Diskuse - AGORAFOBIE

Juli, je to vlastně nemoc jako každá jiná, jen se v dnešní společnosti psychické nemoci neberou, je to prostě něco "nenormálního" a přitom i fyzické nemoci mohou mít velkou spojitost s psychikou..Každopádně tomu musíme utípnout tipec(nebo jak se to říká :-).Prostě to musíme zvládnout, přece nás to nemůže ovlivňovat celej život.Přišlo to a taky to musí odejít.A my chceme aby to odešlo!Si vezmi,kdybys byla na vozíku, tak nemůžeš ani rychle někam utýct do bezpečí, a co slepí lidé, ti ani neví, kam jdou-panečku my jsme na tom ještě dobře!My můžem běhat o sto šest, teda já moc ne, měla bych asi infarkt :-)).Musíme se tomu postavit, zvládneme to, rozdýcháme to, bude to zas dobrý !!!Hezkej den holky.

Tak se mi libite,samy pozitivni mysleni,ze by to bylo tim ochlazenim?:-)JULI,tehotna nejsem,ikdyz bych chtela,ale dokud neukoncim lecbu a beru antidepresiva,nechci mit mimco a rvat do nej pres sebe ty jedy..takze chci pockat az se dam relativne do normalu,vysadim depresiva a pak do toho jdu..a jak to mas s maminkou,odpocala si aspon chvili?A jak ty si to zvladla bez ni?Ale jsem na tebe fakt pysna,jak si to zvladla,ikdyz nedokoncila,udelala si strasne moc kroku a diky tomu si snad uz narazila na dobrou terapeutku,ktera ti bude opravdu chtit pomoct..MINI ta knizka se jmenuje Agorafobie a panicka porucha a myslim,ze ti ji muzem vsechny doporucit,urcite si ji kup,stoji kolem 250Kc..ja jsem tenkrat volala primo do Psych.centra Praha,kde maj prej vyborny prirucky pro agorafobiky,ale bylo mi receno,ze je nas prej tak moc,ze nestihaj tisknout dalsi:-) a mas pravdu s tim,ze na tom vpodstate jeste nejsme tak spatne a kdyz vidim mamcu jak bojuje s rakovinou,jeste vic se v tom utvrzuju.Byla jsem s ni dokonce na jedny chemosce az v Olomouci a vsechny ordinace,vytahy,fotobunky jsem zvladla v pohode,prislo mi to v tu chvili vuci mamce fakt trapny,resit takovy problemy..ale pak se zas vratim do normalu domu a nejsem schopna vyjet za kamoskou do 5tyho patra vytahem.A prosim te co to ty mas za relaxacni kazetu,to bych taky potrebovala a nikde jsem ji nesehnala:-(

