Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

já se už objednala k jedné paní do Zlína,je to 20km,ale stejně tam mám rodinu a jezdím tam na gyndu,tak je to při cestě.
Jinak já nevím,ale co jsem těhotná,jsem pořád podrážděná,furt se s mojím hádám,stále mě něčím štve.Taky mám hrozné spaní.Usnu,ale okolo 4 jsem bzhůru.Úzkosti nějak nemám,alespoň se to neprojevuje na žaludku a střevech.Manžel je totiž od přírody člověk,co neprojevuje city,nepohladí slovem ani rukou a já to teď tak potřebuju.Připadá mi,že malé chtěl,ale když jsem těho,tak ho to vůbec nebere,mluví o malém jako o nějakém produktu co se prostě vyskytne,ale jinak nic.

Když ono je to s těma chlapama těžký,málokterý umí projevovat city,ale určitě je štastný,že budete mít mimčo,jen to neumí dát najevo,tak jak bychom si to my ženský představovaly:-)

holky mám takový problém.Jsem v 9 týdnu,ale už od 5 týdnu nemůžu vůbec spát.Večer jsem unavená,lehnu a do 10minut spím,ale vzbudím se v noci okolo 3-4 a nemůžu spát.Myslíte,že je to hormonama nebo čím??Starosti něja nemám,úzkost taky nějak nepociťuju.....jestli to tak ale půjde dál,tak ji brzo chytnu.
Máte někdo zkzšenost s homeopatikem SEDATIF???Je proti podrážděnosti,úzkosti a myslíte že i na spaní??Vyzkoušela bych to.To se v těho může,že???

Vím, že psychouši dávají v těhu při nespaní Prothazin a Plegomazin, tak jsem to tady četla, ale nevím, jak je to účinné. Já probírala s psychouškou, neb jsem tip nespavý, že v těhu nemůžu spát a ona na to, že to prý ničemu nevadí, plod to prý nijak nevnímá. Doporučují též koupel před spaním a v rozumné míře fyzickou zátěž, třeba delší procházky. Též by prospělo nasazení těch antidepresiv, každopádně. Obdivuju, že se takhle trápíš, já bych si je asi vydupala. Jinak o nespavosti mi nemluv, trpím jí od dětství. To je ale asi pro úzkostné lidi tipické. Já když pak čumákuju do tmy, tak si ty úzkosti taky vyvolám. Brr. Ani mi to nepřipomínej.

Já mám od svého homeopata Argentum nitricum 200 a fungovalo to na úzkosti skvěle tak dva týdny,pak už ne,ale to je u každého jiné,zkusila bych to.Pak je na vnitřní neklid dobrá Ignatia amara,ta uspává.Všechny tyhle léky jsou v těhu naprosto bezpečné.

jojo Irčo,já taky od dětství.Neusnu třeba vůbec v cizím prostředí,trvá mi to i 4 dny než si zvyknu a jsem schopná spát.Dovča atd.jsou pro mě v tomto za trest.
Jinak já se netrápím jak si myslíš.Ty úzkosti mě celkem odešly.Jím/chutná mi až moc/,není mi zle od žaludku,ani průjem,třes..nic.Jen ta nespavost.Jakmile je to po ránu úzko,vím,že je to špatné a to teď nemám.Ale venku je pěkně,ale až se počasí zhorší a bude zatažené a tma,bůhví co to se mnou udělá.
Jinak při antidep.se nemůže kojit,to my řekla psycholožka a gynekolog.Ale já první dítě nekojila a tohle chci kojit!!!!

