Diskuse - Panikářky 3- pokračování

Mirusko,a dekuju,ze si me trosku uklidnila.Tak jestly jsi to mela jako ja,tak teda klobouk dolu.Mivas to jeste nekdy ted,nebo Ti ty ad uplne pomohly od vseho????/Ja jsem dnes 13tej den teprve,tak doufam,ze uz brzo bude lip.

Som doma a od obeda čítam všetky Vaše príspevky.Tlačia sa mi slzy do očí,všetky by som Vás hrozne rada objala za to,ako vrúcne Ste stáli pri mne,posielali pozdravy a úprimné želania.Nedá sa mi ani písať,som strašne dojatá,ja neviem ako Vám vyjadriť úprimné a hlboké ĎAKUJEM!!!VŠETKYM-Ajke,Věrke,Majulke,Aplli,Monike,Pavlínke,Martinkám,Miruške,prosím,ak som pozabudla na dakoho,nehnevajte sa,sedím tu a stekajú mi slzy,ťažko sa mi píše,veľmi by som túžila byť naživo s Vami.Ležala som na infekčnom po tom ako som celú noc vracala,príšerne ma bolela hlava a triasla som sa.Cipralex mi vysadili ale aj hormonálnu substitúciu(brala som Femoston),celé telo ma pálilo,aj teraz to ešte cítim a hrozne mi zviera hrdlo.Som na Lexaurine a od pondelka idem na Coaxil,Ale bojím sa toho,nechcela by som už zažiť to,čo som zažila.Ešte nedokážem veľmi jesť,samozrejme zle spím,mám také vnútorné chvenie.Lekára som vymenila ale neviem či šťastne,lebo ak mi nezaberie na moje fóbie Coaxil tak musím ísť na hospitalizáciu na psych.ale nie k nám,tam nepôjdem.A ešte som objednaná na laparoskopiu brušnej dutiny 6.11.a toho sa tiež bojím.Neviem čo sa bude teraz diať,keď nemám lieky na cyklus ani vlastne okrem Lexaurinu nič na psychiku.AJUŠKA,Tvoje krásne slová a Tvoj príbeh so mnou poriadne zatočili,Vy ma tu neskutočne držíte až som v rozpakoch,nie som na toto zvyknutá,musím sa naučiť mailovať(je to asi smiešne ale ja to neviem),viem s PC len na úrovni imbecila pracovať.Aj túto stránku ma načila Natalka používať,veľmi Vás pozdravuje-vraví mi že mám pozdraviť tety.VĚRUŠKA vidím,že máš iné lieky,musela si vysadiť Coaxil?MONIKA viem ako sa cítiš,ja sa bojím takisto narkózy,ale najmä nálezu..Strašne pohodovej Mirke ďakujem za podporu,Ty tu máš takú pozíciu našej maminky(v tom najsrdečnejšom zmysle),MAJULKE želám,aby to zvládla všetko.A VŠETKYM ostatným z úprimného srdca,veľmi vrúcne ďakujem,už som to tu písala ale musím znova,dostávam tu oveľa viac podpory od Vás,hoci sa nepoznáme,než od ľudí,s ktorými je človek neustále.Veď ja si to ani nezaslúžim!!!Čím?Veľmi si vážim,že smiem sem patriť.ĎAKUJEM! Ivana Ešte so zabudla na SUI,veľmi Ti prajem,aby Ti čo najskôr bolo dobre a aj ostatným,ktorým ešte zatiaľ nie je.Mne sa žiaľ s veľkým oneskorením zobrazí môj príspevok a následne Vaše,tak budem čakať,Ivana

Milá Ivanko, vítej doma i tady mezi námi.O co šlo v tvém případě ? Z čeho to hrozné zvracení ? Byla to reakce na Cipralex ? Nebo tě pohltila PP ? Změny medikace se neboj. U mě zabral až třetí lék.Už sis prošla svým peklem a teď budeš statečněji snášet případné nežádoucí účinky. Vzpomeneš si na to jak ti bylo a to jak ti je ( bude ) už nebudeš tak dramaticky prožívat. Taky se necítím nejlíp, ale dokážu se stím poprat. A ty to taky zvládneš.Že se bojíš na tu laparoskopii tak to chápu, protože já se děsím narkózy.Spíš než jejího účinku mám strach, že bych se jim neprobudila.Ale je to samozřejmě hloupost. Mnoho starých,hodně nemocných lidí bylo pod narkózou několik hodin a přežili.No takové pocity zkrátka patří k panice a my se s tím musíme naučit žít, nebo tomu čelit.Tvá dcera Natálka je asi moc hodná, viď ? Je pro tebe takovým sluníčkem v té šedivé tísni, kterou prožíváš. Tak ji moc pozdravuj.A nauč se mailovat ať si můžeme poslat pár fotek.A nepodceňuj se, drahoušku, protože ty jsi velmi statečná a silná žena.Prožila sis teď své a stejně to nevzdáváš a určité naděje v sobě máš a to je moc dobře. Jsi teď na neschopence ? Předpokládám, že ano.Zkus odpočívat.Zase se ozvi, jak ti je.

