Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Karen,já si taky myslím že se mi vždycky zhorší stav samotou,manžel pracovně odjel do zítřka tak to taky špatně psychicky snáším a úzkost se zvyšuje.Snažím se celej den nějak zabavit ale pořád na to myslím a je to na prd,nedokážu být v klidu a štve mě to.Co dělat aby byl člověk klidější a v pohodě...

Ja se na mimnko taky moc tesim, ale bojim se ted vseho pi tech stavech. Jdu do neceteho novyho zmena.A bojim se, ze to kvuli nervum nezvladnu. Chci byt v klidu,ale prijde to samo.na terapii jsem zacla chodit,ale ona rikala, ze me nechce rozrusovat,ze se jde do neprijemnych stavu,takze s tim zacnem po porodu. Tak nevim jestli bych nemela navysit

Hezký den kočky mamky těhulky, tak jsem v tom taky s vámi i když jsem si myslela, že už nikdy nebudu. Vedle v pokojíčku mi už spinká dva a půl letá slečna a v pupíku a snad v pořádku druhé mimi. Před prvním těhu jsem vysadila AD, otěhotněla a celé těhotenství v pohodě. Pak přišel dlouhý a ne moc příjemný porod a do dvou dnů kolaps. Ihned jsem musela zastavit laktaci na doporučení lékařky a začala brát léky zase léky. Škrabala jsem se z toho docela dlouho, ale povedlo se a až do nedávna to bylo vše OK. Plánovali jsme druhé a až se zadaří, tak jsem měla vysadit. Vysadila jsem AD ze dne na den a ne ani do týdne hrůza děs. čtu si tu vaše příspěvky a moc na vás myslím, abychom to vše zvládly. Nevím jen jak se rozhodnout s dalším postupem....v pátek jedu k paní doktorce, je docela prýma a věřím ji. Akorát přístup gynekologů a porodníků tady u nás je dost podivný, už v porodnici mi to moc neusnadnili a do dneška si myslím, že kdyby přistupovali profesionálněji a někdo se mnou alespoň promluvil a rozebal situaci, nebylo by to bývalo vše tak vypjaté. No jo co naděláme. Já jak jsem v porodnici řekla, že jsem brala AD tak už si mě hnad zaškatulkovali a pomalu mě s malou nechtěli ani nechat a jak jsem pak nemohla kojit, koukaly na mě skrze prsty i sestry a já si pak připadala jako největší odpadlík, který nemůže svémi miminku dát to co by potřebovalo. Takže kéž by ve všech porodnicích byl takový personám, který by byl opravdu odborný jak si říkají a ne jen pro ty maminky co mají vše v pořádku...porozeno nejlépe za 3 hodiny jako po másle a pak kojení a šup domu To tedy nebyl vůbec náš případ. Jediné co mi z toho zbylo je slušné trauma a strach z toho jak to bude na podruhé. Také nevím jak to tedy udělat s AD když se mi teď tak přihoršilo, jestli znovu nasadit a nevysazovat za žádnou cenu, nebo to zkusit vydržet a nasadit před porodem a jak pak s kojením. Snad to vše nejak rozhodnu dobře. Kdyby tak existoval nějaký univerzální postup že. Budu ráda když sem napíšete své zkušenosti hlavně s gynekology a pak z porodnice. Tady mi přejde že jsem snad byla první u koho se s tím setkaly.

Ahojky čtenářko,taky ti přeju dobrý den.Četla jsem teď tvůj přízpěvek a akorád v něm nechápu proč si AD vysadila ze dne na den,ty se přece musí vysazovat postupně a pomalounku,je mi divné že ti to takhle doktorka poradila ale držím ti pěsti ať se z toho dostaneš.Já začla brát AD ted o vánocích jsem na začátku 7.mesíce a taky jsem z toho byla zdrblá že musím mimčo cpát chemií ale je důležitý abych byla já v pohodě,musím prostě fungovat i když je to těžký.Můj gynekolog mi řekl že s tím problém nemá že ted už je stejně všechno vyvinuté a i s kojením mi říkal že aspon nebude mimčo řvát a bude spát,koukala jsem jak to bral v pohodě a ještě takhle vtipně.

