Diskuse - Panická porucha

Renatko ,dej prosím ukázkově konkrétní rady,jaké léky jsi brala a co jsi dělala ty sama,díky ,moc nám všem určitě pomůžeš.Hanka

Skoro před třemi lety jsem prostě jednoho dne nebyla schopna vstát a odejít do práce. Následovala řada vyšetření a já si prostě připadala jako blázen a hypochondr. Nebyla jsem schopna komunikace s lidmi,přerušila jsem veškeré kontakty s okolím a byla jsem zavřená doma se staženými roletami- vadilo mi i světlo.Doma jsem se cítila v bezpečí. Jenže záchvaty se začaly objevovat nejen na veřejnosti a v zaměstnání ,ale i doma.Možná k tomu přispělo i to , že jsem žila skoro dvacet let v nefunkčním manželství , ve kterém jsem setrvávala jen kvůli dětem. Situace už byla neúnosná a já se rozhodla,že CHCI normálně fungovat a žít a ne přežívat .Chodila jsem k psychiatričce, která mi nasadila Serlift , Lexaurin,a v opravdu nutných případech Oxazepam. Serlift užívám stále i když se cítím skoro fit . Spojila jsem léčbu i s pravidelnou docházkou k psycholožce. To mi velmi pomohlo. Vím, že antidepresiva můžu brát i několik let a jsem s tím smířená. Hlavně se tomu nepodávat - vím že se to lehce řekne , ale věř ,že po čase začneš ovládat i sílu záchvatu. Pokud sama poznáš že to "na tebe jde", snaž se uklidnit - nadechuj se nosem , zadrž dech a vydechuj pusou
.A hlavně začni něco dělat - zní to hloupě,ale jakmile jsem začala při záchvatu s nějakou činností , tak nebyly tak silné a rychleji odeznívaly . Začala jsem chodit opět mezi lidi i když jsem párkrát musela z toho místa odejít - třeba z obchodu , nebo vystoupila z tramvaje,z kina, z kavárny.Dokonce mně chytaly záchvaty i za volantem . Prostě jsem zastavila kde to šlo , vydejchala , zobla Lexaurin a čekala až to přejde.Záchvaty se objevují dodnes , ale ne tak často . Naučila jsem se s nimi žít . Ale nevzdám to!!! Chci žít a ne živořit. A dokonce jsem zvládla v pohodě i rozvod.

Moc díky všem, kdo přispěli, koukám, že je tu hodně "nováčků" a to jsem si myslela, že je nás pár. Tak všem držím palce v boji s touhle Hydrou !!!!!! A hurááá, svítí sluníčko !!!

U mně se to projevilo před 24 lety po autonehodě.Najednou jsem se začala bát metra,tramvaje,jít někam sama,ale byla jsem z lékařské rodiny,tak se na mě vrhla psychiatrie.Pak jsem se z toho jakž takž vyhrabala,ale pak mi zavřeli mámu,já podruhé vdaná ,3 děti a bum ,zase se to rozjelo,díky skvělému lékaři jsem to jakž takž zvládla.Mámu pustil prez.na milost,pak byla 3 umrtí v rodině a před 3 lety mi zemřel můj lékař.No myslela jsem,že to bude dobrý,ale zase se to zhoršilo,letos po Vánocích.A tak jsem si našla jiného psych.,no není to to co jsem hledala,ale druhý takový jakého jsem měla není,beru Ansilan,léta,dostala jsem Seropram,stále se bojím vedl.učinků,a prchám před velkým obchodem,dopravou,davy lidí,jinak zvládám práci,žáky,ale to proto,že je mám u domu v atelieru.Také jsem to vždy řešila hodně prací a i ted.Ale srašně mně to štve,manžel mi nadává,že to mám překonat sama,do toho přechod,vypadám jako ok,ale jen do té doby nežvezmu za kliku např.ordinace,jsem tam hrozně nervní,i když jdu na blbou krev.Přitom mám 3 děti v pohodě.A mám vztek na sebe a velký a pak z toho brečím.Tak musím říct,že jsi dobá,u mě to diagnostikovali ,jako uzkostné poruchy,PP,agarofobie.A já mám ještě asi smůlu,žejsem brala za totality dlouho léky na bázi Oxazepanu,takže nic moc,mám Astma,alergie,vyoper.žlučník.No tak se budeme snažit.Dík za odpověd.Hanka

Ahojte, zdravím do Česka. Tak jsem včera byla na kontrole u psych. Byla jsem tam půl hodinky. Ptal se, jaké situace zvládám a jaké ne. Mám pokračovat v braní Zoloftu a Lysanxie a dál dělat "cvičení" - vystavovat se situacím a v nich správně dýchat. Na další návštěvu jdu za měsíc. Tak mám z toho takový pocit, že jsi vždycky už přijdu pro léky a moc toho nového neprobereme. Říkal, mi, že v situacích, kdy mám strach z nějaké nemoci, tak je dobré projít tou úzkostí s tím správným dýcháním a postupně by se ty úzkosti měly zmenšovat, tak uvidíme...Já mám totiž pořád strach z plicní embolie, na kterou zemřely mé dvě kamarádky a od té doby s tím bojuju. Tak se všichni moc opatrujte a přeji klidný víkend. Dáša

