Diskuse - "Panikářky 2 - pokračování..."

Aurorix jsem zkoušela taky,ale výsledek nic moc.Moje mudr je vstřícná ,zkouší všechno možný,ale ty strachy jsou ve mě asi zazděný.Uvažuju o kineziologii.Nevíš,co se o tom říká?Jestli to jen odbourává stersy nebo je to i na nemocnou dušičku.Ty,vubec si neumím představit,že můžeš přežít záchvat PP 4hod.u mě to jsou minuty,a ničí mě to.Já mám děsně intenzivní pocit nejistoty,nevím,jestli to,co vidím je pravda,mám tu chvilku pocit,že to všchno včetně mě neexistuje,a mám z toho hrůzu.Když to odezní,jsem vyčerpaná,rozklepu se,musím si lehnout.No a dost.Ty jsi statečná a já teď taky.Je klid,krásný večer,pohoda.Mám před sebou zase moji paní doktorku,tak se juknem na další ad.Snad se to taky zlomí.Měj se zítra supr.Ozvi se mi.

Ahoj Ajko, tvůj taťka musel být opravdu šikovný chlap.To už tak bohužel bývá, že takový chlapi odcházejí a nějací třeba ožralci, co trápí rodinu, zůstávají.
Neměj strach ze samoty, zvlášť, když se nic neděje. Dokud úplně nevymítíš strach, tak nebudeš úplně O.K. a nevysazuj Aurorix!!!!
Ajči, mně nemusíš závidět, jsou okamžiky, kdy taky nefunguji úplně normálně. Ale už jsem tady říkala, že čtvrtinku Neurolu vezmu, tak asi dvakrát do měsíce. To daleko víc berou zdravé ženské u nás v práci, které často berou Lexaurin a Neurol.Takže já neberu nic. Pokud bych byla nucena ho brát moc často, tak bych raději začala brát AD.
Dnes máme opět dovolenou, tak jedeme na kole na přehradu se koupat. Příští týden pojedeme někam na rychlo na dov. Pokud bude zima, tak k moři, pokud hezky, tak na Vysočinu na kola.
Ajči, tak ať je ti pořád dobře a zkus se už tak nezabývat myšlenkou na taťky. Uvědom si, že jemu už je opravdu dobře. Čau M

Ahoj Jiško, můj psycholog na mně zkoušel kinezologii ale neúspěšně. Já tady na ty psychologické léčby moc nefunguji. Na vše jsem si musela přijít sama. Ale to neznamená, že na to nevěřím. Myslím si, že pokud to někdo opravdu umí, dokázal by nám některé opravdu hodně pomoci. Zkus to každopádně, jestli máš možnost a finance. M

Ahoj Jity, s myšlenkama jsem se naučila pracovat až po dlouhé době a léčbě AD.Předtím, než jsem brala AD, jsem mohla pracovat, jak jsem chtěla a pořád se mi dělalo blbě. Chce to opravdu na začátku nenávyková AD a po vysazení už je člověk většinou schopen na sobě pracovat.Ono se to pak zase časem o tebe začne pokoušet ale už jsi schopna s tím bojovat. Základem je opravdu přestat mít strach. Pokud si toto nezafixujeme do mozku, tak v tom člověk pořád lítá.Bereš nějaké prášky? M

Ještě jsem chtěla napsat, že úplně jinak se to zvládá, když člověk žije pohodový bezzstarostný život. Vůbec nevím, co by to se mnou udělalo kdyby mně nakupily nějaké velké problémy v rodině, práci atd. Asi bych preventivně začala brát AD.

