Diskuse - Panická porucha

Přeju Vám jen to nejlepší, a co nejmíň špatných stavů a děkuji za odepsání

Ahojte, tak vás zase zdravím po několika dnech do Česka. Měla jsem u nás ve Francii na návštěvě mou bývalou spolubydlící, která teď žije v Londýně. Moc mě to potěšilo. Občas se mi stýská po našich, po přátelích, tak to bylo fajn mít někoho z Česka tady :-).
Nebyla jsem ale několik dnů na počítači a teď jsem se nestačila divit, kolik nových lidí a příspěvků tady je. I mě moc pomáhají všechny reakce. Děkuju za všechny rady, které můžu tady číst. Já beru lék Lysanxia - benzodiazepin a Zoloft-antidepresivum. Musím říct, že s lékama je to celkem fajn. Jezdím občas sama autobusem, jdu sama pěšky kousek cesty domů, do obchodů...ale ještě to není ono...Zvlášť, když je stres, tak cítím zase ten tlak na hrudi apod. Teď mě tady čekají nové situace-jsem na úřadě práce, budu hledat práci, takže noví lidé, zlepšit francouzštinu apod. Ale snad to nějak půjde...Jinak musím říct, že i pro mě rána jsou docela náročná. Musím se šíleně přemlouvat, abych vstala, nachystala snídani atd...Ale jak to udělám, pak je líp. Moc vám všem děkuju za všechny příspěvky a dávejte na sebe pozor. Taky souhlasím s tím,že je potřeba si říkat, že jsme zdraví, snažím se o to, občas to jde líp, občas hůř. Jinak s bolestma hlavy taky bojuju už víc jak 10 let. Je to prý rodinná migréna, ale asi je to i tou PP. Přeji hodně sil a odvahy. Dáša

Ahoj Teri, pročítala jsem si během dneška různé nové příspěvky a moc bych tě chtěla povzbudit, tak jako to dělají i ostatní, abys vytrvala v léčbě. Léky opravdu zabírají. Je to asi 2 měsíce, co se mi PP rozjela znovu, po půl roce, kdy jsem léky vysadila. Taky jsem nemohla vůbec jíst, jak píšeš i ty, rána byla hrozná. Probudila jsem se a jen pocit,že mám během toho dne něco dělat mi způsobovalo úzkost a strach. Ale postupně s lékama to bylo den za dnem lepší. Tak určitě vydrž, zabere to nějaký týden, ale BUDE TO LEPŠÍ.

Dášo,zdravím a chtěla jsem se zeptat jak dlouho jsi brala ty první AD a jestli víš proč jsi do toho znovu vlítla.Dík

Jano,otevřená psychiatrie je jedno z mnoha oddělení psych.léčeben.Údajně tam napřijdeš do styku s lidmi,kteří trpí nějakou těžkou psych.nemocí jako třeba schizofrenie nebo jak se říká lidově s "blázny."Jsou to prý takové lázně na nervy.Můžeš chodit do parku,na výkendy jezdit domů.Povídáš si s lidma jako my tady na internetu.Mimo to zkouší na Tobě doktoři další léky.Tak mi to bylo vysvětleno.Doba pobytu 5-6 týdnů.Já si myslím,že by to odloučení od dětí,manželky a domova bylo pro mě ještě horší.Nohy by mě asi taky bolet nebo pálit nepřestaly. Zatím čau. Zdenda

seropram jsem take brala asi rok pote mi ho psychiatr na mou žadost vysadil a přešla jsem na Zoloft ten mi vyhovoval líp. I když na krabičku se doplácelo sto padesát kč.

dášo moc díky za povzbuzení, snažím se ze všech sil myslet pozitivně a i o nějakou fyzickou lehkou činnost, zatím to moc nejde, spoléhám že zaberou léky, už kvůli dětem musím se sebou něco udělat

Ahoj Teri, já jsem byla zpočátku taky jenom na banánech, ale první banán jsem do sebe dostala až kolem poledne, prostě dřív to nešlo, tak jsem aspoň hodně pila, ale postupně to bylo lepší, u tebe taky bude, neboj, mě hlavně vyděsilo, jak jdu s váhou dolů, tak jsem se přemáhala, ale jak říkám, první banán až kolem poledne, stejně jsi dobrá, že jsi včera byla i ve večerce. A.

