Diskuse - Poradíte mi?

Tys mě špatně Pochopila. Rozhodně to tady nehodlám zabalit v 21. Nelituju ničeho, stejně to nemá žádnou cenu. Jen mě zarazilo, že to jde tak rychle. Musím aspoň dodělat to auto, aby to doma nebylo roztahaný po celý chalupě. Po tý operaci si totiž nevytřu ani vlastní zadek. Toho se právě bojím. Že budu muset bejt odkázanej na pomoc druhých. Tohle postavení k smrti nenávidím. Na sál půdu prej okamžitě, jak se mi to zvětší, ale to asi už vůbec nic nestíhám, takže si to nechám tak na 25 července (to budou dohady). Našim rozhodně nic neřeknu. Nechci, aby mě nikdo litoval a taky pochybuju, že by to k něčemu bylo. Běhat a plavat prej můžu bez starosti, takže to tak strašný nebude. Aspoň to. Jinak by to pro mě, jako pro člověka, kterej musí našlapat aspoň 10km denně, bylo skoro jako zakázat žít. Ta holčina mě velice mile překvapila. Jde do té diety, přestala se cpát mlskama a válet se na gauči a sama od sebe začala cvičit, chodit do posilky a běhat. Konečně dostala rozum. Já jí prostě milluju a vím, že ona mě má taky ráda, jen nevím, jak jí to říct. Už to nechci znova podělat. Ona je totiž jenom moc zbrklá (po mámě) a tvrdohlavá (po tátovi). Ale to se mi na ní právě líbí :-)

O.K. a ať ti všechno dobře dopadne :-)

...Cau cau jmenuju se Petr.Je mi 16 let.Mám takový problém, sice bych si ho mněl vyřešit sám já vím ale pomalu už se začínám děsit. Co si budem nalhávat žijem v docela blbé době kdy po světě běhá hodně zlých a agresivních lidí. A těm se je třeba někdy bránit.A v tomhle asi zpočívá můj problém..... Vždy když se dostanu z někým do nějakého sporu z kterého může vypuknout rvačka dostanu šílený strach ,úplně se rozklepu. A docela mně to štve protože moje fyzické dispozice jsou myslím si dost dobré. Často chodím do fitka a myslím si ,že kdybych se do nějaké rvačky pustil ,tak bych mněl velkou šanci na úspěch. Asi to vypadá jako nějaká trapná prozba od nějakého rozmazlence ,ale vážně mně to štve. Před kamarády si připadám jako slaboch a je mi s toho nanic. Chodím ted s jednou holkou mám ji moc rád a ona zas mně ,a tak i kvůli tomu mám docela strach ,že kdyby se něco stalo ,že ji ani neochráním a strachy uteču ,nebo něco podobného. Ale tohle bych už asi vážně nezkousnul. Nemám strach z bolesti kterou mi někdo zpusobí ani já jemu ,ale když na to přijde ,jako by mi šlo o život. Řek bych že mně nejspíše odkážete za nějakým psychologem a nebo do nějakého kroužku sebeobrany nebo tak něco ,ale tak daleko to až hnát nechci.A myslím si ,že bych byl všem z okolí pro smích. Spíše by mně zajímalo jestli to není nějaký druh fobie ,nebo tak něco. Nebo jestli se to časem zlepší. Ale jestli se vám můj dotaz zdá nevěcný a nedůležitý tak se vám vůbec nebudu divit. Budu vděčný za cokoliv co mi na to kdo napíše. Děkuju moc.

Neboj se, že bys svou dívku neochránil, když by šlo do tuhého. Myslet na to je zbytečné, protože taková pravděpodobnost toho, že na to dojde je malá. Člověk nikdy nedopustí, aby bylo ubližováno někomu, koho miluje. Je to jeden ze základních instinktů. Když se ale nebojíš rány od druhého, moc dobře nechápu, před čím bys chtěl utéci. Možná tě jen děsí představa té situace... Nevím. Podle mě to žádná fóbie není a jednou z toho určitě taky vyrosteš. Pamatuj si, že strach není nepřítel, ale přítel. Měj se, P

Určitě by ti nějaký kurs bojových sportů prospěl. Ber to tak, že obrana, je a) věc psychického postoje b)určitých zažitých pohybů, které se ale musíš naučit a ty se nemá cenu učit podle knížek, protože se to většinou člověk naučí s chybami. I když chodíš do fitka, síla není všechno. Opravdu se někam přihlaš. I kdybys někam chodil jen rok, základy budeš mít a ty už se tak lehce nezapomenou. A možná se ti to zalíbí a máš sportovního koníčka na mnoho let. Hodně štěstí.

