Diskuse - Fobie z řízení auta

Určitě to jde. Ničeho se neboj. Já po letech začínala a bylo mi 44. Teď už dva roky jezdím a jsem v klidu. Chce to sebevědomí a důvěru v sebe samu.

ahoj prosím chtěla jsem se zeptat. Mám řidičák a nevím kde mám sehnat trojúhelník do auta pro začátečníky. Můžete mi poradit ? Díky

Ahojky!Tak jsem dneska absolvovala poslední kondiční jízdu a vysloveně jsem si řekla,že se chci učit parkovat.Tak jsem jezdila po městě a zkoušela různé způsoby parkování.Měla jsem z toho klasicky hrůzu,ale asi to taková věda není-když se to naučili i chlapi!Já jsem měla pocit,že to všechno musím dělat rychle-což samozřejmě vedlo k chybám.Teď mi instruktor pořád říká-klidně,klidně-točit hodně neznamená točit rychle.A mně to fakt pomohlo.Navíc mi vysvětlil,že při couvání musím sledovat sloupek uvnitř auta-mezi zadním sklem a oknem ve dveřích.Takže nakonec jsem to zvládla!Takže teď už se vrhnu do provozu sama,i kdyz strach teda mám!Tak mi držte palce.PS:Trojúhelník se dá sehnat v papírnictví,na benzínkách a prý i v TESCU-říkal to instruktor.

Ahoj všichni, chtěla bych se také připojit do diskuze, řidičák mám asi 17 let, začátky byly asi jako u všech dost krušné, ale pak jsem nastoupila do zaměstnání, kde jsem pracovala jako provozní jednoho penzionu, bylo potřeba vozit ložní prádlo, zásobovat sklad atd. a tak jsem dostala auto a řekli, musíš si to všechno objíždět sama, tak mi nic jiného nezbývala, po pár jízdách jsem si pomalu začala zvykat a byla jsem si jistější a pak nastal takový ten zlom, kdy se přestanete soustředit na řazení a pedály a začnete sledovat jen značky a semafory a od té doby jsem si začala věřit. Musím říct, že když se mi narodily děti, tak jsem to pak moc ocenila, protože jsem byla soběstačná, hodila je do auta a jela kamkoli a nemusela jsem sedět doma a čekat, až mě manžel někam odveze. Letos o velikonocích jsem měla bohužel negativní zkušenost, protože jsem měla bouračku, sice se mi naštěstí nic nestalo ani nikomu jinému, jela jsem po hlavní dvouproudové silnici v rychlém pruhu a vedle mě náklaďák, který odbočoval do vedlejší, a paní z vedlejší přes něj neviděla a plynule přejela oba pruhy té hlavní po které jsem jela, když jsem jí viděla tak jsem byla asi metr od ní, takže se nedalo vůbec nic dělat, v plné rychlosti jsem to do ní napálila. Zažít bych to už nechtěla, byla to hrozná rána, aerback a pásy mě asi uchránily před zraněním, ale od té doby se bojím, sice musím řídit, protože vozím děti po městě na kroužky a jinak to nejde, ale bojím se projet i křižovatku, přestože mám zelenou a vím, že mám přednost. Člověk si myslí, že se mu to nikdy nestne, když jezdí opatrně a podle předpisů, ale jsou to hold ty nešťastné náhody. Máte někdo takovou zkušenost a překonali jste to?
Držím všem řidičům palce, ať vždy dojedou v pořádku do cíle. Marky.

Ahoj všichni, chtěla bych se také připojit do diskuze, řidičák mám asi 17 let, začátky byly asi jako u všech dost krušné, ale pak jsem nastoupila do zaměstnání, kde jsem pracovala jako provozní jednoho penzionu, bylo potřeba vozit ložní prádlo, zásobovat sklad atd. a tak jsem dostala auto a řekli, musíš si to všechno objíždět sama, tak mi nic jiného nezbývala, po pár jízdách jsem si pomalu začala zvykat a byla jsem si jistější a pak nastal takový ten zlom, kdy se přestanete soustředit na řazení a pedály a začnete sledovat jen značky a semafory a od té doby jsem si začala věřit. Musím říct, že když se mi narodily děti, tak jsem to pak moc ocenila, protože jsem byla soběstačná, hodila je do auta a jela kamkoli a nemusela jsem sedět doma a čekat, až mě manžel někam odveze. Letos o velikonocích jsem měla bohužel negativní zkušenost, protože jsem měla bouračku, sice se mi naštěstí nic nestalo ani nikomu jinému, jela jsem po hlavní dvouproudové silnici v rychlém pruhu a vedle mě náklaďák, který odbočoval do vedlejší, a paní z vedlejší přes něj neviděla a plynule přejela oba pruhy té hlavní po které jsem jela, když jsem jí viděla tak jsem byla asi metr od ní, takže se nedalo vůbec nic dělat, v plné rychlosti jsem to do ní napálila. Zažít bych to už nechtěla, byla to hrozná rána, aerback a pásy mě asi uchránily před zraněním, ale od té doby se bojím, sice musím řídit, protože vozím děti po městě na kroužky a jinak to nejde, ale bojím se projet i křižovatku, přestože mám zelenou a vím, že mám přednost. Člověk si myslí, že se mu to nikdy nestne, když jezdí opatrně a podle předpisů, ale jsou to hold ty nešťastné náhody. Máte někdo takovou zkušenost a překonali jste to?
Držím všem řidičům palce, ať vždy dojedou v pořádku do cíle. Marky.

