Dědek, 29.12.2012 16:04:42, IP: ***.***.209.252, #172642Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stádiem chlamydie je elementární tělísko (EB). Po jeho vniknutí do buňky hostitele se mění v retikulární tělísko (RB). Toto se v napadené buňce dělí a mění během 24 - 48 hod. opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.
Jakmile RB´s čelí prostředí, které by mohlo ohrozit jejich přežití uvnitř buňky (nedostatek potravy, antibiotický útok, atd.), mohou se transformovat do „kryptické" formy, která zůstává uvnitř buňky, ale takzvaně spí. V této formě nejsou tělíska citlivá na antibiotika a mohou zde přežívat, dokud se nezmění podmínky. Po té se znovu stanou RB´s, začnou se replikovat a reinfikují tkáně elementárními tělísky.
Přitom Chlamydia pneumoniae způsobuje velmi závažná onemocnění jako jsou: Roztroušená sklerózua, Chronický únavový syndrom, Astma, Artritida, Fibromyalgie, Chronická sinusitida, Kardiologická onemocnění, Intersticiální cystitida, Prostatitida, Crohnova choroba, zánětlivá střevní onemocněí, Alzheimerova choroba...
Z velmi zajímavé studie o chlamydiích a o postoji Českého zdravotnictví se dozvíte velmi překvapivé závěry...
Chlamydie po vniknutí do těla hostitele trvale přežívají - persistují jako nitrobuněčný parazit v buňkách některých orgánových systémů zvířat i lidí a mimo jiné rozpadem elementárních tělísek produkují do těla hostitele endotoxin (lipopolysacharid). Dle našeho šetření a pozorování způsobují lidem širokou a pestrou škálu trvalých, nejčastěji subjektivních (pocitových) převážně bolestivých, ale i jinak nepříjemných zdravotních potíží. U většiny postižených lidí se často jedná o současný výskyt více potíží.
Nemoc se vyskytuje téměř výhradně ve formě latentní (skryté) a to v chronickém, perzistujícím průběhu, bez manifestace klinických příznaků, které by nasvědčovaly infekčnímu onemocnění. Proto vlastně téměř žádného lékaře nenapadne uvažovat o infekčním původu dané nemoci. Pokud se někdy náznaky infekce objeví, tak se zpravidla souběžně zjistí protilátky na jinou přenosnou nemoc ( boreliozu, toxoplazmy, cytomegaloviry), ale příčinný původce nemoci se většinou nezjistí. Proto i zkušení lékaři - klinici mohou někdy diagnostikovat sice infekčního, ale nepravého původce nemoci.
Diagnostika chlamydióz se běžně neprovádí a i pokud se provede serologicky, tak spolehlivost výsledku v latentním stavu nemoci je na poměrně nízké úrovni, protože hladina specifických protilátek (IgA) je zpravidla nízká a navíc citlivost používaných diagnostických antigenů není vždy dostatečná. Problematika latentní chronicky perzistující infekce je doposud velmi málo objasněna. Teprve v několika posledních letech a zejména v současném období se jí začíná ve vyspělých zemích věnovat velká pozornost. O tom svědčí řada odborných prací, zejména ve vztahu chlamydií k výskytu některých velmi závažných onemocnění jako jsou cévní příhody , poruchy srdeční činnosti, astma, rakovina, skleróza multiplex, revma, Alzheimerova nemoc a další. „Doposud není jasné,zda chlamydie jsou původcem, akcelerátorem, kofaktorem nebo jenom agravující komponentou při vzniku těchto nemocí.
Je pravděpodobné, že důkladné, odborné prošetření latentní chlamydiové infekce by odhalilo příčiny vzniku řady velmi závažných onemocnění i změnilo pohled na vznik tzv. „geneticky" podmíněných nemocí ( rakovina, cukrovka, astma, alergie, atopický ekzém a některé další ), kdy zřejmě rodiče předají potomkům infekci chlamydiemi a ty pak vyvolávají stejnou nemoc jako u rodičů. Lékaři až příliš často poukazují na genetické aspekty těchto nemocí bez ohledu na to, že u předchozích dvou a více generací nazpět ze strany matky i otce se uvedené nemoci vůbec nevyskytovaly. Rovněž neberou ohled, že často mají manželé stejné problémy, které mají jejich děti, ačkoliv u předků těchto rodičů rovněž nebyli žádné podobné problémy.
Obdobných rodin s výskytem rakoviny i dalších závažných onemocnění u jejich příslušníků znám více. U těchto rodin zřejmě dochází (vlivem některých negativních faktorů způsobených chlamydiemi) k častějšímu poškozování DNA - chybné zdvojení DNA při dělení buněk. To může být příčinou frekventovanějšího výskytu zejména rakoviny, ale i dalších závažných nemocí, které jsou přisuzovány genetické dispozici. Genetická souvislost by zde mohla být spíše v predispozici nedostatečné aktivity opravných mechanismů poškozené DNA. Nelze rovněž vyloučit negativní účinek latentní chlamydiové infekce na rozmnožovací schopnosti lidí i zvířat. Důkladné ověření toho by mohlo přinést velice zajímavé odborné poznatky v oblasti reprodukce.
