Diskuse - Odkládání na pozdější dobu

Obětí stalkera může být v podstatě každý člověk, a to nezávisle na svém sociálním původu a individuálních sklonech. Oběťmi však bývají mnohem častěji ženy, nápadně častými oběťmi jsou rovněž osoby osamocené nebo osoby, jež ukončily se stalkerem partnerský vztah. Rovněž u osob, jež pracují v exponovaných profesích, je velké riziko, že se stanou obětí stalkera. Platí to nejen pro slavné umělce, politiky a moderátory, nýbrž i pro osoby, které mají v důsledku své profese těsnější kontakt s ostatními lidmi (např. lékaři, advokáti, soudci, profesoři, učitelé).

Tedy musím napsat,že nestačím zírat.Připadám si tu už opravdu jako v panoptiku.
Na druhou stranu:Kdo s čím zachází,tím taky schází.
A kdo chce kam, ponechme ho tam.Takovou ubohost jsem už dlouho neviděla, I když jsem jistou na této diskuzi přítomnou osobou celkem vytrénována a již nic by mne nemělo překvapit.:)Nicméně, je tomu tak.

Pojem „stalking“ se začal používat v devadesátých letech v USA a označoval způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po němž potom slídí, pronásleduje ho, obtěžuje, hrozí mu, případně ho fyzicky napadá a ve vzácných případech dokonce usmrtí. Takovéto chování vyvolává u oběti pocit strachu. Třebaže se výraz stalking objevil teprve nedávno, velice rychle se ukázalo, že problémům spojeným s tímto jevem by se měla věnovat větší pozornost. Platí to pro politiky, justici, lékařství, policii a mnoho dalších společensky relevantních oblastí. Výrazem této skutečnosti je i konference Německé soudcovské akademie, která se konala v roce 2005 ve Wustrau a která se tomuto tématu rovněž věnovala.

Počátkem letošního roku 2010 došlo k několika zásadním změnám v právní legislativě a mnohé z nich se týkají Trestního zákoníku. Trestní zákoník od nového roku zavedl i nové trestné činy včetně trestání nebezpečného pronásledování neboli stalkingu. Nový zákoník, který zavádí i speciální paragraf pro stalking neboli úporné pronásledování jednoho člověka jiným dovoluje polici zakročit již v počátku a ne, jako tomu bylo dosud, až po té co pronásledování přeroste ve fyzické násilí.Nyní za pronásledování (stalking=slídění), a to i prostřednictvím mobilu či e-mailu, hrozí až 3 roky vězení. Přesné znění paragrafu naleznete na stránce Stalking.

(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c)vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) se zbraní, nebo
c) nejméně se dvěma osobami.

Velmi hezké pojednání o stalkingu. Ta kategorizace snad už nějaká je, ale je to z psychologického hlediska. Četla jsem, že stalking nemusí být trestný čin, pokud se jedná o symptom duševní poruchy.

Evo, ty sis tak krásně nasypala popel na hlavu. To si musím opsat, až se setkám s něčím podobným jako ty a Bes, tak to použiji, abych nemusela nic vymýšlet.
To je naprosto dokonalé, jak jsi to napsala. :-))))

Jedná se o šikanování jiné osoby pomocí informačních technologií - internetu, mobilních telefonů, apod. (např. vydírání, ubližování, ztrapňování, obtěžování, ohrožování, zastrašování apod.).

Problémem však je, že děti a mladí lidé za těmito projevy šikanu vůbec nemusí vidět. A protože nepoznají, že se jedná o šikanu, neví, jak se s ní vypořádat. Cítí se osamělé a mají mít pocit, že lidé kolem nich jejich problém nepochopí.

Kyberšikana a tradiční šikana mají jednu věc společnou. Jejich cílem je někomu ublížit nebo ubližovat – ať fyzicky či psychicky. Kyberšikana v mnoha případech dokonce začíná jako tradiční šikana. Někdy se jejich projevy prolínají a doplňují – příkladem může být třeba nahrávání fyzického týrání spolužáka.
Moderní technologie (internet, mobilní technologie) nám umožňují pohybovat se ve virtuálním světě, který se liší od reálného světa. Tak, jako se liší virtuální svět od světa reálného, liší se kyberšikana od tradiční šikany. Ve virtuálním světě mohou být lidé anonymní, mohou komunikovat, aniž by byli zatíženi společenskými rolemi, svými fyzickými nedostatky, psychickými bloky plynoucími z osobního kontaktu s lidmi, mohou vzájemně komunikovat, i když nejsou fyzicky přítomni, a pokud s někým v kontaktu být nechtějí, mohou komunikaci snadno ukončit. To jsou jen některé z možností, které nám technologie nabízejí. Záleží jen na nás, jak se k těmto možnostem postavíme, zda je využijeme, či zneužijeme. Technologie nejsou špatné, špatní jsou jen lidé, kteří je používají se zlým úmyslem.

