí za to zdenka