Čau Andri, pro mně jsi zase pašák ty.Vůbec nevím, jak bych to zvládala já být obklopená třemi dětmi, kteří pořád vyžadují mou péči, lámou si ruce a rozbíjejí kolena. A na to sama bez manžela a s pepkou za zády. Jsi šikovná holka. A z toho s...í si nic nedělej. Asi bych se z toho tady vylekala. Vzpomínám si, že když mně bylo 35 let a šla ze mně několik let krev při stolici/ale opravdu hodně/ a já s tím nic nedělala, tak potom ve finále než jsem šla na vyšetření a pak na operaci jsem si vsug., že tam mám rakovinu. A to jsem ještě byla "normální"
A za vodou taky nejsem. Teď, těch 14 dní jak jsem psala, jsem fungovala jako zdravý a snad šťastný člověk. Ale teď zase dva dny únava, nezájem a nebylo to ono. Nevím jestli je to hormonální záležitost nebo to podělané počas, na které my jsme enormně citlivé.
Dnes se cítím zatím dobře, jedeme na kole na KOzí Horku se vykoupat, tak večer ti popravdě napíši, jaký den se mi zadařil dnes.
Androušku, tak se drž i nadále, jsi holka šikovná a zvládneš to. Hlídej si tu pravidelnou stolici, to ti pak škodí i psychicky.
Příští týden jedeme pravděpodobně na Vysočinu , přes Tišnov , a byla bych ráda kdyby jsme se alespoň na chvilku setkali někde na cestě. Vzala bys sebou i svištíky abych je viděla. Tak zatím M

Ahoj všichni,tak si tady čtu,že je Vám některým docela dobře,to je supr,jen se držte holky.Já se od pátku nemůžu dát dohromady,úzkosti,dusím se,na prsou balvan a šílená nervozita,snad i deprese a únava.Beru Argofan,Rivotril,včera jsem tak nezvládala,že jsem si je vzala asi4,což se mi ještě nikdy nestalo,pořád je mi na omdlení.Chodím od ničeho k ničemu,nic moc nedělám,nějak to nejde a to mi včera volala vedoucí,že v pondělí nastupuju do práce.Myslela jsem si,že je to třeba v podvědomí strach z práce,ale já se těším,no asi i trochu bojím,hlavně,když je mi tak blbě.Nevím si ze sebou rady,včera mně napadlo,jestli se mi v tom nemotá přechod,tak jsem si koupila Menofen,Nejhorší,že nemůžu fyzicky,včera jsem musela do města něco vyřídit a domů jsem sotva došla,pořád ty mdloby a únava.Některým z vás nedělá dobře léto,horka a já když mi už ted svítí sluníčko,se cítím líp,léto mám ráda.Jak se mám ukecat,aby mi bylo líp?Přeji všem krásný slunečný den J

Matty, jak už jsem psala, mně kineziologie moc nepomohla ale znám lidi, kterým ano.
A co se týče těch záchvatů, pokud ti trvají minutu, tak to se přeci nemáš čeho bát? Ta minuta se přeci dá vydržet? Zkus někdy až budeš doma a chytí tě to, si lehnout, nepanikařit, odevzdat se tomu a prožít si pokud možno v klidu ten záchvat. Zkus si zjistit o co vlastně jde, čeho se tak bojíš.A zjistíš, že to vlastně taková hrůza není a ono to pak začne slábnout.
Já už se atak vůbec nebojím a pokud se ještě náhodou nějaká o mně jednou za čas pokouší, tak řeknu, tak pojď , ještě víc, ukaž se, však ty přejdeš a opravdu věř mě , ono to pak zmizí, když to nemá živnou půdu.
Pro mně jsou daleko nepříjemnější některé ty dny plné tělesného nekomfortu/nevím jak jinak to vyjádřit/Celý den je blbě po těle, hůř se dýchá, točí se hlava atd. Na to jsem ještě nic nevymyslela. Je to silně obtěžující a znehodnocující život. Někdy mám i pocit, že je to spojeno s něčím jiným. S hladinou cukru, draslíku, hormonů, nevím.Ale možná to tak má občas každý , jen já nervák to hůř nesu, nevím.
Tak se drž, určitě se z toho dostaneš. Mně se to skoro podařilo. M

A ten pocit nereálna o kterém píšeš je nepříjemný ale u někoho je projevem panické poruchy. Říká se tomu derealizace nebo depersonizace-odosobnění. Je to velmi nepříjemné ale jen pocitově, na životě tě to absolutně neohrožuje, je to jen v tvém mozku.

