Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Mně se první paniky a velký úzkosti objevily někdy kolem 23let - to bylo po rochodu s partnerem (rok jsem brala Citalec) a pak jsem se v tom plácala tak nějak pořád, ale dalo se to ustát.. A potom jsem měla dost stres v práci, doktor mi řekl, že bude u mě problém otěhotnět..a já přišla domů a prostě otěhotněla:-) a bylo to tu zas :-( a..hrůza (Citalec jsem brala 8 měsíců v těhotenství). No a od té doby (3 roky)se mi udělalo blbě tak třikrát a trvalo to většinou tak ty tři dny... ale jinak se držim, určitě jsem teda přecitlivělá a když je stres, tak mám různý fyzický projevy jako přeskakování srdce a tak....U mě se úzkosti rozjíždějí při zásadních životních událostech a na vině je výchova.

Irčo, čtu tady tvůj článek a mám taky deprese. Mám půlroční mimi...kojím. Do 8ho měsíce těhu jsem brala Citalac. Pak jsem vysadila, vše bylo super...ale teď asi týden trpím...bušení srdce...černé myšlenky. Cítím, že bych ho potřebovala znova nasadit, ale kojím a praktický doktor mi ho nechce předepsat, že prý bych musela přestat. Chci se zeptat, jestli braní AD v kojení nemá negativní vliv na prcka. A jakou máš ty zkušenost...díky

Na prckovi nic nepozoruju, samozřejmě těžko říct, jaký to může mít dopad z dlouhodobého hlediska, ovšem to Ti nepoví nikdo. Já brala léky celé těhu i teď po porodu. Bohužel můj stav se i s léky po porodu zhoršil, nedivím se tudíž, že se zhoršil Tobě, když jsi vysadila zcela. Při porodu žádné problémy nebyly, žádné s dýcháním atp. jak vyhrožují. Rozhodovala jsem se tedy zda nekojit vůbec či kojit s léky a rozhodla jsem se pro variantu kojení. Nakonec mi to schválili i v porodnici. Takže to jsou moje zkušenosti. Jinak já už beru téměř maximální dávku, což už je fakt dost a chci ještě navýšit, tak začnu pomalu malého převádět na pevnou stravu, že to mléko nebude mít pořád, aby neměl ty dávky až takové.

Čtu ale, že máš půlroční mimi, tak to už takový problém není, to už taky začneš nebo si začala s příkrmy a stejně se to tím omezí, takže kdybys i nasadila malou dávku, tak už nebude malý živ jen z toho mléka. Já obě děti kojila s AD, malou s Paroxetinem, teď kluka s Escitalopramem (účinné látky).

Ahoj,
beru dlouhodobě AD Remood, teď mám problémy s otěhotněním (anovulace). I přes užívání léků mám občasné záchvaty (ataky) paniky. Teď zvažujeme umělé oplodnění. Máte prosím někdo zkušenosti s těmito AD v průběhu těhotenství? Sice na příbalovém letáku píší, že dítě může mít po porodu nějaké problémy který brzy zmizí, ale ráda bych znala Vaše zkušenosti.
Díky všem.

Ahoj Kuldo,když se tady začteš o pár stránek dál,tak tady popisuju svůj příběh,já jsem nyní těhu a AD REMOOD beru celé těhu,minulé těhu to samé akorát jsem brala 1tbl denně,v tomto těhu jsem bohužel od začátku na 2tbl denně,jsem ve 31tt,občas na mě příjdou takové ty hnusné stavy,ale zase zmizí.Dětátko po porodu musí být monitorováno,ale u předchozího těhu syn žádné problémy neměl,tak doufám,že to bude ted taky dobrý.Popisuje to tady více holek.Jestli Tě ještě něco zajímá,ráda se podělím o své zkušenosti.

