Diskuse - Hyperaktivní děti a špatná výchova

A pak už byl klid, už si na mě spratkové netroufli, když viděli, že se zastrašit nenechám, ale trauma z toho mám ještě teď, když si na tu šikanu a hrůzu vzpomenu. Takže ti radim dobře, srovnej si spratka do latě, než nějakýmu dítěti způsobí doživotní trauma jen kuli tomu, že máš spratka rváče, kterej mlátí děti a ty nejsi schopná mu říct, že to se prostě nedělá a hotovo. Nesmí ubližovat dětem.

Nebo snad chceš, aby za tebou chodili rodiče těch dětí, který tvůj spratek zmlátil? To by se ti taky děvenko mohlo stát, že by nějakýmu tatínkovi zmlácenýho dítěte došla trpělivost a přišel by zmlátit tebe, jak řikám, takový hnusný chování tvýmu spratkovi nikdo tolerovat nebude, nehledě na to, že kdo rány dává, musí je umět i přijímat, takže se těš, jestli si spratka nesrovnáš. Radim ti dobře.

Přála bych ti zažít takovou šikanu a hrůzu jakou jsem zažila já, to bys teprve poznala, co je to peklo ze života a ten tvůj spratek rváč taky. Ten by to potřeboval jako sůl, zažít takovou hrůzu a šikanu. Ze mě byl vystrašenej uzlíček nervů, kterej se bojí i vlastního stínu. Řekni tvýmu spratkovi, že dětem ubližovat nesmí, to se nedělá a hotovo a pak se ukáže ta jeho "nadprůměrná inteligence"

Se kterou se u svýho spratka tak vytahuješ. Skutečně nadprůměrně inteligentní dítě se chová k ostatním dětem hezky a v žádném případě je nemlátí. Tak si dej bacha na tatínky těch dětí, které tvůj spratek zmlátil. Máš se na co těšit. Vy asi celkově budete rodina rváčů že? A největší rváč synáček s rádoby nadprůměrnou inteligencí.

Dobrý den,
máme nebo stejný problém jako Vy, náš Jonáš dokáže tak obejmout, až dotyčné dítě shodí na zem. Důrazně jej upozorňujeme, že se to nesmí a musí být opatrný (moc to nepomáhalo), ale do školky bral Ritalin a tam se to zlepšilo.
Taky pomohlo, když "narazil" na podobného kluka a samotného jej takové přátelské objetí zabolelo - teď už mu to stačí (víceméně a někdy) jen připomenout a zklidní se, každopádně jej nesmíme moc zpouštět z očí - pokud u toho jsou děti na Jonáška nezvyklé.
Jinak Jonáš má také diagnózu ADHD a v září nastupuje do první třídy a zážitků i dotazů máme také spoustu :-)

Milá Verčo,
naše děti nikoho nemlátí ani je nešikanují - jen občas do někoho strčí, ale pozor - zde je velký rozdíl mezi ADHD a Vámi popisovanou ubohou a krutou šikanou - není to promyšlené a prvoplánovaně s cílem UBLÍŽIT A PONÍŽIT. Většinou se jedná o impulzivní nechtěné chování, kterého pak i sami litují.
Nejsou to SPRATCI a vychováváme je, jak nejlépe to jde - jak nejlépe jsou to schopni přijmout.

Milá Verčo : a zde jsme narazili na kámen úrazu.Neseš si v sobě trauma z šikany,jsi bolavá a ublížená a snažíš se najít vyníky a teď ,když už jsi starší jim to "pěkně natřít".Milé děvče,ale tady je nenäjdeš.Zde na tyto stránky píší jenom maminky,které jsou také bolavé,ublížené a smutné a snaží se jedna druhou povzbudit.Není pravidlem,že hyperaktivní děti jsou rváči nebo zloději.Někteří ano.Ale to jsou milá Verunko také děti,které byli šikanovaní.Snaží se ublížit zase někou jinému,když někdo ubližoval jim.Takže nemůžeme házet děti do jednoho pytle jen proto,že mají nálepku hyperaktivní.Já mám 3 takové syny a vím jaké je to úsilí a práce vychovat z nich slušné chlapy.Povedlo se mi to.Ale stálo mě to spoooooooustu šedých vlasů :) všem vám přeji sílu a energii a sluníčko v duši,láska a trpělivost jsou nejdůležitější! A verunko Tobě přeju,aby jsi v sobě také našla vnitřní lásku.Hodně jsis toho prožila,tak teď z toho můžeš čerpat a pomáhat jiným lidem,kteří mají trápení.