"Moudřejší ustoupí." Staré, známé a moudré pravidlo. Holky nechtějí, aby se jejich kluk pral, protože se o něj bojí (chytrá holka toho svého takticky odláká od možné rvačky, protože nechce, aby zraněný trpěl). Takže, Petře, buď v klidu a cvič, nebo posiluj, protože to děláš pro své zdraví a určitě ti to zvedne i sebevědomí... A buď moudrý muž :-D

Dobrý den.Přítel mi stále lže do očí,vyhledává témata k hádkám a já už nevím jak dál.Nechci ho opustit,miluji ho.Prosím porad te mi.Děkuji

Mam velký problém začalo to asi kolem sedmnacti letech nebiloto tak hrozné zaty léta sem ty moje problémi vsobě držela a vznikli velké potíže takoví že nemůžu spát dusím se ve spánku nebo nemůžu kde je hodně lidí jako sou čekárny u lékaře abodobně vtu chvíli mam pocit že nemůžu dýchat a zvedá se mi žaludekamusím rychle ven na vzduch a musim být sama beru léky antidepresiva a neurol pan doktor psichyatr mi řekl že se to musim naučit ovládat dýcháním aopakováním to je psichyka zatím ahoj Barča

Milá Barčo,
cítím s tebou! Chodíš na terapie k psychologovi? Je to PP? Neboj, určitě se naučíš zvládat všechny příznaky! Musíš si věřit!!! Já věřím, že to dokážeš! Napiš... Jsem s tebou :-)

Ahoj Pepo po precteni tveho psani me vlastne napadlo jestli si dokazes prdstavit sex z muzem ? ja jsem gay a jen by me zajimalo jestli mivas sexualni predstavy muz z muzem jestli ano tak by jsi mel hlavne jit za tim za cim te tahne srdce! Hodne stesti Pepo
Z pozdravem Jirka.

No spíš jestli by vás všechny nemělo víc zajímat, co se s Pepou doopravdy stalo, protože tady nebyl od chvíle, co se chystal na tu operaci:((((

Co by se se mnou mělo dít?? Pro Jirku: víš, já nejsem na chlapy. Hnusí se mi představa, že bych se měl líbat s mužem. Nemůžu to ani vidět, ať už v pornu nebo na živo. Zvedá se mi žaludek, představit si, že dávám chlapovi francouzáka. Taky na jisto vím, že se do chlapa nemůžu zamilovat, prostě to neumím. Tohle všechno můžu jen s ženskou a je to pro mě taky to nejdůležitější, co se mého intimního života týče. Mám ale obavu z toho, že mě dostatečně nevzrušuje ženské tělo. Prostě, když vidím krásnou nahou ženskou, nejraději bych jí celou zlíbal a lízal, jenže si nejsem jistý, jestli by se mi u toho postavil. Přitom bych to všechno dělal rád a s láskou. Docela určitě ale vím, že když vidím onanujícího chlapa, jde to samo. Nevím proč, připadám si, že nevím čí jsem. Zrovna moc mi taky nepomáhá fakt, že každý můj dosavadní pokus o vztah s dívkou skončil neúspěchem. V létě jsem se zamiloval pro mě do úplně super dívky, jenže na mě působila tak nějak chladně... Po měsíci, když jsem se jí ptal, jestli by se mnou chtěla chodit a při tom jsem jí dával plyšovou hračku, kterou jsem pro ní vystřelil na pouti, musel jsem z ní doslova vytáhnout fakt, že má přítele. Dala mi jen pusu a utekla... Shodou okolností ho znám, takovej ňouma... Ale jí asi vyhovuje, když ho vidí jednou týdně pár hodin- ona prý víc času nemá a asi ani kredit, páč od té doby mi ani neodpovídá na sms. Jediný, po čem jsem opravdu toužil, když jsem s ní byl minulý týden na procházce v dešti, aby mě za městem v lese, kam jsme došli, začala líbat, ale zase přede mnou jakoby utekla... Kdybych to udělal já, dostanu akorát facku a přijdu o kamarádku... Takhle se přece nechová gay, ale normální hetero, nebo ne?

Ahoj Pepo ! asi mas pravdu urcite tu divku moc milujes a ja ti preji vsechno nejlepsi a hlavne hodne stesticka aby ti vse dobre dopadlo !!!!!!!!! Vis Pepo jen je mi divne ze te vzrusi kdyz vidis jak pises onanujiciho muze! to mi nejak v tom vsem nehraje!!!??? ale nadruhou stranu si rikam ze v kazdem z nas je neco z bisexuala ! mozna by jsi mel zkusit oboje pohlavi a pak udelat treba poradek v tom co te bere vic ! Pepo budu ti drzet vsechny palce co mam aby jsi byl statnej a dobre vse dopadlo!!!!!!!!!!! J.