Ahoj LENI, ty moje holčičko milá :-)) Tak Ty myslíš, že bychom ta naše moudra měly hodit na papír a vydat to? Tys pracovala v nakladatelství? To muselo být strašně fajn. Je fakt, že když začnu psát, nevím, kdy přestat, ale myslím, že bych si tím nevydělala ani na studenou vodu bez bublinek :-D Jinak jsem ráda, že je miminku lépe. Den máš fakt náročný, to je pravda. A nechce se Ti někdy vypadnout a dělat si, co chceš? Chodit do práce? Změnit něco? I když mě se to asi kecá, já nemám tolik miminek. :-))) JULI, vážně, nechci se opakovat, ale jsi neuvěřitelná šikulka. Chápu, jak to tam na Tebe muselo působit a je pravda, že pro nás-úzkostný agorafobičky je takováhle komuna ještě víc stresující. Možná by to chtělo víc domácího prostředí, pochopení, klidu, volnosti... K Tvojí vesnici - my jsme ještě nedospěli do stádia, kdy se všichni sžijeme, kdy bude psycholog a psychiatr stejně běžný lékař jako obvoďák, kdy bude naprosto normální se ke svým "nemocem" přiznat a v klidu se léčit. A vesnice je v tomhle opravdu zlá. I když je až s podivem, kolik lidí trpí podobnými, jen méně nápadnými psychickými problémy a hrají si na zdravé... Jsou jich plné hospody a návsi... :-) Ty se ale na všechny vykašli, jsi statečná holčička, zvládla jsi to, byla to zkušenost a možná, že si s odstupem času uvědomíš, že i ty špatné mají něco do sebe. Teď se soustřeď na práci s psycholožkou a bude líp :-))) MARTI, budu Ti mocmocmoc držet palečky, určitě pohřeb babči zvládneš, vždyť je to poslední rozloučení. Já měla před pěti lety taky zoufalý strach, že nezvládnu pohřeb brášky, ale naštěstí naši nechtěli obřad a na hřbitově mě nic nechytlo, jen jsem mu naposledy vynadala, že mě tady nechal... A s mamčou bude dobře, určitě!!! :-))) MINISINI, cítím z Tvého psaní velkou sílu. Nějak se už o Tebe nebojím, jsi silná a zvládneš to! Doktora Praška jsem poznala osobně, měla jsem doma před pár lety jeho knihu ofocenou, ale s klidným svědomím jsem jí... odstranila... Je to určitě dobrý psycholog, ale bohužel - žádnou z nás nikdy neuzdravil trvale! On problémy umí pojmenovat, umí zmírnit příznaky různými psychoterapeutickými metodami (z nichž některé jsou hlavou proti zdi a neslučuji se s nimi), ale nikdy nevyléčí příčinu! Proto raději věřme sami sobě. A vážně se neboj škatulky, možná se Ti pak stane to, co mě - mně opravdu přijdou nenormální lidé, kteří se chovají a tváří jako zdraví. Co je normálního na tom jezdit pod Vltavou vlakem? Nebo lítat vzduchem? Nebo stát v nacpaném autobuse v koloně? Vyrábět vozy MHD s okýnky, kterými neprostrčíš ani ruku? Byli lidé před desítkami let hloupější, když vyráběli tramvaje, ze kterých se mohlo vystoupit, okny prolézt? Proč sedět celý den v kanceláři, která nemá okna a kam se pouští pouhou cirkulací studený nebo teplý vzduch? Co ty alergie a jiné breberky? Proč nemohou mít dveře kliky? Co to je za kravinu - fotobuňky, čipy? Proč se nevrátit k přírodě? Copak není venku krásně? Proč nechodit pěšky a udržovat si postavu? Atd., atd., opravdu je těch důvodů tak strašně moc, že mi všichni, kdo tohle nechápou, připadají jako blázni. Nemluvě o té spoustě alkoholiků, workoholiků, pedofilů, násilníků... kteří chodí mezi námi a polapí je, až když něco vyvedou... Pravda je, že mi vadí, že nemohu cestovat a že jančím v noci mimo domov, to už je fakt můj problém, který budu muset vypilovat, ale ten zbytek nikoliv!!! :-))) Tak zatím papáček, holčičky, krásně se vyspinkejte (LENI, já jdu takyyy!!!) a užijte si víkendu, prý má být chladnější ;-)

Dájo, ty tvé poslední řádky jsou fakt pravdivé, díky za ně,určitě na tom něco je, že svět se mění, mění se lidi..už tu není ta slušnost lidí z první republiky..ta příroda, která byla čistá a bez odpadků..všechno je jiný..a někteří (třeba jako my) se s tím prostě hold těžko vyrovnáváme..jako bychom chtěli svět lepší a ono to nějak nejde a my s tím prostě bojujeme...a pokud ne navenek, tak určitě uvnitř a to pak z nás může dělat takové ty "trosky" (omlouvám se za to slovo), které prostě nejsou uvnitř svobodné... Prostě to neumíme říct nahlas. Něco se snažíme změnit..ale pokud to neřekneme nahlas, tak to nepůjde. TAK TO KRUCI ŘEKNĚME NAHLAS ! Jo..nenech se zmást, že mám nějaké revoluční a pozitiví myšlenky, to já umím radit dobře..všem okolo..bohužel ne sobě.. :-( Měla jsem období, kdy jsem na tom vlastně chtěla být fakt nejhůř..aby si fakt lidi všimli, že mi něco je, že jsem nemocná a aby mě litovali a brali na mě ohled (ví to, vlastně jen mé 3 kamarádky a můj přítel..)..a tak je to takový ten začarovaný kruh, ČLOVĚK MUSÍ CHTÍT PŘEDEVŠÍM UVNITŘ, NĚCO ZMĚNIT, není to jen fráze, ale je to FAKT.A já, když jsem vás tady navštívila si uvědomuju, že to asi nebude jen "nemoc na pár dní, týdnů..", ale bohužel i na pár let..A tak mám najednou pocit, že nechci, aby se mě to drželo pořád. Jenže to jsou takové ty řeči, já jsem labilní, nejsem pevná, nemám vůli, můžu být pozitivní a pak jsem slušně řečeno zase v p**eli. Mám pocit toho, že MI MUSI NĚKDO POMOCT, že si prostě nepomůžu SAMA. Neumím to, nemám sebevědomí.Ale říká se,