Milé maminky,
zřejmě mám také hyperaktivní holčičku. Teď jí budou tři roky a postupně mě opouští síly. Asi od jednoho roku pozoruji, že není však jak by asi mělo být. Postupem času se mi zdá, že se to zhoršuje. Momentálně je dcera strašně vzdorovitá, vůbec neposlouchá, nepomáhá nic. Domlouvání, vysvětlování, slibování, prosby, motivace ani přes zadek. V podstatě nemám žádný způsob, jak ji usměrnit. Když jí plácnu přes zadek, tak se mi buď směje nebo se ještě víc naštve a začne být agresivní. Když byla ještě menší, tak třeba mlátila hlavou o zeď nebo se kousala vzteky do ruky. Potom to vypilovala k dokonalosti, že začala třeba zvracet a to jsem ignorovat nemohla, takže opět vyhrála ona. Ještě je to o to horší, že je na mně totálně závislá. Všude musím být s ní. I na záchodě. Vůbec si nehraje sama. Když jí dám kostičky aby něco postavila, tak to musím stavět já a ona jen kouká. Hračky jí vůbec nezajímají. Dělá podivné aktivity jako přerovnává věci, vyndavá a zandavá knížky do knohovny. Plní igelitové tašky různými předměty. Na hřišti musím sedět vedle ní a hrát si já. Ona jen kouká. Na houpačce vydrží 10 sekund a chce dolů. Neustále vyžaduje moje odpovědi. Není 10 sekund ztiha. Doma vůbec nic neudělám. Naštěstí mi vaří moje mamka, jinak by jsme asi umřeli hlady. Jinak nemá ráda děti, bojí se jich, nenechá na sebe sáhmout. Byla jsem s ní u psycholožky a ta mi po jednom sezení řekla, že je to ADHD, že je sociálně a emočně nevyzrálá, nemá dokončenou separaci od matky a je výrazně negativistická. Nevím, jestli tomu můžu po jednom sezení věřit. Navrhla hned léky, že jinak nebude schopna být ve škole. Školku nám nedoporučila, takže jsem na mrtvici, že zůstanu další rok doma. Čekám další mimčo a vůbec nevím, jak to budu potom zvládat. Mám deprese, že jsem špatná matka, že jsem zanedbala výchovu. Všechny kamarádky jsou spokojený a šťastný na mateřský a já prožívám jednu velkou noční můru. Myslíte si, že se skutečně jedná o hyperaktivitu? Děkuji za odpovědi a omlouvám se za tenhle román, ale potřebovala jsem se konečně někde vypsat.

Ještě jsem se maminky chtěla zeptat, jak reagují tatínkové na fakt, že mají hyperaktivní dítko? Zajímají se aktivně o tuto problematiku? Hledají řešení? Uleví vám? U nás je to poslední dobou strašné. Čím dál víc se hádáme. Já mám pocit, že veškerá zátěž s péčí o dítko je na mně. Závidím manželovi, že ráno za námi zabouchne dveře a jde do práce mezi dospělé lidi, kteří ho nešikanují. Někdy k němu pociťuji za to i nenávist, že jeho život se až tak nezměnil, zato můj život vzal za své. Cítím, že já jsem ta, co špatně vychovává naše dítě, protože on tu přece většinu času není. Mám strašné pocity viny a hlavně se o ně nemám s kým podělit. On říká, že si mám po večerech někam vyrazit, najít si nějakou zálibu. Ale já jsem většinou večer tak zdeptaná, že na nějakou zábavu nemám ani pomyšlení. Většinou sedím u PC, hledám informace, nějaké řešení a u toho brečím. Díky všem.

