Diskuse - Fobie z řízení auta

tak já udělala řidičák,pak nejezdila,protože jsem byla hodně mladá a auto bylo rodičů,kteří mě kritizovali. a vlastně jsem ani řídit nepotřebovala. Pak jsem se s manželem,který neměl řidičák,trochu do toho dala,ale vždy jen s ním v autě,nikdy žádné delší trasy a spíš jsem ho hned donutila,aby si řidičák udělal,pak už jsem do toho zase dlouho nesedla,pak jsme měli havárku,to jsem ještě dostala fobii i jako spolujezdec. no a nakonec po dlouhé době jsem byla nucená auto řídit,sama,ani jsem nevěděla,jak jsem ho nastartovala a dojela. nakonec pokaždě se strachem jsem to musela tu a tam zkusit a dopadlo to tak,že jsem si koupila svoje auto,vyjma zimy začla napřed menší trasy,až se to zlepšilo a bez kondičních jízd jsem to zvládla sama. Dnes již neovládá auto mě,ale naopak já auto. a bojím se už jen zimy,kdy to klouže-v tom jsem zatím nejela.Takže nad kondičkama jsem sice uvažovala,ale nakonec je nepotřebovala....

Veroniko, mně stačilo 5 kondičních jízd. Po autoškole jsem jezdila asi 2 roky, potom 12 let ne. Ty kondiční jízdy mi moc pomohly. Jezdím od podzimu, ale ne každý den, tak 1-2krát týdně, přes zimu jsem měla i měsíc pauzu.

Evíku ahoj, tak už jsem v klidku, dnes jsem zvládla i tu techniku, sám se divil,že já taká užvaněná ženská a musím to dělat zbytečně na podruhé! D nes jsem si losla spojku a pojistky. Tak vzhůru na cesty.... za chvíli! Já jsem si taky udělala radost a zaplatila jsem si dovču ale jen do Chorvatska, já jsem totiž bez práce a z té sociálky co dostávam mi to dál nevyjde! tak hodně štěstíčka u zkoušek, a dovolenou na Malorce si pořádně užij! A jakou že to školu děláš, copak z tebe jednou bude? Člověk nikdy neví co se jednou bude hodit :)) tak papa, zdraví Ostrava

Ahoj, jsem moc ráda, že jsem našla tyhle stránky. Chodím do autoškoly už jen kvůli tomu, abych mohla podruhé na zkoušku. prvně jsem udělala testy i ůdržbu a u jízdy mi bylo řečeno, že jsem jela krásně, ale že si to zopakuju kkvůl parkování.Chodím do autoškoly už se skřípěním zubů, protože mám blbého instruktora. Když něco učí, tk mi neřekne kdy a proč to mám dělat a když se na něco zeptám, tak mi řekne, že neví a že já jsem řidička. když něco udělám špatně, tak mě akorát seřve a já pak mm strašný nervy z každé jízdy. Ted se bojím, že to podruhé neudělám, protože sotva vidím toho mého instruktora, tak nervy začnou pracovat a řestanu si ůplně věřit a jen si říkám, at už je ta jízda za mnou. připadám si hrozně neschpná, že nejsem schopná ani udělat řidičák. Mějte se a přeji hodně ujetých kilometrů. Gábina.

to Danča: Ahoj Dani, no vidíš, tak velká gratulace k úspěšnému zakončení a teď šup vyřídit papíry. Já furt koukám na internet na stavy žádostí, ale zatím ten můj řidičák ještě vyřízený není. Jinak ležím v učení, od pondělka jsem nevytáhla paty z baráku. Studuju VŠ - ekonomiku a management - bakalářský program. Za 14 dnů mě to čeká, tak se snažím něco našrotit. Je toho moc. Doufám, že to klapne a dovolenou si užiju jak se má. Tak se měj zatím kráááásně a zdraví tě Brno :)
to Gábina: Ahoj Gábino, jak je špatnej instruktor, tak se to dělá hnedka hůř. Není možnost ho nějak vyměnit nebo tam je jen on? Ze začátku jsem se taky moc necítíla, byl to takovej děda. Ale pak jsem zkusila být takticky vtipná, hodit nějakou hlášku a ty ledy se prolomily a nakonec jsem si ho nemohla vynachválit. Jenže ty už jsi na konci a chybí ti jen ta zkoušková jízda. Budu ti moc držet pěsti, aby ti to dobře dopadlo. Kdypak tu zkoušku děláš?

Ahojj Eviku. Zkoušku mám příští ůterý 9.6. od půl osmé.Jen mám pocit, že si asi někdo na instruktora stěžoval a nebo, že dostal vyndáno od někoh z nadřízenýc, protože minulou jízdu byl miý a vysvětloval a přád mi říkal, že at jsem v klidu a že se jenom trénuje. Byla jsem z něj ůplně v šoku, nepoznávala jsem ho. Ted v pátek mám poslední jízdu před zkouškou a uvidíme co bude v úterý a co bude potom dál. Mějte se tu fajn. Gábina.

