Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Drkotka
Otázek je hodně,takže se Ti pokusím na ně odpovědět.Je potřebné si však uvědomit několik věcí,které jsou jednoznačně tabu.
1,Kontrolované pití neexistuje pro abstin.alkoholika,proto se musíš smířit s tím a naučit se s nadhledem myslet,že si při oslavě prostě nic nedáš,nebo někde ve společnosti,je to Tvůj prospěšný nový styl,já takové pokušení už nemám.Hledej jinou společnost na vyšších kvalitách než plácání blbostí u chlastu.
2,Psycholog je pro Tebe jako abstin. alkoholika VELKA opora,právě on Ti pomáhá uspořádat si myšlenky v hlavě.Alkoholizmus se nedá léčit žádnou chemii,je to věc odhodlání a pevné vůle přenesené do životního režimu.Jak bojovat s tímto nepřítelem Ti pomůže právě psycholog,nepodceňuj to,najdi si ho,nic Tě nestojí,sezení platí pojišťovna.Já abstinuji 3-tím rokem a 1x měsíčně psychologa navštěvuji.Není to hanba ani mindrák,je to konstruktívní a dobrý přístup.Když se hlouběji zamyslíš proč si takle pila,tak to byl Tvůj špatný životní styl a ten je potřeba pomalu měnit.
3,Tvé zázemí jako mladé matky je velmi důležité nejen pro Tebe,ale i pro dítě.To,že Tě dítě hodně motivuje je dobře,ale pomalu se musíš za pomoci psychologa učit,že hlavní motivaci jsi Ty sama.Psala jsi o příteli,nepotěším Tě,další tabu je,že dva alkoholici spolu žít nemají,je téměř 100% pravděpodobnost,že se k pití oba vrátite.Udělej jsi v tom pořádek a hledej nové přátele co Tě budou posilovat a táhnout vpřed,taky Ti dají najevo,že obdivují Tvou statečnost....
Psala jsi,že teď je Tvé sebevědomí absurdita,není alkohol tak sebevědomí kleslo.Jaké to bylo sebevědomí pod vlivem alkoholu ? jaké má teď sebevědomí vozíčkář,který nedávno vyhrával ceny v automob. soutěžích ?...to jsou právě ty těžké a klíčové otázky na které by jsi měla si postupně dávat odpovědi sama.Člověk pracuje na princípu myšlenek-slov -činů,to znamená,že čin se uskuteční na základě myšlenky a práce s myšlenkami je právě pro psychologa.Vše však vychází z pocitu jako touhy...
4,Abstinuji 3-tím rokem,zvládám to dobře,ale taky jsou chvíle kdy musím si pomoci razantněji vůli.Změnu jsem udělal proto,že jsem cítil,že se řítím do záhuby a chuť žít mně postavila na nohy.Přestal jsem si konečně lhát a šel se natvrdo léčit,s tím že jsem to neflinkal,ale bral opravdu vážně.Tento boj není nikdy vyhraný,ale teď už se mě dýchá líp než s flaškou v ruce.

Kes
Vlastně máš pravdu. Návštěva u psychologa by mi pomohla s pročištěním hlavy. Všechny ty roky hnusu dusíc se ve mně se znásobují.Musí to ven...
Vím,že sezení u psychologa není hanba ani mindrák.Potklala jsem se už s hromadou psychologů na různých sezení ale nikdy jsem neměla pocit, že bych toho mohla využít pro své dobro.Měla jsem alkohol, Ten jsem volila a vedle něj psycholog se mi jevil jen jako červík zavrtávající se mi pod kůži okrádajíc mě o čas. A teď, s pohledem na alkohol jako na nepřítele, by sezení s psychologem mohlo mít positivní efekt.Ale jedna věc je s něčím souhlasit a druhá učinit tak.Jak jen se tam dokopat?
Hledej nové přátele...kéž by to bylo tak snadné, jako si např. hledat nové boty. To je to, já se nedokážu znovu odrazit, začít si budovat nějakou autoritu ve společnosti na základě mých komunikativních schopností podtržených nízkým sebevědomím.Nedovedu si představit jiný způsob zblížení, poznání popř. oslovení, než v přítomnosti alkoholu.Vždyť se nedokážu ani lidem podívat do očí...A na závěr pár otázek:Jak probíhali tvé začátky abstinence?Měl si s novým příchodem do života kolem sebe lidi, na který ses moh obrátit? Tedy, jsi to zázemí, nebo jsi začal úplně od znova?Z tvého psaní lze usoudit, že jsi vyrovnaný, myslíš si,že v tom hrají roli ty 3 roky abstinence?Resp. myslíš, že ta doba člověka stabilizuje?

