Diskuse - nevíte co to může být????

Sunflower, moc děkuju za slůvka podpory,budu se s tím snažit něco udělat, v pátek přijede manžel domů ze cvičení tak si s ním zkusím promluvit tak, aby mě vyslechl, že je potřeba naši situaci řešit. mě by stačilo kdyby mě objal, přituli se a řekl mi, že bude líp, že mě má rád, ale toho se nedočkám, protože on city neprojevuje,nejspíš by mu to celé došlo až bych se zhroutila a skončila na psychiatrii na práškách.Každej člověk je různě psychicky odolnej, já si myslím že jsem silná dost, protože se držím už dva roky co to je u nás takhle, ale už mi tělo napovídá, že toho je moc a že to nezvládám,ráda bych zašla k psychologovi, abych si s ním popovídala a zjistila jestli opravdu není problém ve mě a pak bych chtěla rodinného psychologa nebo manželskou poradnu, ale manžel mě s tím poslal do háje, že on problém nemá, že ho mám já a ať si to vyřeším sama, takže jeho tam asi nedostanu,ale musím s tím něco udělat, manžel je v klídku ve svém světe pc a já se tu trápím se vším sama a to už dál nejde, jednou je otec a manžel a měl by se nám věnovat. Taky jsem přemýšlela nad tím, že na čas s malou odejdu, aby byl najednou doma sám, musel si vařit a prát a vůbec aby mu to došlo na kolik jsme pro něj důležité

Jane, kolik jsi vychoval dětí ? Je potřeba si jí nevšímat, počkat, až sezklidní, pak jí říct, že takhle se nikdo nechová /slovama který pochopí 3leté dítě/, za chvíli by zní byl tyran. Proto je potřeba, aby i Kačka byla v klidu, proto návštěva psychologa, případně dětského psychologa, AD . Nemáš třeba kamarádky, sestřenice, sousedky ? Ty jsi mladá, rozumná a citlivá ženská a tady každej bude radit něco jinýho.

Jane, já to takhle s malou dělám, ale žádný výprask nepomáhá, za chvilku je to to samé.Mám pocit jako by viděla jak jsem z toho hotová a děla to naschvál, s manželem se hádáme pořád, skoro den co den, to vždycky vyjedu já že už toho mám dost, že potřebuju pomoct doma občas a s malou a že se snažím vydělávat, ale že to zatím prostě nejde, že by měl uznat aspoň moji snahu, když mu pohrozím že odejdu tak mi řekne tak si klidně běž, bude mi tu líp, tak se na to vždycky vykašlu a vyspím se z toho rozčilení...nespíme spolu, maximálně jednou za měsíc, s těma všema starostma nemám na to vůbec chuť a ani pomyšlení, máme oddělené postele žijem spolu jen jak spolubydlící, občas prohodíme jen pár slov...vím, že by to asi bylo na rozvod, ale to bych psychicky už neunesla, jeho výčitky a nadávky a vydírání, které by určitě přišly, tak silná opravdu nejsem, navíc dělení majetku, hodil by na mě polovinu dluhů a já bych to neměla z čeho platit když nevydělávám a mám jen 3,800,- mateřskou, neměla bych ani kam jít, k našim by to nešlo, táta je po dvou infarktech a není na tom dobře se zádama a nechci jim přidělávat starosti s mým manželstvím a dítětem...no bludnej kruh a není cesty ven, dokud nezačnu vydělávat a nebudu vědět, že mám pravidelnej příjem, že bych utáhla platit podnájem a uživila mě a malou

Kamarádku mám jen jednu,opravdovou na kterou je spoleh, ostatní jsou ode mě daleko, na malou jsem to zkoušela po dobrém i po zlém a nevím už co dělat, nic nezabralo, radila mi i doktorka, že dát na zadek je někdy potřeba, zkusila jsem všechno, kdyby se tak chovala když je manžel doma a cítila by dusný vzduch mezi náma, ale dělá mi to když jsme sami doma, je se mnou pořád a na manžela spíš dá, stačí když jí okřikne a je klid, sice na chvíli ale je a já se můžu ukřičet, ignoruju jí odcházím do jiných místností a nic pořád to samé,budu muset najít dobrého psychologa, nevíte kolik tak stojí jeho návštěva a sezení? nemůžu si dovolit platit za to nejak moc peněz, už takhle nemáme skoro z čeho žít a peníze za doktora nechci ubírat, protože bych tím ochudila hlavně malou

To je dobře, že to neděláš tak jak Ti radí Jan. Problém nehledej jinde. Je v Tobě. Co Ti brání v tom být úspěšná. Co Ti brání v tom mít harmonický vztah v rodině, co umožňuje tyto rozklady. MOžná se Ti podaří to objevit, možná ne. Ale Ať to bude jakkoli, slib si už předem, že si odpustíš.

