Diskuse - "Panikářky 2 - pokračování..."

Marti,já jsem chodila k dr.Venglořové,ale nebyla jsem s ní spokojená,tak jsem přešla k dr.Stánové,má svou ordinaci v nemocnici,a do Olmika jezdim k psychologovi,kterého jsem si našla před léty v léčebně ve Stermberku,asi4ty vpořadí a nejlepší,ted má soukromou praxi v Olomouci,je opravdu dobrý,strašně mi pomohl.Tvé doktory vůbec neznám,i když jsem tam roky chodila.Vidím,že se Ti to také nějak nakupilo,tak se drž a vydrž,aby se Ti nerozjela psychika.J

Ahoj Jitko,pises,ze zacinas s Cit.ja beru Citalopram,je to stejne AD SSRI.Jsou to dobra AD,beru je uz 5mes.a me stavy se dost lepsi.Prvni tydny to bylo hrozny ty vedlejsi ucinky,ale vyplati se fakt vydrzet ! Nevim jak dlouho je beres,ale vydrz,ty strachy a depky zmizi.Drzim ti palecky! Marti,s tou rodinou je to tezky,to mas pravdu,me to taky poznamenalo,ale uzna to dlabu.Krasny den M

Ahoj Mirusko,tak prd velebnosti,jak jsem ti psala,ze spim dobre tak mi manzel rekl,ze spim pekne zkroucena!Da se naucit spat v jine poloze? :-)Preju vam vsem krasny den a zdravim Applika,Pavlinku,Jancu,Dasi,Marti,Jitku..,no hele vsechny do jedne. :-)achojky Majulik

Ahoj Miroušku,po zákroku ještě nemám,mám nástup až 30.září-to jsem tady už psala,asi si to přehlédla,14.září odjíždíme na dovču do Itálie,stejně jako loni,jen na jiné místo-na týden,pak budu ještě týden doma a pak mám ten nástup,je to neděle a v pondělí mají operační den,ale ted´ se tím nechci stresovat,tak se snažím nato nemyslet,jinak přeji všem hezkou neděli

Ahojky holky, jsem fakt ráda, že jsem se odhodlala včera napsat. Teď když vím, že nejsem jediná na světě koho úzkosti a panika trápí, to snad budu zvládat líp. Hned včera, když to na mě přišlo, zkoušela jsem ty myšlenky zahnat, asi to chce trochu trénink. Jsem dost netrpělivá, beru nová AD půl roku a myslela jsem, že už budu dávno v pořádku po takové době, ale i doktorka mi řekla, že na sebe moc tlačím. Když jsem si říkala, jestli by to nechtělo změnu léků, řekla mi, že potřebuju hlavně změnit myšlení, že léky fungují. No, asi to tak bude, protože je mi o hodně líp, než v zimě, to jsem nemohla řídit, ani do obchodu sama, nebavilo mě nic a nedonutola jsem se ani chodit cvičit. Teď už nějaký čas chodím v každé pondělí na spining, baví mě to hodně, ale stejně bojuju pokaždé se strachem, že se mi tam něco stane. Ale zatím jsem to pokaždé zvládla. A taky se budem co nevidět stěhovat do domečku, vždycky jsme o tom snili, bydlíme 9 let v bytě, ale oba pocházíme z rod. domku. Moc se těšíme, už balím do krabic a doufám, že ten zápřah zvládnu. Tak zatím pa, holky, jdu něco dělat, mějte se co možná nejlíp, jo a díky že jste. M.¨:))))))

Kočeny,všechny vás zdravím.

MIRI,díky za pochvalu,taky jsem ráda,že ten koupák občas zvládnu,mám pak takový příjemný pocit.K Mudr.chodím do Vyškova,je to chlap ve věku asi 30-40let,strašnej simpaták a pohodář,mám z něj opravdu dobrý pocit.To je prý hodně důležité aby jsi si s Mudr.sedla,mně se to snad zadařilo.

ANDRI,tak ten Napoleon byl v čera i s ohnosrojem,ale začátkem prosince to bývá znovu tak pak můžeš vyrazit.

Mějte se pěkně a všem moc pěkný a hlavně ničím nerušený den.papa

Jaruško chtěla sem se tě zeptat když už máš PP tak dlouho,jestli tě pořád zaskakují ty nepříjemný stavy nebo už to bereš jako normálku?Psala jsi že si mívala i doby kdy ti bylo fajn,pamatuješ si ještě jak dlouho to bývalo,jak dlouho tě to drželo a jestli si celou dobu brala AD?Děkuju za odpověď.

já mám dnes od rána pěknou cihlu na hrudi a taky trochu třes.Dá se to,ale pořád mám strach aby se to nějak nerozjelo,mám pořád pocity jak kdyby měla dojít ataka.Za chvíli jdem za taťkou do nemocnice,už sem z toho vyblafaná jak tam uvidím ty marody,není mi to vůbec příjemný!Přeju všem kránou neděli a už jen ty lepší dny,pa