Casimko: ani nevíš jak Ti rozumím! Ten pocit marnosti a beznaděje.Neustálé pohledy maminek,které jsou nejchytřejší na světě, protože mají hodné děti,které si hezky hrají na písku zatím co já sundávám dítě z 5metrové stěny.Také mám skoro dvouletého chlapečka,se kterým jsem občas v koncích.Od narození cítím,že je něco jinak.Už jako plod byl velice aktivní.První 3měsíce jeho života buď spal nebo řval.Nedokázala jsem vůbec pochopit jak je možné,že jiné děti koukají a jen si broukají.To u nás byla neuvěřitelná věc.První 3 měsíce jsme se taky s manželem strašně hádali,byli jsme nevyspalí,unavení,podráždění,jeden druhému vyčítal,že dítě řve.Pak začal náš syn objevovat radost z pohybu a zdálo se to být lepší.V roce na den se postavit a do týdne začal chodit.Kolem nábytku se jen přidržoval a od 14.měsíce lítá - nemůžu říct běhá,ale opravdu lítá neuvěřitelně rychle.Je z něj obrovská osobnost.Je vzteklý,agresivní - fyzicky agresivní pouze vůči mě,děti má rád,ale jakmile přijde neúspěch - starší si s ním třeba nechtějí hrát nebo spadne přijde ke mě a začne mě kousat a kopat.Je to šílené vysvětlovat okolí proč to dělá.Domluva nepomáhá,bytí už vůbec ne.Zjistila jsem,že nejlepší je odvést pozornost jinam a utěšovat.Že přístě už se mu podaří líp.Je na mě velmi závislý,nechce být chvilku beze mě,vůbec nic neudělám.jakmile se otočím zády a chci umýt nádobí strašný problém.Kňourá,ječí,jakmile nereaguju tak začne kopat,kousat.Když mu dám na zadek tak staršně brečí a chce se mazlit.Pak se mi omlouvá a hladí mě.Všechny svoje emoce,které nedokáže ventilovat si fyzicky vybíjí na mě.Je to hrozné - po nocích brečím.také vím,že to není správně,mám strach co bude za 5-10let..Bohužel žijeme na vesnici, přestěhovala jsem se za manželem, nikoho tu neznám.Poradny 50km od nás, nemám se tam ani jak dostat ,takže nějaké terapie,které by měly smysl aspoň 2x do týdne jsou pasé a vše je na mě.Manžel mi pomáhá jak jen může,ale je velmi zaměstnaný.Jezdí domů až po 20.00.hod.To už je syn téměř na spaní, pracuje i v sobotu takže pouze v neděli se synovi intenzivně věnuje.Babičky nefungují a nemám nikoho kdo by mi pomohl.Manžel na mě tlačí s dalším dítětem,ale při představě,že se mi narodí znovu "malý tyran" mě polévá horko :( jsem moc ráda,že se tu můžu vypovídat.Také bych potřebovala radu,ale z vím, že tady je každá rada drahá.Snad se to časem zlepší a bude líp :) všem vám přeji hodně energie a síly!

Ahoj, tak jsem byla s dcerou ještě pro jistotu u pedopsychiatr a diagnóza bude možná mnohem závažnější. Jsou tam prý znaky autismu. Jak jsem se děsila hyperaktivity, tak teď bych za ní byla neskutečně vděčná. Bohužel diagnóza se bude stanovovat až za rok či dva, takže máme do té doby o čem přemýšlet. Přeji všem maminkám pevné nervy :)

naše Kačenka stále jen brečí a neví rpoč, co máme dělat?kačenka neví rpoč, je to hrozně vyčerpávající.díky za odpověD.helema

Kačena brečí, protože má mentální mámu, která neumí napsat proč a komolí to na rpoč.

nelibi se mi, kdyz ma nekdo problem at je jakykoliv,ozvou se tak sproste reakce ze nevim co si mam o takovych lidech myslet.to neni zadna pomoc a ale urazky vulgarniho razu.kazdy je jiny a urcite to jde rici jinak nez sprostarnami a urazkami.snad jste slusni lide a muzete komunikovat mezi sebou slusne i bez tech krav.chudaci kravy.skoda ze jsou takhle vulgarni matky.

pro Klaru
divim se, ze ti ta sprosta obluda Verca stoji za odpoved. Ja mam syna s ADHD a vim, co to obnasi