Diskuse - Přecitlivělost

Dobrý deň, volám sa Viktor a mam 23 rokov, keď mam byť úprimný ani neviem kde by som začal, ale nemôžem sa zbaviť pocitu že so mnou neni niečo v poriadku, tieto pocity ma dosť deprimujú. Prakticky som nemal ešte žiadny vzťah, a chcel som niečo riešiť s jednou osobou ale tak ako vždy som sa s depkoval a vykrutil s toho nejako a tým som ju pravdepodobne nahneval.... viem že mam nejake komplexy alebo niečo podobne, možno je to nejakou traumou s detstva alebo neviem čim...Občas rozmyšľam či netrpim nahodou na depresiu alebo niečo také. Donedavna som bol uplne v pohode, hoc ta menejcennost u mna stále je, bolo to si myslim v ramci "normy"... je toho viacej,ale pravdupovediac ani neviem ako to ďalej rozpísať :/ Možno je to mojou povahou, možno mam nejaký blok alebo som precitlivelý alebo nezrelý, nevyrovnaný často mam pocit že sa nepoznám a neviem vôbec čo chcem.

Za každú radu bude veľmi vdačný.

Asi to nepišem do spravneho fora, ale neviem kde by som to napisal....:(

Ahoj Viktore,
jestli chceš, napiš o sobě více. Hlavně o tom, co považuješ ze svého dětství za nejhorší - tedy zážitky, které tě nějakým způsobem mohly negativně ovlivnit.
Ono se do dospělosti hodně z děttví přenáší. Ono snad ani nejde o to, jestli ti někdo třeba doopravdy ublížil, ale jde o tvůj pocit - jak jsi tu či onu situaci vnímal ty. Psychologie není věda o pravdě, ale o pocitech.Z tvého příspěvku bych řekla, že jsi introvertní, možná melancholik,pesimista. Introverti mají daleko více problémů než extroverti, protože všechno dusí v sobě... Jo a ještě si myslím, že bys mohl pocházet z křesťanského prostředí nebo z podobného, kde se kladou zbytečně velké důrazy na určitý způsob chování. Důvodem pocitu méněcennosti může být také nějaké zklamání, ať už sám v sobě, že jsi nedokázal něco, co jsi moc chtěl nebo že tě zklamal nějakým způsobem někdo jiný (třeba holka ). Obvykle si lidé myslí, že je zklamal někdo, ale pak se třeba ukáže, že jsou zklamáni samy se sebou. Myslím, že ty cítíš víc zklamání sám se sebou. Ale nevím, je to jen můj pocit z tvého příspěvku. Také nevím, jestli žiješ v ČR nebo v SR - to je a vždy byl podstatný rozdíl.
Jestli píšeš do správného fora, tak s tím si hlavu nelámej - já mám taky jistý psychický problém a píšu si s holkama, které mají agorafobbii - takže mi tam můžeš napsat. Holky na agorafobii jsou fajn - je tam legrace.
Tak jestli chceš tak napiš... psycholog by také pomohl, ale nedovedu si představit, že bys šel teď k psychologovi. My psychologa suplovat nemůžeme, ale tady se alespoň také a anonymně můžeš svěřit se svými pocity. Neboj se napsat, tady se nikdo nikomu nevysmívá - to dělají jen blbečci, kteří občas napíšou něco nechutného, ale my takové příspěvky ignorujeme. Na agorafobii takového záškodníka zatím nemáme, protože ta fobie je dost specifická, tak se tam nějací blbečci moc neženou, aby kazili diskuzi. Tak buď napiš sem nebo natu agorafobii, jak se ti bude chtít.
Ahoj KIK