Drkotka
Pro objasnění důležitosti psychologa:Léčení alkoholizmu má dvě cesty,ambulantní u klinického psychologa a ústavní v psychiatrické léčebně /cca 3 měsíce/,tu jsem absolvoval.Jak vidíš za tú celou dobu co alkoholizmus existuje není nic jiného k léčení.Proto musíš si uvědomit svou hlavní prioritu a najít cestu jak se tam dokopat a pak hlavně pozorně naslouchat a na sobě pracovat.To je počátek i toho jak pomalu začneš zvedat své sebevědomí,být vyrovnaná a pak se můžeš dívat jiným vklidu přímo do očí.Jsi jěště moc mladá a vše lze zvládnout,první krok je nepít a druhý psycholog.
A nakonec odpovědi na Tvé otázky.Začátek mé abstinence probíhal v léčebně,která mě moc dala,mám odtud i kamarády a dobré vspomínky.Pár lidí kolem mě bylo,ale člověk pak zjistí,že každý si jede svou cestou a nakonec stejně musíš všechno zvládat sám,prostě jsem to natrénoval jakoby v posilovně svaly.Tá doba člověka určitě stabilizuje,hodně jsem po léčebně jěště doladil mnoho svých problémů i díky psychologovi a zlepšuji se postupně i dál.Aktivní abstinence Tě může "vystřelit"až nad i běžné lidi,je taky ale potřeba být pokorný a vědět,že to je doživotní boj.

Pozdrav

Drkotka
Četla jsem si Tvůj příběh a následné komentáře a chci Tě za Tvou dceru, ještě malinkou, poprosit, aby ses k tomu psychologovi dokopala a přestala s myšlenkou, že je důležité, že nepiješ dnes, ale je možné, že to příjde. Moje mamka pije asi dva roky. S přestávkami. Už do toho spadla po třetí. Je mi už 19, ale to vůbec nemění nic na tom, že to byly moje nejhorší roky. Nenáviděla jsem ji, připadala mi absolutně odporná, když se na mě dívala tím ožralým výrazem. Minulou středu jsem měla narozky a místo, abychom to slavili, tahali jsme ji z hospody. Psala jsem,že pije s přestávkama, protože se z toho už třikrát dostala. Ale zdá se mi, že jak lehce to přišlo, tak lehce to skončilo. Momentálně je znovu čistá (doufám). Ale můj vztah k ní je více než málo narušen a nedokážu se zbavit pocitu, že do toho dříve či později znovu spadne. A nenávidím ten pocit nejistoty, zoufalství ... Tak nedovol, aby ji to potkalo taky. Nepřemýšlej jenom nad svými problémy, ale zamysli se taky nad tím, co by to udělalo s ní. Já přiznávám, že nevím, co se honí v hlavě vám, alkoholikům. Ale vy si to taky vůbec nedokážete představit co to je pro mladého člověka vidět svého rodiče v takových stavech. Za necelé dva měsíce maturuju a jestli do toho spadne zase, tak opravdu nevím, jestli se mi to podaří...

Dvacet let jsem kouřil a třicet let pil, někdy víc a někdy míň ale pomalu se intervaly v pití nebezpečně zkracovaly. Párkrát jsme se při různých akcích filmovaly. Když jsem viděl některé své známé a sebe, jak člověk vypadá v opojení, bylo mě trapně. Myslím, že není naškodu pouštět druhý den po flámu takové video. Pokud se člověk ještě dokáže zastydět.Dnes nekouřím ani nepiju, přestat není tak hrozné, jen si člověk musí uvědomit marnost toho všeho a litovat straceného času kdy o sobě nevěděl.

Taky mám problém. Už asi 6-7 let piju v kuse. Ze začátku to šlo. Ale teď už musím ráno po probuzení protože se mi udělá lépe. Teď od začátku roku jsem pil jsem i tajně v práci abych mohl vůbec přežít. Nejhorší je se probudit ráno ještě nadranej. Mám problém večer usnout za střízliva. Usnu až třeba ve 3 hodiny ráno. Teď už je to hodně velký problém. Matka taky dřív pila a má pro to pochopení a ví že to není lehké.

Pavel (36)

Každý abstinující alkoholik je velkej tvrďák a zaslouží si kurevskej respekt!

Pozdrav posílá Váš oblíbenec Jan Cidrych

Pozdrav posílá Váš oblíbenec Jan Cidrych

Dobrý den milánkové .Tak ten kdo napsal ten příspěvek zaslouží opravdu poklonu a mluví mi z duše. Nekouřím 28 let a nepiji alkohol 12 let a to nepíši ,že bych se chválil ale proto ,že to opravdu jde a je to opravdu jenom ve vaší hlavě .Nic víc a nic mín .Přeji hezké velikonoční svátky a opravdu jděte do toho a přestante pít a kouřit .Držím všem bez rozdílu palce a nevěřte lžím,žádný champix ,náplastě nic za Vás nebude abstinovat ,bojovat .Vše musíte sami.

