Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ahoj všichni, kteří prožíváte s někým blízkým život s touto příšernou nemocí. Často jsem na tyto stránky zabrousila, když jsem zjišťovala nějaké informace o této nemoci. Včera mi umřel tatínek, který bojoval od diagnózy půl roku a byl moc statečný až dokonce. Prodělal chemo Gemzarem a bral Tarcevu. Ke konci už nemohl, neb jaterní testy už byly špatné. Je to hrůza, že neexistuje ještě nic co by mohlo lidem alespoň více prodloužit kvalitní život. Všem přeju moc síly a naděje v zázrak, u nás bohužel žádný zázrak nenastal. Táta mi bude moc chybět, bylo mu ani ne 68 let.

AHOJ MAM STEJNOU ZKUSENOUST S TOUTO NEMOCI MUJ TATKA BOJOVAL 6 MESICU S CUKROVKOU A NAKONEC TO BYLA RAKOVINA SLINIVKY ,ANI CHEMOTERAPIE NEZABRALA A ,ABY TOHO NEBYLO MALO DOSTAVILA SE I TROMBOZA ZIL A PO DALSICH 6 MESICICH ODESEL DO NEBICKA VE VEKU 58 LET PREJI VSEM DOST SILI A MOC NAM CHYBI

Je mi 54 let a v listopadu loňského roku jsem byla operována na rakovinu slinivky. Slinivku mi odstranili celou. Nádor byl podle lékařů velmi brzy odhalen, byl malý (18 mm) a bez metastáz. Je konec dubna a já jsem zatím nemusela podstoupit ani chemoterapii ani ozařování. Ráda bych našla někoho, kdo s tím má nějaké zkušenosti anebo je na tom podobně jako já, chtěla bych si s ním občas popovídat o tom co bude dál.

Před třemi týdny zjistili po dlouhých pokusech kompezovat cukrovku mamince manžela rakovinu slinivky v terciálním stadiu. Nenabídli jí mimo tlumení bolesti vůbec nic. Prochází stavy vysokých teplot, kdy nás nepoznává, mluví naprosto z cesty, chová se jako malé dítě a následně je úplně v obraze, sleduje zprávy, píše sms kamarádkám. Také ji lékaři necitlivě informovali o vyhlídkách. Možná ani nemuseli, před třiceti lety absolvovala tohle bolestivé umírání na stejnou diagnózu se svým manželem. Ví, oč jde, ví, co bude. Jen my to nevíme zcela přesně a taky bychom jí rádi pomohli, ulehčili jí od bolesti. Budu vděčná za rady, co vařit, oč žádat doktory. Děkuju moc za pomoc na naší společné cestě s nevyhnutelným koncem.

Zdravím. Dlouho jsem nebyla schopná jít na tyto stránky. Manžel na tuhle hrůzu zemřel před půl rokem a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, nemůžu uvěřit.
Rada pro zoufalce není. Vařte mamince vše na co má chuť - a nemějte jí za zlé, když to pak nebude jíst (neřešte cukrovku, jen hlídejte glykémii, ať neklesá příliš, nebo ať příliš nestoupá - pak řešte cukrem nebo inulínem), soustřeďte se na tišení bolestí a na umožnění toho, aby mohla ještě dělat to, co má ráda. Jinak se opravdu nedá dělat nic. Je to čirá hrůza.

Milá Johanko, pročítala jsem diskusi zpátky a tak vím o Vašem boji. Děkuji za rady. Dělala jsem si starosti, abych jí něčím neublížila. Doma si občas stěžovala na zvracení obloukem a tak mám potřebu sehnat informace o jídle, které by jí tyto komplikace nezpůsobovalo. Její stavy jsou jako na houpačce, jeden den mimo realitu, druhý den naprosto orientovaná (jako například dnes, kdy plánuje, že zase bude chodit do sokola cvičit). Děkuji za vše a vůbec nevím co přát bolavé láskyplné duši, která nemůže zapomenout. Čas přikryje to bolavé poduškou z jen hezkých vzpomínek.

Drazí pejsci, děkuji za slova útěchy. Ráda bych měla krásná slova i pro Vás.Nemám - tak jen zkušenosti, které jsem měla já - je těžké najít jídlo, které bude "vyhovovat". Je to opravdu jako na houpačce. Jeden den vadí - další nevadí. Co nejvíce kalorických jídel, která maminka snese, doplňovat Nutridrinky - pokud snese, místo jogurtu kysanou smetanu, hlídat vylučování - zácpa je problém, který doprovází léky na tišení bolestí. Prostě ať jí cokoli, na co má chuť. U téhle nemoci se vykašlete na cukrovku - jen hlídejte hladinu cukru, ať jí není špatně z nízké nebo vysoké glykémie, jinak cévy jí cukrovka už poškodit nestihne, tak ji netrapte dietami. Přeji hodně síly Vám i mamince, budete ji moc potřebovat - a držím pěsti, ať máte víc štěstí, než my.

