Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Ahoj.Tak jsem zabloudila na tuhle stránku diskuzí s tématem Alkoholismus. Je mi 19 a myslím si, že v tomhle věku můžu napsat tlustou knihu životních zkušeností topících se v sebedestruktivním alkoholismu! S tím svinstvem, tedy s alkoholem jsem se seznámila kolem 13ti let.Bylo to tak nevinné.Víkendové popíjení, na to následovalo víkendové opíjení a se 14tým rokem už to šlo z kopce s každodením pití krabičáka. Od 14tého roku mého života se celý svět začal tříštit na molekule, které se opět poskládali do úplně jiných tvarů, podob a vlastností. Tedy, zakopla jsem a spadla do úplných s**ček.Za 4 roky jsem stihla prostřídat 7 různých zařízení, žila jsem na ulici, somrovala jsem peníze, abych měla na krabičáka, koše a kontejnery pro mě představovali ledničku a moji rodinou byli bezdomovci, alkoholici a narkomani.Zdravotně jsem na tom byla dost špatně,začaly mi odcházet orgány a střízlivá jsem nebyla schopná vůbec fungovat.Vlastně teď když nad tím tak přemýšlím, tak si říkám jak je možný se z té alkoholické cely vůbec živ dostat.Nevěřila jsem tomu, že to jde.A vlastně kdyby mi někdo před dvěma lety tvrdil, že budu tam, kde teď jsem, tak bych se mu vysmála.Soud, sociálka mě posílali do ústavú, na léčení ale co je to za blbost někoho někam zavírat?když je člověk izolovanej od alkoholu či drogy, způsobí to akorát to, že se člověk ještě víc zatvrdí v tom, že přestat nechce a těší se na další dávku.A když už člověk je motivován přestat, nemůže být na to sám.Bohužel většina lidí místo toho, aby vám podala ruku když spadnete, si do vás tak akorát kopne. To se potom totiž dobře kope do bezbraného člověka...Sice jsem se z toho všeho vyhrabavála pomalejším tempem, ape vyhrabala a nebyla jsem sama.Můj o 7 let starší přítel alkoholik se totiž z toho dostal semnou a teď bydlíme, on má práci já si zasílám přihlášku na školu, zase se věnuju umění a Hlavně máme zdravou dceru.Do cvou měsů těhotenství jsem pila, protože jsem nevěděla že čekáme dítě, tak jsem se bála o zdraví malé ale je v pořádku.No a jaký mám teď vztah k alkoholu?Musím se přiznat, že není dne abych nepomyslela nad tím, že bych se napila nebo, že se těším až přestanu kojit a napiju se.Tím se neustále uklidňuji. Že se napiju až přestanu kojit, protože je pro mne nepředstavitelné se nikdy nenapít.Všechen čas trávím v bytě s malou, nechodím ani ven, jsem tu zalezlá a je to tak lepší.Venku jsou rizika a doma na ně nemyslím, nevidím je. Ale nejde trávit celej život mezi čtyřmi zdmi. A tak doufám a bojuji, že to nebude silnější než já protože tu už nejde tak o mě, jako o moji dceru.Je mojí uzdou, která mě přidržuje před chutěmi a touhami se napít,před touhami vrátit ty časy strávené s tou mrchou chlastem!

No, srdcervoucí příběh, jen co je pravda a zatím to vypadá, že s dobrým koncem. Zasloužila by sis poplácání po ramenou, jak si dobrá, že nepiješ, ale nemá to cenu. Těšíš se, že si zase dáš jak přestaneš kojit? Fajn, těš se! Chlast ti dříve či později stejně sežere mozek, takže na tom nezáleží.
Jo, teď mi došlo, že se mýlím. Ty to už teď zvládneš, budeš pít jen příležitostně, v rozumných mezích a spokojený život tebe a tvoji rodinu nemine... Nesmysl!
Drkotko, chlast tě dostane! Stejně jako mě a spousty jiných! Sama si prožila hodně, chceš toho samého dát ochutnat i dceři? Snad ne.

říct si, že se napiju až přestanu kojit je pro mne představitelnější, než žít s myšlenkou, že se nenapiju nikdy.Ovšem to neznamená, že jakmile přestanu kojit, půjdu do nejbližšího obchodu pro víno, abych se zřídila.To ne! Jen se tím utěšuji. Na podzim jsem si říkala,že na konci února, což bylo malé půl roku, přestanu kojit a napiju se.Byl únor, já za celou tu dobu.Je březen a já stále kojím a abstinuju.Posouvám si "limity" abstinence, protože si myslím, že pro abstinujícího alkoholika je nepředstavitelné, že se nikdy už nenapije...
Ovšem nevylučuji, že se napiju, nebo že zas budu tam, kde jsem byla. Ale TEĎ abstinuju a jsem si jistá, že budu i zítra!A to je momentálně pro mě a mou dceru nejdůležitější.A nemůžu se užírat tím, že třeba jednou mě to zas dostane a tím zničím dceři život. Kdyby tak měli lidé uvažovat, tak dítě nikdo nemá, protože by se obávali že se brzo stane něco nepěkného.Důležité je, co svému dítěti můžu nabídnout teď a že ji miluju ikdyž třeba až bude slavit 12té narozeniny, budu se válet ve špíně ožralá(strašně si přeju, aby to tak nebylo).

