Diskuse - AGORAFOBIE

Podle přečtených příspěvků mám také agoru.Jde vůbec někdy vyléčit?Jáké máte léky na tuhle nemoc?

No,agorka je na celý život,už vždycky bude v tobě,ale právě na tobě záleží,jestli se s ní popereš a pak dá pokoj,nebo tě bude sužovat celý život.Já jsem teprve na začátku,beru týden Aurorix a při atacích Rivotril.Jestli se můžu zeptat.Jaké máš stavy?

Doma je mi celkem dobře.V práci bych neradši někam zalezl,nikoho neviděl.Bolest zad,pocit že omdlím,jezdím denně vlakem,ale úplně mě to vysává.Přijedu do práce už vyřízenej ráno!Pracuji ve velkém kolektivu.

Ríšo,zajdi si k doktorce.Čím dřív,tím líp se z toho dostává.Mimochodem ten vlak ti nezávidím,tam bych se zbláznila asi.

Ty nejezdíš MHD? Já bych se nikam nedostal,jedu hodinu vlakem.

Nejezdím ničím,nechodím do obchodu,na poštu....jsem na začátku boje:)Naštěstí jsem na mateřské

Agora sedne občas na kdekoho nebo alespoň něco, co se jí hodně podobá. Moje sestra nemá sklony k fobiím a měla fobii z paneláku, ve kterém bydlí. Úplně přestala jeden čas vycházet z bytu. Nechtěla se potkávat se sousedy, kteří tam vytvořili dusno. No a pak se to zvrátilo v agoru a sociální fobii.

Ahoj....tak nevím jak začít, ale zoufale už o tom s někým potřebuju "mluvit". Je mi 27 , PP mám už rok, byly i nějaký prášky ale vf současné době jsem bez nicha vrací se mi to. Chtěla bych to nějak zvládnout sama...ale nevím. Mám 6ti letýho syna , kterýho moc miluju. Zrovna odjel na chatu s babičkou, protože mě včera bylo hodně blbě, což mě docela vyděsilo a teď tu sedím a brečím, prtože mi chybí....a zároveň ale jsem ráda, že sjem sama, kdyby se mi to vrátilo. Mám pocit, že jsem jako matka na nic....že nemůžu být s ním a užícat si léta. To je snad ten nejhorší pocit na světě. navíc jsem na to sama. Jsem rozvedená, přítel žádnej ( říkám si, kdo by mě s PP chtěl ) , s mámou máme špatnej vztah, myslí si, že si vše vymýšlím a táta v podstatě taky. Musím to překonat, protzože potřebuju svýho prcka a on mě...ale nevím jak.....poradí někdo? :)

Ahoj, je mi 50 a agorafobie mě přepadla
před 12 lety na Václaváku, od té doby
jsem tam nešla, začala jsem na stará kolena
studovat VŠ a ten mozek to všechno nezvládl.
Po léčbě se to částečně upravilo, ale vrací se to na jaře a na podzim. Nejhorší je to, že mi
před 3 lety zrušili slušnou práci a po 2 letech
jsem našla jen práci na směny a to i noční,
a když si člověk pořádně neodpočine je to v háji.Napadlo mě jestli není nějaký klub agorafobiků, kde by si lidé se stejnou diagnozou vzájemně pomáhali.Je to nemoc
jako každá jiná. Nejhorší je vždycky vylézt
ven, čím je člověk déle venku, jeho reakce
se otupí.Mějte se hezky a hodně štěstí a odvahy tu přeju i sobě.

Ahoj Hoř,musím se zeptat,opravdu jsi jen na hořčíku?bez AD?já po třech letech opět hrozné stavy,psychiatr,AD,bojuji.tvůj příspěvek je tu už dlouho,ale třeba se ozveš,děkuji

Ahoj, zdravím všechny!
Víc jak rok jsem sem nenapsala...Ale rozhodně ne z toho důvodu, že by mě agorafobie opustila. Bohužel,stále bojuju... Vidím, že se diskuze zase trochu rozeběhla, tak sem občas nakouknu, protože mi tady v minulosti mnoho lidí pomohlo a už jen samotné psaní o mých problémech bylo úlevné. Teď mám před sebou ale velký úkol - pro nás agorafobiky docela vydatný :-) : za pár dnů mě čeká cesta letadlem....!!
Už asi týden jsem z toho úplně hotová, nemůžu jíst a jsem jak v křeči. Tak mi držte palce, já se pak ozvu (pokud mě v tom letadle netrefí šlak...) :-)

Ahoj všichni. Chtěla bych aby se mi ozvala Káťa, které jsem psala 26.8.2011. Přála bych si vědět jestli je na tom líp. Přeji nám všem abychom ten podzim přežili co nejlépe. Bibča

Ahojí lidičky jmenuji se Pája je mi 20 let, agoru mám už přes 4 roky. Mám přítele a skoro 2 letou dcerku.
Strašně se mi líbil ten citát co jsem dala Lenka a souhlasím stím. Člověku stejně nezbyde nic jiného než se stím smířit.Chodila jsem ze začátku k psychyatričce ale žádný léky co my furt psala jsem nebrala.Četla jsem jeden příběh od jedný paní, která tam psala že léky přestala užívat a začala být na sebe tvrdá, a pomaloučku překonávala ten strach. Já jsem si jí vzala jako vzor!! A díky ní jsem si uvědomila že tvrdost je jediný řešení jak se zapojit do normálního života, je pravda že bez podpory rodiny, přátel by to určitě nešlo.Začala jsem jezdit autobusem, vlakem,chodím do velkých obchodáku atd. i když prostě vylezu z bytu ven obavy vždycky tam jsou, ale musím zaťukat že už nemám žádný záchvaty, i když to může kdykoliv zase přijít.
Přeju Vám ať nad tou potvorou vyhrajem!!!
Pa

tak jsem mezi vami zjistila jsem co mi je letos po 10 letech a snazim se tu blbou agoru znicit nebo aspon uspat zacinam denne chodit pomalicku leky jsem zatim nedostala chodim na terapie tak drzte palce prosim

Ahoj Ivo a všichni, jsem ráda že se zase shledáváme. Beru Rivotril a Sertivan a je to střídavě lepší a horší. Všem držím palce a bylo by fajn, kdybychom se zase tady sešly.Chyběly jste mi moc. L.