Diskuse - Přecitlivělost

Ahoj Viktore, tak jsem si myslela, že když se neozýváš, že máš nějakou novou holku - tedy alespoň vyhlédnutou. Psychologie není úplně tak největší můj koníček - spíše jsem se musela psychologii věnovat
z důvodu své profese a kvůli synovi. Jinak mám jiné koníčky - historii, geografii, literaturu,hudbu, výtvarné umění a alternativní terapie a filosofii. Hodně se zajímám o to, jak kde lidé žijí, proč tak žijí a dělám rozbory pohádek různých národů, protože jaké má národ pohádky - takový je. Na pohádkách se nejlépe pozná charakter národa.
My Češi to máme jasné - ideální český pár je Chytrá horákyně a hloupý Honza. Jinde mívají silného Honzu, my hloupého- t.j. líného, pohodlného, který si myslí, že nějakou lstí nebo
intrikou nabyde něčeho snadno. Jednou jsem o typických českých archetypech psala takovou práci menšího rozsahu a byla to docela i zábava, když jsem si odmyslela, že to u nás v Čechách doopravdy tak funguje dítě autoritám našeho národního obrození jako byla např. Božena Němcová nebo jiní pilní sběratelé naší lidové slovesnosti. Třeba když jsem tak uvažovala nad historickými zvláštnostni národních charakterů východního Slovenska, tak mi hned projelo hlavou, že přes východní Slovensko a Podkarpatskou Ruasjakož i Ukrajinu se převalil Atila, pak kozáci, krymský chán atd., takže se není co divit, že u vás máte Vaší zvláštní mentalitu a hlavně tu emocionálnost. Střední Slovensko je díky tomu, že takováhle "historická tažení " nezažilo je na tom vlastně úplně jinak. Oni tam mají štěstí, že mají ty Tatry, přes ty se určitě žádná vájska nevláčela. No a u nás máme kolem dokola také hory, takže jsme byli také ušetřeni. Moje známá si při studiu na VŠ vybrala téma z germanistiky - Vikingové a vůbec si neuvědomovala historické sopuvislosti jako např. rozdělení vykingských kmenů vpádem Atily do Finska a pod. Ona ta historie hodně napoví a geografie, jak vidíš také. Takový Vihorlat příliš vojskům v cestě na sever nebrání na rozdíl od Tater. Zrovna se léčím z pátého letošního úpalu, který jsem chytla ve čtvrtek v okolí Václavského náměstí , takže mi to moc nemyslí, jak mne bolí hlava.

Ahoj...už asi nevím jak dál. Jsem extrémně přecitlivělá a navíc náchylná ke stresu. Nevím jestli znáte takový ten neklid,ale nějak se toho nemůžu sama zbavit. Někdy na mě bezdůvodně přijde panika a já to pak přenesu na přítele a je z toho hádka. Jako bych v tu chvíli nedokázala vidět věci pozitivně a měla ze všeho strach. Je nějaká rada, kde začít abych taková nebyla?...hodně mě to trápí. Díky

Missi, znám tenhle připad a mohu Ti pomoci, ale pokud mi budeš věřit.Uved e-mail.

Ahoj Missi. Já někdy přemýšlím, jestli je člověk opravdu přecitlivělý. Některé externí podněty jsou tak silné a vedené tak přesně, popř. tak vytrvale, že je dost těžké se rozhodnout, zda jde o skutečnou přecitlivělost nebo reakci na některý z extrémních podnětů okolí. Spousta lidí si o sobě myslí, že je přecitlivělá, protože jim okolí neustále toto vnucuje slovy : " To si nesmíš tak brát. Jiní jsou na tom ještě hůř. Vždyť se nic tak hrozného nestalo. " a pod. Jenže to jsou nezúčastnění přihlížející, který se to nestalo. Kdyby se jim třeba stalo něco, co vyvolá reakci, kvůli které označují toho druhého za přecitlivělého, třeba by reagovali stejně, ne-li přecitlivěleji. Ty sama sebe vidíš jako extrémně přecitlivělou. Jak jsi k tomu názoru došla ? Zřejmě ti to někdo řekl nebo podsunul a ty jsi toto přijala za své. Co když extrémní není tvoje přecitlivělost, ale vnější podnět ? Nebylo by to nic divného. Přemýšlela jsi v poslední době o této možnosti ? Podrážděná je tady nejméně půlka národa dennodenně několikrát a důvodně. Ono stokrát nic umořilo osla. A ten unese hodně. Ono se to nezdá, ale tady začínají být podráždění i totální flegmatici z toho, jaké na ně působí vnější podněty. Takže možná, že to není tvoje přecitlivělost a už vůbec ne extrémní přecitlivělost.