neměl jsem na mysli, že by ses měla užírat nějakými představami. Jen neopakovat stejné chyby. Utěšování ti možná pomáhá, ale nakonec tě udolá. A s každým dalším pokusem nepít, pokud vůbec nastane, je těžší ustát obyčejný život. Každý se může rozhodnout jestli něco změní, ale od určité chvíle to již nejde. A nebude to o vůli.

To zní, jako bych už předem měla svůj boj s alkoholem prohraný. Zatím mě ale tento způsob boje nezklamal a jiný bohužel neznám.
Mohl bys mi tedy popsat tvoji situaci? Píšeš, že tě chlast zase dostal, takže si s tím bojoval. Ale jakým způsobem?

boj není prohraný. Ani při případné recidivě. Prohra je, když v sobě necháš zakořenit naději, že se možná někdy napiješ. Alkoholici, kterým se podařilo najít svůj recept jak se smířit s tím že se nikdy nenapijí, žijí svobodný život, i když těžký. Těch, kterým se to nedaří či nepodařilo, jsou plné hospody, smetiště, oddělení pro lidi s demencí a hřbitovy. Já sem přestal pít před 3.měsíci, ale nebylo to dobrovolně. Předcházel tomu asi dvouměsíční tah s několika flaškami kořalky denně. Došli peníze i síly.Sbírali mě v noci z ulice v křečích, v nemocnici dávali léky proti deliriu. Nechci to zažít znovu. Před tím jsem abstinoval 9 měsíců, než jsem dopřál chuti, která se stále hlásila o svá práva, ten první decák fernetu a dvanáctku u kiosku. Alkohol jsem užíval ve větší či menší míře, s několika krátkými dobrovolnými přestávkami ,asi od 17i, minulých 5 let už byl každodenní,nedílnou součástí života, z toho poslední rok či víc ve vysokých dávkách denní i noční nezbytností. Musel sem pít abych byl schopen existovat a vydělat peníze zase na pití. To však skolabovalo a následovala zmíněná abstinence. A protože jsem se s ní natrvalo nedokázal smířit, spadl jsem do chlastu znovu a ještě hůř. Je mi 35 a nyní, když už zase nepiju a jsem při smyslech, můžu svobodně plánovat co dál. Nicméně, musel jsem teď prodat byt, pobývám na ubytovně a musím vymyslet nějaký plán. Nemám ještě kompletně vypitý mozek abych si neuvědomoval, že mám poslední šanci. Není to příjemný život, bez kořalky, ale pro mě jediný možný. Někdo se dokáže propít celým životem s malými následky, ale častěji ne, kamarádovi zatlačovali oči když mu bylo 38. Pro tebe je jiste velkou motivací malá dcerka, kterou miluješ, což znamená mnoho.

Drkotka
Přečetl jsem si se zájmem Tvůj příběh,je fajn,že se držíš,ale je to málo.Jsem abstinující alkoholik,tak Ti mohu poradit.
Pokud se nezbavíš myšlenky,že se po kojení ,nebo někdy jindy napiješ,tak totálně skončíš.Soud Ti veme dítě a Ty se upiješ k smrti,je to jen otázka času a příležitosti.Musíš jít více do SEBE.Alkohol Ti poškodil fyzické tělo/játra,ledviny,mozek atd/ a duši,svázal Tě do sítě.Proto aby jsi přežila,musíš za každou cenu ABSTINOVAT do konce života!!!,časem se Tvé fyzické tělo očistí a duši je potřeba léčit u psychologa on Ti více poradí.
A nakonec:Svou abstinenci musíš zvládat tak,že i kdyby si přišla o všechno včetně dítěte se nenapiješ,protože můžeš existovat bez všeho,ale ne bez sebe.Je to kruté,ale pravdivé,pak zjistíš,že se z abstinence TĚŠIŠ a stane se z Tebe nový čistý člověk.

