Diskuse - Můj příběh

Moc děkuju všem, kteří mi sem napsali vzkazy
a taky slova povzbuzení, díky

Dnes jsem na tom tak, že se s dcerou vidíme pravidelně, ale jen o víkendech, stále žije s otcem. S dcerou se obě myslím upřímně snažíme o dobrý vztah, jsem už víc uvolněná a myslím, že se to daří.
Zobu antidepresiva a jezdím pravidelně na terapie, mám dobrého psychologa. Občas mám hodně zlé dny a jindy se cítím trochu líp. Pořád mám úzkosti a pořád ještě dost dobře nevím kdo jsem. Ale už aspoň vím, kým bych jednou chtěla být. Snažím se žít dál, chodit do práce. Pomáhá mi, že si píšu deník a taky jsem objevila dobrý relax - malování. Doma ráda a často poslouchám šansony při světle aromalampy. Jsem dost osamocená a lidí se ještě pořád bojím a proto je moc nevyhledávám, mám psych. náročnou práci a jsem teď samý problém, je toho dost. Přidali se finanční nesnáze apod. Pomalu cítím, že se na sebe i na lidi kolem začínám dívat jinýma očima a věci cítím jinak, ta terapie asi fakt funguje. Mám problém se vztekem a s neadekvátními reakcemi na stres a na konfliktní situace - to ještě pořád špatně zvládám, ale i tam už cítím menší zlepšení. chce to asi čas. Někdy si říkám, že bych si chtěla od sebe vzít dovolenou aspoň na týden, protože mám tendence k nutkavým a obtěžujícím myšlenkám, zkrátka často a intenzivně vydeptávám samu sebe do depresí. Můj velký sen je napsat knihu a namalovat do ní vlastní obrázky, osmělit se a publikovat. Možná - až pořeším tu svoji zamindrákovanost.
Při pohledu na velkou spoustu příspěvků tady na těchto stránkách právě v oblasti psych. poruch a těžkostí si snad už nemusím připadat "divně". Jsem to prostě já, je to můj život a moje problémy.
Ráda bych napsala něco oduševnělého na konec, ale napíšu jen: že věřím ve smysl všeho toho zlého, co mě potkalo a ráda bych si ponechala naději, že jednou přijdou dobré dny.

Jestli máte někdo podobný příběh, můžete ho sem písnout a podělit se o zkušenosti a rady?

Ahoj Kosatko, kdyby ses dnes znovu neozvala, tak
bych ani nevěděla, že existuješ. Už nevím, kdo z respondentů ti doporučil tu knihu od L. Hay - Miluj svůj život, ale je to jedna z nejlepších knih, jakož i jiné další od této autorky, protože ti dobře ukážou jednu věc. Ty nemáš ráda sama sebe, já bych řekla, že se přímo nenávidíš. Když člověk nemá rád sám sebe, nedokáže mít doopravdy rád ani jiné lidi. Třeba si teď řekneš, proč bych měla mít ráda sama sebe, když si sama sebe nevážím, když jsem kolem sebe napáchala takové věci, když jsem si takhle zkazila život a zkazila jsem ho i svému dítěti, když jsem úplně k ničemu a nikomu na mně nezáleží, nikdo mě nepotřebuje..., kdybych zítra umřela, tak je to každému jedno...
Udělala sis někdy seznam věcí, které se ti v životě povedly nebo ze kterých jsi měla radost? Asi ne, protože bys jinak viděla, že je docela dlouhý. Já nemyslím nějaké velké nebo převratné věci, mohou to být maličkosti, které tebe nebo jiného potěšily.
Ty si děláš seznam svých neúspěchů nebo věcí, které pokládáš za neúspěšné, hrozné a příšerné.
Takhle nikdy na sebe a na život nezačneš pohlížet pozitivně. Já jsem občas prožívala také taková období, ale jen krátká. Také jsem se hodnotila tak strašně negativně, ale bylo to zejména proto, že mne tak hodnotili jiní. Já jsem prostě přijala jeden čas 100% negativní hodnocení svého okolí mé osoby za pravdivé. Takže jsem se začala pomalu a jistě sunout tam kam ty. Jenže jednou jsem dostala na sebe pořádný vztek, že jsem takový odevzdaný konzument všeho, co na mne kdo hodí, z čeho mne obviní ...tím nechci říci, že nemám chyby nebo že jsem si také nějaké problémy nezavinila sama, to samozřejmě ano, ale to, co směřovalo proti mé osobě z okolí, bylo tak hnusné a gradované a hlavně z velké části nepravdivé a vykonstruované a hlavně permanentní nebo hodně časté a opakované...že jsem začala sama pro sebe a v sobě stavět doslova nedobytnou tvrz pomocí pozitivních myšlenek o sobě samé a o životě. Začala jsem každý den afirmací (utvrzením se , že tento den je krásný, že ho chci plně prožít, že mám kolem sebe i v sobě plno lásky a porozumění...a pod.). Mimochodem Louise Hay má také knihu takových afirmací - kniha se jmenuje "Přítomný okamžik ". Je to 365 afirmací na každý den v roce. Mně se líbí třeby tyhle :
Vidím svět očima lásky.
Přijímám každou součást své bytosti včetně těch, které se teprve učím mít ráda.
Minulost je pryč a nelze ji změnit. Současný okamžik je jediný, který mohu prožít.
No nechci tady opsat půlku knihy. Dále bych ti doporučila 3 CD, která se mi velmi líbí. Vydalo je před několika lety vydavatelství Supreme a jsou to vlastně první nahrávky tohoto malého vydavatelství.
Jmenují se : Cesta k sobě, Svatyně srdce, Sluneční anděl. Bez CD Sluneční anděl si nedokážu představit ani jediný týden. Poslouchám ji asi tak dvakrát do týdne. Když si ji koupíš a "prožiješ ji a procítíš ji " něco poznáš - vnitřní klid a mír a to je to, co nejvíce potřebuješ. Kdyby sis to CD koupila (dá se objednat i přes internet), tak napiš, že ho máš a jak se ti líbilo. Je lepší hodnotit tak až po pátém poslechnutí. S každým dalším poslechnutím to bude v tobě narůstat...nepíšu co, protože to poznáš sama. Já to CD poslouchám už asi 6 let. Mám ho od té doby, co poprvé vyšlo, a pořád toho ještě nemám dost....myslím toho něčeho zvláštního, co strašně moc potřebuješ.

