Diskuse - panický strach ze smrti

A jak si to zvladla doma na propustce???

A jak jsi to mela silne,kdyz jsi to chytla poprve??

Tak se drz a zas pisni,pa

To je pravda, taky jsem slyšela, že někde je to hrůza, ale prý jenom uzavřený oddělení. Na otevřených odděleních je to mnohem lepší.

Ahoj holky,záleží na oddělení,tady je to naštěstí fajn,ale byla jsem 3 dny v Kosmonosích než mě sem přivezli,protože tu nebylo volnu a to jsem byla na uzavřeném oddělení,kde jsou už těžké případy.No nebudu vám vykládat,že to byla hododa.první 3 hodiny jsem byla z toho úpně v p**eli a třepala jsem se jak ratlík a říkala jsem si,že tady se zblázním určitě.moje psychiatrička mi ale vzkazovala abych to vydržela a že jak bude volné místo tady v sadské,že si mě dnes veme sem.naštěstí to za 3 dny bylo možné a děkuju bohu za to.Faktem je ,že na druhý den mi to tam už tak hrozné nepřišlo.Člověk si na to asi časem zvykne.Musím říct,že byly i chvilky,kdy jsem se tam fakt musela smát:-) jako když mi z pokoje ukradli rohlík nebo mě jedna paní upozorňovala na to ,že nesmím ty lidi kolem moc vnímat,jinak se z toho zblázním:-)Ze začátku bylo asi nejtěžší se s ostatními bavit.Člověk nevěděl co jim může věřit a co jen tak plácají.Ale za 3 dny jsem už věděla kdo je jak moc p**uk:-)Když mi nebylo dobře,tak mi to prostředí moc nepomáhalao,ale teď jsem tady,tak snad to bude už jenom lepší.Na propustce to bylo fajn.Bála jsem se,to je fakt,ale vše probíhalo ok,samozřejmě nějaké ty moje strachy se objevily,ale ustála jsem si to.za to dnes odpoledne to na mě zase padlo,tak jsem si pobrečela a teď je to v pohodě.

Jinak k úplně první atace,tak mě chytla v noci,kdy jsem se probudila a najednou mě napadlo jestli je manžel opravdu manžel nebo někdo cizí,nevím proč mi to proletělo hlavou a strašně jsem se lekla no a bylo to na světě.Šílená uzkost,pocit nereálna,vůbec jsem nechápala co se se mnou děje.Když se na to dívám zpětně,tak bych řekla,že jsem to měla nejhorší te´d,ale je to možná tím,že je to čerstvé.Faktem je ,že jsem si o tom dnes přemýšlela a naposledy před cca 5 lety jsem na tom byla dost podobě,taky jsem tehdá jela do Bohnic do centra krizové intervence,protože to byl takový děs,že už mi hlavou proběhlo,že tohle nemůžu vydržet a ukončím to.Vím,že bych to neudělala,jen mi to hlavou te´d taky proběhlo a toho jsem se ještě víc lekla a strašně jsem se bála,že mi nikdo nepomůže.Tězko říct,kdy to bylo nejsilnější.Byla jsem teď dlouho v pohodě,tak mi to možná teď přijde o to příšernější:-) asi praštěný co? a jak je tobě,zvládáš si to zatím s tou lehkou dávkou?

Největší p**uk je Yossbába alias Markéta Sommerová, však má taky velký zkušenosti s uzavřenými odděleními a nedá se jí věřit ani nos mezi očima, hodně těžkej případ, těžší případi než Yossbába jsou už jenom vrahové.

tam jak jsi ted je psychiatrie nebo lecebna? to se nejak deli?

ty ten pocit taky mivam a ten me vydesi nejvic, ze jako ja mam chlapa a deti? tak divne to vnimam. je mi tak vselijak,uz od pondeli me boli zalidek,zakove pichani a mam prujem,nevim prc,ach jo

boze ja delam chyb to je hruuza

ty tam mas moznost jit na internet? nevadi jim to?

jo a jeste jsem se chtela zeptat,mela si to vickrat ten stav JE TO MUJ MANZEL.. nebo jen jednou a uz pak vube,jako ten stav nerealna??

Co by nemohla na internet? Přece neni na uzavřenym oddělení a na těch otevřených odděleních z doslechu vim, že tam je to mnohem lepší. Jistě taky tam musí poslouchat, ale nějaký osobní volno, kdy si každý může dělat co chce tam určitě mají, že jo Lenis?

verco,nejaka kamaradska najednou,ne?prvni urazis a pak nakonec branis????

nelina,ja mam taky ruzne obavy o sebe,deti atd,mam i jine myslenky,toceni hlavy,pozorovani se porad atd, ja ma panickou uzkost a obsese(nutkave myslenky) ty budes mit asi neco podobneho.

Já vim, tobě se člověk nikdy nezavděčí. Ono je špatně když urážim, ono je špatně když jsem kamarádská a ty nevíš co by. A já nikoho nebráním.

Ahojky,na internet tu můžeme,mám tu i notebook s připojením,tak si večer vyšetřím čas a koukám na maily.Ty pocity nereálna se objevují víckrát.Když jsem nebrala te´d delší dobu prášky,tak jsem je mívala ,když už jsem byla unavená,přetažená,ale nijak jsem je neřešila byly to chviličky.Te´d protože se na to neustále soustředím,tak si je tím vlastně vyvolávám.Panickou úzkost v podstatě asi nejvíc udržuje takový ten strach ze strachu,že to zase přijde.když se naučís se toho nebát,tak máš na půl vyhráno,tak se ti ataky objeví velice zřídka někdy i na dlouhou dobu zcela vymizí.Ze začátku jsem si říkala,no jo ale jak se mám naučit nemít z něčeho strach,když ho prostě mám.Na pár dikuzích mě inpirovala jedna holka,která trpěla strachem,že dostane infarkt jen když se jí trochu zrychlil tep nebo byla udýchaná,což je v normálním životě docela častý že? no a při atace se naučila si říct,no tak to tady s semnou teď sekne a co...no a časem prostě zjistila,že to s ní nesekne,že to za chvíli přejde na konec se uměla při atace během chvilky uklidnit a fungovala dál.Věděla,že to není nic nového,že ty pocity zná a že je důležité v tu chvíli úzkost neprohlubovat hloupíma myšlenkama,ale prostě si třeba říct ,že je udýchaná,protože zrychlila krok nebo něco takového.No když na mě přišly ty pocity nereálna,tak jsem si prostě řekla,že jsem unavená a tak vnímám na půl a šla jsem odpočívat nebo jsem si začala dělat něco pro mě příjemného a fungovalo to.Strach ze smrti se u mě teď objevil poprvé a neuměla jsem v tu chvíli zareagovat tak,abych se dostatečně uklidnila a každým dnem jsem se tím víc a víc zabývala,až ty paniky začaly.

Neli,pokud ti neúčinkují léky,zkus to ještě prokonzultovat s doktorkou.Pokud se ti zdá,že doktorka s tím nemá chuť něco dělat přejdi k jiné.Bohužel není lékař jako lékař,na každého působí jiný lék,proto je třeba zkoušet.Určitě ti doporučím,aby jsi co nejdříve začala chodit na psychoterapii,protože tam ti pomohlou vysvětli proč se to děje a jak s tou úzkostí zacházet,mě osobně to dalo nejvíc.Tak držím palce ať se to zlepší.