Diskuse - "Panikářky 2 - pokračování..."

Jedno vim ale urcite jiste,chce to na PP nemyslet,proste jenom zit a nevsimat si ji.Cim vic jsi ji clovek vsima tim hur.Myslim jsi,kdyby na ty ataky clovek dokazal zapomenout,tak by uz neprisli.Bylo by nam treba zle jak je kazdymu vobcasek.Ale mne kdyz je zle,tak se hned leknu,ze umiram a je mi hur.Myslim si,ze kdyby mne nikdo nerekl,ze takova nemoc existuje,tak by jsem se toho tak nebala,je to o strachu,treba i ze zivota a potom najednou zjistime,ze jsme se celej zivot jenom bali...vase Lea pozn.mozna kecam,ale dnes to tak citim

Ahojky.Zdravím vás z jihu.Dnes nic moc počasí,ale to je asi určitě všude podobné.Musím se pochlubit,ale je mi fakt fajn.Doufám, že mi to nemáte za zlé,že vám to tak píši.Vím, že některým z vás není do zpěvu a že zažíváte těžká období,ale věřte mi,bude líp.Hodně podobné stavy jsem prožívala na jaře a také jsem si myslela,že už to mám napořád a že mi nikdy nebude lépe.Chtěla jsem se zeptat, o jaké to albu mluvíte.O prázdninách jsem se diskuse nezúčastňovala, protože jsem neměla k dispozici internet.Vím, že by se to dalo dohledat z příspěvků, ale je jich opravdu požehnaně.Zdravím Mirku,Aplíka,Majulku .... a všechny ostatní spřízněné dušičky. Mějte se krásně.

Ahoj Leo!
Napsala jsi to úplně přesně.Lépe bych to nedovedla.Cítila jsem to úplně stejně jako ty.Teď jsem to překonala a je lépe.Musím, říct, že si občas někdy takové pocity opět připustím k tělu,ale už je to jiné ,než to dříve bývalo.Už je to jenom pidi strach,který se mi podaří rychle zahnat.Jsem zvědavá, jak to budu zvládat bez prášků.Ale na to je ještě čas,vždyť je beru teprve necelé dva měsíce.Měj se krásně a nepřipouštěj si žádné obavy .Strach znásobuje strach ......Já vím, to se mi to říká.

Leo,beruško takové trápení už od mala.Budu ti držet palce moc a moc,aby ti bylo lépe!!!!!!!!!

Ten Argofan musí být nějaké svinstvo, protože jsi už kolikátá, co si na něj stěžuje.
Ty by sis potřebovala chvíli odpočnout a pořádně se vyspat a možná bys byla v pohodě. Nemáš rodiče nebo někoho , kdo by ti s dětmi helfl a vzal si je třeba na noc?
M

Verko,tak strasne me litovat nemusis,ja jse mam moc rada i zivot jakym ziju.Nikdy,by jsem s nikym nemenila...Beru to tak,ze kazdy ma vzivote ten svuj krir,ktery jsi musi nest jen a jen sam.Mam zase jiny krasny veci...rodinu a ta me drzi

Také si myslím,že potřebubu oddech,že je to můj hlavní problém,jenže tchýně nefunguje nikdy,moje maminka po smrti táty má nového partnera a hlídá mi velmi velmi sporadicky,asi to nejde a můj muž mi vždycky naštvaně řekne:Tak já ti ty děti teda pohlídám,když to nezvládáš....A po této větě vím,že to radši zvládnu sama než se doprošovat.
Malá Hanička mi v pondělí poprvé do školky,nějak se všeho bojím,abych to zvládala skloubit s prací.Připadám si strašně sama.V práci lidem pomáhám a mě samotné se pomoci nedostává,kdy ji potřebuju...