Ahoj Gábi, 9.6. na tebe budu moc myslet i když sama budu hodně v háji. Ten den mám totiž státnice!! Ráda slyším, že instruktor najednou obrátil. Ano, je možné, že si na něj někdo stěžoval a on začal "sekat latinu" a nebo je jen extrémně náladovej. Každopádně ti přeji, aby ti to dobře dopadlo a ty mohla sednout za volant. Mě už vyřídili řidičák, tak si pro něj v týdnu pojedu. Tak hodně zdaru a dej vědět jak jsi dopadla :))) Pááá Evik

Ahoj Evi tak řidičák mám v kapse.

No parááááda...moooc ti gratuluju :)) šikula

Také t moc gratuluji. Mě ta hrůza čeká příští týden a už ted když na to pomyslím, tak znervozním. Myslím hrůzou tu zkoušku. Mějte se hezky a ještě jednou gratulka. Gábina.

Ahoj Danko, už je to přes dva měsíce, co jsi sem psala, ale snad sem ještě koukneš.....Mám ten samý problém, Tvůj článek mě hodně podpořil v tom, že nejsem sama v takovém problému, jako je řízení auta.Vůbec mě překvapilo, když pročítám tyto články, kolik nás na tom je podobně.Já mám řidičák rok, ale už od listopadu jsem vůbec neřídila.Přesně jak říkáš Ty, manžel nervák, nutil mě jet do zatáčky ve městě na 3 a já to pak nestíhala ubrzdit.....apod.Sám řídí 15 let, tak to se to pak radí. Občas na mě i zařval, já se ještě víc rozklepala a už jsem ani nevěděla co dělám. Navíc se mi podařilo u plusu odřít pánovi auto, víc to odnesl náš blatník(máme velký auto a neměla jsem odhad.........) a od tý doby jsem za to nesedla.V autoškole to bylo dobrý, teda nervy jsem měla pokaždý strašný, průjem a klepavku a tak, ale pak to ujetím pár km ze mě spadlo.Měli jsme tam citroen c3, ten mi vyhovoval maximálně.Ale s tím naším obrem-ford mondeo combi......Teď jsem na tom tak, že mám v sobě vypěstovaný BLOK a nesednu za to a nesednu. Nevím jak to překonat.Asi bych potřebovala něj. starší auto, které by bylo moje, jenže na něj bohužel nemám peníze a s manž. vedle sebe se mi do toho už vůbec nechce........No hrůza!!!!!!!!Stejně jako Ty obdivuju všechny kteří to zvládli...........Byla bych šťastná jak blecha.Dokonce se mi o tom i zdá......a paradox je, že mě to i bavilo.Napiš jak se to u Tebe vyvíjí, taky se ozvu.Držím palce, hezký den papa Janča

Ahoj Danko, už je to přes dva měsíce, co jsi sem psala, ale snad sem ještě koukneš.....Mám ten samý problém, Tvůj článek mě hodně podpořil v tom, že nejsem sama v takovém problému, jako je řízení auta.Vůbec mě překvapilo, když pročítám tyto články, kolik nás na tom je podobně.Já mám řidičák rok, ale už od listopadu jsem vůbec neřídila.Přesně jak říkáš Ty, manžel nervák, nutil mě jet do zatáčky ve městě na 3 a já to pak nestíhala ubrzdit.....apod.Sám řídí 15 let, tak to se to pak radí. Občas na mě i zařval, já se ještě víc rozklepala a už jsem ani nevěděla co dělám. Navíc se mi podařilo u plusu odřít pánovi auto, víc to odnesl náš blatník(máme velký auto a neměla jsem odhad.........) a od tý doby jsem za to nesedla.V autoškole to bylo dobrý, teda nervy jsem měla pokaždý strašný, průjem a klepavku a tak, ale pak to ujetím pár km ze mě spadlo.Měli jsme tam citroen c3, ten mi vyhovoval maximálně.Ale s tím naším obrem-ford mondeo combi......Teď jsem na tom tak, že mám v sobě vypěstovaný BLOK a nesednu za to a nesednu. Nevím jak to překonat.Asi bych potřebovala něj. starší auto, které by bylo moje, jenže na něj bohužel nemám peníze a s manž. vedle sebe se mi do toho už vůbec nechce........No hrůza!!!!!!!!Stejně jako Ty obdivuju všechny kteří to zvládli...........Byla bych šťastná jak blecha.Dokonce se mi o tom i zdá......a paradox je, že mě to i bavilo.Napiš jak se to u Tebe vyvíjí, taky se ozvu.Držím palce, hezký den papa Janča