ale říká se, že KDO CHCE HLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE HLEDÁ DŮVOD.. a to mluví za vše..prostě "málo" chceme.Psycholožka mi dycky říkala, že ta úzkost mi chce vlastně pomoct, že je to druh obrany nebo co..jako že mi ta úzkost dává cosi najevo...vím, že některé věci jsou spojené s mým dětstvím..a taky jsem nebyla vychovávaná v tom, že jsem dobrá, že všechno zvládnu..bylo to o tom "zeptej se sestry, ona to ví nejlíp"...mám v sobě i hodně bloků..takže je musím odblokovat :-) hold, asi pořádně nechcu, protože kdyby jo, tak už jsem se s tím dávno poprala..a čas tak člověku plyne mezi prsty..ráda bych se podívala do anglie, cestovala třeba 10 hod autobusem do Itálie..třeba prolízala pralesy..ale jsem troska, která se bojí..Je fajn, že si to člověk umí říct,ale co z toho, když mi to ani nepomůže..Ten mozek je ale sviňa :-)

Ahoj MINISINI, jako bys mi psala z duše... :-) To, co teď prožíváme, je opravdu pouhým následkem toho, co jsme si přinesli z dětství a možná ještě dál... A i lidé, kteří tvrdí, že měli dětství krásné (např. jako já - brácha byl zlatíčko), si při hlubším rozboru uvědomí, že např. nebyli vychováváni a vedeni k síle, k sebevědomí, k víře v sebe sama, že byli rodiči např. velmi opečováváni... A to je i můj případ. Dnes už to vím, ale přesto jsem šťastná za každou vteřinu svého dětství, vděčná rodičům, že mi dali šanci tady být... Teď ale - babo raď! Jak se s tím poprat v dospělosti, jak to svoje podvědomí a úzkosti vymazat? Já věřím, že to z části dokáže každá z nás. Pravdou ale zůstává, že agora (s klaustroškou a panickou poruchou) je tady od počátku lidstva, takže svůj význam v dějinách duší musí mít... A není sama, každá "odlišnost" má svůj význam a tvoří svět zajímavější, protože nutí lidi obracet se dovnitř a být citlivější. Tak zatím papa a vzhůru do boje! :-)))

Ahoj kocky,ja teda nevim jak to delate,ale vy to vzdycky umite tak krasne pojmenovat..ja tohle nedokazu,ikdyz mam na to stejnej nazor jako vy a taky mi ctete z duse,jen vy to umite krasne popsat a napsat.Coz ale vubec neresi nas problem,bohuzel..MINI ja mela zacatky uplne stejny jako ty,taky jsem se ty nemoci poddavala,aby to kazdej videl,politoval me a chtel mi pomoct,jenze tohle byla blbost,protoze jsem se dostala jeste na vetsi dno a nikdo krome me samotny mi stejne nepomohl.Ale je to zvlastni,presne jak psala Daja,cejtim z tebe takovou strasne velkou vnitrni silu..ale vite co jsem postupem casu zjistila..je divny,ze ja pruchod ty nemoci davam jenom pred lidma,ktery vedej,ze ji mam,tzn.pred pritelem a moji nejlepsi kamaradkou,ale kdyz jdu treba nakupovat darky s tatou pred kterym se za to stydim,zvladnu to v pohode..je to fakt nekdy zvlastni,co si na nas ta mrcha vymysli..vzdycky kdyz uz si myslim,ze jsem pochopila jeji podstatu,vybali na me neco novyho.Ted se treba predvedla,kdyz na me zautocila ve chvili,kdy jsem to necekala,v situaci,ktera mi nikdy problemy nedelala a najednou jsem ji mela na krku..moje doktorka to popisuje jako panicky atak,ale proc prijde a co mam udelat aby neprisel mi nikdy nikdo neporadil.Proste zvlastni.DÁJO tys do sebe toho neurolu narvala denne peknou davku koukam..jak dlouho si ty 4mg jedla?Protoze ja kdyz si predstavim,ze bych denne stlacila tech svejch 0,5 osm..to by se mnou asi slehlo..jak to probihalo,kdyz ses zbavovala zavislosti?MINI,jestli bys byla tak hodna,vazne bys mi tu kazetku prehrala?Myslim,ze pred svatbou ji budu potrebovat urcite:-)))zatim papa,my jsme byli dneska na boruvkach,tak si je jdu dat s cukrikem a kdyby jste nektera mela nejakej jednoduchej receptik na buchtu s boruvkama,hodte ho do placu!!Ale prosim pokud mozno ne kynutej,protoze nevim jak to delam,ale me nikdy nic nevykynulo..:-)teda krome zadku posledni dobou:-))

