Diskuse - Odkládání na pozdější dobu

Notoričtí i nenotoričtí odkladači, já jsem notorický odkladač pod značkou " Co můžeš udělat zítra, zásadně nedělej dnes. Podělte se o své zkušenosti s odkládáním vyřízování záležitostí, práce a pod. Odkladačů notorických je mezi námi spousta a naše
odkladačství nám působí mnohé problémy a škody. Pojďme se s ním vypořádat a podpořit se vzájemně v našem úsilí. Děkuji za příspěvky. Ahoj KIK

Tak mám dojem, že jsem jediný "odkladač" široko daleko. Takže mám asi smůlu. Nebo ne ?

Moje máma razila heslo co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra. A už si plánovala, co všechno v jeden den chce udělat. Samozřejmě, že na sebe kladla velký nároky a když něco nestihla, tak byla vzteklá jako pes. Já se snažím rozdělit si úkoly na víc dní a naopak razim heslo co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra a je to lepší, než se stresovat jako máma, která chtěla mít všechno tip ťop.

Ahoj Verčo, díky za příspěvek. Já jsem se také snažila udělat všechno hned, nic neodkládat a také jsem byla perfekcionista. Všude jsem všechno musela mít srovnané do přihrádek nebo do krabiček a nesnesla jsem pomyšlení, že o něčem nevím, kde to je. Každá věc musela mít své místo a pod. Jak jsem se léčila z toho perfekcionismu, který mne uštvával k smrti, tak se to všechno nějak úplně převrátilo, protože ta terapie toho perfekcionismu spočívá v tom, že všechno nemusí být úplně perfektní. A také, že se nemusí některé věci dělat hned. Pořadí důležitostí věci a časový plán- s tím jsem neměla problémy, ale teď je mám,protože tím odkládáním se mi pak všechno nahrne a já z toho začnu být nervózní, že něco důležitého nestihnu. Nejhorší na tom je, že je to jedna z příčin mé nespavosti, protože se v noci budím a nutím se nespat, abych to pak dohnala. Když to teď vidím s odstupem času, tak ten perfekcionismus byl lepší nebo srovnatelný.

Také bych chtěla mít všechno tip ťop,ale co se mě týká,není to příliš reálné.Tak jen rozděluji věci na důležité a méňe důležité.A hlavně si naordinuji i odpočinek,po něm udělám práce daleko víc,než když se honím a přetahuji,,.Dokonalost,, za cenu strhnutí odmítám.Ahojky KIK:)

Které diskuze jsme dnes ještě společně nenavštívili ?

Je jich dost,nechceš to doufám dohnat:)))Dnes je tak nádherně ,že jsem se nastěhovala s noťasem na balkón a užívám si,no prostě balada.Přijď:)

To si žiješ jak na zámku. Ať to trvá věčně. No nevím, jestli ty diskuze doženu...i když psaní na diskuzi=odkladačův ráj. To má odkladač pořád pocit, že něco dělá, a to se mu to odkládá na pozdější dobu, zejména dobře se odkládají důležité a neodkladné věci ze sektoru A diagramu pro časové plánování (sektor B je důležité,nenaléhavé, sektor C
je neléhavé,nedůležité a sektor D je nenaléhavé,nedůležité) V sektoru D se pohybuji poslední dobou nejčastěji a velmi mne tento sektor uspokojuje. No a pak zakládám diskuzi na téma odkládání ne pozdější dobu. Já teď pomáhám jedné studentce s diplomkou na téma time management - to je jeden z mých oblíbených oborů, z čehož jasně vyplývá, že kovářova kobyla chodí bosa.

Sektor D je někdy moc potřebný.Potěší dušičku navnadí a zklidní.Je hloupé ho držet stranou:)
Ať je dipolmka úspěšná.
Tak jako všechno krásné bývá většinou krátké,tak i mě čas dostává ze sektoru D do skoro A:).Proto se s tebou loučím a za týden se ozvu.Měj se moc fajn,pá

odkládání na pozdější dobu je i termín z psychologie:

zvyk nedokončovat práci .........já ho mám teda hodně a ještě jsem ho naučila i moje děti ..nevědomky.......