A. Útočníci jsou anonymní
Ve virtuálním prostředí většinou útočníci vystupují pod přezdívkou (nickem), používají pro oběť neznámou e-mailovou adresu, telefonní číslo atd. Pro agresora navíc není žádný velký problém vytvářet nové identity. Oběť tak má jen malou šanci přijít na to, kdo na ni útočí. Anonymita útočníka má bohužel pro oběť ještě mnoho dalších nepříjemných aspektů, např. to, že pocit nepolapitelnosti posiluje agresorovu odvahu zkoušet drsnější metody a formy útoků a potažmo vůbec útoky podnikat.

Anonymita však může být často zdánlivá, protože totožnost útočníků lze v některých případech s využitím vhodné technologie odhalit. Přesto bývá obecně velmi obtížné útočníka vystopovat a vzhledem k tomu, že mnohé z projevů kyberšikany český právní systém nijak neřeší, nemůže vždy oběť počítat s pomocí výkonných orgánů jako je policie.

B. Mění se profil útočníků a profil obětí
Ve virtuálním světě nezáleží na věku, pohlaví, síle, postavení v sociální skupině (partě) ani úspěšnosti útočníka nebo oběti ve společnosti. Původcem kyberšikany může být každý, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií, tedy i fyzicky slabý jedinec.

Výzkumy ukazují, že útočníci tráví více času na internetu, a to bez dohledu rodičů, kteří se příliš nezajímají o to, k čemu internet jejich děti používají. Útočníky bývají častěji chlapci než dívky s dobrým sociálním statutem. Pachatelé kyberšikany jsou také obvykle původci tradičního šikanování. Zajímavý je poznatek, že kyberútočníci bývají často také sami oběťmi kyberšikany nebo jejími pozorovateli (výzkumy Univerzity Antverpy (2005-2006), Li (2007), Dehue (2008)).

Co zjistily výše zmíněné výzkumy o profilu oběti? Často se jí stávají děti, které jsou na internetu nebo mobilním telefonu závislé. Sociální kontakty navazují především ve virtuálním světě, ve skutečném světě nemají příliš kamarádů. Jsou to také často oběti tradiční šikany. 39 % obětí jsou uživatelé internetových sociálních sítě jako jsou např. Facebook, MySpace nebo Libimseti. Oběti kyberšikany bývají málo obeznámeny s riziky spojenými se zneužitím ICT, možná proto se na internetu chovají méně zodpovědně (často riskují, zveřejňují osobní údaje, sdílí své fotografie apod.). Také pro oběti platí to, že se někdy sami stávají pachateli kyberšikany nebo jejími pozorovateli.

C. Mění se místo a čas útoků
Zatímco u tradiční šikany lze předpokládat, kdy a kde k útoku dojde (např. ve škole, na hřišti), s kyberšikanou se můžeme setkat kdykoliv a kdekoliv. Obětí útoku se můžeme stát vždy, když budeme připojeni k internetu nebo když budeme mít u sebe svůj mobilní telefon. V takovém případě se před kyberútokem nemáme kam schovat. Útočník si nás může najít i v „bezpečí domova“ a klidně to může být i o půlnoci.

D. Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě
Mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví, jiné povolání, a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Ve virtuálním světě se někteří lidé chovají méně opatrně než v reálném světě (jsou odvážnější v komunikaci, probírají citlivá témata, komunikují často bez zábran apod.). Někdy zkoušejí to, co by se v reálném světě báli udělat (např. útočit na jiné osoby, vyhrožovat jim nebo je vydírat), protože je menší šance na jejich dopadení. Nevidí, jaký dopad má jejich chování na oběti, zvlášť pokud si uvědomíme, že si oběti mohou vybírat také náhodně, tedy je vůbec nemusí znát osobně.

E. Při šíření kyberšikany pomáhá útočníkovi publikum
Prostředky kyberšikany (zprávy a pořízené záznamy) se dají velmi jednoduše rozesílat dál. Kyberšikana tedy může mít velmi početné publikum. Útočník nemusí oběť napadat opakovaně, stačí, když citlivé zprávy nebo nahrávky publikuje na internetu a o jejich šíření se pak postarají jiní. Toto „publikum“ pak umožňuje zvyšovat intenzitu útoku a zhoršovat jeho dopad na oběť.

Podívej ty kriple nadrženej odpornej Evo..........zapoměla jsi , že ses mi svěřovala, jak ti jde na Abecedě měnit IP adresy a píšeš po různými anonymizéry.............

vypisuj si co chceš ....stejně je ti to nanic.......žádná z nás tě nechce , seš odpornej shnilej kriplík, kterej se vtírá lidem a když to nejde po dobrým , tak aspon po zlým..........každej se tě štítí ty zrůdo .........a ty to dobře víš ..........

Já bych Bestii přála aby tě začala tvrdě ignorovat a to se pak p**ereš ty kriple hnusnej .......budeš klapat zobákem a naprázdno .........zrůdičko nadržená ......bléé

F. Dopady kyberšikany na oběť není snadné rozpoznat
Kyberšikana je většinou spojená s psychickým týráním obětí, které není snadné poznat (na rozdíl od modřin, jež mohou doprovázet fyzickou šikanu). Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Důvodů pro takové chování může být více (strach, stud, rodiče nerozumí počítačům, dítě nepozná, že jde o projevy psychického šikanování apod.). Na řešení svých problémů tak zůstávají často sami, což může vést k tomu, že situaci nezvládnou.