diskuze může být napadena všem dobře známou blbkou... NA TY JEJÍ ÚCHYLNÉ BLBOSTI SE NEREAGUJE A PÍŠE SE DÁL, JAKO KDYBY TAM TY JEJÍ DEBILNÍ PŘIPOMÍNKKY KE KIK A DALŠÍM ÚČASTNÍKUM NEBYLY ! Kdyby zničila několik stran - hledá se další příspěvek kolečkem na myši.
Koordinátor postupu proti Markétě alias 50 dalších nicků.

KIK všechno zažila všude byla a všem poradí ..............je to podnikatelka která má ovšem přídavky na dítě , takže je zároven na minimu ........a ještě má vnoučata i vlastní malé děti..............blázen

Kosatko, klidně piš dál, jako kdyby tu ta osoba nepsala, ona napadá všechny moje diskuze. Jakmile se objeví někde moje zkratka, tak už je na té diskuzi a ničí ji.Ona se totiž nedovede vyrovnat s tím, že tady
s ní nikdo nekomunikuje a většině diskutujících (99%)
nesahá ani po kotníky.

chudák KIK stará opuštěná ženská , v reálu se nechytá, tak vyvádí tedy...........má všechny problémy které se tu řeší ........hihi...

Kosatko, ignoruj ty její d**ilnosti a piš klidně dál, ona jde po příspěvcích označených nickem KIK jak zběsilá
a už neví, co by...

KIK se bojí podepsat tak ted má nový způsob psaní .......píše vždycky pro někoho ....pro Jirku, pro Páju.........je to blázen který visí na diskuzích .......v reálu chuděra .....

Ahoj všichni,
mám neurozu a snažím se s ní něco dělat, chodím na terapie, ale připadám si hodně izolovaná, protože neznám vůbec nikoho kdo je na tom jako já. Ostatní jsou zkrátka jinde než já.
Tak by mě zajímalo, jak to máte vy ostatní s neurozou,máte nějaké pokroky v psychoterapii nebo jiné zkušenosti. Jak zvládáte vztahy v rodině a v práci, jak řešíte krize, co vám pomáhá, kdo vám naslouchá a rozumí. Co nebo kdo vás drží nad vodou když přijdou špatné chvíle. Taky jste kvůli neuroze ztratili své blízké? Je neuroza na celý život?

