Diskuse - "Panikářky 2 - pokračování..."

Já vím ,je to těžké.Já mám teď vysazeno 3 týdny čistého času a začíná mi být divně,hlavně mi vadí,že stejně alespoň bez Ataraxu,včera dokonce Neurolu,neusnu,nebo i usnu,ale jsem snad 10x za noc vzhůru.Už si se sebou nevím rady.Strašně mě to štve.Taky mám pocit,že je to z toho,jak jsem brala dlouho léky,že se nemůžu z té závislosti vyhrabat...Jenže bez nich by to bývalo taky nešlo.

Věri, chápu tě s těmi léky. Člověk si prostě nemůže pomoci a jestli chce ten den odkroutit, něco co pomůže si prostě musí vzít, alespoň v těch počátcích.Je to prostě nezvládnutelné. Proto se musí brát nenávyková AD a po vysazení už pak máš sílu s tím bojovat a pracovat na sobě.Ono se to totiž většinou vrátí, jak se člověk dostane do větších problému ale už máš v sobě víc sil a větší informovanost. Ale nemusí to být pravidlem, znám lidi kterým už se to nikdy po AD nevrátilo.
Teď se ti bude po vysazení tak měsíc držet hladina, budeš se cítit výborně a MOŽN

Věri, chápu tě s těmi léky. Člověk si prostě nemůže pomoci a jestli chce ten den odkroutit, něco co pomůže si prostě musí vzít, alespoň v těch počátcích.Je to prostě nezvládnutelné. Proto se musí brát nenávyková AD a po vysazení už pak máš sílu s tím bojovat a pracovat na sobě.Ono se to totiž většinou vrátí, jak se člověk dostane do větších problému ale už máš v sobě víc sil a větší informovanost. Ale nemusí to být pravidlem, znám lidi kterým už se to nikdy po AD nevrátilo.
Teď se ti bude po vysazení tak měsíc držet hladina, budeš se cítit výborně a MOŽN

Věri, chápu tě s těmi léky. Člověk si prostě nemůže pomoci a jestli chce ten den odkroutit, něco co pomůže si prostě musí vzít, alespoň v těch počátcích.Je to prostě nezvládnutelné. Proto se musí brát nenávyková AD a po vysazení už pak máš sílu s tím bojovat a pracovat na sobě.Ono se to totiž většinou vrátí, jak se člověk dostane do větších problému ale už máš v sobě víc sil a větší informovanost. Ale nemusí to být pravidlem, znám lidi kterým už se to nikdy po AD nevrátilo.
Teď se ti bude po vysazení tak měsíc držet hladina, budeš se cítit výborně a MOŽNÁ pak pocítíš malé zakolísání. A záleží na tom , jak se k tomu postavíš.Nesmíš se bát a bude to dobré.
Na ten spánek bych se poradila s psychiatrem. Určitě jsou i nenávykové léky, které ti pomohou zase spánek navodit. Mně se třeba kdysi osvědčilo Trittico akorát dost snižovalo tlak a ráno jsem se trochu motala. Ale jinak mi moc pomohlo. Měla jsem to se spaním jak ty. Usnula jsem bez problému ale v noci pořád vzhůru a ráno brzy a už jsem neusnula. Určitě to řeš s tím spaním bez Neurolu! Pá M

A ještě jsem se nemohla nějak dolistovat toho, jaké léky a jak dlouho jsi brala? A ty už jsi byla úplně v pořádku, že ti psychiatrička vysadila nenávyková AD? M

Ahoj holky a kluci,vidím,že nás zase přibilo.Miri,užívej si i malé Vanesky,brzy začne mluvit,chodit,pořád je to jiné a ono to uteče a budeš jí mít taky u sebe.Dnes už tady prcka nemám a je mi smutno.Můj syn pracuje v Dablinu jako kuchař a ještě dělal vyhazovače v restauraci,bylo to prej někdy o život,ale s tím už skončil.A myslím si,že odjet někam za hranice pracovat chce odvahu,a nechci tvrdit,že jsme staré,ale v Tvém věku je to asi horší,než pro ty mladochy,takže nejsi žádnej rapl,Pěknou sobotu,u nás je sice zima,ale už vykukuje sluníčko..J.