Ahoj Janizno, ani nevíš jak moc mě tvá odpověď potěšila. Četla jsem si teď i tvé předhozí příspěvky. I já se léčím dlouhodobě, Remood beru tak 5 let, před tím to byly jiné AD. Jani když bereš remood, taky máš občasné ataky? Já jsem zrovna v jedné z nich, tak mi doktorka zvýšila léky na dva denně a také mi dala dočasně Rivotril než začne účinkovat ta zvýšená dávka AD. Ataku mám od sobotu, je mi trošku líp, ale v poho ještě nejsem. Míváš to taky tak? Navíc mě teď přepadají takové obavy, jestli vůbec mám na to mít dítě, jestli zvládnu těhotenství, porod (nemocnice ve mě vyvolává hrůzu) a jestli se zvládnu postarat o dítě. Moc mě pomůže, když mi napíšeš, jak jsi na tom ty, jestli máš podobné stavu a tak. Jinak moje psycho. doktorka mi řekla, že remood určitě můžu užívat i v těhotenství, že nebudu mít žádný problém. Jen když chceme jít na umělé, tak mi řekla, že je možné že hormonální léčba mě psychiku hodně rozbouří, ale nemusí. Moc ti děkuji a těším se na odpověď.

Ty brďo Janizno, to to utíká, co? Nedávno jsi mluvila o tom, že bys asi chtěla třetí a že nevíš a najednou je to tu. Tak jsem zvědavá, jak to budeš s těma třema zvládat, ale jako zasloužilá matka určitě budeš. Já zatím i v myšlenkách zůstávám u dvou, to teda zatím fakt stačí, tedy alespoň mně.

Ahoj holky,
tak jsem zde opět, ten začátek roku nebyl pro mě a mou rodinu opravdu nejšťastnější, bojovala jsem až jsem dobojovala a skončila na léčení, neb jsem se na nový rok zhroutila a nevěděla jak dál. To co předcházelo hospitalizaci bych nepřála nikomu, pro mě i manžela to bylo jak ze špatného filmu. Takže ze dne na den jsem přestala kojit, manžel přešel místo mě na mateřskou a já jsem měla doporučený pobyt v psych.léčebně. Tam jsem se dala celkem do kupy, sice nejsem ještě úplně OK, ale zdá se že léky zabírají. Doktoři mi sice předepsali AD se kterými můžu i kojit (a já dva dny byla rozhodnuta, že jo a odstříkávala jsem mléko), ale primář mě pak přesvědčil, že bude lepší laktaci zastavit, aby se můj stav nezhoršoval. Takže nejsem žádná výjimka a můžu potvrdit, aby jste svůj stav po porodu nezanedbávaly, protože opravdu se to může zhoršit ...tak jako u mě. Malá už se na UM chytla, tatínek je dokonalá maminka a já už se těším, až se jí budu moci zase věnovat na 100%. Jinak se všechny držte.

a nemáte prosím někdo zkušenosti s wellbutrinem v těhotenství??díky

V těhu se prý psychické potíže lepší,řekla bych,že na tom něco pravdy je,minulé těhu bylo asi na psychiku stejné jak toto těhu,je pravda,že občas mě nějaké ataky popadnou,ale zatím to vždycky po 3-4dnech odeznělo.Příjde mi,že je to vždy v části měsíce,kdy jsem mívala za normálního stavu měsíčky.Obavy,které popisuješ a to,že se bojíš jestli vůbec zvládneš těhu a porod a starost o to malé,znám,taky jsem měla tyhle starosti,taky jsem své obavy o tomto psala,strašně mi pomohli tyto stránky a vlastně pomáhají mi neustále,až jsem zůstala koukat,co holek má tyto problémy.Já jsem ted strašně ráda,že jsem do toho mimča šla,doufám,že Ti můj příspěvek aspon trochu pomůže!!!!!!!!!!Určitě se ozvi,já zas nakouknu!