Ahoj KIK
ďakujem ti pekne že si reagovala na moj prispevok, pisal som ho dosť zdepkovany s urcitej udalosti pri ktorej som si asi pošramotil vztahy s kamaratmi školy...pokial ide o moje detstvo, nooo mal som ho v celku normalne, aˇť na nervačnu povahu mojho otca kory tak akurat vedel zo vsetkeho obvinovat mamu, nebil ju,lne stale za nieco nadaval a krical...na mna nadaval a mama sa ma zastavala, na zakladnej sa mi vysmievali z kuceravych vlasov,ale toto som si myslim rozdycha. Asi v tretom rocniku som bol prvykrat s brachom na stavbe v čechach kde ma dost hresil pretoze som bol dost lavy do roboty (to vies, som tretorodený maznacik :) ) tak ma tam dost hresil a nadaval mi, potom som sa mus nad pol roka vyhybal.. od vtedy nic strasne az otom v robote sa mi zapacilo dievca ktore aj javilo zaujem,aale ja som sa vtedy strasne zdepkoval... nic z toho samozrejme nebolo...teraz som sa takto zdepkoval zas...atd atd ani neviem co by som dalej rozpisal, mam hlavu plno takych to myslienok o sebe , svojich schopnostiach a pod, preto mam asi aj problem zo sustredenim a casto som zamysleny...inak mas asi v urcitych veciach pravdu...asi som melancholicky ale to buda asi tymy traumami, lebo inak to viem na party aj pekne roztocit a byt spolocensky...to je porblem, akosi sa v sebe nevyznam.... zatial asi takto.. a este raz dakujem za tvoju ochotu,určite sa mrknem do agorafobie.....PS ina k som zo SK a rodina je slne nabozenska a aj ked som aj o tomto uvazoval, to mam tazko na haku :)

Ono vieš po dvoch rokoch v praci som išiel na Vysoku školu ,kde ma to strašne nakoplo, fkat pohoda posledny rok,až teraz som v opitosti neake somariny urobil(frustracie,agresivita ale neublizil som nikomu...na take som nikdy nebol), čo ma dost mrzi...a aky maš ty vlastne problem? :)

Ahoj Viktore, nevím, co studuješ, jestli nějaký technický nebo humanitní obor, ale spíš bych tě tipla na něco jako je ekonomie, práva nebo filosofie. Myslím si, že máš typický problém - zvládnutí svého temperamentu - což je soubor určitých vlastností člověka, se kterými se člověk rodí, ale které se dají usměrnit buď výchovou rodičů nebo "sebezdokonalováním " - prací na sobě samém. A to je fuška ( ťažka robota). Když si na diskuzi přečteš forum " Když otec na rodinu křičí", tak jsem tam přispívala také, protože jsem měla o čem psát, takže si to dokážu představit a silně nábožensky křesťanskou rodinu také. U nás byl otec ateista a matka věřící evangelička- to je snad ještě horší než to, když je calá rodina věřící. Nicméně křesťanská výchova může na člověku zanechat opravdu neodstranitelné následky. Já v podstatě proti víře v boha nic nenamítám, pakliže lidé opravdu v boha věří. Já jsem buddhista a tedy ateista, ale moje filosofie se vyznačuje tolerantností vůči většině náboženství a filosofií, pakliže tyto filosofie nejsou rasistické, fašistické, komunistické nebo satanismus a pod. Takže v podstatě moje filosofie může koexistovat s většinou náboženství a filosofií. Také s křesťanstvím, i když k některým výkladům mám své "poznámky " a k praxi v některých křesťanských rodinách i silné výhrady. Jinak jsem ráda, že jsem se alespoň troch trefila do toho, co tě vlastně trápí. Pokud jsi někomu ublížil nebo někomu opravdu ubližuješ, tak ubližuješ sám sobě.
Takže není tak docela pravda, že jsi nikomu neublížil.Až budu mít trochu více času. pokusím se založit diskuzi na téma "Temperament" a dát tam testy pro hodnocení temperamentu, aby si každý mohl vyhodnotit, jaká má temperament a jestli je introvert nebo extrovert. Ta introverse nebo extroverse je hodně důležitá, protože každý typ jinak přijímá energii a jinak s ní pracuje. A i introvert to dokáže na párty pěkně roztočit, takže podle chování v tak netypickém prostředí jako je párty, bych si nedovolila ničí temperament odhadnout, nehledě na to, že je člověk při takové příležitosti povzbuzen i značnou dávkou alkoholu ( tedy v lepším případě jen alkoholu). Kdyžtak napiš, ze které části Slovenska jsi, protože v každé části Slovenska je to úplně jiné s tím "národním temperamntem " a každá část má také jiný historický vývoj a skladbu obyvatel. Na Slovensku jsou i mezi sousedními vesnicemi takové rozdíly jako třeba mezi Čechami a Moravou. Mám na Slovensku dost známých a nikdy s nimi nezapomenu podiskutovat o zvláštnostech jejich kraje. A napiš, co studuješ. Ahoj KIK