No jo, jenže psychouška Ti řekla i to, že nesmíš při těhu první tři měsíce brát nic a před porodem máš vysadit. Tak řekni, že mi v porodnici v Podolí schválili kojení s antidepresivy. Vysazovat jsem před porodem nemusela. Tak kdo ví víc, nějaký psychouš odněkud nebo někdo, kdo tady dělá specializované operace a kam posílají problematické případy z celé republiky? A gynekolog určitě není specialista na psychiatrii. Tomuhle on vůbec rozumět nemůže. Tím ale nechci říct, že máš kojit. Sama se rozhodni, jak to cítíš. Moje psychouška všem radí kojit a má mamin hromadu, píšu si tady na deprese v těhotenství s holčinou z Anglie, tam jí taky řekli, že má s AD kojit, ani jí nenaznačovali, že by neměla nebo tak něco, prvního kluka dokonce kojila celých 22 měsíců. Pravda je, že tyto léky jsou velice moderní a ty studie se provádí leta a právě oni nemají dostatek info, tak se bojí. To ale prosím neplatí o těch lécích v těhu, tam panuje shoda, že je to naprosto v pohodě. Mluvím o kojení jako takovém. Dřív byli dost proti, Teď se přiklání spíše variantě kojit. Já jsem to zkoumala dost a rozhodla jsem se takto taky proto, že malou jsem na AD kojila a byla v klidu. Žádné uplakané miminko jak oni uvádí. Ale chápu Tě, když Ti to takto řekne doktor. Ale před porodem když nasadíš bych rozhodně nevysazovala, aby ses nesesypala, jak tady ta holčina z minulých stránek. Navíc než to zabere. Proč radí takovou pitomost vůbec?

Prostě já kojila obě děti s léky a kdybych měla třetí, klidně ho taky budu kojit a řešit to nebudu. To mě dost povzbudilo, když přišla ta dětská v Podolí a řekla, že jsem se rozhodla dobře kojit malé i přes moje problémy a že si myslí, že je to lepší. Že jsem to neměla jen od psychiatra, ale i od někoho, kdo rozumí dětem. Přeci jen na venkově s tím takové zkušenosti nemají, lidí je tam méně a více předepisují takové ty léky uklidňovací. Ty se ale obecně říká jsou horší než samotná antidepresiva. No, jistě, nejlepší je nebrat nic. Ale když to nejde... Tím to neber jako že v Praze je blaze atp., je tu jen větší koncentrace lidí, možná větší šrumec a tím pádem i víc lidí s těmito problémy. Doba je uspěchaná, já znám okolo sebe 5 lidí s různými tipy psychických problémů.

Já Ti právě, Janizno, nevím ohledně těch léků. Já si taky původně myslela totéž, co Ty, že mám nedostatek serotoninu atd. Ale třeba ta naše terapeutka tvrdila, že nejnovější výzkumy nepotvrdily, že by hladina serotoninu měla až takový vliv na deprese, jak se myslelo. Tedy že ty léky utlumují úzkost, to je známé, ale... Také tvrdila, že tyto léky jsou až nadměrně nadužívány. Je to tedy její názor. Ale podpořený zkušenostmi, ona totiž začínala jako zdravotní sestra v PCP Praha, o kterém tak často píše Ani a kam doporučovala, aby si právě Petra zavolala na konzultaci. Dělala na uzavřeném odělení psychotiků a pak, že byla šikovná, tak si jí k sobě stáhl doc. Praško, to je právě ten pan doktor, co se u nás specializuje na KBT terapii a má s tím velké úspěchy. Začala pod jeho dohledem vést terapii a dodělala si v tomto oboru vzdělání, absolvovala hodně školení atd. Takže se mi právě líbilo, že je to člověk z praxe a právě říkala, že po letité zkušenosti s prací s úzkostnými a depresivními lidmi pojala přesvědčení, že je to nemoc léčitelná a hlavně, že více než o těch lécích a nedostatku hormonu tipu serotonin, je to o našich životních postojích a názorech, které si s sebou neseme od raného dětství a z dospívání.

Hodně mluvila o tom, že z obav z naší reálné cesty životem a toho, co nás skutečně čeká, co musíme vyřešit, se vydáváme na cestu nemoci, úzkostí, skleslosti a deprese. Že je to vlastně taková "záclona" za kterou schováváme, to, co je reálné nebezpečí a co nás trápí. Př. byl tam kluk, co měl OCD, pořád kontroloval a zabezpečoval sebe a své okolí. V průběhu terapie se však zjistilo, že ho trápí problémy s matkou, je alkoholička a on se bojí osamostatnit, oženit se, založit rodinu, protože si myslí, že když to udělá, tak ona padne až na samé dno. Že když za ní nebude na víkendy jezdit, že skončí jako bezdomovec. Takže vlastně místo toho, aby řešil reálné situace v životě, tak kříží nohy, protože tím zachrání toho nebo onoho, že ho ten den nezajede auto a dělá další tomu podobné věci.