Market .Co se honí alkoholikům v hlavě. Všechno možné ,labilní povahy ,citlivé duše ,je to hrozně těžké. Tvá matka je asi kvartální alkoholička. Zkus přemýšlet ,má maminka důvod být se svým životem nespokojena ,má starosti .Mohu říci. Má výhoda byla ,že jsem dokázal přestat pít a kouřit ,jednak díky sportu dříve ,díky znalosti dávné z léčebny a díky tomu ,že jsem spadl na samé dno. Kdo spadne až na dno ."Až na dno " napsal Doc.Skála. ,tak potom když dokáže vylézt z toho všeho a znovu začít žít ,tak má vyhráno na celý život. Hubu jsem si natloukl vícekrát a je ale fakt ,že na to musejí být dva,nikdo nezačne pít jenom tak ,vždy to něco vyvolá .Také geny hrají svoji úlohu. Vím přesně co by následovalo ,kdybych se napil . Chvilku pokoj a představ ,že jde pít s mírou .Klam začnou se zkracovat intervaly mezi pitím a jste na začátku. Když si to jednou vyzkoušíte ,tak potom musí zákonetě dojít každému ,že pít s mírou už nejde .Kdo přesto začne tak je sebevrah a nezaslouží si úctu. Byl jsem na samém dně a pomohli mi tam i jiní . Ale zase byli jiní ,kteří mi ukázali cestu a ty lidi vy nemůžete zklamat i když dávno nežijí. Žijí ve vašich srdcích .Je tady jedna věc NEPIJI A NEKOUŘÍM SÁM KVŮLI SOBĚ .Nepřestal jsem pít proto ,že to vadilo mé mamince a dalším ale vadilo to mě .Každý může přestat pít a říkám ,když jsem to dokázal já ,dokážete to také vy. Neexistuje žádná výmluva .Píšeš o maturitě ,píšeš ,že si dopředu připravuješ omluvu ,kdyby jsi náhodou neuspěla. Zde je ta pravda ,máš povahu po mamince a nevěříš si .A já Ti řeknu ,že ty máš mamce pomoci a ukázat ji ,že jde všechno. Jdi ji příkladem a třeba se zahanbí a začne zase žít. Určitě jsi ji znala jako fajn mamku bez pití .Zkus ,přemýšlet kdy nastal zlom . Držím Ti palce .Pro svoji oblibu moc nepíši a jsem popisován jako záškodník. Je to vše ale jinak .Znám závislosti a proto jsem a můžu si dovolit radit ,Nekouřím a nepiji .Nekouřím 28 let a tak snad si mohu dovolit říci pravdu.

Kes:
Tak po nějakém pro mne vhodném psychologovi pátrám.Myslím, že je to v tuto chvíli nejlepší, co mohu pro svoji abstinenci udělat. Alespoň pro zatím. Děkuju, vlastně by mě asi nenapadlo se nad touto variantou s psychologem zamyslet a přijmout ji.
Můžu se zeptat, jakou léčebnu jsi absolvoval?
S tím "vystřelením" nad "běžné" lidi souhlasím a proto nelituji toho, čím jsem prošla ba naopak.Člověk po těch břemenech může začít žít plnohodnotnější život.

Market:
Ahoj.Věřím, že to pro tebe musí být peklo.Je to tvoje máma od které očekáváš lásku a bezpečí,které u opílé mámy nemáš.Dokážu si představit, jak to asi musíš vnímat a vnímáš to i o to hůř, protože tu situaci nevidíš i z matčina pohledu. Nevíš a bojíš se co se to s tvojí mámou děje a co můžeš zase očekávat.Ale teď prosímtě popřemýšlej o tom co ti teď napíšu, protože tohle se s největší pravděpodobností honí hlavou tvý mámě: Tvá máma tě miluje ale něco jí trápilo, nebo trápí a to že se stříská a ty to všechno vidíš, tak z toho jí je střízlivé blbě nejvíc. Ona si toho jistě je vědoma, že tě to trápí a je ze sebe natolik znechucená, že se devastuje dál.Není to o sobectví, je to o tom, že každej má svou dušičku, svůj svět. A jakmile se v tom našem vnitřním světě něco bortí, bortíme se i my a má to následky i na všechno co s námi souvisí.I tak, jako v případě tvé matky, kdy na ni spadla těžká životní situace a tebe se to také dotklo.Ale prosímtě nevyčítej jí to!Ona potřebuje pomoc, oporu, která ji bude oporou, díky které si POSTUPEM času zase svůj svět společně s tebou bude moct vybudovat.Jakmile jí budeš přesvědčovat o tom, že se ti hnusí, nebo že jí nenávidíš, že ti zpackala
život.tak se z toho nikdy nedostane a uchlastá se k smrti. Nejde prostě přestat pít kvůli faktu že mám, nebo že tvoje matka má dceru.Alkoholik musí nejprve vyřešit svoji osobnost.A ty jako dcera alkoholičky ji můžeš pomoct nejvíc ze všech lidí a to tím způsobem, že projevíš o ní zájem a podepřeš ji.Určitě máš pocit, že by to mělo být naopak.Že by měla ona projevit o tebe zájem ale jakmile se ztoho dostane tak tvá máma jen Tvoje!

čus, Pavel! teď ještě piješ, či ne?