Marti,já z depresí začala blbnout už asi v25 letech,tenkrát jsem začala brát AD,to už jsem měla děcka a začala chodit do práce.Bylo toho na mně asi moc,já nezvládala psychicky i fyzicky a musela jsem jít marodit.Bála jsem se chodit ven.hučelo mi v uších,deprese,které nepřecházely a po roce marodění mě dali inv. důchod na endogenní deprese,já nechtěla být doma,ale opravdu jsem nemohla,byla jsem i v léčebně,chodila na injekce,bylo to moc těžký.Matka se za mně styděla že chodím na psychinu i švigra.Brala jsem spoustu léků,důchod jsem měla 17 let.BYly však doby,kdy mi bývalo líp,bez depresí,ale jak dlouho,už si nevzpomínám akdyž mi bylo líp,šla jsem si k důchodu přivydělat na pár hodin a šlo to,cítila jsem se dobře,hlavně jsem byla mezi lidma.Tenkrát jsem se dověděla o hypnozách a začala jsem hledat psychologa,u nás mně snad ani jeden ze tří nechápal,a já šla na doporučení známého dr. dobrovolně do Sternberka hledat dobrého psychologa a podařilo se,měl zájem mi pomoct a zjistit z čeho ty deprese jsou a pomalu mně z toho dostával,bylo to zdomu z dětství otec alkoholik,matka nás bila a mně ponižovala a nebrala protože jsem jen švadlena,ale segra měla maturitu a bylo toho ještě dost,na co jsme s dr,přišli a nakonec se mi ještě začalo rozpadat manželství.Takže mi pan doktor pomáhal dostat se z těch začarovaných kruhů,a pomohl mi moc,protože i manžel se změnil,pár problémů jsem vyřešila a zbavila se tím i depresí.Začala jsem pracova na plný úvazek,vzali mi důchod a já byla samozřejmě ráda,že budu žít jak zdravý člověk.Občas mi asi bylo blbě,ale docela to šlo.Asi před 4mi roky jsem začala být strašně unavená a občas se ozvaly úzkosti,bylo mi stále hůř fyzicky i psychicky,až jsem v práci skoro usnula na pultě,tak jsem šla k dr.že nemúžu ale chci dělat,takhle jsem k obvodákovi chodila často vždy mi dával neschopenku,ale já ho ukecala na b12,nebo injekce magnezia a pořád vydržovala,až už to nešlo,já jsem namohla dojít ani domů.Marodila jsem od lonského července do června,mezi tím jsem byla i v Kromcu to bylo o ničem a mně bylo pořád blbě,byly to hlavně úzkosti napětí ,často jsem brečela a já mám soc.fobii.takže jsem se bála mezi lidi.Mezi tím mi zjistili,že mam viry mononukleozy a z toho únavový syndrom,takže spousta léků z alergologie.Po10 měsících maroděni mě dr. žádala o inv důchod ale nedali mi ho,protože mi to blbě napsala,takže mně uschopnili já musela podepsat,že jsem schopná vykonávat jakoukoliv práci,což není pravda a jsem na pracáku.Ale cítím po tom roce marodění,že se přece jen cítím líp,jen ta ůnava a časté ůzkostimně štvou.Našla jsem si práci a ve středu mám nastoupit,nevím jak to zvládnu,hlavně rána jsou pro mně nejhorší.

Tu nemocnici Ti nezávidím,mě to tam taky nedělá dobře,tak to nějak zv ládni.Takový román jsem nechtěla psát,ale nějak mi to nešlo zkrátit. Přeji všem hezký den

ty jo Jaruško,tak to ti teda vůbec nezávidím,čím jsi prosla.Určitě musís být silná osobnost,protože já bych tohle asi nezvládla.Třeba jak budeš chodit do práce,tak to bude vše ok.,A co to má být vlastně za práci??

V nemocnici dobrý,tátovi je o něco líp,ale ještě pořád sou tam výkyvy a EKG je stále špatné,tak se uvidí zítra co bude dál.Jinak jak sem včera psala o té známé,jak byla na té kapačce,tak ta už je taky v nemocnici!!Dnes ji prý bylo od rána hodně zle,snažila se to prý celou dobu rozdýchat,ale nepomáhalo až dostala křeče do celýho těla!:-((.Jinak stavy měla ty samé jak u PP,tak nevím co se z toho vyklube.Já měla totiž před rokem to samé!!

To je dobře,že jsi zvládla tu nemocnici,hlavně aby tátovi bylo líp i kamarádce.Já jsem vyučená jako dámská krajčová,ale už 12 roků pracuji jako prodavačka textil-obuv,to mě baví,jsem ráda mezi lidma.No a ted je to prodejna něco jako SOS u nádraží.

tak tam já sem tam někdy zandu,tak třeba tě tam uvidím a doufám že budu mít i dostatek odvahy te oslovit:-))).Jak kdyžtak vypadáš ať neoslovím jinou paní??:-))

Ahoj Jarčo,já jsem zase vyučená jako pánská krejčová a taky pracuji jako prodavačka obuvi už 10let a pořád mně to baví.Jak zvládáš naplněnou prodejnu lidí?Já mám tedy občas dost krušné chvilky.