MÁJO!!!!
To co popisuješ být klidně od páteře může,ale jistotu budeš mít až po návštěvě lékaře.S rakovinou nestraš!!! Spíš by to mohla být štítná žláza...fakt takhle na dálku nevím,ale můžu tě jen uklidnit,že zrovna dnes se mi sešli paciebti s podobnými potížemi,které popisuješ a u všech se jedná o potíže s páteří na 100%,protože jsou řádně vyšetřeni i odbornými lékaři.Páteř umí nadělat pěknou paseku.¨
Ale raději navštiv svého praktika a on po vyšetření už bude moudřejší.Držím palečky!!!

Miruško!!! Děkuji za povzbudivá slova a určitě si vezmu tvoji radu k srdci s tím užíváním Ad.

Moje milá malá Ivanko!!!
Vítám tě doma!!! Beruško,drž se!Je dobře,že jsi vyměnila lékaře,Ten blbec by tě úplně zničil.A neboj,Coaxil určitě zabere a bude ti lépe.Já brala Argofan a kvůli žaludku jsem ho musela vysadit,pak jsem zkoušela žít bez AD,ale nešlo to.Vrátily se mi ty úzkosti jak bumerang.Nyní beru Parolex a je mi dobře,jen to spaní není ještě dobré a malinko cítím tlak na hrudi,ale jen malinko.Moc nemůžu pít kafe,to mi ty úzkosti umí vyvolat ,nebo zhoršit.

Ivanko,drž se a moc pozdravuj Natálku.Psala nám sem krásné příspěvky a o tobě mluvila jak o andílkovi.Má tě strašně moc ráda a váží si tě.Jak se Natálka má?Kolik jí je let a co studuje za školu?
pa pa

Ivanko, vítám tě domů a tak jako Ajka bych se chtěla zeptat, jak ten tvůj stav doktoři uzavřeli.
Coaxil vykazuje minimum vedlejších účinků a určitě ti zabere. I kdyby to tak nebylo, nebraň se tomu se jít ústavně léčit. Možná se ti zdám pohodová ale věř, že tomu tak vždycky nebylo a strašně jsem toužila se jít léčit a mít od všeho pokoj ale kvůli práci jsem si to nemohla dovolit. Jsem na pracovišti sama a strašně bych si nepřítomností zkomplikovala život.
Uvidíš, že budeš brzy v pohodě a máš jedno velké štěstí. Máš šikovnou a hodnou dcerku, která tě určitě podrží a to není málo. Tak držím palce!!! M

Čau Ajko, já když jsem byla v největším rozpuku pepky, tak jsem jezdila za tchyní do špitálu a tam byl takový ten výtah co se za tebou zaklapne jak rakev.A ještě jezdil nahoru a dolů, v pořadí, jak si to kdo naklapl.Takže třeba do druhého, pak zpět do prvního, pak do šestého,pak ho někdo přivolal do pátého. Než bych toto absolvovala, tak jsem šlapala do desátého pěšky. A to tam byly mezipatra, takže vlastně do dvacátéhDnes už jezdím vším akorát v autě mě to NĚKDY nesedí.Ale s tím už se musíme naučit žít. nebo pojídat celý život AD..A kdyby se mi to stalo v tom metru, a ještě v návalu, tak je to možná moje smrt nebo vyléčení.
Tak pá bábovičko. M

Roberte dík, synovi vyřídím. M

Ahoj Marti, já to nemám "přesypací" ale jak si čupnu, tak se mi jakoby zaškrtí nohy a tím i krevní oběh a jak vstanu, tak nemohu popadnout dech. Typický panikářský problémStává se mi to ale většinou v létě , když mám trochu nateklé nohy, jak sedím.
A ještě jsem ti chtěla napsat, že jsi prd panikářka, když zvládáš metro a letadlo!!!!
Tak čau! M

A ještě jsem ti chtěla napsat, že AD mi pomohly od největší hrůzy , pak jsem předčasně vysadila, do půl roku jsem měla paniku zpět a pak už jsem se to velkým úsilím postupně naučila mít pod kontrolou a přestala se toho bát. A to je základ.Ad jsem už nebrala.Jak se říká, že je někdo abstinující alkoholik, tak já se cítím jako abstinující panikářka.Netroufám si říct, že jsem stoprocentně vyléčená ale žiji úplně normál..Ale třeba Ajka měla po braní AD 12 let naprostý pokoj a to si myslím, je veliký úspěch.M