Mám už od mala kamaráda Honzu, se kterým jsme se v patnácti sblížili trochu více (předem upozorňuji, že nikdy nedošlo k sexu, jen líbání a hlazení, nikdy nic více), ale ze vztahu s ním jsem měla velký strach, že by nám to nemuselo klapat a pak bych o něj přišla, jako o partnera i kamaráda. Proto jsem pak začala chodit s úplně cizím klukem, který k nám přišel do prváku na gymnázium a uháněl mě, já si ho vůbec nevšímala, ale kamarádky o něm pořád básnily a on mě zase chtěl i přes to, že jeho kamarádi o mně zas tak moc hezky nemluvili a to se mi líbilo, tak jsem to zkusila. Nakonec jsem s ním byla velice šťastná a s Honzou jsme se stejně přestali stýkat. S přítelem Tomášem jsem byla tři roky, samozřejmě že jsme se někdy líbali s jinými, ale to bylo vždy jen z opilosti nebo v nějaké hře a bylo to vzájemné, nikdy jsme se nepodvedli a ani jsme o tom neuvažovali, i rodiny si rozuměly a z jeho maminky se stala má velká kamarádka, jenže jak už to u prvních vztahů bývá, Tomáš zatoužil po tom, aby poznal i jinou holku, proto mě nakonec podvedl a já na to nedopatřením přišla a on se semnou rozešel, ikdyž jsem byla ochotná mu to tolerovat. On si chtěl užívat a já na něj čekala, ale v tu chvíli jsme se zase začali stýkat s Honzou a já už zase začala cítit to, co před těmi třemi lety a postupně na Tomáše zapomínat, ikdyž pořád jsme se stýkali a já to chtěla urovnat, až jednoho dne, kdy on zjistil, že se stýkám s Honzou, tak si uvědomil, že mě chce zpět a dal to najevo takovým divným způsobem a to tak, že si pro mě jel do hospody (kde byl stužkovák jedné třídy od nás z gymplu a já tam šla s Honzou, který už ale v tu chvíli byl doma, protože se přiopil), potkali jsme se kouset od hospody, já už totiž byla na cestě domů a doprovázel mě jeden mladší kluk, kterého Tomáš zmlátil do krve a mě odhodil na zeď a ujel. Slyšelo to pár lidí z hospody, tak k nám doběhli a pomohli nám. Kluka odvedli domů a mě zpět do hospody, kde mě opili a utěšovali, pak už si jen pamatuji, že jsem se líbala s jedním klukem, co měl zrovna stužkovák. Druhý den mi psal a já se cítila tak nějak zvláštně, nevěděla jsem, co si myslet, ten kluk se mi zalíbil a asi proto, že jsem si myslela, že mě nechce, že mě bere jen jako úlet, ale ve škole jsem se dozvěděla, že nás bere jako pár už od toho polibku a tak jsem to neřešila a začala s ním chodit a na Honzu jsem zase tak nějak zapomněla, ikdyž jsme to spolu ještě hodně řešili i s Tomášem jsme náš vztah hodně řešili, ten mě dokonce požádal i o ruku a já to chtěla přijmot, jen jsem mu už nedůvěřovala a tak jsem ho odmítla, ikdyž párkrát jsem se k němu vrátit chtěla, po čase se odstěhoval a já už ho neviděla a s přítelem jsme spolu do dnes, jsou to dva roky a půl, ikdyž o Tomášovi se mi skoro každou noc zdálo, jinak jsem byla s Patrikem moc spokojená a vlastně pořád jsem, jen na malý zádrhel a to je hádka na silvestra, díky které jsem se s Patrikem na místě rozešla, takže přes půlnoc jsem byla ubrečená a rozejitá, ale všichni, bez vyjímky, co tam byli, mě přemlouvali, ať se k němu vrátím a já to nakonec udělala, ale tu hádku jsme si do dnes nevyjasnili a já mu ji pořád nemohu odpustit a do toho jsem se zase potkala s Honzou a tajně jsme se na záchodě spolu scházeli a líbali se, myslím, že kdyby nás pořád někdo nerušil, tak se spolu asi i pomilujeme, sice jsme byli oba připití a oba máme přítele/kyni, moc nás to k sobě táhlo a bylo to krásné a já na to pořád nemohu přestat myslet, nemohu Patrikovi dát ani pusu, nemohu nic. Pořád myslím na Honzu, ale není to jen tím, že jsem na Patrika naštvaná? A tím, že Honza hezky líbá a že v tom bylo tolik vášně a že vím, že je to chyba? Nevím co si myslet a co dělat, nechci nikomu ublížit a ani nechci trápit sebe, je mi přece jen dvacet, ikdyž jsem vždy byla spíš taková ta holka, která přemýšlí o manželovi a dětech, jen teď nevím, jestli to chci tak brzy, jak jsem si myslela. Poraďte prosím, třeba rozeznáte v příběhu co opravdu chci a pomůžete mi, abych si to přiznala..

Zacala jsem ubyvat na vaze i kdyz jim pet krat denne skoro vlastne porad. No je pravda ze nic tucneho zadne hambose ani hranolky. MOzna mam nervove vypeti, ale po tom jsem nikdy nehubla Ale buchtu si treba dam pokud to moje zazivani dovoli. Muzete mi poradit po cem muzu pribrat?