Dokonce jsem si i vyrobila i dluh, přišla mi upomínka z ČT na pár korun a já ji založila na potom, zapoměla...... až se tam vylíhlo dluh 7000, který ted bohužel splácím.........zvyk nedokončovat práci přijde někdy draho...........

Tohle je Markéto přesně můj případ. Já dokážu složenky nebo inkaso (pokud přijdou) občas tak založit, že kdyby nepřišly upomínky, tak jsem úplně v pr... a dopadla bych jako ty. Naštěstí upomínky jsou pro mne dost burcující. Já jsem tohle neměla vždycky. Já musela mít všechno hned hotové, vyřešené, připravené předem, srovnané, o každé věci jsem musela vědět, kde ji mám- a běda, kdyby tam nebyla - to jsem ji byla schopna hledat, dokud jsem ji nenašla, protože mne šíleně štvalo, že není tam, kde má být. Tohle
mne úplně uštvávalo - prostě perfekcionismus, ale už až dost patologický. Moje dcera ten systém pořádkumilovnosti dost převzala, jakož i starší syn, ale ne v té skoro patologické podobě. Jeden čas jsem na tom byla tak (před 6 lety), že jsem musela začít s patologickou stránkou svého perfekcionismu bojovat. Při pohledu na hromadu krabiček, šanonů, organizérů, pečlivě roztříděných šroubků , knoflíků a jiných drobných předmětů v krabičkách s podrobnými popiskami, co krabičky nebo složky obsahují, se mi nakonec udělalo špatně od žaludku. V posledních třech letech je moje domácnost dost hektická a vůbec nevím, kde co mám, což je druhý extrém. Hlavně mám moc věcí, takže likviduji, co se dá, protože se mi tady nahromadila spousta krámů. Naprosto nechápu, kde se ty předměty u mne doma berou. Já skoro nic nekupuji. Vždycky někdo něco přinese a také je u nás v rodině zvykem všechno, co může ještě někdy k něčemu sloužit, uschovat ( to je dost zvyk z totality, kdy některé domácnosti vypadaly jako skladiště Kovomatu nebo Elektroodbytu). Takže je to asi jako s hrnečkem bez ucha - je na nic, ale je škoda ho vyhodit Jinak díky za příspěvek. Včera večer tu byla moje kamarádka, tak si také nechala udělat ten numeralogický rozbor na najdise a moc dobře jsme se u toho bavili- díky za dobrý typ. AHOJ KIK

Víš co? Já právě založila tu upominku , bylo to jen pár korun, asi dvě stovky .............ale ČT honí všechny neplatiče a když se na to vykašleš, tak třeba člověku kterej dluží 40 korun, naroste dluh na 7000, jsou takový případy.
Já si říkala, dvě stě korun to nehoří .........a ted mám dluh.
Já jsem nikdy nebyla perferktní a ted se to lajdáctví ještě zhoršilo.
Ale zase nemám to jak říkáš, tenhle hrneček je dobrej, nemá jenom ucho...........já všechno vyhazuju a to je dobře.
Znala jsem kdysi paní v jedný práci, dělala jsem při škole pokojskou a ta vybírala z košů věci a vozila je vlakem za Prahu kde bydlela, vezla třeba poškozené lehátko , nebo veškeré pečivo pro slepice, hrneček bez ucha...........všichni se jí štítili, protože se v koši hrabala holýma rukama.

To mi přijde komický , takový ty domy, jak se ze dvěří valí šílenej bordel, je to sklad takových věcí, který se možná budou jednou hodit ............nakonec zavalí majitele a ten uprostřed toho bordelu umře :)))))))))))))

