Diskuse - rakovina slinivky břišní

dekuji za reakci na muj prispevek. mate pravdu. i kdyz mi vsichni lekari rekli to co rekli, stejne doufam v zazrak a ze se neco stane. snad. i kdyz manzel je na paliativni lecbe, coz nemoc neleci, ale je to dulezite pro zkvalitneni zivota a proti bolestem. preji vam silu vse zvladat a mamince co nejmene utrpeni.

Josefino, držte se. Dlouho jsem sem nepsala....mně manžel zemřel 2.11.07 na rakovinu slinivky.... Bojujte, věřte, zázrak se stát může, hlavně to nevzdávejte. Žijte každou minutu, snažte s ním být co to půjde, je to hodně těžké a ještě více bolestivé, znám vaše pocity a myšlenky, ale smrt si raději nepřipouštějte, s takovým pocitem se žít nedá. BOJUJTE a když bude potřeba, tak ho třeba jen držte za ruku. Hodně sil a ještě víc štěstí.

Můj přítel utrpěl zánět slinivky břišní, už vypadá vše v pořádku, ale i přesto mám strach a zajímalo by mě, co všechno může jíst. Vím,že bude mít dietu.

mila radko, dekuji za povzbuzeni jiste jste si prozila sve. urcite vite o cem to vse je. snazime se zit presne tak jak rikate. jsme stale spolu, ale to jsme byli vzdycky, protoze jsme spolu podnikali. 17let. pred dvema rokama jsme prodali firmu, nechali si byt, auto, zahradu a psa a zili vlastne zijeme krasny klidny zivot. casto hlidame vnoucata mame hodne pratel a hlavne cas ktery chybel pri podnikani. zase brecim. manzel je na zahrade, pred nim nebrecim.
diky radko.

Milá Josefinko, nevěř na statistiky, nevěř, že Tvému manželovi zbývá jen několik měsíců života, ale věř, že on je ta výjimka a bude s Tebou ještě hodně dlouho! Vím, o čem mluvím. V loňském roce jsem byla operována, odebrali mi celou slinivku (zhoubný nádor), ale na chemo jsem nešla. Můj manžel nikdy ani na okamžik nezapochyboval, že budu žít ještě hodě dlouho. Nikdy mi nedal ani slůvkem ani pohledem najevo, že by můj stav mohl být vážný. Prostě tomu nevěřil a nevěří. Svým postojem, vírou a chováním přesvědčil všechny v rodině, nakonec i mě. Já budu žít!Od operace přibírám kilo za měsíc, jím téměř vše (kromě sladkého a tučného) a příští týden balíme kufry a jedem spolu do lázní. Mému manželovi vděčím za to, že dneska dělám všechno jako dříve, on je moc vzácná a silná osobnost!
Josefinko, moc bych Ti přála, abys přesvědčila sebe i svého manžela, že tady spolu budete hodně dlouho. Zažeň kalné myšlenky a skus se k němu chovat tak, jako by o nic nešlo.

dekuji, dekuji, dekuji. to potrebuji slyset. taky pres vsechny spatne prognozy verim, verim, verim, ze se neco stane. zijeme tak jak rikas, jinak to ani nejde, to bychom se utrapili. zitra jedeme k bratrovi na chalupu, moc se tesime, radi tam jezdime. je tam nadherne, na vysocine. manzel dnes vari, cocku, tu on umi moc dobre. nemluvime o nemoci, vsechno jsme uz probrali. jsme na sebe hodni mozna trochu tolerantnejsi. je to hezke. ale v hloubi duse to tam je. mam porad pocit ze delam malo, ze treba shanet jinou lecbu, u jinych lekaru, nekde jinde. samozrejme shanim informace kde se da, dala bych vsechno. ale bohuzel.
mila nino, dekuji za povzbujici dopis, preju moc a moc stesti a uzijte si s manzelem dovolenou. mas stesti, ze mas takoveho manzela, chtela bych byt taky takova.