Fog:
Ano Julinka, moje dcerka je mojí největší motivací a uvědomění se a bez ní bych nebyla tam, kde teď jsem. Píšeš, že ti je 35 a žádná zmínka o dětech, rodině, o ničem co by tě mohlo motivovat. Pokud se nemýlím, tak nikdo není na tobě závislý, takže jedinou zodpovědnost, kterou máš, tak je sám za sebe. A ta není zas tak velká a motivující ale zase ses uchytil, jseš na ubytovně a abstinuješ, to je dobrá šance se vzpamatovat. Své plány co nejdřív uskutečňuj, myslím že činy člověka popohání dál a s čímdál větší energií motivují k dalšímu kroku kupředu. Hlavně nevybřednout na jednom bodě.
Já se hlavně bojím ve svém nynějším životě změny, protože by mi mohla narušit systém života, který teď žiju, a s tím by mohl přijít skrat s následujícim porušení abstinence.
S přítelem se v nejbližší době zdřejmě rozejdu a nedovedu si představit, jaké to ponechá následky. Naruší to ten můj zmíněný systém, můj budovaný životní řád.Bojím se efektu pyramidy z karet. Vyjmu jednu ze spodních karet a sesype se celá pyramida....to je momentánlě moje největší riziko.
Obdivuju, že jsi při tom koloběhu alkoholismu ještě zvládl chodit do práce, nedovedla bych si to na mém místě představit

Ahoj kesi.Takže ty jako abstinující alkoholik seš smířenej s myšlenkou, že se nikdy nenapiješ?
Nenapadne tě třeba na narozeninové oslavě v hospodě, že se pro jednou s ostatníma napiješ? Že si jednou za čas nějakou tu skleničku nebo půllitr dáš?
Takové myšlenky mám často, nevím, asi se nedokážu alkoholu úplně vzdát.
S čím by mi mohl poradit psycholog? Řekl by mi všechno, co už dávno vím akorát s tím rozdílem, že on by všechny informace měl z knížek a z doslechu narozdíl od životních zkušeností...Zpíš potřebuju přítele/přítelkyni se kterým/kterou si budo moct povídat, svěřovat se, radit a to mi psycholog jako placený zaměstnanec, nabídnout nemůže.
Ještě jsem se úplně nevzpamatovala a nezařadila se do běžného života, do nějakého kolektivu, kde můžu s jitotou říct, že tam patřím.Vlastně všechno buduju od základů.Nemám kamarády, nemám pevné zázemí, nemám místo ve společnosti.
Takže od každého kroku, který udělám, se všechno další bude odvíjet.Ale jako bych se přilepila na jeden bod a ne a ne udělat nějaký krok v před. Ano, jak píšeš, bez sebe člověk existovat nemůže ale já s tou střízlivostí jsem jakoby přestala věřit v to, co jsem věřila celý život a hlavně v sama sebe. Moje víra a pohled na mne samou se staly pouhou absurditou, která srazila mé sebevědomí k dolním hranicím.A jak jsem psala ve vzkazu pro Foga, nyní mám svůj systém v životě, který mě jaksi prozatím koriguje a uvádí do "normálního života", ale jak něco tento řád nabourá, tak se obávám že by se všechny tyto základy úspěšného startu do života sesypali.
Jak dlouho abstinuješ? A jakým způsobem to zvládáš? Teda, co jsi do svého života přinesl tak zásadního, že ti to změnilo tvůj postoj k dosavadnímu životu

muj manzel povida vzalasis zednika tak musiš počitat stim ze trochu pije,ale ne chlastat naprizna že je alkoholik.

Dobrý den,chci se jen zeptat nebo spiš poradit manžel je alkoholik,ale vzivotě to neprizna.Nechce jit k zadnemu doktorovi ted ma jit na operaci s kylou,ale na dotaz jestli pije rekl ze ne,pije proste dene z jedne strany se bojim že si jeste vic ubliži tim že lže ale neda si odnikoho poradit,děkuji

čau,Drkotko! Byl sem ženatý, ale skončilo to špatně, díky chlastu. Jsem už roky OSVČ a dařilo se mi dlouho udržovat pití a práci v symbioze,avšak do nekonečna to také nešlo udržet, jak už sem popsal dříve. Byla by velká škoda, kdyby ti tvůj těžce zorganizovaný systém skolaboval, vím, lehce se to řekne. Člověk je jak ochromený, pořád se v mysli vybavují prožité šílenosti a nelze se toho zbavit, důvěra lidí kolem v řiti, téměř není čeho se chytit. Jedno je však jisté, bez pití to horší nebude. Zatím nic světoborného, ale aspoň nyní jde věci ovlivňovat, předtím ne. A z toho teď zatím osobně žiju.

manžel:
řekl bych, že neměl lhát, při operaci můžou nastat komplikace. Nicméně, podle testů z krve poznají, že pije denně. Přál bych mu aby ho absťák minul.

fog
No to máš pravdu s těma vzpomínkama. Mě dohání čímdál víc. Jak ty vzpomínky, které mě lákají na si je znovu prožít a i ty ze kterých mi je teď zle jen co na ně pomyslím. To se potom s člověkem táhne po celý život

jo abstak on ma často začne kašlat ma rýmu a klepese takže ho bohužel nemine.ale diky