Jari, u nás taky začalo vykukovat sluníčko, tak někam po obědě vyrazíme. Možná na kola anebo půjdeme vozit Vaňouska.Teď se mi něco plete, nejsi ty také z Brna?
Dovedu si představit, jaký strach si zažívala, když syn dělal vyhazovače.Můj syn s tím taky koketoval ale nakonec si to dal vymluvit. Je vazba a má sklony se do všeho plést a často dříve používal i pěsti, což hojně přispělo k mé PP. Potom se několik let živil něčím zcela odlišným, dělal modeling ale to mělo také svoje a dost mně to pocuchalo nervy. Holky už to tady znají.
A kdybych byla taková jak před pěti lety, kdy mně rafla poprve PP, tak bych určitě jela stáří ,nestáří,možná i do toho Irska.O zubní techniky je tam velký zájem a jsou dobře placení.Na důchod bych byla vychechtaná..Syn je šikula. Pá a taky přeji hezkou sobotu.Vařím a chvilkama nakouknu na počítač.M

Věri.rivotril nejsou AD,to beru ten příšernej Argofan,asi ho budu chtít vyměnit,padají mi po něm vlasy a mám zácpu.Rivotril beru hlavně na úzkosti,které mám každej den hned od probuzení a také v práci mě to občas chytne.Beru ten nejslabší 0,5 mg a pomáhá mi,do půl hodiny cítím,že je mi líp,žádné vedlejší účinky nepozoruji.Před lety jsem ho už brala aspon rok,ale asi si na něj nezvykla,při změně léků jsem nepocitovala žádnet absták.Když mi není třeba o výkendu blbě tak ho vynechám,dr.sice říkala,že to není dobře,ale já na ni kašlu.Věri,a co se týká rodiny,matka,sestra,když mi bývalo nejhůř a já začala chodit na psychinu,tak se za mě styděly,nikdy se mě nezeptají jak mi je,matčiny kolegyně ani nevěděly,že má 2 dcery,takže se téměř nenavštěvujem, já se s nima nemám o čem bavit,co se týká máti,to jsem obrečela a za 2 týdny mám narozky,ona přijde,a mě bude hrozně,úplně se mi odcizila ale prostě to nejde a pokud bych s ní zůstala sama ta k bychom mlčely,asi bych se udusila a pustila bych do toho napětí televizi.Strašně mě to mrzí,že je to takové a hodně si to vyčítám,ale bohužel.A ještě se připojuji k přání Luciáškovi,hlavně to zdraví.A já musím jít rychle vařit,tatin už kolem mě pochází,že má hlad.Mějte së všichni co nejlíp,jestli to půjde čaute J.

Jari, nepochopím, jak se může matka stydět za svoje děcko, že má psych.problémy. Já bych byla nešťastná a snažila se mu pomáhat ze všech sil.
Ale buď ráda, máš alespoň pokoj. Já se starám o tchyni,špatně chodí a obě je i s moji máti vyvážíme na chatu.Předtím jsem se zase starala o moji babičku. Vždycky to tak na mně v rodině nějak vybyde, že všichni ke mně lnou a já je nemůžu nechat ve štychu. Moje švica, ta na všechny dlabe a dělá si kdy chce, co chce.M

Ještě jsem se chtěla zeptat- na ta alba se může dostat úplně každý člověk, který zavítá na naše stránky a najde si odkaz??
Možná je to blbý dotaz ale já počítači opravdu moc nerozumím. M

Víš Miri já ji mívala ráda,ona bydlí kousek ode mněa já si říkávala,až bude stará,že se o ní postarám,jenže vše dopadlo jinak.Dnes je jí 76 roků,na svůj věk nevypadá,ale přece jen stárne a když jí někdy potkám je mi jí líto,já ji asi chybím,ona se za mnou chodila vypovídat a stěžovat si,o mě však nikdy nechtěla nic slyšet.jezdila jsem kvůli tomu dlouho k psychologovi,ale ten řekl,že je taková a náš vztach už zůstane takový,ana také celý život upřednostnuje moji sestru a její dcery,já a moje děcka jsme byly vždy na 2 místě,takže ani ony babičku nemusí,občas jsem je nutila,aby za ní zašly,nechcou a mě už je to jedno.A pro své děcka jsem oporou,dcera je rozvedená a já jí pomáhám jak to jen jide,jsme jako kamarádky,asi bych nepřežila,kdyby ke mě moje děcka nechodily,syn občas vybouchne,pohádáme se,ale zase je pohoda a já je mám oba stejně ráda.OIběd už bude uvařenej,pračka už mi také všechno oprala,takže zajedem odpoledne do Olomouce do Olympie nakoupit.Jo a já jsem z Přerova. J.