Leo, ty jsi to vystihla přesně. Kdyby jsme nevěděly, že nějaká PP existuje, tak by nám bylo obyčejně blbě jak jiným lidem občas a fungovaly bysme normálně. Ale nám se to už jednou zakouslo do mozku a těžko se to z něho vyhání a zapomíná.
Napřed jsem chtěla napsat k tobě-to nutkání opakovat nějaké věci dokola se jmenuje obcese , je to taky psych.onemocnění ale to už určitě víš. Ta druhá věc, co ti otravovala život-být ze všech nejlepší-je perfektcionismus.Asi kdybys pátrala v rodině, tak někdo něco podobného měl ,já věřím tomu, že u nás v 80 % hraje roli genetika.
Tvé problémy asi vyústily až v panickou poruchu.
Leo, musíš se hlavně přestat toho co se ti stalo v obchodě bát. Je to jen strašně nepříjemný pocit, který každá z nás tady zažila mnohokrát ale na životě to nikoho z nás neohrozilo. Dokonce jsem ani neslyšela, že by někdo při atace omdlel, i když má většinou ten pocit.Když to na tebe přijde, tak se snaž hlavně nepanikařit a v klidu to přečkat. Jde to těžko ale když nebudeš vyšilovat, bude to slábnout,opravdu.
Tak to je k tobě a něco ti napíši o sobě.Já jsem měla to štěstí/?/,že jsem PP dostala až v přechodu. Před pěti lety kdy jsem byla strašně přetažená a měla moc starosti, mně chytla děsná ataka. Nevěděla jsem o co jde, tak jsme volali rychlou.Myslela jsem, že je to můj konec.Nikdo mi nic neřekl, musela jsem si sama vypátrat o co jde.Pak mně to chytlo ještě dvakrát a pak jsem měla rok pokoj. Za rok mně to chytlo zase a to už jsem šla k psychiatrovi. Daly mně AD a já,když jsem si přečetla vedlejší účinky, tak jsem to odmítla brát a rok a půl s tím statečně bojovala a věřila, že zvítězím. Měla jsem děsné ataky. A když jsem poprve dostala derealizaci, tak jsem se rozhodla brát AD.Brala jsem Remood a za tři týdny jsem byla někde úplně jinde a po 2 měsících jsem si vůbec nedokázala vybavit, jak taková ataka vypadá.Po 3 měsících jsem i na doporuč.psych.AD vysadila.Dnes jsem si o tom zjistila mnohem víc a vím, že to byla velká chyba.Do půl roku,vloni v létě, kdy se mi nakupilo moc starostí jsem to měla zpět a byla z toho v šoku.Ale to už jsem na sobě začala pracovat , věděla jsem jak na to a postupně jsem to stáhla na snesitelnou míru.
Ale je mi jasné, že už asi nebudu ten člověk jak dřív. Přestala jsem pít alkohol, nekouřím, chodím pravidelně spát. Snažím se žít život bez nějakých velkých výkyvů,nepřemýšlím o věcech, které nemůžu stejně ovlivnit, zaháním případné úzkostné myšlenky. Většinou jsem optimistická a mívám i euforické chvilky.Někdy se mi udělá nevolno, snažím se být v klidu a brzy to přejde. Stává se mi to čím dál míň. Nevím, jak dlouho mi tento stav vydrží, jestli se bude zlepšovat nebo zhoršovat.V druhém případě bych určitě začala brát AD ale tentokrát alespoň dva roky. Teď neberu absolutně nic, možná jednou za 14 dní čtvrtku Neurolu.
Chtěla jsi vědět něco o mně ale je to těžké napsat. Mohla bych ti o tom psát celý den.Jak mi bylo zle, že jsem nemohla vlézt do tramvaje, záchvaty dušení, momenty kdy mi vylítl tlak a měla jsem v klidu až 140 tepů za minutu atd.
Leo ber AD a měla bys ji určitě spojit s psychoterapií,myslím ,že jsi ten typ, co by to potřeboval ze sebe dostat. A uvidíš, bude ti dobře.
A až na tebe někdy ataka přijde, zkus se neplašit a v klidu si ji "prožij" aby jsi se s ní seznámila a zjistíš, že není tak strašná jak se nám v panice jeví.Nejhorší je ten strach.
Tak pá a já jdu chystat večeři.
Byla jsem na kole na hradě Veveří/pro Andri/ a pak jsem byla ještě hodinu vozit s manželem Vaňouska. M.

