Diskuse - KOLONOSKOPIE

Tak co Helo už to máme za sebou nebo ještě čekáme? M.

Dorý den, nevím jestli příspěvky, které děsí lidi a naopak nepodpoří další, které toto vyšetření čeká, jsou pravdivé. Jsou to tři dny,kdy jsem toto vyšetř.absolvovala. Můžu říci, že to co je daleko horší je vypít nápoj nepříjemné chuti, jako samost. vyšetření.Nic to není ani bolest a nakonec ani okolnosti.Nečtěte příspěvky, které Vás předem vyděsí a vystresuje jako mě.Hodně zdraví.

Ne, ještě to za sebou nemám. Ale zítra to odhlásím, prostě to psychicky nezvládnu. Prožívám šílený muka, lepší bude, když tam nepůjdu... Nemůžu...

Měla jsem na to jít za týden. První týden čekání byl dost hrozný, druhý už docela katastrofa a teď se to nedá vydržet. Ruku na telefonu, že to odhlásím jsem za tu dobu měla asi dvacetkrát. Už jsem psychicky na dně...

Heli ve stejnou dobu přesně na minutu si navzájm odpověděly to je znamení,že na to máme a že to zvládnete.

Nezasměju se tomu, budu si potom připadat špinavá, odporná, ponížená... Brrr všichni se mě budou štítit. Problémy samozřejmě mám, a zhoršují se, ale všechno je lepší než tohle. Nejsem schopná nic dělat, zanedbávám práci, nespím, jsem úplně k ničemu. Jen brečím...

Já vím, není mi pomoci, promiňte že vás s tím obtěžuju

Heli v žádném případě neobtěžujete to ne,ale jste pod silným vlivem nějakých emocí, skuste se na to podivat z té druhé stránky-máte děti-tudíš jste je přiváděla na svět a tam bylo taky hodně studu a vše jste přežila,skuste myslet trochu pozitivněji a pořád na to nemyslet až to příjde tak to tu bude a já to dám už pro svůj klid. Já měla kamarádku nedožila se ani 50 let jenom proto že na toto vyšetření šla pozdě. Vemte Heli rozum do hrsti a budte silná. Nějaké ty prášky na uklidnění máte? I toto by byla pomoc. M.

Ahoj Heleno, mám dojem, že ve Vašem případě od počátku, kdy jste 23. 3. vložila svůj první příspěvek nejde vůbec o kolonoskopii které je tento blok věnován, ale o pocity nedůstojnosti a ponížení, které Vás doprovází zřejmě při každém podobném vyšetření. Pokud jste se ptala, proč ostatní o tom nepíší? No zřejmě proto, že berou nahotu jako součást vyšetření a spíše řeší její průběh a pocity, než to, zda to není důstojné a ponižující. Váš přístup k vyšetření je učebnicovým příkladem typických hysterických rysů se zjevným egocentrizmem a nadměrnou labilní emotivitou. Pokud bych měl vycházet z toho, co popisujete, závěr by mohl podporovat diagnózu panického strachu, nad kterým ztrácíte kontrolu, a ten následně negativně ovlivňuje Váš život. Pokud tomu tak je, věřte, že panická hrůza tohoto rozsahu není normální a Vámi zvládnutelná a je nutné, abyste vyhledala odborného lékaře. Toto dopisování Vám jistě pohladí duši, ale nevyléčí Vás. Přeji Vám brzké opětovné navrácení osobní pohody.

Lado, při žádném podobném vyšetření nemám nejmenší problém. Jen toto mi vadí tak, že to nejde překonat. Nevadí mi nahota, jde o to, že je to moje tělo a že mi tam budou strkat (a kudy!) hadici metr a půl dlouhou. Vím, že to není normální, běžně se hystericky neprojevuju, a samotnou mě překvapilo, jak velký odpor k tomu mám. Odborného lékaře jsem již vyhledala, beru léky, ale zatím bez úspěchu. Peru se s tím, že na to mám jít, už několik měsíců, ne-li let. Teď jsem na to objednaná a kdybych na to šla, nejspíš bych tam způsobila nějakou hysterickou scénu, nevím, nedovedu odhadnout, jak bych se tam chovala... Jsou to těžko vysvětlitelné a druhým těžko pochopitelné moje pocity. Došla jsem k závěru, že je jakýkoli konec lepší,než toto podstoupit. Nakonec ani nevím, jak by to bylo potom, jestli bych s tím příšerným pocitem se sebou vůbec vydržela. Je to asi neřešitelný problém. Děkuji Vám.

A ještě jeden příklad mého chorobného uvažování. Já se nebojím, že mi tam něco najdou, já se bojím, že mi tam nic nenajdou a že to všechno bylo zbytečné...

Ahoj Heleno, já chodím na kolonoskopii každé dva roky a vůbec s tím nemám problém, protože když se vzbudím, tak si na průběh vůbec nepamatuji. Po příchodu na oddělení nahlásím sestře, že chci přispat(někteří tomu říkají narkóza, ale ta se bez závažného důvodu nepoužívá) a když mne zavolají, tak se v šatně úplně svléknu, obléknu si erární košili s rozparkem na zádech, sestra mi zaváže šňůrky vzadu, aby mi košile nepadala a lehnu si na bok na lůžko. Jakmile mi píchnou sedativa tak si dál prostě už nic nepamatuji. Když se vzbudím na odpočinkové místnosti, přijde doktor a seznámí mne s výsledkem a až ještě trochu dospím, obléknu se, vyzvednu si lékařskou zprávu a zřejmě pod vlivem doznívajících sedativ jdu ve velmi dobré náladě domů. Popisuji to detailně proto, že se skutečně nemusíš ničeho obávat. Nevím, do jaké nemocnice jdeš, ale pokud máš takové psychické problémy, seznam s nimi sestru při příjmu, (nebo doktora před vyšetřením), trvej na přispání a pokud ti nevyhoví, prostě odmítni vyšetření. Lepší si dojet do vzdálené nemocnice kde ti vyjdou vstříc, než trpět neochotu a nevstřícnost v nemocnici místní. A co se týká tvé poslední poznámky, pokud se vyšetřením zjistí, že máš střeva v pořádku, máš aspoň na dva až tři roky jistotu, že je máš zdravé. V našem životě ve spojitosti s naším tělem máme příliš málo jistot, a proto pokud nějakou máme, měli bychom si našeho poznání vážit. V minulém příspěvku jsem ti diagnostikoval tvé problémy z lékařského hlediska, ale to neznamená, že ti nefandím a nedržím palce. Přeji ti slunce v duši.

Lado, moc děkuju, ale není v mých silách tam jít. Ještě jednou děkuju.

Paní M. jen jsem Vám chtěla říct nashledanou a děkuju Vám. Přeju Vám hodně zdravíčka, doufám, že Vaše výsledky z MR byly v pořádku. Mějte se moc Hezky

Ahoj Heleno, je to škoda, určitě bys mohla tímto přístupem potěšit ministra zdravotnictví, nebude muset šetřit peníze na přečasně narozených dětech. Pokud si to rozmyslíš, ozvi se, vždy lze najít řešení, jak provést vyšetření při respektování tvého psychického stavu. Přeji ti slunce v duši.