wow, vidím že sa vyznáš :) ono je to zložite na vysvetlenie ani neviem kde by som začal... doteraz som si myslel že trpim komplexom menejcennosti ,ale nie som si tym ist, neako moc sa sebou zaoberam mam ten pocit. inak bol som už objednany ku psychologovy, ale zrušil som to z pracovnych dovodov. Ja ako proti naboženstvu nič nemám,ale nemam rad ked ma rodicia nutia chodit do kostola, nic mi to nehovori. Inak som z Východneho slovenska tu je mentalita ludi trosku divoka by som povedal. Pokial ide to s tym ublizenim... v zivote som sa bil asi 3 krat, vzdy som sa snazil pri naznaku konfliktu to vyriesit v mieri , ine to je z akoholom, tu ludia na vychode su po požiti alkoholu dost bitkársky.Určite som parkrat sklamal rodicov a tak podobne, som dost lenivy a nezodpovedny v urcitych veciach,ale viem ze obcas sa vuiem vyburcovat a makať ale to len zriedkavo. Fakt by som rad prisiel na to čo to vlastne za cloveka som...akosi mam bordel v tom...a tie myslienky ... inak diky za ochotu :)

Možno by mi stačilo si dať urobit test osobnosti alebo podobne veci...zaujimave že ked sa vystresujem tak vtedy mam nutkanie ist za psychologom, že čo mi je...ale teraz ked som kludny, tak ani nie ...

Ahoj Viktore, tak jsem se celkem trefila, když jsem přemýšlela o tom, ze které části Slovenska bys mohl být. Tipla jsem severně od Košic a skoro jsem ti chtěla položit otázku, jestli jsi Slovák, Rusín nebo Maďar, ale netroufala jsem si být tak zvědavá. Všichni moji známí z poslední doby, kterých jsem se ptala na zvyklosti v jejich kraji na Slovensku byli buď z Košic, Prešova nebo Michalovců. Ale fakt jsem si tipla podle toho, jak jsi psal, že jsi Východniar. Takže mentalita východního Slovenska a způsob života, jakým tam žijete, je mi dost dobře znám. Ale řeknu ti pravdu, nechtěla bych na tom "divokém " východě žít. Můj
bývalý manžel je absolventem Vysoké vojenské školy v Košicích, takže před mnoha lety, když jsme ještě byli manželé, tak dost vyprávěl. A to byl v Košicích, ne na sever od nich. No, a on v těch Košicích "načichl "... naučil se tam pít, bít ženy a ponižovat lidi, zejména mne. "Bitkár " ( tedy tak jak je to u vás na východě zvykem, to naštěstí nebyl). Když budeš chtít psát, klidně piš, určitě budu všemu rozumět, ale napiš mi, co studuješ, já se tomu přizpůsobím, protože pokud třeba studuješ technický obor, budu muset více vysvětlovat, pokud studuješ humanitní obor - klidně napiš jaký, tak třeba budu vysvětlovat méně, pokud si se mnou budeš chtít psát. Jo a bordel v hlavě má každý muž tvého věku, například mému synovi je 23 let a je filmový technik, ale ten nevyrůstal na východním Slovensku, ale v Praze. Specifika východního Slovenska jsem pochopila z jedné jediné věty svého slovenského zákazníka ze Žiliny, který litoval dceru mých jiných zákazníků, která si vzala Slováka z Prešova. Označil ji jako chudáka a velmi ji litoval, co musí vytrpět. Ona i s malým chlapečkem ( jejich synem ) byla před svým odporným manželem u mne v azylu. On pak přišel a choval se tady jako pán tvorstva a myslel si, že se toho jeho výchoniarsko-maďarského temperamentu nějak zaleknu. Byl velmi překvapený, že jsem si hned před ním " nesedla na zadek " - byl přímo v šoku, takže se začal chovat i slušně. Já jsem totiž na ten váš temperament byla velmi dobře připravená, na rozdíl od české rodiny mého klienta. Tam trpěla celá rodina doslova útiskem ze strany svého nového příbuzného z Prešova. Víš, a chyby dělají všichni mladí lidé a mají třeba i výčitky svědomí, že někoho zklamali, třeba rodiče, ale já vím, že ty máš stejně největší výčitky z toho, že jsi vlastně zklamal sám sebe. Očekával jsi od sebe samého něco jiného, přál sis být lepší a ono se to nepodařilo, ale to nevadí. Já jsem na tom byla úplně stejně. Není nutné kvůli tomu mít nějaké pocity méněcennosti. - ty jsou velmi nebezpečné. Chce to udělat objektivní osobní "inventuru" a při ní se snažit nehodnotit sám sebe tak, jak si myslíš, že tě vidí ostatní lidé, ale tak jak vidíš ty sám sebe. Klidně to napiš. Jo a pokud jde o tu vaši lokalitu, tak jeden z posledních "úřadujících " mých milenců byl z Košic a byl o 15 let mladší než já a skončilo to asi před rokem a půl, takže to mám ještě v živé paměti, jak to tam u vás chodí. Ahoj a ozvi se. KIK