Tak takovou mám jednu sousedku. Kromě toho, že je košohrabavá, tak je i hodně štědrá ke svým sousedům. Největší hrůzu jsem zažila, když byl můj mladší syn malý a ona mu nosila výdobytky z popelnice. Když se potom narodil naší sousedce syn, tak sousedka obdržela fusak- pravý beránek z kontejneru. Kromě toho ta sousedka chovala i početné domácí zvířectvo - 2-3 kočky a psa. 10let nám smrdělo patro výpary ze zvířecí moči. Také jsem měla podobnou známou. Tady u nás jí nikdo jinak neřekl než "košohrab nebo kontejnerářka ". Ta se specializovala na oblečení všeho druhu. Její byt smrděl a také polovina baráku, kde bydlela,
výpary z toho humusu, co měla v bytě. Dokonce ten byt musel být asanován. Bohužel jsem byla "její oblíbenkyní" ( naštěstí už tak 8 let nejsem její oblíbenkyní ), takže mne také obdarovávala. Je ale fakt, že ta když mi něco dala, tak to nebylo z kontejneru ani z popelnice a bylo to sice ne nové, ale kvalitní. Přimět třeba moji sousedku, aby se zbavila z bytu těch smradlavých krámů a osvobodila nás od toho smradu znamenalo nevýslovnou trpělivost a úsilí. Ale teď už máme asi
dva roky pokoj, protože šla do důchodu a po zvířatech uklízí i přes den. Naštěstí už mi nic nenosí.Víš, co je nejhorší ? Když ti takový člověk něco přinese, tak si to prostě musíš vzít, a pak nenápadně zlikvidovat. Ta moje sousedka, která byla obdarována fusakem z toho měla doslova neřešitelný problém. Přišla se mě zeptat, co s tím má dělat. Ono jejich dítě mělo všechno" hoch nóbl "z USA . No a teď- co když sousedka uvidí, že ten fusak, který od ní přijala nepoužívá. Nakonec jsme se usnesli, že jí ho s obrovskými díky vrátí, aby ten fusak darovala někomu potřebnějšímu, protože oni mají od příbuzných už jeden po jiném dítěti z jejich rodiny. Naše sousedka vzala fusak zpět, takže to moje sousedka nemusela likvidovat někde nenápadně do kontejneru. Představ si ten trapas, že by ta naše třetí sousedka někde tady v okolí ten fusak v nějakém kontejneru při "obchůzce " objevila.
To bychom ji dost těžko vysvětlovali a čekat na popeláře se ani jedné z nás nechtělo, abychom tam ten fusak hodili těsně před tím, než to vyvezou.
Přitom ta naše sousedka nebyla žádná socka. Kupovala si všechno nejvyšší kvality - pračku, ledničku, luxusní ergonomické matrace na spaní a pod. Ale po venku chodila špinavá a zanedbaná, obtížená taškami všeho možného humusu a tahala to domů. Tohle fakt nechápu. Kdyby na to neměla a nutně to potřebovala, protože se bez toho !nedá žít " , ale takhle ? To musí být nějaká psychická zvláštnost - něco jako oniomanie, když někdo ty věci nakupuje. Nevíš, jak by se to mohlo nazývat- tedy ta porucha nebo manie ?

Hihi.,........já se musím smát, jak to popisuješ..........to je fakt, že když má člověk hrabavou sousedku, tak ten dárek nemůže ani vyhodit, protože by byl odhalen :))))))

To já jsem jednou od mojí německý klientky dostala takovej stojánek s košíčky na kolečkách a nemohla jsem se ho zbavit ...... Byla jsem v Pařížský ulici, kde ona bydlí a chtěla jsem ho nenápadně někam strčit do dvora.......ale ne moc blízko , protože by mohla jít třeba okolo..............a bohužel všechny domy jsou na Praze 1 pečlivě zamčený .:D :D

Tak jsem ho dovezla tramvají až do Dejvic, cestou se mi rozkládal, byl takovej jezdící a já byla mokrá až na zadku, vynervovaná ............a tam byly taky všechny domy zamčený ......do popelnice se to nevešlo, tak jsem to nakonec nechala v chodbě u nějaký hospody a zdrhala pryč, aby mi nebyl vrácen !!:)))))

Já si taky myslím, že je to nějaká psychická porucha , stejně jako když lidi hromadí zvířata a pak už nezvládaj se o ně starat.

No ona by se o ta zvířata starala, ale ona ještě pracovala, takže tam ta zvířada byla celý den zavřená. Ona dělala dvanáctky, takže ta zvířata holt někam musela ... S tím stojánkem jsem se pobavila. Já ale myslím tu poruchu, jak ti lidé ty věci shromažďují a vybírají popelnice nebo kontejnery. Možná, že je to OCD, něco jako nutné nutkání, to udělat. Ale nevím, jak oni to pociťují nebo třeba je jim líto, že něco přijde zbytečně nazmar. Fakt nevím.