Milá Johanko, děkuji za rady. Se zácpou už se potýkala teď o víkendu. Stěžovala si nejen na bolesti v podžebří, ale právě také v podbřišku - tedy na konci tlustého střeva. Vařila jsem domácí kompot, ale ještě před tím, než si ho vzala, vyzvracela odpolední smetanový jogurt. Byla velmi unavená, má dojem, že se jí velmi zhoršuje zrak a je jakoby světloplachá. Také hodně zapomíná, plete si dálkový ovladač s mobilním telefonem. Usínala odpoledne, ráno ji manžel převezl zpátky do Pardubic a tam po ránu usnula tak tvrdě, že ji pečovatelka nemohla v deset dopoledne probudit, aby se k ní dostala do bytu. Ta únava je opravdu z mého pohledu dramatická a je zcela jistě způsobená malým kalorickým příjmem. Musíme se snažit dotovat ho uměle těmi Nutridrinky.
Milá Johanko, dík za přání štěstí, ale s ním my už nepočítáme, žádnou léčbu jí nenabídli.

Pokud můžu radit, těch Nutridrinků minimálně 7 za den. Protože 2-3 jsou k ničemu. Moje mamka zemřela na tuhle hnusnou nemoc v listopadu. Hodně síly a pokud možno, buďte s ní co nejvíce.

Děkuji za podporu a radu. Je mimořádně těžké do ní takové množství čehokoliv dostat. Je to zlé a na zlepšení asi už žádná naděje není.

Netrap se tím, co nemůžeš změnit. Ani já si nedovedu představit, jak bych takové množství čehokoli do manžela dostala. Zásada, která byla důležitá, zněla - nabízet, nenutit, netrápit, snažit se pomoci a ulevit. Tělo stejně není moc schopno zužitkovat vše, co do takto nemocných člověk dostane, tak ať si alespoň pochutná a cítí se lépe.

Díky Johanko, asi jsme to intuitivně pochopili, jak s touto situací naložit a během těch pár dní, co jsem tu nebyla, jsem se snažila něco zlepšit. Manžel přivezl v pátek maminku k nám. Byla ve velmi špatném psychickém stavu - když něco polkla, měla pocit, že ji to tak tlačí, že to musí vydávit. Vypadalo to, že se budeme muset opravdu už obrátit na ambulanci bolesti. Zřejmě to ale bylo psychosomatické, protože během tří dnů se zvracení už neobjevilo a dokonce se dnes ráno probudila hlady!!!!! Snad se mi podařilo ji trochu rozjíst. Vykoupala jsem ji a umyla vlasy a tak jsem zjistila, že ani tělesně to ještě není tak zlé. Držte nám palce, ať ta hydra dá chvilku pokoj.

Po delší době jsem tu přečetla příspěvky. Mně manžel začátkem března na rakovinu slinivky zemřel. Má klid a nic ho nebolí, konec byl zlý pro všechny. Bolí to, bolí, moc mi chybí. Ke konci už nejedl ani prášky nebral, už je nemohl do sebe dostat. Ale byl rád, že nás má všechny u sebe, byl orientovaný a chvilkama i dá se říct veselý. Držte se všichni, kdo s touhle hnusnou nemocí bojujete, budu se za vás modlit. Nic jiného totiž nejde dělat.

mila veverko, je mi to lito, ctu tvuj prispevek a brecim.zrejme mne ceka to co tebe. manzel diag.v 03 na rak slinivky, v 04 operovan, ted je na chmt. zatim je to dobre. ji. ma naladu, ale znam prognozu a to z nekolika zdroju - nekolik mesicu. bojim se co bude dal.

Josefinko, stále ještě máte naději - alespoň nějakou, když probíhá léčení. Maminka má dignozu od května a bez jakékoli snahy o cokoli ji po onkologickém konziliu propustili z interny. Přestává jíst, obtěžuje ji naše snaha cokoli do ní dostat. Je ospalá a velmi často dezorientovaná v čase i rodinných poměrech. Zase se to zhouplo a po nadějných chvílích přichází dramatické zhoršení. Zvládnout narušenou psychiku ve spojení s touto nemocí je opravdu náročné.