MARTI, jak jsem to už v minulosti popisovala, šla jsem se léčit s klaustroškou, protože jsem se rozvedla a zůstala s šestiletým miminem sama. No a chtěla jsem to zvládat, tzn., jezdit s ní na výlety, MHD apod. Místo léčby ale nastalo peklo. Léky mi nezabraly a já se dostala na úplné dno, sama s dítěm, se zodpovědnou prací. Takže ty 4mg (a věř mi, že je to pravda), mě vůbec netlumily, ale jen brzdily příznaky. Chytaly mě šílené záchvaty panické poruchy, několikrát denně, navíc jsem nemohla z bytu a holčička chodila do první třídy. Nemohla jsem ani zavřít na noc okna a do toho přišel šílený strach ze smrti (ze dne na den mi řekla doktorka při pravidelné gyn. prohlídce, že tam vidí nádor a doufá, že bude nezhoubný, jen budu muset okamžitě na operaci). Takže tyhle věci se pěkně semlely najednou a bum! Proto ta koňská dávka. Nádor tam byl, nezhoubný, časem jsem zvládala chodit pro mimino do družiny a mohla se i vrátit do práce. S psycholožkou, která následovala po tom vydřiduchovi, jsem natrénovala relaxační techniky a začala dávky snižovat. Ty 4mg jsem brala asi jen 3 měsíce, pak jsem slejzala po půlce. Za rok jsem byla závislá a začala bojovat se závislostí. Ale šlo to, bylo to takové úzkostné tuhnutí svalů, nic víc. No a od té doby mám neurolek jen na zob :-)))

Ahojte holky. Marti, kazetu ti ráda přehraju, ale nečekej od toho zázraky :-) Napiš mi na můj email "minisini@centrum.cz"Kdy máš tu svatbu? Já jsem posraná z toho, že moje kamarádka možná už příští rok plánuje svatbu a mám ji jít za svědka.Už teď jsem z toho vyklepaná, nevydržím tam 10 min stát, jednou jsem tak omdlela na promoci, byla to ostuda, teda dle mé matky. To jsem ještě nebyla "nemocná", a když si na to vzpomenu, tak se bojím, že zas při podobné příležitosti omdlím...Dneska jsem spala u kamarádky, u té, která "to" neví, v noci jsem nemohla spát a fakt na mě lezly šílenosti,chci ven z domu, kam v noci uteču, bojím se, když tak si zavolám taxi a pojedu domů, už jsem vymýšlela co by kdyby..Jsem fakt pitomá. Hned si dělám scénáře, představivost jede na plný obrátky. Pak jsem jela asi 15km na kole..i to mi dělá problém. Co když nebudu moct dojet domů, co budu dělat, kdo mi pomůže (rohlík a pití, jako první pomoc jsem měla u sebe :-), stačí když mám jenom fyzickou zátěž a už mám pocit, jak se srdce zrychluje, že na mě jde zas nějaká ataka..no psycho.V pátek jsem se dívala na film "Na samotě u lesa", to mě trochu uklidní, miluju ten film. V práci mě čeká od příštího pondělí několik večírků s cizinci, co k nám přijedou,jsem z toho posraná, nebudu moct odejít, z večeře, ze schůze, jak by to vypadalo, co bych řekla.Ježiš, co budu dělat..:-(že bych se nadopovala lexaurinem? Nic jiného nemám.chtěla bych neřešit to, kam hned na záchod, co si lidi řeknou..keci,keci..Marti, borůvky jsem měla naposledy před dvěma lety v adršpachu, to jsem byla ještě "v pohodě"..zas bude dobře..ach jo, musí..Dájo, kdybych byla závislá na prášcích, tak by z toho měla asi brutální úzkost, ten pocit toho, že když si nevezmu prášek, tak budu na dně, je fakt drsnej..Já jsem ten můj Apomoclob chtěla vysadit, abych si řekla, neberu žádný prášky, jsem v poho.Ale nevím, jestli je to dobrej nápad, kvůli tomu serotoninu v hlavě..aby mi tam něco nechybělo..Nebo taky nepřebývalo :-)

Minisini, nic nevysazuj sama od sebe. Mně prášky na výrobu serotoninu Seropram nesedly a dostaly na dno. Proto jsem začala brát "jen" Neurol, který je jen na úzkosti. Serotonin si holt musím vytvářet zuby nehty sama :-))) Držím všem palce, jdu spát, už teď mě zase chytá panika ze zítřejší práce. Tak papa a dobrou...