Ahoj všichni, nebo spíš všechny!!!!!!!!!!Jsem na tom podobně jako některé z Vás a těším se na den, kdy překonám strach a sednu zase za volant, protože pak se už chystám, že tam odtud jen tak nevylezu.Jen nevím, kdy to bude.........Stále se hrozně bojím.Ale abych začla od začátku...Řidičák jsem si dělala loni, ve svých necelých 32 letech.......Už kvůli tomu, že jsem ho udělala(ikdyž na po třetí-kvůli parkování)- jsem na sebe byla pyšná.....Jenže pak jsem jezdila jen s manželem a ten je nervák.......Teda tvrdí, že na mě řvát nebude, ale jen zvýší hlas, tak já jsem víc nervózní, mluví mi do toho, jako že tam mám na tu zatáčku ve městě nechat 3 a tak a já mám pak problémy tu zatáčku vybrat a tak.Jednou jsem dokonce z auta vystoupila, to mě už tak vynervoval, že to dál nešlo.....No, co Vám mám povídat, byl z toho málem rozvod-teď trochu přeháním, ale dlouho jsem spolu na toto téma nemohli mluvit.)Navíc máme velikýho kombika, další problém.....Asi třikrát jsem jela sama, dok.jsem vezla i dcerku....Klepala jsem se, ale zvládla jsem to až na potřetí bum, na parkovišti jsem pánovi odřela blatník, víc to teda odnesl ten náš:-( a od tý doby jsem za to nesedla......Vůbec se divím, že jsem přežila tu cestu domů a manželovi výtky.......Byl to děs.........Teď jsme byli po dlouhé zimě jednou na cvičáku, ale domů jsem se jen bála.Mám úplný blok, sednu za to a pak hned uteču, nemluvím o třesevce a průjmu a pod.Podotýkám, že máme jen jedno auto a na starší vlastní nemám peníze, což je škoda.Úplně sním o tom, že kdybych mohla zajet někam sama, nebo na nákupy a pod. tak by to bylo super.Ale prostě to nemůžu překonat.Všem držím palce, obdivuju je, že to zvládli nebo zvládnou.......to jen já nevím jak na to......Uvítám jakoukoli radu.........Díky a ještě jednou díky.J.

Jančo, nevzdávejte to, já dělala řidičák také loni, jen s tím rozdílem že mi bylo o 22 let více. Manžel nechtěl nikdy řídit, tak to napadlo mě. Jezdím stále jen po městě, dál se sama zatím neodvažuji. Už jen to, že si dojedu na nákupy a zařídit co je třeba je pro mne výhra, protože menší obchody jsou ve městě zrušené a velké obchody jsou na okraji města.Dnes jsem jela pro manžela po noční směně a jel za mnou nějaký "trouba", líbilo se mu stále troubit klaksonem, když jsem brzdila v zatáčce, to je jediné co mě trochu rozhodí, protože začnu hned přemýšlet, co špatného jsem provedla.Jezdím po městě 50km a to dnes už skoro každý chlap nedodržuje.Jinak mám ještě jednu nevýhodu, protože jsme všude jezdili vlakem a busem, tak je pro mě každá silnice neznámá.V autoškole jsem chytla ještě o něco staršího instruktora než jsem sama a ten si myslel, že už umíme řídit všichni včetně těch mladých.Moc toho nevysvětlil, stále říkal
teď doprava, doleva, přibrzdit a parkovat s ním jsme se vůbec neučili.Testy jsem ale udělala za 50 i techniku dobrou, jízdy kvůli řazení až napodruhé.Chlapi to řízení také vidí jinak, ženský jsou po technické stránce asi na tom hůře.Jinak jsem měla na autě Z a za 3 měsíce jsem ho sundala, protože to fungovalo jen na troubení za mnou.Jinak se se mnou nikdo nebojí jezdit.Kolem auta si musím vše obstarávat sama, manžel mi do toho nemluví,auto nikdy nechtěl a já ho tedy vozím a dělám taxikáře . Tak hlavu vzhůru, sedněte do auta je Vaše, jako manžela a frčte !!!!!

Taky jsem náhodou narazila na tuto diskuzi a jsem z ní nadšená!Řidičák mám 24 let a hned po autoškole jsem nejezdila vůbec-nebylo mi totiž ještě ani 18-musela jsem asi 3měsíce počkat.Pak jsem jezdila minimálně s tátou,ale pochopila jsem,že u toho neskutečně trpí,tak jsem toho nechala.Další pokus nastal asi za 10let-asi3 jízdy po městě
-hrůza.Takže opět pauza! A teď v mých 42letech jsem se rozhodla jít do toho znova.Manžel se se mnou bojí,takže mi doporučil kondiční jízdy.Měla jsem i z nich hrůzu,že mi řeknou,že se mám na to vykašlat.Ale šla jsem tam,mám za sebou už 3jízdy a není to tak hrozné.Akorát mám problém s manželem,který má úplně jiný styl jízdy,než mě učí v autoškole-hodně vyhazuje rychlost,brzdí motorem,nadává když stojím na spojce.Asi s ním vůbec nebudu moct jezdit a budu se do toho muset vrhnout sama a spoléhat sama na sebe.No uvidíme! Takže doufám,že to jde začít i ve 42letech.