Jari, jak to tak popisuješ, tak matka byla asi jednou z příčin bloku v tobě, co vedlo k tvé PP.Nějaký ten kinezitolog by to v tobě možná dokázal odblokovat.
Jednu výhodu máš- když tak lne celý život k sestře, tak se ta o ni jistě na stáří postará. Nemysli si, není to žádná legrace a fyzicky a hlavně psychicky to velmi vyčerpává, zvlášť když má člověk už nějaké roky. S babičkou jsem to zvládala lépe.
Jsi hodná, že pomáháš dceři a syna to přejde, jak toho mého. Až se oženil a má malou, hodně se jeho vztah ke mně změnil.Leccos mu došlo.
Pá a večer napiš, co jsi koupila v Olympii.M

Brala jsem AD přesně 3 roky-chvílli Serlift,ale po něm jsem byla bez chuti na sex,což nebylo doma pak dobré,posléze jsem dostala Esprital a na něm jsem byla 2 roky.pala jsem po něm dobře,ale úzkosti jsem měla pořád,tak jsem dostala Argofan,jenže po něm mi bylo strašně špatně a dost se to stupňovalo,až jsem po něm pak zvracela,tak jsem ho chtěla jen na pár dní vynechat a začít brát znovu,jenže mi po něm bylo opět strašně zle.K doktorce jdu na kontrolu příští týden,tak uvidím,co mi řekne.Já nemůžu říct,že by mi bylo nějak zle,dokonce úzkosti nemám vůbec,jen jsem přecitlivělá a vadí mi každá hloupost....Ale s tím spaním to budu muset fakt řešit.Já mám ještě ten problém,že stále ještě vstávám v noci ke své malé dceři,což mě nesmírně po 3 letech vyčerpává a před tím jsem vstávala 4 roky k té první holčičce,takže jsem možná jen vyčerpaná a taky si těžko navodím správný spací vzorec,když nemůžu mít klid.No,a podpora okolí...veškerá žádná....

Tak koukám,že to máš hodně těžké...No, a Jarka mě svojí spovědí doslova šokovala.Kdyby bylo něco mé dceři..dala bych za ni život.Tenhle přístup vůbec nechápu.

Mirko dnes nevim proc je mi dost mizerne,uz dlouho mi tak nebylo.Byla jsem vpotravinach a prepadla me takova uzkost a pocit na odpadnuti,tyhle pocity jsem mela jeste v minulosti.Trpela jsem nimi asi osm let,pocas teto doby jsem brala AD ruzne.Nejak zvlast jsem se o sebe nezajimala,proste jsem zila,byla jsem mlada,vsechno jsem chtela dosahnout za kazdou cenu.Potom,kdyz uz mi bylo lepe a ja si myslela,ze mam po vsem prisel prvni atak a ja jsem jsi myslela,ze jsem zesilela.Stav hrozne uzkosti..Podobne stavy jsem mela i v detstvi,vseho jsem jse bala,ze napr. maminka umre a ja zustanu sama.Bylo mi tenkrat asi osm a bylo to velmi podobne nebo stejne jako atak.Byla jsem dite a nevedela co to je.Mela jsem nutkave jednani nektere veci opakovat.Byla jsem na pozorovani v nemocnici,ale nic mi nezjistili,aspon o tom nevim.Nikdy jse o tom s rodici nebavim.Proste jsme na to obdobi zapomneli.Pamatuji jsi,ze maminka u me sedela cele noci a ja brecela uzkosti a strachem.Pamatuji jsi,ze jsem se zatala a rekla jsi sama sobe,ze s opakovanim veci prestanu jinak to skonci spatne.Mala jsem strasnou chut zit a byt ze vsech nejlepsi a verte byla jsem.Celou tu dobu jse mi darilo a potom nevim proc nastoupila jsem po mater. do prace a snaha byt uspesnou ve vsem me pomalu zacala strasi temi pocity z obchodu.Nemohla jsem jit medzi lidi,protoze jsem se bala,ze mi prijde zle a ti kteri me nemaji radi se budou radovat.Vim,ze je to hloupe,ale je to tak.Tak jsem se trapila osm let a sama sobe jsem tvrdila,ze to nic neni.Potom prisel strasidelny atak a ja si uvedomila,ze jse neco se mnou deje.Lea