Ahoj Viktore, ještě jsem si vzpoměla, na jednu zajímavost, co se týká toho vašeho zvláštního temperamentu. Moje babička (matka mého otce) vychovávala slovenského chlapce- tedy byla něco jako jeho teta - tak jak to chápete na Slovensku, když někdo není příbuzný, ale nějak blízký rodině. Ten kluk byl o rok nebo o dva starší než já a vlastně od útlého dětství žil v Čechách ( jinak celá jeho rodina byla ze Slovenska), protože jeho matka si po rozvodu vzala Čecha. Jako děti jsme se kamarádili a já ho nikdy neslyšela mluvit slovensky.
Mezi ním a jeho českými vrstevníky nebyl vůbec žádný rozdíl. Byl to normální "český" kluk. Když mu bylo asi tak dvacet dva let, tak mu zemřela matka a pak jsem ho asi rok nebo dva neviděla. Pak se za mnou zastavil u mě doma. Viděla jsem, že je jiný- hned na první pohled, jako kdyby to nebyl ani on ( tedy tím nemyslím, že byl pod vlivem alkoholu,a to byl- tak jsem ho také nikdy před tím neviděla). Nejdřív jsem si myslela, že z něj trochu více "mluví ten vypitý alkohol" , ale jak pak dál mluvil, tak jsem doslova vyděsila. ( A to mne nevyděsil svou nabídkou k sňatku, kterou mi učinil, a která by mne normálně dost vyděsila i od jiných mužů). A to vlastně neříkal nic zvláštního - jenom, že se stihl oženit, splodit dítě a rozvést. Pořád mluvil česky - bezchybně, ani náznak cizího přízvuku. Jak jsem ho tak poslouchala, tak jsem se jako by více stahovala do sebe a vůbec jsem nevěděla proč. Až asi po hodině a půl toho rozhovoru,ze mne vypadla jedna jediná věta : " Proboha, ty nežiješ v Čechách, ale na východním Slovensku! " Přiznal, že se oženil v Košicích, protože po smrti své matky se tam přestěhoval ke svému otci. Ten jeho - původní - tedy váš východní temperament se na něm projevil i přesto, že nějakých dvacet dva let strávil v Čechách, že byl vychováván Češkou, a to vlastně skoro hned po tom, co se" vrátil" na východní Slovensko.( Vlastně tam nikdy nežil a k otci jezdil občas na prázdniny) Temperament je v genech. U něho se to projevilo tak rychle a výrazně, že jsem z toho tenkrát byla doslova v šoku. Na to jsem fakt nebyla vůbec připravená, že by se něco takového mohlo stát. tehdy se vlastně o temperamentu jako genetické záležitosti tolik nemluvilo jako dnes, protože to bylo ještě za komunistů a teorie a výzkumy amerických psychologů, které byly v tomto směru
učiněny v polovině minulého století, tady byly nepřijatelné jako kapitalisticky nebezpečné, ale přesto se už počátkem 80tých let tak nějak počítalo s tím, že by temperament mohl být v genech. Tím ti nechci říci, že nemá smysl něco se sebou dělat, ale spíše to s čím můžeš počítat, že se může stát, i když se třeba budeš hodně snažit se odtrhnout od toho svého prostředí a chtít žít jinak, nemusí se ti to ze zcela objektivních důvodů povést. Je dobré, abys to věděl. Protože tvůj případný neúspěch v sebezdokonalování vůbec nemusí být tvoje chyba nebo nějaká porucha osobnosti, ale jen prostě tvůj temperament a vliv prostředí, ve kterém žiješ a ze kterého je vlastně dost složité uniknout- tohle vím moc dobře o východním Slovensku. Až budu mít zase chvíli přestávku v práci, tak ti napíšu o jiných tvých krajanech, co mi vyprávěli. Je ale fakt, že se všichni shodli na tom, že vím, o čem ta vaše východoslovenská záležitost je, ale že bych tam nikdy nedokázala přežit ani jeden týden. ( Já osobně si myslím, že ani jeden den). Ti lidé byli většinou moji vrstevníci, to znamená, že vlastně dětství, mládí a pak i část dospělosti prožili na východním Slovensku v době před sametovou revolucí. O vlivu socialismu na východoslovenský temperament se všichni vyjadřovali v podstatě shodně. Přestože bylo nutno dodržovat určitá pravidla - tedy chování , té "socialistické převýchově " se v podstatě nepodařilo za 40 let - tedy za období dvou generací -nijak zvlášť typický východoslovenský temperament změnit. Na středním Slovensku a západním Slovensku byli komunisté v tomto ohledu úspěšnější ( tedy kromě oblasti v okolí Malacek - tam jsou taky hodně "sví ", ale nemají tak výrazně specifický temperamnet jako tam u vás, na tom jihovýchodním Slovensku je sice také patrný třeba maďarský vliv, ale úplně jinak než u vás a hlavně oni mají ten temperament více "západní " - tedy klidnější. Pak ti napíšu o takové své příhodě z před deseti let - to také stálo za to. Ahoj KIK