Dobrý den,

teď stejnou situaci jako Vy zažíváme v rodině mého manžela, před 35 lety mu zemřela maminka na CA slinivky a teď onemocněl otec..Bohužel ho necitlivě informovali hned, prodělal první dávku chemoterpaie a jak to vypadá, tak už i poslední, hodně se zhoršil, nejí, dnes tam manžel volal, ani ho vidět nechtějí a řekli mu v tom smyslu, že už víc pro něj stejně udělat nemohou...Tak jsme museli volat obvoďačku, tatínkova má dovolenou, tak přijela má a švagrova doktorka, držela ho za ruku a povídala si s ním..Takže je to o přístupu a trošku lidskosti..
Hledám různá info na netu a narazila jsem na tuto diskusi..
Hlavně Vám všem chci popřát hodně síly, aby jsme to s našimi blízkými zvládli a byli jim oporou

Dobrý den,

teď stejnou situaci jako Vy zažíváme v rodině mého manžela, před 35 lety mu zemřela maminka na CA slinivky a teď onemocněl otec..Bohužel ho necitlivě informovali hned, prodělal první dávku chemoterpaie a jak to vypadá, tak už i poslední, hodně se zhoršil, nejí, dnes tam manžel volal, ani ho vidět nechtějí a řekli mu v tom smyslu, že už víc pro něj stejně udělat nemohou...Tak jsme museli volat obvoďačku, tatínkova má dovolenou, tak přijela má a švagrova doktorka, držela ho za ruku a povídala si s ním..Takže je to o přístupu a trošku lidskosti..
Hledám různá info na netu a narazila jsem na tuto diskusi..
Hlavně Vám všem chci popřát hodně síly, aby jsme to s našimi blízkými zvládli a byli jim oporou

omlouvám se, ale ten příspěvek byl reakcí pro Pejsku

Ale to přání platí samozřejmě Vám všem

Milá Martino,my jsme vzdali domácí péči po týdnu psychických ataků - prý typických pro onemocnění slinivky. Nás to ale velmi překvapilo a doma se to nedalo zvládat. Nyní byla maminka hospitalizovaná na interně po úprném zvracení a krvácejících trhlinách na jícnu. Z paměti jí vypadla celá velká část života včetně její diagnozy. Je v menší nemocnici, kde je osobní přístup významnou součástí péče o pacienta, tak se tam snad necítí z lidského hlediska špatně. My ale nevíme, na co všechno se máme ještě připravit.Doufali jsme, že bude orientovaná, ale metastázy se zřejmě šíří i v mozku a slinivková deliria to ještě zhoršují. Je nám moc líto, že ji nemůžeme mít doma. Alespoň se snažíme ji denně navštěvovat, ale není to tolik, jak bychom chtěli. Vím že všichni, kteří tuhle cestu prožili před námi, kladli velký důraz na vzájemnou blízkost, ale nám to nen přáno. Je mi líto, že to nedokážeme.

děkuji za Tvůj příspěvek, vím, že pokud by to šlo, tak se o něj postaráte sami, ale ne vždy je to dopřáno. Ale důležité je, že ji navštěvujete, i když si myslíte, že ne vždy to vnímá...
U nás nevím, jak se to bude vyvíjet dál, ale rádi bychom se o něj postarali, pokud to půjde, my spadáme pod Prahu a bohužel, když jsem tam v sobotu hodinu volala, než mi to někdo vzal a pak, co mi řekli, tak to mi docela vyrazilo dech.V tom smyslu, že nemají volná lůžka.
Po tom všem tam tatínek dnes už na 2.dávku nešel, nechtěl jít, a po domluvě s rodinou a jedním e-mailem, který si vyměnil manžel s jeho doktorem, který mu napsal, že nemá smysl v tom pokračovat..
Před tou chemoterapií neměl bolesti, jezdil na kole, staral se o psy a slepice, běžně uvařil a takové ty běžné činnosti, ale od toho minulého pondělku obrovský skok , až se mi to nechtělo věřit, že je to během jednoho týdne možné.
V sobotu jsem už to nevydržela a volala na tu onkologii, kde mu dávali první dávku, ale to jednání..
A dnes, když volal manžel doktorovi, tak mu řekl, že stejně víc pro něj udělat nemůže, a když mu manžel říkal, že má zřejmě problémy se srážlivostí, včera jsem mu 2x zastavovala krev z rány, která mu zůstala po pondělní kapačce, tak manželovi řekl, že se máme domluvit s naší obvoďačkou..