A v nadpisu má být-slyšely kolikrát

Věri, je chyba, že nemáš žádné zázemí. Potřebovala by jsi někoho o koho by jsi se mohla opřít a kdo by ti pomohl. Budeš se muset pochlapit a zvládnout to sama. Přečti si to , co jsem napsala Lei, možná si z toho něco vezmeš. A s malou si nedělej starosti, zvládneš to jako vše předtím, máme v sobě netušené rezervy.
M

Ahoj Lindo, jen piš. Je potřeba sem napsat nejen prohry,stížnosti ale i výhry. Je to povzbuzení pro ostatní, ne jen tlachání a vychloubání.A´t se někdo podívá, jak zoufalá jsi byla nedávno a jak funguješ teď. Je to bezvadné.
Vůbec nepřemýšlej, co bude po vysazení. Určitě to zvládneš. Hlavně neudělej chybu jako já a nevysazuj brzy!! M

Tak jsem zase zabodovala. 20 příspěvků za den!!!Ale osobní rekord-27 jsem nepřekonala.
Zítra ráno jen napíši mailík Blaňouškovi a jedeme na celý den do Jedovnic a blízkého okolí.
Tak všem pěkný večera vypínám!! M

Ahoj vsichni. Tak dnes rano jsme po tisici km dorazili az na samy jih Chorvatska . 28 hodin jsem nespala, hodne ridila. Nemohla jsem ani vylezt z auta. Jen jsme se ubytovali, pritel usnul. Vse bylo zarizene, stres pominul a me ta svinka PP NAjednou rafla. Tak jsem z balkonu letela do postele a sla to zaspat. Pomohlo to, ale bude to tyden strachu. Nebyt to tak daleko jedu dom. Je tu nadherne, snad si porucim a vychutnam si to. Omlouvam se, ale nestacila jsem precist vase prispevky, z founu je to mizerie. Taaak. . . Mavam, mejte se a smejte se . . .

Verko,ver,ze zen,ktere maji problemy s detma je hodne.Ja jsem je osobne nepoznala,protoze mam hodnou mamcu,ktera je moc obetava.Ale obe moje kolegyne v praci maji taky problemy tveho razu.Jedna nevi jestli s praci nesekne nema ji kdo vybrat malou ze skolky.Ta druha je na tom huz,ma 37 dva kluky 4 a 6 a ted je 5-ty mesic tehotna.Dostala vypoved a koruny ji zrejme budou chybet.Dost si stezuje,ze ji ani jedna z babicek nepomaha.Jenom manzela si chvali.Chci jse te zeptat,proc ti trochu nepomuze manzel?Meli by jste jsi o tom promluvit.Je mi tezke jse k tomu vyjadzit.Mam hodneho muze,ale kdyby sam mel hodne prace,tak by na mne taky kricel,ze nezvladam situaci.Zaved ho treba ke svy lekarce,at mu vysvetli ,jak jsi na tom,ze by mel pomoct...Sama nejlip poznas,co na nej plati,ale hlavne jse uklidni a netlac na sebe i ostatni.Doba je hnusna a kazdy toho ma dost,urcite i tvuj manzel.Mam taky povahu,kdyz je mi zle,nebo neco nezvladam silet.Akurat to zhorsim.Chce to jenom ubrat na svych ukolech a udelat jen to co je nevyhnutny a zivotne dulezity a co muze pockat at ceka.Potom budes mit vic casu.Zitra je u nas ve vesnici kde bydlim velka slavnost,neco jako hody.Kazdej tady vypejka,vari,uklizi.To jsem taky delala donedavna i ja,ale dnes jse neplasim.Nekdy jsem mela napeceno pet druhu zakusku,dnes mam jenom jeden a to moji tri chlapi maji moc radi,ale bohuzel vic jse mi nechtelo.Ne,ze by jsem byla lina,ale bojim jse stresu.Kdyz citi,ze je toho na mne moc,tak jsi sednu a udelam caj.Ver mi,ze je mi to zatezko,protoze kdyz neco delam,tak jsem jak splasena,ale radsi pomalu a mozna i dal...Takze brzdi,klidek a popros manzela treba na kolenech,at deti resi s tebou,vzdyt jsou vase ne jenom tvoje.Drzim ti palce Lea

:::