Haničko , koukám,že jsi to neměla v životě jednoduché, ale taky statečně bojuješ! Ono nám také nic jiného nezbývá. Já mám doma 2 puberťáky a ty mně drží nad vodou. Dceři je 17,5 a synovi 14,5. Když se na to dívám s odstupem času - vím, že příčinou mých potíží bylo nelehké dětství a hlavně to zpackané manželství.Bohužel jsem v něm setrvala příliž dlouho. Nevím - asi převládal u mně strach ze zebe samé- prostě jsem si nevěřila.Považovala jsem zasamozřejmé vykašlat se na školu,věnovat se rodině na 100% , být oporou svému muži a pomáhat mu svou oddaností k budování kariéry, ( vždyť vše přece dělal pro rodinu ). Nakonec to dopadlo tak,že i kyž vydělával velké peníze - rodina to nijak nepocítila. Teda hlavně děti - na sebe kašlu.Začal z hazardem, zadlužil se všude,kde to šlo a dnes si u nás ex. podávají ruce. A já o ničem nic nevěděla. A proto jsem se zbráborala a musím být silná. Vynahradit dětem vše o co je jejich táta připravil. A taky chci ještě zažít všechno , co mi chybělo těch 20 let. Vždyť život je přes to všechno krásnej. My ženy jsme silné už od přírody a nějaké paniky - AŤ JDOU DO HÁJE. Ne dáme se. Zdravím a zase se ozvi.

Hani, ale Seropramu se nemusíš tolik bát,co já vím, je to jedno z nejméně zatěžujících AD.

Moje zkušenosti: občas jsem se nemohla úplně "dodechnout", ale jsem kuřák, tak jsem se moc nedivila a ten zbytek jsem tu už popisovala, vždycky to ale trvalo jen pár minut. Určitě ti pomůže.

Ahoj všichni, nečetla jsem samozřejmě všechny příspěvky, ale vesměs všichni popisujete bušení srdce, pocity na omdlení apod. - to jsem měla asi 4x na začátku, ale pak to přerostlo v bolesti hlavy, na který nezabíraly prášky, zažívací potíže, pak bolesti různých částí těla, častý chození na malou - a vždycky jsem si myslela, že mám nějakou hroznou nemoc té části těla nebo orgánu, kterej zrovna zlobil (nádor mozku, žaludeční vředy, selhání ledvin apod.). Často jsem měla nutkání myslet na smrt - že jednou umřu, že můžu mít kdykoli havárku a objevila se "záliba" ve čtení článků o rakovině a nemocech, hledání mladých zemřelých v Pohřbech v novinách apod. Měl jste někdo podobný příznaky?

Renatko,no nedej se ,ano děti jsou naše zlatíčka,mám30 syn ženatý,2 děti ale snacha rozhodla,že se s náma stýkat nebudou,tak je nevidím a holky 26 a 11,ty jsou prima .Tak se snažím,ale asi jsi také toho názoru,že jen léky to nespasí ,vid?A ty mužský co nám sem píšou do toho babince fakt obdivuju,ten můj to prostě nechápe a to už nezměním.A tak se musím snažit sama,a máš pravdu i tak stojí život za to.Hanka

Dášo,i já tě zdravím do krásné Francie,kterou mám moc ráda ,asi proto,že jsem tam chvíli studovala,to už je dávno,a je to země pro kumšt jako stvořená.Tvůj psychiatr to dělá správně,víš ono nemá cenu to pořád rozebírat dokola,ještě víc se v tom topíš.A embolii,vypust totálně z hlavy,moje kamarádkají měla také,ale přežila,další zase měly rakovinu a to dopadlo hůř.Já věřím v osud.A toho čeho se nejvíc bojíme to nás nepotká.Takže žádná embolie tě nepotká,neboj.A stále si to říkej dokola.Dokud si nevsugeruješ ,že prostě tobě se to nestane.A dost.Já tak krásně radím a sama toho mám dost.Měj se moc hezky a mysli na hezčí věci.Hanka

No jasan,strach ze smrti je průvodním jevem PP.Taky jsem každou chvíli " umírala". Měla jsem absolutně všechny příznaky různých chorob o kterých jsem četla. A proto se dodnes vyhýbám takovým článkům. Prostě je nečtu.A měla by jsi se nato taky vykašlat. To ti totiž v léčbě mocnepomůže - ba naopak . Vypěstuješ si v sobě další a další fobie.

Souhlasím s Rendou :-)) to známe všichni. Ale - dobré jsou ty deprese.com -informační brožura o PP, najdeš tam od strany tuším 45 nebo 47, jakým způsobem tu hnusnou myšlenku zahnat. Kdyžtak zbytek nečti, je zbytečné se v tom patlat dokola. Já některé dny nejdu ani sem, když mi např. není dobře, sem můžu jen, když jsem v pohodě, pak to snáším úplně jinak.