Takže pokud to půjde, tak do Prahy už v žádném případě. Už jen to, že než došel na řadu na tu chemoterapii, tak tam strávil 3,50 hodiny, přitom byl objednaný na určitou hodinu. Je na tom psychick špatně a hlavně už to vzdal, ta naše doktorka řekla, že mu to měli sdělit šetrně a hlavně zřejmě vůbec ne, zřejmě se to dozvěděl na tom CT, a ono stačilo si přečíst jeho zprávu...Vím, že je to těžké, ale vždy by měli vzít v úvahu, zda pravdu pacient unese..
Jen mě mrzí, že ta má doktorka se o něj dál starat nebude (zastupuje jen jeho doktorku po dobu dovolené), její přístup a lidskost, to je to, co teď tatínek potřebuje...

Pejsko, moc Ti děkuju, jsem ráda, že jsem se měla komu z toho vypsat, sice je to otec mého manžela, ale člověku je to líto, hlavně ta bezmocnost..
Proto přeji všem hodně síly při boji a pomoci našim blízkým, kteří se s touto nemocí musí vypořádat..

Martino, neléčili jste se na Karláku? Ten přístup lékařů a sester mi ho hodně připomíná.....

Ne Karlák to nebyl, byla to Bulovka...

Původně jsme o Karláku uvažovali, ale jak tak procházím příspěvky, tak je to zřejmě stejné všude..
Ale je to v lidech a jejich přístupu. Já osobně bych tohle dělat nemohla, kdysi jsem chtěla dělat veterinu, ale dnes jsem ráda, že jsem na to nešla, dělám na objednávkách a někdy mě nějaký zákazník rozhodí..Vše si moc beru..

Tatínkovi se trošku ulevilo, nevím, jestli mu pomohly kapačky nebo ta moje doktorka, ale nejspíš obojí..Dnes už se staral o to, aby manžel pustil napást slepice..

Jsem moc ráda za tuto diskuzi, aspoň na to člověk není sám..

Špatně jsem to formulovala,
myslela jsem to tak, že hlavně ty lidi ta práce musí bavit, a hlavně pomáhat lidem. Vím, že to mají taky náročné, ale opravdu stačí slůvko pochopení a trošku lidskosti, udělat si na pacienta čas, nebrat to jako na běžícím páse...
A jde to - když přijeli ze záchranky, tak měli úplně jiný přístup..Takový, který mi v tom špitále chyběl a sami řekli, že to znají, že se člověk nemá nechat odbýt..
Přeji opravdu všem hodně síly a také naděje..

Mám velkou prosbu k těm,kteří se s rakovinou bližního potýkali. Po zhoršení stavu na LDN byla maminka na týden převezena na interní oddělení. Zde ji nejen stabilizovali, ale také jí zařali dávat účinnější a přitom šetrnější náplasti proti bolesti, které účinkují 72 hodin. Nyní po návratu na LDN se maminka po pěti dnech začala psychicky zase zhoršovat - je utlumená, nemůže formulovat myšlenku, nacházíme ji většinou přivázanou ke křeslu. Vím, že náplasti obsahují opiáty a tak je sami koupit nemůžeme. Jak jste je získávali vy, kteří jste díky ním udržovali bolesti svých blízkých snad ve snesitelnějším stavu. Maminka si totiž stejně na bolest stěžuje a dnes jsem se dověděla, že dostává zase jen algifenové kapky. Děkuji všem za rady.