Ono, maš v tom pravdu... ludia su tu charakteristický neakym dobrými a zlými vlastnostiami, asi ako v každom kraji, štáte...neboj dobre viem aka tu je mentalita ludi, a aj viem že ten temperament u mna ostane, o to ani tak nejde... vzdy som bol trošku plachy, malokedy sa ozvem prvý, ked som nastupil na školu tak ma to celkom nakoplo, tu doma len sedim za netom, respektive som sedel... na VŠ, konkretne FVT - Fakulta výrobných technológii ma to celkom nakoplo, tam som zistil ze niesom az taky samotar, to len doma som sa utiahol ani neviem prečo, v poslednom semestri to bola parada, dosť vela oslav (však vychod :P) rozne behanie po meste, zilo sa aktvne, len že sa mi celkom zapačila kamartka po ktorej už predomnou išiel moj spolubyvajuci (inteligentny pohodak) , celkom fajn partia sme boli...u mna sa to prejavilo, dlhsie ma to tak kus stvalo ze som sa zalubil, nechcel som urobit neake problemy ,tak si hovorim ze sa radsej od nich radsej kus otrhnem.. v ten den som sa preto znervoznil a isli sme vecer von a opili sme sa..ja som to nevydrzal a jednemu kamosovy, vykecal že sa mi pači atd a odisiel som na intrak, potom neskor sa ma vypitovala ze co mi bolo a tak, a po dlhsom pisani som jej to vyklopil a aj ako to je so mnou a babami a este potom na diskoteke jej pripity povedal ze ju mam rad tusim, sa na mna nas*ala (sa ani nedivim), vies ide o to ze osm este ziadny vztah nemal, a takto som to už 2 krat presne pohnojil.. potom stresy a depka a rozmyslanie nad tym či som normálny a podobne veci (môj prvy prispevok potvrdi) a spekulacie, co ked si medzi mnou a kolegom vyberala a ja som sa tak odfajcil..a tak pod. Su to vsetko normalen veci no ale to moje pochybovanie a stresovanie asi nie.... už to asi trosku prehanam s tym stazovanim, v tomto smere si pripadam ako otec...