Kosatko, určitě nejsi sama, kdo je na tom jako ty. Mne uklidňuje třeba ta hudba a mluvené slovo a také malování mandal. Psala jsi, že maluješ. Zkusila jsi někdy ty mandaly ?
Když přijdou těžké chvíle, tak se snažím meditovat nebo něco dělat, co mne odvede od vnímání těžkosti těch chvil. To víš, mám ty těžké chvíle občas také. Skoro každý je občas má.
Krize neřeším,ale občas se modlím, abych už jednou měla alespoň jeden den úplně bez problémů. Já jsem si zažila několikrát žaludeční neurózu a když mi začne vibrovat žaludek, tak všeho nechám a hned se jdu odreagovat. Ta vibrace u žaludku je takový signál, že už toho mám dost nebo je toho na mne moc, že k té úplné krizi vlastně naštěstí nedojde. Mne drží nad vodou můj syn, tedy oba synové, snacha, matka- dcera teď moc ne, protože toho má sama dost, je hodně vytížená v práci a v podnikání. Splácí hypotéku, takže má dva příjmy, aby se jí to podařilo splatit.
Abych ti pravdu řekla, kdo mi naslouchá... někdy mám pocit, že jen pes mého syna..., ale ne, není tak strašné. Naštěstí je tu každou chvíli starší syn a snacha a ti mi dokážou naslouchat. S mojí maminkou je to už horší, ale ona je už dost stará a také chce mít svůj klid. Mám také několik opravdu dobrých kamarádek, se kterými se už léta scházím, takže si nasloucháme vzájemně. Rozhodně mi ale nenaslouchá můj partner, ani to po něm nepožaduji, dokonce mu ani spoustu věcí nesděluji. nemáme to mezi sebou moc zavedené, to už musí být, když na naslouchání dojde.
Já jsem opravdu jeden čas také měla kvůli svému ne zrovna dobrému psychickému stavu problémy s rodinnými vztahy, ale nebyla to asi přímo neuróza.
Byla jsem přepracovaná, nesoustředěná a pod., takže jsem občas ty své blízké dost komandovala, ale ne úmyslně, protože jsem nebyla ve své kůži a
dost to naše vztahy jeden čas ochladilo. Moc mne to mrzelo, ale vím z tohoto období, jak je člověk, který psychicky není ve své kůži nepříjemný svému okolí.
Ty nemáš žádné známé, kamarádky, rodiče nebo
prostě nekoho blízkého ? Na mne totiž tak ty tvoje příspěvky působily. Kdyžtak se zase ozvi AHOJ KIK

Jestli je neuróza na celý život, to ti asi nikdo úplně přesně neřekne, možná ani tvůj psychiatr nebo terapeut. Já to také nevím a nikdy jsem takhle o tom neuvažovala. Mně se ta žaludeční neuróza objevila poprvé před (teď jsem si hodně započítala) před 29 lety, tři roky jsem se z ní léčila - brala jsem Nacton a Meprobamat, pak jsem měla 17 let klid a před devíti lety se mi objevila znovu. Ale ne už taková jako předtím. Ale je to fakt speciální typ neurózy a taky je dost bolestivá. No pak se to zase uklidnilo, ani jsem to nějak neléčila a letos na jaře jsem už zase měla to příznačné chvění u žaludku. S neurózou běžnou zkušenost nemám.
Jen občas trochu panikařím, když nemohu něco stihnout v termínu, ale nějak úplně neurotické to není.

KIK ty máš fakt všechny nemoce .....utíkej na nadýmání něco napsat a taky na fisting..........hihi

Kosatko, klidně piš dál a napiš mi, jestli sis poslechla ty věcičky z youtube a jestli se ti to líbilo.

Ahoj Ireno, Kosatka bude určitě ráda, že jsi jí napsala.
Podle toho, co píšeš, máš fantastickou sestru, která ti moc pomohla a nasměrovala tě tam, kam jsi potřebovala. V Číně mají takové pěkné přísloví : Když daruješ hladovému rybu, kterou jsi ulovil ty, nasytíš ho na jeden den. Když ho naučíš ty ryby lovit, nasytíš ho na celý život. Já si myslím, že sestra tě jeden den nasytila - postavila tě na nohy a další dny tě naučila lovit ryby, takže ti pomohla na zbytek života. A cesta k Bohu je dobrá cesta, protože Bůh je láska. Já nejsem věřící jako ty, ale
víru a sílu má opravdu každý z nás v sobě, jenom někteří to nevědí a hledají všemožně jinde a zbytečně. I lásku má každý z nás v sobě, ale bojí se ji projevit. A strach je největším nepřítelem lásky.
S tím zrcadlem je to dobrý nápad. Já na to jdu spíš přes ty pozitivní afirmace.