Třeba u Tebe nevím, co by to mohlo být, ale třeba u Petry by to mohlo být toto(možná, jen hypoteticky):už byla zvyklá na svůj život s jedním dítětem, vlastně jí to vyhovovalo a najednou buch čeká další a řeší:zvládnu to? budu dobrá máma? jak to bude probíhat? zase malé mimi? A tak místo toho sklouzne k různým depresivním myšlenkám a představám, že se třeba tomu nebo onomu něco stane nebo třeba manželovi a tak. To byl jen nápad, neberte to jako nějakou normu, ale ona právě tvrdí, že na cestu deprese a úzkosti se vydáváme tehdy, když řešíme nějaký reálný problém v našem reálné životě. Nevím, jestli jsem to vysvětlila dost srozumitelně. Já sama ještě nevím, jestli se s tímto názorem stotožňuji a případně na kolik procent. Jen píšu, co nám říkala.

Každopádně si zkouším tuto její teorii ověřit a zatím bych řekla, že to dost sedí. Když mám nějaké trápení, děti zlobí, měla jsem problémy v práci, měla jsem pocit, že to doma neukočíruju, hup a naskočily myšlenky tipu, všechno bude špatné, horší, co by se stalo kdybych si něco udělala nebo dětem se něco stalo nebo mámě se něco stalo. Představuju si různé choroby apod.

Ahoj holky slyšely jste někdy o cestě?říkala mi to jedna paní,že je to jakési odblokování něčeho co nás třeba trápí z dětství a ani o tom nevíme a ona nás k tomu problému dostane nějakou terapii,poloviční hypnoza asi a my musíme potom až se dostanem k problému,který je usazen na určitém orgánu,rozebrat to a odpustit,nevím no zní to dobře...ale bojím se,že je to jen tahání peněz z lidí

Irčo, píšeš to perfektně - přesně tohle řekli mně - že ta moje úzkost a panika je výsledek špatného, zaběhnutého stereotypu (naučeného už v dětství). Bohužel jsem vůbec netušila, co to se mnou je a hlavně prvotně se mi ty psych. problémy projevily fyzicky tj. bolest zaludku, přeskakování srdce.. AD mi zahnaly deprese, ke kterým jsem se krásně dopracovala :-) ale teď už jsem tři roky bez léků a stejně vím, že je něco špatně a že na sobě musím makat! U mě to všechno dělá hlavně nesebevědomí, které mi ničila od malička rodina (rodiče prosazovali vždycky jen bráchu). Chodím na psych.terapii (dostávám úkoly typu: namalovat časovou osu: jak se cítím teď a po bodech se kousek po kousku dopracovat na vrchol - jak bych na tom chtěla být např.) a taky jsem teď přečetla knížku Asertivitou proti stresu od p. Praška - je super - doporučuju! A podle mého názoru prášky jsou potřeba když je nejhůř, ale nikdy člověk nesmí přestat na sobě makat! Držím palce!

IRČO no ty jsi mě odhadla úúúplně přesně.To je to,z čeho mám starch.Po 11 letech znova nanovo s miminkem a po zkušenostech s depkou po porodu mám z toho děs.Je to ve mě a já se toho nemůžu zbavit.Byla jsem zvyklá jen na syna a napadá mě:Budu schopná ho mít taky tak ráda??Nezapomněla jsem jak se starat o malé??Nebudu se zase cítit izolovaná od lidí??? J8 jsem vlastně sama ze sebe v tomto nešťastná:-(proč si to sakra neužívám a netěším se???Na léky to zatím není.Počkám do konce toho 3 měsíce a když mi bude ouvej,jdu na psychinu a nechám si něco napsat.A že kojíte s antidepresivy???To já bych chtěla moc taky.Jenže ono zááleží i na tom,co na to doktor.Co vím,tak oni radí přestat kojit.Minule jsem kojila měsíc,ztratila jsem mléko z těch svých stavů.A to tentokrát nechci dopustit!!!
Holky když jste braly AD zhoršil se vám stav po porodu nebo vás AD držely????