Držím palce, určitě to všichni zvládneme

Myslím že nám všem na tomto diskusním foru pomáhají rady a zkušenosti druhých nejenom s léky, ale i s různými situacemi. Chtěl bych poděkovat za rady a postřehy paní Haně a také paní Daniele, které se velmi starostlivě starají o nás nováčky s PP. Rád bych vám pověděl dnes o mojí zkušenosti se Seropramem o kterém často píšete. Můj kamarád je majitelem lékárny a svému lékaři také naprosto důvěřuji. Seropram je antidepresivum třetí generace, nemá prakticky žádné vyhodnotiltelné vedlejší účinky. Jeho úkolem je pouze vyvolat vyšší hladinu serotoninu v mozku, který je odpovědný za dobrou a pozitivní náladu. Další jeho vlastností je že mírně tlumí vnímání bolesti, proto je také občas předepisován po pooperačních stavech aby pacient lépe snášel realitu například při trvalém poškození amputace apod. Problémem tohoto léku je poměrně dlouhá doba náběhu jeho účinku a tak jsem se já vlastně dostal na tohle forum kdy jsem hledal někoho kdo s tímto lékem má nějaké zkušenosti. Začíná působit tak nejdříve za tři týdny a nejlepších výsledků dosahuje po 3 měsících. Je nutné užívat tento lék minimálně 6 měsíců i když se stav výrazně zlepší. Protože příznaky PP mají tendenci se rády vracet a je to pak horší a někdy o dost. To je moje zkušenost. Myslím si že dalším problémem při předepisování tohoto léku je správně určit dávkování. Někteří píší, že užívají kapky a doplácejí doplatek. Já dostávám tabletky a neplatím vůbec nic. Nicméně čekal jsem na účinky déle než měsíc a to jsem dávky v poslední době zvyšoval. Dále mám pocit že akutnímu stavu PP tento lék nezabrání na to jsou potom třeba silnější další tlumící léky, já zobal Frontin, tedy zobu stále.Poslední věc co se tohoto léku týká a o které jsem už ale jednou psal a týká se pouze pánů je menší nebo větší problém při plnění manželských povinností, to je jeden z mála dokazatelných vedlejších příznaků. A faktem je že u nás pánů v těchto záležitostech bohužel psychika hraje dost velkou roli a tak lze poměrně těžko hodnotit jestli to způsobil právě Seropram. Já ten pocit tedy měl a mám.Přeji Vám všem na tomto foru pěkný večer a pokud možno i víkend. Marek

Super, Marku, díky za obšírný komentář. Mám "jen" kapky, na které jsem zatím nedoplácela, ale z 10-ti se pomalu hrabu na 20 denně. Nic dalšího. Je pravda, že zatím to akutnímu stavu nezabrání, to cítím, ale taky se učím trochu bojovat a celkově je mi líp. Takže to mrazení?? (řeknu si, že přejde). Doktor ale ví, že jsem přecitlivělá, když jsem se bavili o vedlejších účincích (dušnost, mrazení, horko, pocení se) a já si vybavila jedno jediné ráno, kdy jsem padla v koupelně na všechny 4 a nemohla popadnout dech - fakt to bylo jen jednou !!!!!!, tak jsem si řekla, že každý to prostě snášíme jinak. Moje kamarádka bere Deprex a tvrdí, že vedlejší účinky neměla nikdy.

A co se sexu týče--
Doufám, že se teď nebude nikdo červenat - já ne:

chuť na něj mám podstatně větší, než když jsem měla depresi jako takovou. To, že když už se dohrabu k vyvrcholení (ne vždy to jde), tak je to daleko intenzivnější než dřív (a vždycky to vyžaduje přímo nebeskou trpělivost od mého partnera i ode mně :-))), je asi další průvodní znak, ale o to je to hezčí. Nicméně vydržím vážně dost a i tak je to moc hezká záležitost, vezmu-li v potaz, že před antidepresivy jsem byla naprosto nepoužitelná v tomto směru. Prostě nulový zájem, ač mně můj muž přitahuje, miluju ho, pořád jsem měla v hlavě něco jiného.

Tak držím palce, ať se i tohle nějak srovná, mazlení je taky fajn !!!!

Možná že je to právě tím Seropramem, protože mě lékař tvrdil že právě Seropram pozdržuje vyvrcholení a že moje žena bude naopak spokojená. Spokojený potom nebyl nikdo, já nedosáhl vrcholu a posléze jsem se sexu začal vyhýbat protože jsem tušil že problém je někde ve mně. Teď když je lépe marně hledám tu chuť kterou jsem kdysi míval. Dával jsem vinnu trochu Seropramu ale těžko říci .Moje žena je naštěstí trpělivá (aspoň se tak tváří) tak doufám že se to časem také srovná. Každopádně díky za reakci a názor. Zdravím marek