Diskuse - Ženatý milenec 4

Vlastně tohle je důvod, proč jsem se nerozvedla ... nějak jsem se nestihla rozhodnout ... Možná i tahle událost ovlivnila celý ten náš vztah s milencem, kdo ví ...
Ale už je to pryč, život jde dál ... jen jsem se tu dnes nějak ponořila do svých vzpomínek :-)

Upřímnost za upřímnost...On věděl, že já ještě toužím mít dítě...doma to neplánoval ani v nejmenším. Nejsem z těch, co otěhotní na první pokus...nejde mi to.. Když mi napsal,že jeho žena je těhotná, myslela jsem si,že umřu.. spala jsem jen s ním a říkala si nedej bůh, abych byla teď těhotná i já...a prásk ho... Po letech snažení to vyšlo...s ním.......Neřekla jsem mu to..až když bylo po všem napsala jsem mu,že jsem nosila pod srdcem jeho dítě,ale že odešlo...pár týdnů na to se stalo to samé jim..bylo to hrozné,ale cítila jsem něco jako satisfakci..

Ivo a jak jsi to tehotenstvi zvladala do toho 5teho mesice nez si zjistila ci to dite je?Jak se zachoval pritel?Musel chvili zit s pocitem, ze to muze byt jeho dite?Neuvazoval o rozvodu?

Mate to holky jako z cervene knihovny...fakt zajimave...;-)

No to je tedy smutný, moc ... ach jo ... teď je mi tě líto ještě víc ... Akorát mi není jasné, on si nedával pozor? Nebo jste to dokonce plánovali? To asi ne .... Já si všimla, že se snažíš o miminko, ale myslela jsem, že doma ... že aspoň občas s manželem spíte ...

Měli tenkrát velkou krizi ve vztahu... myslím,že otěhotnět byla její taktika, jak si ho udržet... přiznala se k těhotenství až ve chvíli, kdy nebylo jiné řešení, než to donosit... On byl zoufalý... plánoval, že až děti odrostou, odejde...a najednou tohle...cítil se provinile. Já ho za to nenáviděla..za to, že to nepohlídal...ale zároveň jsem ji podezřívala z toho, že si to pořídila někde jinde...ale toho mýho ješitnýho pitomečka by to nenapadlo ani ve snu..Přitom ji totálně zanedbával a odháněl..A pak jsem počůrala gravitest a byla jsem ta druhá, co čeká jeho dítě...proto ty tajnosti.. kdo ví, zda bych mu někdy řekla, že mé dítě je jeho, kdyby vše dopadlo dobře..ale když jsem potratila...řekla jsem si, e tu bolest neponesu sama, že se o ni rozdělím, chtěla jsem,aby ho to taky zabolelo.. za dva měsíce už nečekali miminko ani oni...zásah shora nebo co..........................

Ahoj Beo, no já jsem těhotenství jako taková zvládala skvěle, cítila jsem se úplně dobře. A s tou nadějí, že budu mít Jeho dítě, to bylo moc krásný .... On to ustál skvěle, řekl, že je to dobrá zpráva, nedal najevo nějaké obavy, řekl, že každopádně kdyby něco, jsme na to dva ... Já myslím, že z představy, že by miminko bylo jeho měl svým způsobem radost. Má děti moc rád, tehdy už měl malou dcerušku, které se moc věnoval a kterou moc miluje. Jestli uvažoval o rozvodu, to nevím ... asi si řekl že to bude řešit, až pokud to bude aktuální. Až po měsích mně řekl, že ho to tehdy dost bolelo ..... snad si myslel, že jsem to s mužem plánovala ..... ale to ne, naopak já tehdy změnila místo, měla jsem fůru starostí, vůbec jsem na dítě nemyslela a spíš na to, co budu dělat, že bych se měla rozvést. Jen jsem to milencio já káča dost jasně všechno neřekla ... chudák .. taky jsem mu dost ublížila, nejen on mně ...

Když pak čekal dítě se svou ženou (to bylo plánovaně), dost mě to bolelo ... a nakonec jsem si raději s mužem pořídila taky druhé, tak jsem to snesla líp. Neumím si představit potratit, když by jeho žena byla těhotná ... to tedy muselo být vážně drsný ... brr ....

Tak to si myslim, ze se zachoval hezky...jiny by jancil nutil by te jit na potrat atd..Taky jsem obcas premyslela co by bylo, kdybych otehotnela, jak by se ten muj k tomu postavil..

Víš Ivo.....měla bych mít dítě se svým mužem...abych měla čisté svědomí a v duši klid..ale nic jsem si nepřála víc, než miminko z absolutní lásky.. Nechávala jsem tomu volný průběh, vždycky to nějak pojistila..(což bylo za trest) co kdyby.. ale vždy jsem měla přehled (kdyby náhodou) ,abych netápala.. Fakt jsem dobré tři roky nemohla otěhotnět... řekla jsem si...chceš dítě, neřeš tolik koho bude..protože dostat manžela do postele...ach jo...vždyť já ho tam ani nechtěla dostat...takhle jsem musela.Hnusný.Halinice mne rozmete.Ale mně je to jedno.

Seru na ni .. :-)
No to mi povídej .... já to v těch počátcích taky vždycky jistila ... co kdyby ... Hrůza ... jsi ještě celá plná dojmů ze svého miláčka a musíš svádět vlastního muže, kterému se nechce, ačkoli po něm vůbec netoužíš!!!!
Fuj ...

Přesně...bylo mi z toho mockrát blbě, víš, já sex bez lásky neumím, neumím si hrát na vzrušení, když tam žádné není... cítila jsem se pošpiněná sexem s vlastním manželem!!

Jenže když s tebou manžel spí jednou za měsíc, tak člověku nic jiného nezbude ... aspoň, že to tady ze sebe mohu vysypat ..tohle fakt pochopí jen ten, kdo to taky zná ...

Popravdě, já to mockrát obrečela. Jsem si připadala jako k**va ... s vlastním mužem! ... protože jsem musela celou dobu myslet na to, že bych vlastně chtěla být s někým úplně jiným, že tohle nedělám z lásky ... A to je můj manžel hodnej a citlivej člověk. Děkovala jsem bohu, že to chce tak málokdy .... proto si na to ani teď zase tolik nestěžuji ... zvykla jsem si a raději to chci takhle ...

Jsem ráda, že vás holky mám..a že v tom nejsem sama...mám super kamarádku...jenže žije v poměrně fungujícím manželství....a otravuj ji s tím pořád......to nejde...

Jo ... taky to mám takhle ... nejlepší kamarádka je vcelku spokojeně vdaná ... A to, že mám milence ani nevěděla, až když jsem se rozcházela a byla na dně ... tak mě podržela ...
Tak se holky musím rozloučit, budu týden pryč, tak si Halininu reakci stejně nepřečtu, čili je mi to fuk :-) ... však si s ní poradíte...

Pa pa