Irčo ono asi působí na každého něco jiného,záleží taky na tom,v jakém stavu člověk je.Mě kdysi ten citalon zabral,proto jsme ho nasadili znovu tak doufám že zabere tak jako dřív.Ale člověk se nesmí spoléhat jen na léky a musí se taky snažit sám,tak mi to bylo řečeno od terapeutky.Léky jsou jen taková betrlička,která vám pomůže se odlepit ode dna ale pak se člověk musí z toho postupně dostávat sám.

No ja primo zkusenost nemam nikdy se mi to nestalo,ale vim, ze se to muze stat ze zkusenosti kamaradky. Akorat Ted mam pocit, ze to nezabira tak jak ma a nebo beru malou davku. A nebo ty hormony a ta samota. Uz me to stve

Pro všechny a tak trochu pro sarku, já jsem těhotná úplně čerstvě a zítra jdu teprve na první prohlídku. Asi jsem to napsala docela zmateně, ale ono se to pak z člověka valí a valí a myšlenky se přeskakují. Mimi jsme plánovali a zadařilo se celkem brzo, byla jsem šťastná jako blecha a těšila se že bude mít mamlá sourozence. Volala jsem lékařce jak s léky i když jsem už dopředu věděla že doporučovala vysadit na první tři měsíce. Řekla že mám přestat brát hned ze dne na den a asi to taky brala podle toho, že jsem to tak měla i minule nevím. Prostě řekla na první trimestr prostě vysadit a hotovo a pak se uvidí.No a za pár dnů se mi začalo dělat zle úzko a taky přišly nevolnosti a průjem bolest hlavy a příšerná únava do toho je malá nemocná a jsme od Nového roku zalezlý doma. Já mám teď taky příšernou rýmu a sotva lezu. Najednou už se mi to jako dobrej nápad nezdá, že jsme naplánovali druhé a při tom mě mrzelo když manžel zprvu moc pro zatím nebyl. Mám z toho docela strach jak to vše v tomhle stavu zvládnu, když teď kloudně ani neuvařím. Já mám většinou takové ty stavy že se na mě valí domácí povinnosti a čím je člověk na tom hůř tak tím je to intenzivnější....tedy ty povinnosti nakonec na sebe valím sama. Mám naštěstí v manželovi oporu a kamarádku, které se můžu se vším svěřit. Ale ty pocity ty is člověk musí stejnak prožít sám. Jsem zvědavá co bude zítra říkat gynekoložka, jdu k někomu jinému než při prvním těhotenství, snad bude otevřená a bude se s ní dát mluvit, také bych si řála být mile překvapená. Mě totiž přijde, že jsem jediná na světě co má tenhle problém i když vidím, že ne ale v mém okolí jsou jaksi všichni v pohodě.

Ahoj čtenářko,já to měla tak nějak podobně jako ty.Já už mám 2 skoro dospělé syny a ted máme tříměsíčního chlapečka.AD beru už cca10 let,když jsem otěhotněla,postupně jsem vysadila a myslela si,že to bez léků zvládnu.Celkem to šlo ,ale asi tak v 6 měsíci se mi to vrátilo s polnou parádou,musela jsem začít brát AD znova.Dali mi Zoloft a dokonce Oxazepam,než zaberou Ad.Než to zabralo trvalo skoro až do porodu,ale ted je to ok,hlavně vydrž,bude dobře:-)

ahoj holky děkuji za vaše zkušenosti, tak já jsem ještě ke všemu epileptik, tudíž jsem byla na rivotilu a paroxetinu, když jsem zjistila že jsem těhotná bylo to asi v 10 týdnu, holky jak já se bála že je vše špatně, právě proto že beru tyhle léky,moje neuroložka řekla vysadit také ze dne na den ale to bohužel nejde,ano rivotril jsem zvládla vysadit ale AD ne toho jsem se až moc bála, beru 1 tabletu večer před spaním a jasně že jsou výkyvy ale jak říká moje neruoložka nejdůležitější je když je matka ok , tak moc jsem se bála a to jsem tehdy ještě byla na rivotrilu a psala jsem na porodnici.cz ptala jsem se pana doktora Kouckého a ten mi řekl že léky jsou bezpečné, u nás pan primář to taky vzal, ale moje gynekoložka dělá jako že tyto léky neberu, tak nevím....a ještě dotaz to když nebudu chtít kojit to k tomu musím mít nějaký formulář?? Já zatím nevím jestli kojit s Ad nebo nekojit....holky jak vy??