S přibývajícím věkem jsou trvale latentní chlamydiovou infekcí postižení lidé stále citlivější na sebemenší výkyvy počasí a ve stáří ( někdy i lidé mladšího až středního věku ) jim i menší výkyvy počasí způsobují značně bolestivé i jinak nepříjemné, při větších změnách počasí až kruté zdravotní potíže. Část těchto lidí se stává vlastně trvale nemocnými, někdy s dlouhodobě krutými bolestmi a dá se předpokládat, že nikoliv biologické stáří, ale perzistující chlamydiová infekce je příčinou těchto potíží.
Chlamydie se však významně dotýkají všech lékařských oborů, nejvíce revmatologů, neurologů, dermatologů, psychiatrů, kardiologů, ortopedů, hematologů a onkologů. Proto je potřebné tento problém objektivizovat komplexně a nikoliv jenom ke konkrétní lékařské profesi. Skutečností v ČR je, že mnoho lékařů a to i velmi vzdělaných špičkových odborníků s několika tituly neznají nejnovější světové poznatky o chlamydiích uváděných v zahraničních odborných publikacích i na světových odborných stránkách. Proto tuto záležitost bagatelizují a tvrdí to, co se při studiu medicíny učili, tj. že chlamydie jsou banální infekční záležitostí, lehce léčitelnou antibiotiky, což naše i nejnovější světové odborné poznatky vyvracejí. Téměř všichni postižení lidé, kteří prodělali krátkodobou antibiotickou léčbu uvádějí, že se jim po léčbě krátkodobě ulevilo, ale potíže se po určité době vrací a dále pomalu zhoršují, což vyvrací „úspěšnost" léčby chlamydií antibiotiky v krátkodobém režimu užívaném v ČR. Objevují se již ojediněle i lékaři včetně předních odborníků, kteří se začínají přiklánět k našemu názoru. Oficiální stanovisko české humánní medicíny k problematice chlamydiových infekcí jim však neumožňuje jiný postup léčby než stávající krátkodobý antibiotický režim. To často pacientům více uškodí, než pomůže.
Zejména onkologové, neurologové, psychiatři a revmatologové budou překvapeni, kolik nemocí z jejich oboru půjde na vrub chlamydií. Je již jen otázkou času, kdy to světová věda potvrdí. Jak se asi budou poté tvářit někteří naši „odborníci", kteří ještě v současné době se snaží tuto záležitost bagatelizovat.
Diagnostika chronicky persistujícího, latentního onemocnění sérologicky, je často nepřesná v důsledku nižší až nízké hladiny specifických protilátek a bez jejich dynamiky (poklesu či vzestupu) u naprosté většiny postižených lidí. Mnozí lékaři i laboratorní pracovníci se mylně domnívají, že u chlamydiové infekce musí být sérová hladina protilátek vysoká a dynamická. To se však týká pouze akutních eventuelně subakutních infekcí. V ČR je úroveň těchto protilátek pro seropozitivitu stanovena na hladiny, které odpovídají akutnímu, resp. subakutnímu průběhu nemoci. Běžně se proto stává, že lidem s chlamydiovým původem nemoci dodá příslušná serologická laboratoř negativní výsledek vyšetření. Tím tato laboratoř místo pomoci postiženým lidem z neznalosti nechtěně uškodí. I nízké hladiny protilátek , spolu s posouzením klinického projevu nemoci již můžou signalizovat vzájemnou spojitost s uváděným infektem.
V léčbě se odborníci z oblasti humánní i veterinární medicíny domnívají a tvrdí, že některá, zejména makrolidová antibiotika ničí chlamydie. Dle našeho zjištění z výsledků léčby řady pacientů, tomu tak není a tato antibiotika mají zřejmě baktericidní účinek pouze na elementární tělíska (efekt zejména u akutního stádia nemoci), ale vývojové stádium retikulárních tělísek zřejmě nelikvidují. Což lze dokumentovat vracením se potíží. Chlamydie proto trvale persistují v napadeném organizmu a vytváří se stav tzv. „infekční imunity". Je to jakýsi rovnovážný stav, kdy v organizmu je určitá nižší až nízká hladina specifických protilátek, která brání vzplanutí nemoci do akutního stádia, ale chlamydie nadále trvale cizopasí v organizmu.
V tuto dobu neexistuje v ČR- a zřejmě ani celosvětově- žádná podstatná oficiální studie, která by v celé šíři problematiky zhodnotila symptomatologii, stanovila parametry laboratorních a dalších paraklinických vyšetření, metody diagnostiky a vytvořila jejich komplex, který by byl signifikantní pro diagnosu chlamydiové infekce, zvláště v jejím chronickém průběhu