Ahoj Marti,Je to opravdu těžké přesvědčit sama sebe o tom,že jsem zdravá.Já jsem si našla takový fígl,dkyž mě začlo něco bolet a začla jsem se pozorovat tak jsem se obula do práce.V té době jsem byla doma tak jsem hledala vše možné co by mě zaměstnalo.Ať to bylo venku nebo doma.Manžel my sice nadával,že vymýšlím hlouposti,ale dnes pochopil,že to tak musí být.Ataky ráda luštím.Když musíš přemýšlet nad křížovkou nebo sudoku tak nemáš čas myslet jak já říkám nad kravinama.Prostě vymyslet si něco u čeho budeš muset přemýšlet.Takže jsem si renovovala pokoj který je teď jenom můj. Venku zase kytičky,škopíčky,Hledala jsem po smetištích co by se dalo použít.A jak jsem myslela na to co kam dat a jak co udělat tak jsem zjistila,že najednou jsem ty myšlenky na to co my je vypudila.Ale každý má jiný spůzob ch ce to jenom najít ten svůj.Tak ti držím palce ať se ti to povede.

Ahoj Jiško,Já mám vyzkoušenou Akupunkturu a musím říct,že úspěšně.Chodím k jedné paní doktorce ta to píchá do ucha a opravdu to pomáhá.Chodím k ní už pár let a vždycky když my je tak nějek hůř se k ní objednám a zas je líp.

Jari, ještě než sem naskočil tvůj příspěvek, psala jsem Matty. Tak si přečti poslední odstavec. Myslím si, že určitě jsou to stavy k přechodu. Je to taková nervozita po těle , když mně to drží, tak se večer převaluji, nemůžu najít polohu, je mi horko, prostě bych se vysvlékla z kůže. Je to hlavně, když je horko.A potom ať chceš nebo ne, je to u tebe i podvědomá obava, jak zvládneš práci, jak budeš se svým stavem fungovat. Pak mi napiš, jak ti zabral Menofem. Já jsem si jednou koupila Sarapis a kromě 400kč v pr...a rozhašeného zažívání nic. Ale někomu to prý pomáhá, tak hodně štěstí . Pěkný den M

Ahoj Adrísku, Taky jsem mývala vždycky závratě ani nevím jak jsem to dokázala,Potřebovala bych si to dokázat znovu.Jsem přesvědčená,že na tom mají vejkou zásluhu ty AD co užívám.Včera my dcera donesla pavouka a to jsem byla taky jak na větvy,když jsem ani neječela a ani my nenaskákala husí kůže a dokonce jsem si ho prohlížela.tak co bys řekla na tohle.

Jinak,včera jsem byla po 14 dnech zase v práci a zase mě to utvrdilo jak tam jsem ráda.Nasmáli jsme se jak už dlouho ne a to je to co já potřebuji.Musím být neustále mezi lidmi.Prostě jsem společenský tip.Tak vám přeji hezký den a zítra ahoj.Ted už se sem dostanu častějc,Ubylo my totiž dětí.Tak pááááááá.

Ahoj holky, tak to jsem docela rád že nemám stavy nereálna sám, to je totiž asi moje největší trápení. Je to pro mě horší než nějaký ataky. Ty stavy trvaj totiž dlouhou dobu a absolutně tě vysávaj. Zkazily mi teď skoro celou dovolenou. Měl jsem je od soboty do čtvrtka, nedali se ani přepít. Hrůza. Myslím si že jsou spojený se zvýšeným stresem, nebo starostma, protože přicházejí vždy po nějakejch větších nervech, ale třeba i za pár dnů potom. Třeba jako předdovolenková nervozita, řízení auta na větší dálky, věčný hlídání dětiček atd. Myslím že asi neexistuje čistá panická porucha nebo deprese, ale je to vždycky nějak smíchaný všechno se vším, proto to má každej trochu jinak.