Ahoj Mirko, já brala v Česku Zoloft a Rivotril, brala jsem je zhruba rok, postupně s doktorkou snižovala. V létě jsem se vdala do Francie. Před svatbou mi bylo celkem fajn, tak jsme se domluvily s doktorkou, že to vysadím. Přestala jsem postupně Rivotril i Zoloft. Půl roku byl pokoj, ale v prosinci mě chytla velká panická ataka a od toho dne každý den obrovský pocit strachu, úzkosti, projevy PP-fyzické i psychické. Tak jsem poprosila manžela, abysme tady našli nějakého doktora. Byla jsem u doktora-psychiatra tady ve Francii. Dostala jsem léky - Zoloft-jako v Česku, docela mi zabíral a k tomu Lysanxia - je to na bázi benzodiazepinu. Ten bych ale měla postupně snižovat a asi i vysadit. Přesný důvod, proč se to vrátilo nevím. Ani doktor mi ho neřekl. U mě to může být pozdní reakce na stres, o které už tady někteří psali. Stres před svatbou, opouštěla jsem práci, kde jsem byla 10 let, prodávala byt, pak stěhování do Francie, zvykání si na nový život, jazyk, noví lidé ... To si myslím, že je asi ono...Navíc jsem půl roku musela čekat, než dostanu doklad o pobytu, nemohla jsem pracovat, byla jsem hodně doma. Nemáme ještě děti, tak mi to pak přišlo doma dlouhý...tak asi to všechno dohromady to spustilo. Ale na 100% to nevím...

Teri, léky určitě zaberou. Je pravda, že každý jsme jiný, každý má tu příčinu jinde, ale zabere to. A jakmile se budeš cítit líp, půjde líp i to ostatní-jídlo, domácnost apod.
Já byla ze začátku léčby hodně unavená, těžko jsem zvládala věci v domácnosti, a to nemám ještě děti. Obdivuju opravdu všechny, co máte děti a bojujete s PP.
Teri, hlavně nežádej teď od sebe víc, než můžeš momentálně dělat a nevyčítej si, když něco nejde. Je to někdy těžké sám sebe přesvědčit, že prostě máme určité omezení, ale musíš opravdu v první fázi nabrat sílu a pak půjde to ostatní.

já se snažím pomalu , an štěstí tu mám mámu a ta mi moc pomáhá, bohužel malá ta nechápe že prostě něco nemůžu, a taky nechápu jak můžete chodit do práce, když já mám problém dojít do kuchyně a zpátky ?? asi to bude individuální ....

To je moc fajn, že Vám pomáhá maminka.
Myslím, že je moc důležité při PP mít určitou oporu, než se člověk dostane do stavu, kdy zvládne víc. Věřím, že s dětma to musí být o moc těžší. Já mám moc hodného manžela, když něco nemůžu, chápe to, můžu si odpočinout, ale když máte děti, ty žádají své...Já zatím do práce nechodím. Žiju od léta ve Francii, provdala jsem se sem a musela jsem čekat na doklad o pobytu, než můžu na úřad práce. U mě byl zase problém, že když jsem byla hodně dlouho sama doma, tak mi to začalo dělat problémy, potřebovala jsem ven, mezi lidi...ale pak byla fáze, kdy vyjít ven sama bylo pro mě moc těžké. Mám výhodu, že můžu být s manželem v jeho práci. Ale beru léky, je to zhruba druhý měsíc a už se cítím o moc líp, cítím, že jsem víc samostatnější. Takže to chce opravdu čas.

Dášo,tak to je jasný.Bylo toho hodně.A bohužel to co jsem měla dřív hrozně ráda: změny,cestování,poklus,tak se pro mě stává od dob první první panické ataky spíš stresem.A když se toho nakupí víc naráz,tak tělo stávkuje.Taky jsem byla přesvědčena,že jsem navždy vyléčená.Pak se mi zase v létě nakupil stres-syn svatba,prodej bytu,koupě nového,manžel problémy-CT,tchyně operace,vše jsem absolvovala a pak až bylo po všem tak jsem do toho zase padla a daleko hůř než poprve.Je to strašné otravná a omezující nemoc.

Všem: taky se vám někomu zdávají soustavně tak živý a blbý sny.A ještě něco: už vás někoho chytl záchvat u holiče,když jste měli barvu na vlasech? To je taky něco.Od té doby si tam vždy beru 0,25 Neurol i když teď paniku nemám,pro jistotu.

Mirko a bereš něco na ten užasný přechod,který dle reklam vůbec neni problém?Hanča