Jo, všímat, mluvit a povídat... Nás rodiče vychovali dobře, ale když pak kluk začne chdodit s holkou a ona se pak začne projevovat podobně, na převýchovu je už pozdě. Ségra není zlá, jen má hroznej zlozvyk. Jakmile dostane do ruky prachy, musí je utratit. Kupuje si za to hadry, přesto, že jich má dost, ale pořád nemá co na sebe. Když se jí to řekne, tak kouká, protože si uvědomí, že je to pravda, ale stejně příště jde a koupí další. Lituju chlapa, kterej si jí vezme, protože, jestli bude kasu držet ona, skončej na ulici. Diskutovat nemá cenu. Pak jsou klidně ty děti schpní říct 80-ti letýmu dědečkovi, že je to směšné, když se zlobí... Není to na zabití??? To mi jsme si nikdy nedovolili a bili nás kvůli menším prkotinám a to jsem to za ségru kolikrát dobrovolně radši schytal já, bránil jsem jí tím a to asi nebylo dobře. Jsem vysloveně proti zákazu pohlavkování dětí. Když něco provedu, musím za to přeci dostat nějaký trest, ne, nebo mám snad všechno dovolené??? Pak se divíte, že se děje, co se děje. Kluk zabije svou přítelkkyni u sebe doma, schová jí pod martačku a klidně na ní spí tři dnmy, než jí tam objeví jeho maminka, když klackovi jde v 19 uklidit pokoj??? Co je to za svět?

Kacko, nemas zac. To ja chapu, ze manzela nikam k psychologovi alespon zatim nedostanes, ale muzes tam jit zatim sama a rict narovinu, ze manzel odmita prijit. Nekteri psychologove jsou ochotni resit takove situace i jen s jednim z manzelu, alespon jako prvni pomoc. Urcite to zkus, klidne o tom zatim manzelovi ani nerikej, jestli nechces. Mozna, ze az mu to pak povis, tak mu aspon dojde, ze se neco deje. Ale nejdriv tam jdi, jinak si bude myslet, ze mu tim jen vyhrozujes. Myslim, ze ti to pomuze, kdyz nic jineho, tak uz to, ze si s tebou nekdo o tvych problemech bude trpelive povidat. Snaz se svou beznadej promenit v aktivitu, bude ti lip. Mozna, ze uz to mas nekde uvnitr sebe, tu predstavu, ze jen az by ses zhroutila, tak by vse manzelovi doslo, a tim mozna si vlastne ty fyzicke potize vyvolavas, podvedome, protoze veris, ze je to jedina cesta. To uz by fakt bylo lepsi na cas odjet k tem rodicum. musis hledat konstruktivni reseni, ne ta, ktera by te nicila. My zeny jsme proste citlivejsi a muzi nektere veci chapou jen tezko. Mimochodem, zkus si precist Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse, je to sice trochu takove americke, ale pomaha to pochopit, jak funguje druhe pohlavi. Ale to ti pomuze, pokud ti manzel trochu vyjde vstric, jinak ne. Predpoklad je byt oba ochotni na vecech pracovat. Krize mohou byt i dobrymi stavebnimi kameny, pokud je clovek spravne vyuzije. Urcite zkus vse manzelovi rict, i kdyz mas pocit, ze te neposloucha. Ale spis nez scenu bych radila relativni klid, ale dat najevo velkou rozhodnost. Ze si ses vedoma sve dustojnosti a svych prav a ze takhle uz zit nechces. Manzel ti nepohlida malou? Tak se proste o vikendu po obede seber, rekni, ze jdes ven a ze mu proste dceru nechavas. A jdi si nekam do parku cist knizku, at si odpocines. Co se tyka financi, tak se taky musite nejak dohodonut, nelze to brat tak, ze manzel vydelava a ty nic. Manzele se deli o chod domacnosti a maji k nemu oba prispivat, ale to nejde vzdy vycislit v penezich. Kdyz se staras o plno veci doma a o dcerku, tak je to hodne, i kdyz ti za to nikdo neplati. Mela bys mit nejakou castku s manzelem dohodnutou jen pro tebe, aby sis mohla koupit nejakou tu kosmetiku (nam zenam dela dobre i psychicky trochu si hyckat telo a delat se krasne), zajit si do cukrarny apod. Meli byste ti vyhradit nejakou castku, kterou by ti ale pak uz manzel nemohl vycitat. Takze, dodej si sebevedomi, to ted asi hlavne potrebujes. A nauc se obcas rikat ne jak dcerce, tak manzelovi. Jak se pise i ve zminene knizce, nekdy zeny davaji az prilis. A muzi to pak maji za automaticke. Ja nejsem nejaka velka feministka, ani te nenabadam k sobectvi, ale k vlastni sebeucte. Kdyz je zena prilis zavrena doma, tak nekdy riskuje, ze se ji hladina sebeucty snizi. Uvedom si ty sama, ze to, co delas, pro domacnost i pro dcerku, nelze povazovat za ciste automaticke. Uvedom si to nejprve ty sama a pak to vedomi prenes na manzela. Ne ve forme vycitek, ale jako pozadavek uznani toho, co v zivote delas. Zacni se mu ukazovat jako vyrovnana zena, ktera vi, co chce. Ktera ocenuje jeho praci, ale ocekava uznani i te svoji. A zkus fakt nekoho najit, kdo by ti byl nablizku, treba nejakou tu sousedku. Nebo se prihlas treba na aerobic, tim spojis plno veci: manzel ti bude muset pohlidat dcerku, ty se cvicenim odreagujes a najdes tam treba nejakou tu dobrou kamaradku. Chapu, ze pro vojaka z povolani jsou mozna city trochu tabu, ale preci jste se do sebe zamiovali, vybrali jste se navzajem, tak tam nekde neco je, jen se na to tvemu muzi asi usadil trochu prach. Rozhodne na tebe ale nesmi byt hruby, to nenech. To pak jednej jako s dcerou, kdyz se vzteka - prestan se s nim bavit. Ucta ke druhemu je jednim z piliru manzelstvi. Bez toho to nejde. Lidi muzou mit rozdilne nazory na nejake veci, ale vzdy to chce respekt. Tak se drz!