Vieš nechcem si s nimi pošramotit kamaratstvo, ale tha už akosi nemam odvahu im pisat a oni mne tiež už nepišu... sice, ahhhh ...kazdi mi radi ze to mam nechat tak... kurnik, už som sa o tychto veciach vykecaval kamosom a furt mam tu portrebu, asi ma to zasiahlo.... inak ten tvoj kamoš ,no génom proste neujde, vždy v nom niečo bude z vychodňara,ale verim tomu že aj v košiciach pripadal kus ludom divny :)...ale thu ludia niesu zli, su len kus divoky, je to tu kus zaostalejsie by som povedal, dost sa tu pije alkoholu...atd

Ahoj Viktore, vzpomněla jsem si na jednu lásku svého syna. Jednou jsem přišla domů a syn měl v pokoji krásnou holku. Rozvalovala se tam na "letišti "- tedy oblečená... No a mně připadalo, že ji odněkud znám, že už jsem ji někde viděla. Když odešla, tak jsem si uvědomila, že je to fotomodelka, kterou můj syn fotil v souvislosti se školní výukou - kromě filmu dělali také fotogarafie a on pracoval s ní jako s modelkou. No a syn se v těch svých asi 18-ti letech do té holky zamiloval. Pak jednou přišel strašně smutný a já jsem několik dnů nevěděla, co s ním je. Pak to z něj vypadlo. On s tou modelkou začal chodit - to jsem jaksi už tušila, když byla u nás doma, ale ona se s ním rozešla. Sbalil ji nějaký zazobanec, který si mohl dovolit jí koupit byt, takže se na mého syna - chudého studenta vyflákla. Vím, jak to hrozně prožíval - hlavně to zklamání a také vůbec nějak o ni nebojoval, prostě zkonstatoval, že to nemá cenu, ale v jeho případě mi to připadalo pochopitelné, protože udržovat vztah se ženou, která má takový žebříček hodnot (axiologie), rozhodně nemá žádný význam. No a proč spekulace, koho z vás dvou si ta tvoje "vyhlédnutá " holka vybrala. To poznáš a třeba také poznáš, že když si vybrala právě toho kolegu a ne tebe, že ty jsi vlastně ten šťastnější, že ta její volba nepadla na tebe, protože třeba má nějaké nedostatky ( jako ta synova modelka ), které by ti ten vztah v budoucnu znepříjemňovaly. Můj syn to všechno zhodnotil tak, že vlastně o nic nepřišel, tedy vlastně jen o ženu, která dává přednost majetku před hodnotnými lidskými vztahy a opravdovými city. Takže ten zazobanec, co ji má, si vlastně může být jist, že si nekoupil kvalitní zboží, ale pořádný drek.
Já jsem se dnes dost ometala na foru "Zúfala matka ", tady na diskuzi v kategorii " Sex...", protože mne tam něco dost pohoršilo, takže jsem se k tomu, abych ti napsala dostala až teď.
Ahoj KIK

Ahoj Viktore,
Co je s tebou ? Proč nepíšeš ?

Ale, bol som dosť zaneprazdneny v robote atd....
Ono , človekovy dôjdu určité veci až po čase, ale aj to trapenie pre neaku holku je skusenosť do života, taže nabuduce si už určite dal pozor :). ja som ešte ani poriadny vzťach nemál, občas ma to mrzi, občas mi to je jedno (vtedy si hovorim, oplati sa počkať), ale zase občas na d tym rozmyšlam tak,že som zmeškal akokeby jednu etapu vyvoja, tie pubertalne lasky, s ktorych sa clovek pouči do dalšieho života...občas mam pocit že mi utiekol vlak ...

BTW tipnem si že je to trochu ajt voj koniček,psychologia?.. Ja by som si rad prečital neake dobre knihy na tuto temu... možno by som sa ptoom v sebe viac vyznal ..