Ahoj všichni, chtěla bych se také připojit do diskuze, řidičák mám asi 17 let, začátky byly asi jako u všech dost krušné, ale pak jsem nastoupila do zaměstnání, kde jsem pracovala jako provozní jednoho penzionu, bylo potřeba vozit ložní prádlo, zásobovat sklad atd. a tak jsem dostala auto a řekli, musíš si to všechno objíždět sama, tak mi nic jiného nezbývala, po pár jízdách jsem si pomalu začala zvykat a byla jsem si jistější a pak nastal takový ten zlom, kdy se přestanete soustředit na řazení a pedály a začnete sledovat jen značky a semafory a od té doby jsem si začala věřit. Musím říct, že když se mi narodily děti, tak jsem to pak moc ocenila, protože jsem byla soběstačná, hodila je do auta a jela kamkoli a nemusela jsem sedět doma a čekat, až mě manžel někam odveze. Letos o velikonocích jsem měla bohužel negativní zkušenost, protože jsem měla bouračku, sice se mi naštěstí nic nestalo ani nikomu jinému, jela jsem po hlavní dvouproudové silnici v rychlém pruhu a vedle mě náklaďák, který odbočoval do vedlejší, a paní z vedlejší přes něj neviděla a plynule přejela oba pruhy té hlavní po které jsem jela, když jsem jí viděla tak jsem byla asi metr od ní, takže se nedalo vůbec nic dělat, v plné rychlosti jsem to do ní napálila. Zažít bych to už nechtěla, byla to hrozná rána, aerback a pásy mě asi uchránily před zraněním, ale od té doby se bojím, sice musím řídit, protože vozím děti po městě na kroužky a jinak to nejde, ale bojím se projet i křižovatku, přestože mám zelenou a vím, že mám přednost. Člověk si myslí, že se mu to nikdy nestne, když jezdí opatrně a podle předpisů, ale jsou to hold ty nešťastné náhody. Máte někdo takovou zkušenost a překonali jste to?
Držím všem řidičům palce, ať vždy dojedou v pořádku do cíle. Marky.

Ahojky,tak jem dneska poprvé jela bez instruktora,jen s manželem.Jezdila jsem jen po městě-okresním-ale pro začátek to stačí a ani nebyly žádné kolize.Jezdili jsme sice brzy ráno v neděli,takže skoro žádná auta,ale i tak jsem na sebe pyšná.Asi to půjde!Takže se držte taky!

Je mi 49. Řidičák jsem si dělala v 28. Pak jsem jezdila krátce starou škodovkou. Pak jsme měli novější dvě auta. Ty mně ale manžel nerad půjčoval. Dnes jsem rozvedená a koupila jsem si v září 08 auto. Jezdím často, ráda, moc mně to baví a jde mi to líp než za mlada. Hlavně nemám vedle sebe, nebo někde v podvědomí muže, který mi nevěřil a spíše mně ponižoval.

Tak z toho mám taky strach. Zatím takovou zkušenost nemám a nechci si ani připustit, že jednou se to stane. Skoro každý řidič má nějakou nepříjemnou zkušenost.
Nevím, kdy se vám to stalo, ale možná po nějaké době ježdění bez nehody, se vám jistota zase vrátí. Asi to chce čas. Zdravím.

Ahojda všechny řidičky i řidičky budoucí,
stále se mi strach nepodařilo překonat, neřídila jsem už přes půl roku........Asi je to způsobeno stresem z manži-nerváka.......a taky naším veeeelikým autem.....Ach jo!!!Takže jsem zase tam, kde jsem byla, čekám, až mě manžel někam doveze, atd.Moc mě to štve, ale prostě si nevěřím a bojím se vyjet........Jak jste na tom Vy???Všem držím palečky a obdivuju je........hezký den :-)

Ahoj Jančo,jsem na tom taky tak.Začala jsem po 10 letech znovu,jezdila asi čtvrt roku.Ne město,jen na okraj.Pak mě ten strach zas chytnul a už nejezdim rok a půl.Nevim kde se to bere,štve mě to,že jsem toho zas nechala.Přitom mě to bavilo a moc bych jezdit chtěla.Taky mě manžel všude vozí,připadám si jak tele¨,neschopný.

já si taky připadám jak to TELE, přitom občas koukám jaký indiviua říděj a říkám si, že bych to měla zvládnout taky, ale zatím se mi nedaří to překonat. Přitom mě to taky bavilo!!! Nevím, čím to je...........ACH JO :-( Odkud jste???Já od Hradce Králové...z Týniště nad Orlicí

Já z Plzně.A taky se divim,když vidim, kdo za volantem sedí.A ještě telefonují nebo píšou SMS.Jednou jsem takhle viděla ženskou a byla za volantem sotva vidět,jak byla malinká.Mě pořád připadalo,ža pořádně nevidim,kde to auto mám,kort,když jsem se s někým míjela.Jen abych se vešla...

jojo je to tak, mít auto dlouhý jako my, to je fakt děs, taky nemám odhad.......Chci s tím něco udělat, ale stále se jen vymlouvám proč se mi nechce, tak nevím kdy se to poddá.........dobrou chuť k obědu.......

My máme octávku a i to se mi zdá velký.Díky za přání,taky přeji dobrou chuť a hodně odvahy,ať se podaří zbavit se toho protivnýho strachu.