Zdravím Ivanku a držím palečky,mně je pořád vkuse blbě,třes,zvracení ,prujem a ted na mně jěště leze chřipka a manžel opět v prd...až do neděle,ale až prý mně zaberou AD tak by se my i ten žaludek mněl zklidnit,ale jak většina z vás píše je to peklo.Mnějte klidný večer jdu uspávat to moje malý nespavý čertidlo.Moc vás tady všechny pozdravuju,Pááá

Milá Ajuška,konečne sa mi zobrazili Vaše odpovede,čakám vždy na to ako na spasenie.Ja som tak ku Vám priľnula,že najhoršie v nemocnici bolo ako Ste mi chýbali.Pravdepodobne mi to spôsobil Cipralex,tie vedľajšie účinky boli hrozné ale keď nastúpila bolesť hlavy a brucha a začala som zvracať asi 10x do rána,tak som zoslabla,že som musela ísť aspoň na infúzku ale nechali si ma tam.Ja som nemala nikdy takú ataku paniky ako to popisujú berušky tu, ale úžasný a trvalý strach,úzkosť,neustále som sledovala svoje telesné pocity a samozrejme som si ich vykladala ako absolútne totožné s ťažkými chorobami,preto som tu aj o sebe písala(ako ma nazval šéf)že som hypochonder.Od pondelka budem znova bojovať a dúfam,že nesklamem,že Vám všetkym vrátim Vašu nezištnú podporu aspoň tým,že Vám tu raz zahlásim-Je mi dobre,zvládli sme to.Nie zvládla!Zvládli,s Vami.Vy Ste tu veľmi statočné a máte plnú náruč nádherných povzbudivých slov,je to ako horúce objatie od milujúcich ľudí.To je veľmi vzácne dnes.Natalka má 19rokov a tiež vie dobre potrápiť..Je to úplne normálna tínedžerka,so všetkym,čo k tomu patrí,až sa čudujem ako ma teraz poslúchla a napísala Vám presne ako som si priala.Chodí 1.ročník v Nitre na univerzitu-sociológiu,psychológiu.Do konca týždňa som PN.Mailovať sa naučím alebo poprosím Nat.aby sem umietnila nejaké fotky.Veľmi,z horúceho srdca Ti ďakujem za všetku pomoc.Ivana

Sui a Ivanko,řekla bych,že vám dvěma je tu teď nejhůř.Broučci držte se!!! Posílám vám klidný spánek a sny o andělíčcích!!! Vaše Veronika

Ďakujem milá Věruš za krásne privítanie aj za to ako Ste ma na diaľku povzbudzovali.Keď mi to Natalka čítavala,vždy tiekli slzy.No aj teraz,keď píšem.Som rada,že sa cítiš obstojne a s kávou sa pokúsim skončiť aj ja.Niečo na tom bude,spôsobuje agitovanosť(teda také akoby rozrušenie) a to nám asi nepasuje.Mne dnes celý deň sťahuje hrdlo kŕč,je to veľmi nepríjemné a vždy mám potom hrozný strach.A mám návaly tepla.Ďakujem aj za pozdravy pre Natalku,písala som Ajke kam chodí,aby som tu neotravovala druhých s dlhými textami.To máš ozaj šťastie,že Ti Parolex sadol,veľmi Ti to prajem.Ďakujem z úprimného srdca za všetku silu,ktorú mi dávate.Ivana

Milá Mirka,veľmi si vážim ako sa o mňa staráš,je mi strašne ľúto,že to neviem inak vyjadriť,mám pocit že slová vôbec nestačia k tomu,aby sa nimi dalo povedať čo cítim.Uzavreli to na infekčnom ako poliekovú reakciu a dehydratáciu a vlastne mi robili bežné krvné testy a jedno špeciálne vyšetrenie na chorobu tzv."porfýriu"ale to sa našťastie vylúčilo(to by bolo moc zlé ale nemám ju)a vlastne ani neviem ako ich to napadlo a radšej to ani nechcem vedieť,lebo ak si o tom podrobne prečítam-s istotou ju "budem mať".No ja už sa na ten Coaxil začínam tešiť,lebo niečo potrebujem,necítim sa dobre,najmä psychicky a verím,že ten ma nepoloží.Mňa tu všetci povzbudzujete aj slovami aká som statočná.Ale nie som,cítim sa ako kôpka zvadnutej trávy,takej mokrej..Ďakujem Miruš,za Tvoju láskavú oporu,Ivana