Není to sice na borůvky, ale asi by to šlo i s nima. Plátky houskových knedlíků polej rozpuštěným máslem, rozmixovanýma jahodama s cukrem, posypej strouhaným tvarohem a nazdob šlehačkou. U nás to včera dělala manželova teta k věčeřia je to děsně dobrý. Možná by to chutnalo i mamince. Byla jsem s ní v sobotu jejím autem na hřbitově, no to byla jízda. Rozhodně vaří líp než řídí auto. Mini, objednej cizincům něco, co rychle snědí a když na Tebe přijde úzkost, řekni že musíš dohlédnout v kuchyni na přípravu jídla. Budeš vypadat důležitě a klidně si vyběhni někam na dámy. To mne teď napadlo, už jsem zase chytrá jak rádio. U nás je zase po dešti a krásný vzduch. Všem pracujícím přeju klidný týden a nám ostatním taky. L.

Leni, jako že bych lezla v restauraci do kuchyně a dívala se, jestli jim to jde od ruky?:-) Bych se vrátila asi s kopancem na zadku :-))
Marti, prášky bych samozřejmě vysadila až po dohodě s psychiatrem..Já mám právě pak pocit, že mi "pomáhají" prášky a že když je vysadím, tak budu v pr...že si prostě nepomáhám sama, ale pomáhají prášky..Je zvláštní, že třeba při angíně to tak člověk nevnímá a je rád za antibiotika.Ale je fakt, že jsem už dlouho dobu nebyla nemocná, asi bych se doma sama zcvokla, takhle je člověk v práci a sem tam přijde i na jiné myšlenky. Ikdyž poslední dobou se nějak soustředím jen na sebe a to není dobrý.. :-(

Ahojky,tak touhle nemocí trpim asi 8 let a to mi je 25 A začalo to operací štítný žlázi tu mam celou venku a jsem po operaci od13 let byllo to zhoubný jezdim do motota na radiojod,ale podle doktorů jsem už v pořádku.Je mi každý den špatně.Motání hlavy ,závratě ,bušení srdce,špatný dýchání jako když už se nenadechnu je mi na omdlení jsem pořád unavená a k tomu mam zvýšené teploty ,máte je taky někdo????Chtěla bychtaky miminko,ale strašně se toho bojim nezvládám sama sebe a co ještě to těhotenctvý A pak mimčo.Jsem popravdu moc zoíufalá.Dělala jsem modelink do toho kadeřnici a musela jsem se všeho vzdát to je příšerná nemos,někdy mi přijde ,že nežiju,ale přežívám.Mam pejska a ,chodim snim na procházky a bojim se ,že někde omdlim,že to neudýchám já opravdu nevim jak dál jak mam ovládat svoje tělo ono ovládá mne!!!!§Tak ráda bych šla nakupovat to chodim,ale jen do mmalích krámečků a pak jsem ráda,že jsem dorazila domu...!!!!!Prosim vás máte taky někdo přesně takový potíže a zvýšený teploty...?????

Ahoj Míšo ,mám uplně to samé . Bojím se jít kamkoli sama že omdlím ,došlo to tak daleko že marodím půl roku a nejdu sama nikam. Mám to už 13 let ,ale 3 roky je to skoro v kuse a mám uzkostný stavy a deprese. Taky nežiju a přežívám,nikam kuli tomu nejdu strach mě totálně ovládá,a přemýšlím nad tím už den předem jak kam půjdu a pojedu. Taky chci moc dítě,a bojím se že to nestihnu, a že to nezvládnu,přesně jako ty. Ale já jsem o 10 let starší oto ta smůla a problémy s otehotněním ke všemu. Taky tě moc lituji co máš za sebou,se zdravím. A že jsi všeho musela nechat ,ale ta nemoc si prostě nevybírá já taky nevím co budu dělat dál. A odkud jsi ? Tak se moc drž. A Holky moc děkuji za přízpěvky co jste mi psaly moc mě potěšily,ale zase tak šikovná nejsem o tom jsem se přesvědčila sama na svojí kůži. Už jsem si sehnala psychoterapeuta a budu chodit každý týden na sezení za 400kč na 50min levnější nic není ,tak musím být ráda že aspon toto tak paaaaaaaaaa Julovka

To je hrozný vid'?Taky máš k tomu zvýšený teploty?Já jsem s ústí nad labem.Aty?