Máš pravdu, Kačko. Dělá ti to naschvál. Taky jsem to dělával. Pomohlo mi hodinu kelčet u topení, nesmět se otočit. Za tu hodinu to z dítěte vyprchá. Ani moc nebolí ty kolena, ale přemýšlení proč??? Jakmile trest prominul, šel jsem pryč, nadával jsem na rodiče a schovával tak tím vztek na sebe. S tím manželstvím je to problém. Určitě ti chybí i sex a toužíš po manželovi. Nedivil bych se, kdyby jemu to bylo jedno, vždyť je voják a ti s tím nemívají problémy- se známostma. Věděla jsi přece, koho si bereš. Když máš tu kamarádku, zkus jí poprosit, aby ti jeden den pohlídala malou a dojdi si do sexuologické poradny, řekni jim, jaký problém máš s manželem a s dcerou. Jsou to především psychologové, budou se ti snažit pomoct- poradit, co dělat. Jeho tam v životě nedostaneš, je příliš pyšný- chlap, voják. Ale takového ho chceš, ne?

Kacko, ty poradny by mely byt zdarma. Asi v kazdem vetsim meste. Nekde jsem o tom cetla, ale uz si nepamatuju detaily. Je to zajem statu, aby se takove veci resily. Kdyztak zavolej na linku bezpeci, urcite vedi, kde takovou psychologickou neplacenou poradnu najit.

Problém má ten kdo ho řeší. Zde jsi to Ty.

A neboj se, ze budes zatezovat rodice. Proste k nim kdyztak na par tydnu odjed, at manzel vidi, ze je opravdu problem. Takhle si mysli, ze jen tak plane vyhrozujes a to k nicemu neni. Odjed, tim on snad neco pochopi a ty si aspon muzes o vecech v klidu popremyslet, s nadhledem, ktery doma nemas. Jen s nadhledem muze clovek videt, ze zije v absurdni situaci. Ja bych se asi fakt pokusila nejak to s manzelstvim vyresit. Ale kdyby to opravdu neslo a manzel k tobe byl i nadale hruby (coz bude i koren toho, proc si pak i dcerka na tebe zkousi dovolovat), tak by asi bylo namiste uvazovat o rozvodu. Jenomze jestli se pripadne rozvest, to musis pochopit uvnitr, ne ze budes propocitavat vnejsi technickou situaci. Rodice ti kdyztak radi pomohou, myslim. Bylo by pro ne horsi se pak dozvedet, ze jsi zila v takove napjate situace. To i pro ne je mensi zatez mit te na cas u sebe a pomoci ti se o sebe postarat, ver mi. Pro rodice je vzdycky horsi, kdyz jejich deti nejsou v zivote stastne.

jasně, problém má ten kdo ho řeší, ale když tady ten problém je tak se řešit musí a vždycky bude jedna osoba které to začne vadit ten život takový jaký zrovna je a začne se v tom topit a snažit se ho řešit a pak z toho má problémy on protože se tím zabývá, nechci to nechat tak jak to je, dlouho jsem nad tím zavírala oči až to vyvrcholilo v ty moje stavy, proto jsem se rozhodla napsat sem a trochu to rozebrat, jestli ten problém si jen namlouvám nebo opravdu je

Jakákoliv návštěva v poradně (ať na sexuologii nebo na psychiatrii) by měla stát 30Kč- regulační poplatek, jde-li tedy o "státní" instituci a ne o soukromou.

Jak si tu s vámi píšu tak je mi o trochu líp, pokusím se domluvit s kamarádkou, jestli by mi nepohlídala jseden den malou,abych zašla za svojí doktorkou, aby vyloučila nějakou nemoc a pak jí poprosím jestli by mi doporučila nějakého psychologa v našem kraji, Bydlím kousek od Chrudimi, takže asi v Chrudimi, jen se bojím, že jsestli se nezmění moje manželství a dcerka tak mi ani AD nepomůžou, že v tom budu pořád

Možná by jsi si sama měla srovnat co je or tebe důležité, a co je na tom pro tebe důležité buď méně nebo více