Tak to jsi dobrá, Rivotril je návykový, ne a když s tím sekneš ze dne na den tak to vyklepeš, nemám pravdu?? A jak teda s tou epilepsií, když jsi těhu, co na to bereš? No, já jsem na tom spíš hůř, asi na mne ty tabletky nezabírají vůbec, zdá se mi. Jsem na tom asi tak, jako kdybych je nebrala. Tj. stejně jako vy, co jste vysadily a nevím si s tím rady, doktorka mi je teda mění na ty první, ale fakt nevím. Bojím se, že se v tom budu topit 150 let a nic z toho.

ahoj lúco,to já taky řeším jestli kojit nebo nekojit.Hrozně bych kojit chtěla,první dítě jsem kojila,mateřský mlíko je nenahraditelný ale kojit s AD,každej doktor má na to jiný názor.Můj gynekolog mi to nezakázal ale doktorka psych.se na to moc netvářila tak nevím...

To je právě co doktor to jiný nízor na kojení. Mýmu psychiatrovi se to nelíbí a ani mi k tomu nedal souhlas.Gynekolog nebyl proti, ale chtěl souhlas psychiatra-samozřejmě se všichni krejou. Začala jsem chodit na ty terapie k jedný psycholožce a ta má otce psychiatra.Domluvila mi s ním pohovor a ten mi řekl, že už měl několik těhotných co s AD kojili, že se nemusím ničeho bát a dokonce mi dal i potvrzení pro gynekologa a do porodnice buď kojit s AD a i k zastavení laktace. Rozhodnutí je na mě a já sama nevim taky bych to chtěla zkusit a dát malýmu mlíčko, ale bojím se. Byla jsem rozhodnutá kojit a po dnešních stavech se už zase bojim. Žádný potvrzení nepotřebuješ na zastavení laktace, ale prý se na to líp dívají, že mají jinak keci, když si řekne matka sama, že nechce kojit tak maj keci, že to je to nejlepší co mu můžem dát a jsou protivný, alespoň tady u nás u vás to být nemusí.

ano návykový je, ale já ho prala jen čtvrt tablety večer před spaním a nesekla jsem s tím ze dne na den, trápila jsem se s tím 14 dní, pomalu a postupně a teď na epilepsii neberu nic protože jsem dlouhodobě bez záchvatů a eeg mám prakticky pořád v normě , nikdo mi neřekl jaký je rivotril svinstvo když si na něj zvykneš, ale taky záleží jak dlouho ho bereš a jaké dávky, já se je vždy snažila snižovat sama, a nejvíc co jsem brala byla půl tablety, nikdy více, vysazovala jsem je s neuroložkou a když jsem vysazovala spíš jsem asi myslela na mimčo a taky jsem měla Ad tak jsem to tak nevnímala možná, ale bylo mi blbě to je fakt jen nevím jestli z tohodle nebo z těhotenství protože jsem pořád zvracela a ležela...........

no právě mě bylo spíše doporučeno nekojit a zastavit laktaci, tak nevím jak se rozhodnout , jsem v této situaci poprvé a vážně nevím, obě moje děti jsem kojila, a teď tohle, pediatr říká nekojit..... nevím co na to gyndě a porodnici ,tak se ptám.....vím že když si o to řeknu sama tak na mě budou koukat jak na cvičenou opici a zkrz prsty, jsou tu dost protivný i tak...

ahoj holky těhulky,přeju příjemnější den než ten včerejší.Chci se zeptat,taky máte někdo takový stavy jako že se ráno probudíte,tak nějak vás brní prsty na rukou a tlačí na hrudi,jako taková úzkostná nálada.Já zrovna dneska,pak se hned myšlenkově naladím na blbo jako že to zas bude celej den naprd..Dneska v obchodě ve frontě opět pocení,pocit na omdlení,pak rychlovka domů...ach jo kdy už to zkončí a bude líp..