Ve tvém případě bych vůbec nepřemýšlel,nedá se to číst.

Já bych ti zase nikdy neposlala e mailovou adresu.

A to tvoje se snad číst dá ? Ty seš asi už vážně dědek, kterýmu je třeba udělat stojku, aby ho tam setřepal.

Momentálně jsem na tom psychicky špatně. Nemám se komu svěřit. Ráda bych na sobě pracovala, nevím kde začít. Mám se mít ráda? V čem to vlastně spočívá? Je mi 45 let, vždy jsem toužila být štastná, ale nedaří se mi to. Moooc prosím o radu! Děkuji předem. Svatka

Svatko, zapiš se třeba do nějakého kurzu nebo se zapoj do nějaké kolektivní činnosti, kde jsou jiní lidé než ti, se kterými se každodenně stýkáš. Tam ty lidi spojuje něco jiného - společný zájem o věc. To je podle mého dost dobrý začátek - změna prostředí. Třeba ti hned první nová společnost nebude vyhovovat, tak klidně zkus další, až najdeš činnost a lidi, kteří se ti budou zamlouvat.Kup si třeba nějakou hezkou, nevšední hudbu a nebo nějakou knihu, ale ne příliš odbornou, spíš nějakou populárně naučnou o zvládání negativních pocitů. Já teď zrovna nevím, co bych ti doporučila. Ale jak si na něco vzpomenu, tak napíšu.

smej se porad vsemu natohle pomaha jenom nebrat veci vazne

Zdravím vespolek přecitlivělých, také se mezi jednoho počítám. Tato vlastnost je z velké míry způsobena dědičtností, ba co hůř posléze přiživována výchovou. Oba mí rodiče jsou hodně přecitlivělý a tento "dar" mi předali jak v genech, tak i ve výchově. Chtělo by se říci bohužel, ale ono to zas až tak velké bohužel není. Je sice pravda, že nesnáším křik, zlobu a zlostné pohledy zrovna nejlíp, ale pokaždé to nějak přežiju. Navíc v rámci tohoto "hendikepu" má většina nás schopnosti, které otupělci nemají a to hodnotnějí vnímat umění, kouzlo přírody, lásku a různé spirituální věci. Bohužel většina z nás je ale nucena existovat ve světě, kde je taková věc jako přecitlivělost považována za něco nemístného. A co s tím teď? To je jako by jste nutili pesimistu aby byl optimista, nebo aby se z melancholika stal sangvinik. To asi dost dobře nejde. Každopádně to jde zmírnit, zejména pravidelným tělesným cvičením, což Vám všem bez ohledu na věk a pohlaví doporučuji. V rámci pravidelného cvičení se ve Vašem tělě bude lépe vstřebávat adrenalin a tudíž se pak zpětně ve stresových situacích bude vyplavovat v menším množství a tím pádem nebudete tak přecitlivělí. Mně to opravdu úžasně pomáhá, ale dá to zabrat. Taky hodně pomáhá vysoký příjem vody, která stabilizuje nervové synapse, tudíž i to vás uvede do rovnováhy a zmírní Vaši přecitlivělost, ale chce to pít aspoň 2l denně. Toto jsou velmi účinné recepty a psychická pohoda na sebe nenechá dlouho čekat a dostaví se brzy sama. Držím všem palce a za žádných okolností nad sebou nelamte hůl, VŠECHNO jde nějak zvládnout.

doporučuju přečíst pomerancovakuze.cz a léčit se

Ahoj Jančo,
naprosto s Tebou souhlasím.Lidi co jsou přecitlivělí,vnímají věci,které ostatní nevidí a necítí.Jsou ohleduplnější a uměj cítit krasy života a na druhou stranu to má tu stinnou strnku,víc trpí,maj úzkosti.Všechno má něco..Buďme rádi jaký jsme...Krásný den :)

přecitlivělost = chlamydie pneumoniae , to je přecitlivělost !

Už mě lezete na nervy dědku za vším máte chlamydie to nic lepšího neumíte poradit,nebo si s těma lidma co tu píšou více o tom popovídat tak nějak lidsky,nebo znáte jen dvě slova---chlamydie nebo pomerančová kůže---.