Ahoj Kuldo, i já jsem tu psala, že jsem celé těhotenství brala AD. Brala jsem v podstatě udržovací dávku Zolftu 0,5 50mg. Trápili a trápí mě úzkostné stavy. Jestli budeme plánovat další mimi a budou mě tyto stavy ještě trápit, budu trvat na lécích i během těhu. Je pravda, že během těhotenství mi také bylo líp. Pro mě vlastně bylo náročnější období až před měsícem když bylo malému tři měsíce, zvýšila jsem teď na celý prášek. Asi to bylo Vánocema, novým rokem a tak. V tomhle období mi ale bylo hůř asi vždycky. Jak psala Irča, ani mě nijak malého nemonitorovali, měl skore 9-10-10 a dneska je to krásný bystrý komunikativni miminko. Všichni jsou překvapený jak se pořád směje na kohokoliv a pořád žvatlá. :) Já tedy nekojím od začátku, ale to už jsme tu probírali... jsem z malého města, gynekoložku mám v Praze, ta nebyla proti s kojením, ale u nás mi to ani v Porodnici ani dětská nedoporučili. Trochu mi to přišlo líto, ale když vidím, jak je mimi spokojený, už to neřeším. Taky mi bylo vysvětleno, že skoro v každým příbalovým letáku je napsáno, že se nedoporučuje těhotným, protože která těhule by chtěla na sobě testovat léky, že? :) Tak Kuldo s chutí do toho, opravdu to stojí za to. Musím říct, že i díky malému se s těmi stavy trochu lépe vyrovnávám, prostě musím a když vidím jak se prcek na mě směje všechno se nějak lépe snáší. Tak držím palce!

Blani, moc děkuji za povzbudivé informace.Teď procházím atakou, ale už se to zlepšuje a tak zase začínám přesvědčovat sama sebe že to zvládnu. Dr. mi říká, že to zvládnu určitě, že nebudu mít čas myslet na svoje stavy, ale budu se věnovat miminku. Ale co když ne. co když mě přepadne ataka a já budu panikařit. Taky mám strach z ataky během těhotestvní. při atace se nekontrolovaně třepu, mám průjem, nadavuji se a brečím. Co když díky tomuto přijdu o díte. Je to samé co když, já vím, ale moc mě to trápí. Je mi 33 a dítě chci, i když to bude muset být uměle (neovoluji). a co když bude mít dítě stejnou poruchu. Nebo nedej bože následky z mých AD.Budu moc ráda, když mi napíšeš, až v této diskuzi zjišťuji kolik lidí má psych. poruchy (já panickou úzkoust). Předem ti děkuji.

Já myslím, že to zvládneš. Verča o které jsem mluvila psala ještě na straně 18 tuším, tehdá jsem jí na tuhle diskusi pozvala já z jiné diskuse. Taky se pokoušela o mimi, zkusila i jiné způsoby, nakonec přes IVF otěhotněla, měla obavy, co dítě, ale měla to schválené a probrané s doktory, s gyndařem, s genetikem, probrala to a při tom IVF o tom normálně věděli, takové věci se zatajovat nesmí, je to na škodu celému průběhu. Poslední co vím, že překonala 14. týden a vše se zdárně vyvíjelo. Sice brala větší dávku prášků, tuším psala o dávce 3 tbl., pak ale po zjištění těhu postupně ubrala a nějak to šlo. Oni jsou i nějaké léky na udržení těhu apod. Pokud je Ti tolik, co píšeš, fakt není na co čekat. Mně bylo teď taky před druhým těhu děsně blbě a pak otěhotněla jsem a nějak to zvládla. On se člověk vzchopí a v těhu se to fakt lepší, někdy bývá propad po porodu, ale pak můžeš navýšit léky a při nejhorším, když budeš mít pochyby nebudeš kojit, to se taky svět nezboří.

Kuldo jdi do toho,není opravdu na co čekat a věř tomu,že vše bude dobrý.Já jsem taky ráda,že jsem do toho šla.Jestli nemáš ještě žádné děti a chceš je,tak bych být tebou opravdu neváhala.