Záda mohou bolet kvůli příliš pohyblivým kloubům

Zkuste se předklonit a dotknout se prsty země. Položíte na ni klidně i celé dlaně? Pak máte zřejmě potíže s hypermobilitou kloubů. Podle odhadů lékařů mohou tyto problémy trápit až polovinu populace. Některé lidi z toho bolí záda nebo třeba kolena.
Co to hypermobilita kloubů vlastně je? Proč není dobré, když má člověk tak velký pohybový rozsah, že se při předklonu dotkne země celými dlaněmi? Jednoduše řečeno, není to normální, jde o jistou nerovnováhu těla, a ta se vždy nějak negativně projeví.
Hypermobilita není nemoc, nýbrž stav, kdy jsou klouby více pohyblivé, než je běžné a žádoucí. Neví se přesně, proč vzniká. Svůj vliv má dědičnost, ale třeba i nevhodná sportovní zátěž v dětství nebo přetěžování některé části kosterní a kloubní soustavy v dospělosti. Například při běžné práci u počítače.
Nejrizikovějšími činnostmi jsou však gymnastika, balet a další pohybové aktivity, při nichž se od cvičenců požaduje, aby během tréninku zvyšovali svůj pohybový rozsah kloubů. Udělat "most" nebo "provaz" sice bývá obdivuhodné, ale lékaři nad tím nijak nejásají. Právě naopak.

"Gumová" miminka

Někteří lidé se s hypermobilními klouby rodí. "Pozná se to už u malých miminek. Některá jsou poddajná, dobře se drží, zatímco jiná se jeví jakoby gumová," vysvětluje fyzioterapeutka a psycholožka Jana Týkalová, vedoucí Centra komplexní péče v Dobřichovicích. Hypermobilní děti pak mohou mít potíže, když se učí například lézt, protože k udržení kloubů v potřebné pozici potřebují více sil. Přitom norma toho, co je ještě považováno za obvyklé, je velmi široká.
Jak vysvětluje Ivan Hadraba, primář oddělení rehabilitace a revmatologie pražské Nemocnice Na Homolce, určení diagnózy a následná péče patří do rukou zkušených rehabilitačních lékařů nebo fyzioterapeutů. "Existují značné rozdíly mezi muži a ženami. Co je u muže považováno za hypermobilitu, bereme u ženy jako normální. Hypermobilita se také různě posuzuje v závislosti na věku jedince," vysvětluje lékař.
Kloubní rozsah ovlivňuje i hormonální hladina v těle. Před menstruací mají ženy klouby pohyblivější, protože se v těle v tu chvíli nachází hodně vody. Klouby reagují také na další hormonální vlivy, kupříkladu v těhotenství. Zvýšení jejich aktivity pak pomáhá při porodu, protože pánev se lépe rozestupuje. Na druhou stranu však mohou mít ženy v tomto období třeba potíže s bolestivostí chodidel. Po porodu se ale vše vrátí do dřívějšího stavu.

Nejen akrobaté

To, že je někdo hypermobilní, snadno poznáme u sportovců nebo artistů. "Většina lidí si u sebe hypermobility ani nevšimne, protože nemá potíže a projevy jsou jen mírné," upozorňuje Ivan Hadraba. Problémy se pak projeví až později a ve větší míře (bolesti kloubů, zad, svalů, ale třeba i hlavy). Orientačně lze nadměrnou pohyblivost kloubů odhalit při několika jednoduchých testech, které si každý může provést doma (viz rámeček).
To, že se v některé části těla pohybuje kloub přespříliš, by mohlo vést k tomu, že jinde se bude pohybovat málo. "Hypermobilita ale často souvisí i s tím, že v určitém místě je například kloub páteře zablokovaný a tělo problém kompenzuje nadměrnou hybností jinde," vysvětluje Ivan Hadraba.
Pokud patologický stav trvá dlouho, stává se, že třeba na páteři dojde k trvalým změnám, jež se odhalí až na rentgenovém snímku. Potíže někdy způsobuje paradoxně i takový druh sportu, který je na rozdíl od zmíněné gymnastiky považovaný za zdravý. Nemáte-li při plavání prsou či motýlka správný styl, vede to často k prohloubení bederní lordózy (vyklenutí páteře směrem dopředu) a následně až k hypermobilitě.
Rizika přináší i práce na počítači. Vyvolává totiž bolest z jednostranného zatěžování páteře. "Na vině je sezení s hlavou skloněnou u obrazovky," říká Ivan Hadraba. "U dětí během výuky pozorujeme, že po dlouhém psaní a čtení jsou neklidné, vrtí se či ztrácejí soustředěnost. Na vině je opět nebezpečné přetěžování páteře. To postupně směřuje k problémům a následné hypermobilitě kompenzující vzniklé potíže."

Léčba: žádné protahování

Jak lze problémy léčit? Ve chvíli, kdy nemoc propukne, je nejdůležitější pátrat po příčinách, aby se dále nerozšiřovala. A také nezhoršovala špatnou léčbu, což se u hypermobility děje poměrně často.
Lidé s hypermobilitou jsou totiž mnohdy nesprávně léčeni. To znamená, že jim lékař či fyzioterapeut doporučí při bolestech například mobilizační techniky a strečink nebo podá léky na uvolnění svalů. To je špatný postup.
Pacienti s hypermobilitou rozhodně nemají být léčeni strečinkem čili protahováním, neboť tato aktivita rozsah kloubů zvětšuje. Podle Jany Týkalové jsou potřebná spíše stabilizační cvičení. Ta se provádějí na nějaké nestabilní ploše - kupříkladu na trampolíně nebo na cvičební pomůcce, která má tvar polokoule. Na takovém "vratkém" místě se pacient pod dohledem fyzioterapeuta učí udržet pozici, čímž posiluje stabilitu nemocného kloubu.
Zakázány nebo co nejvíce omezeny by měly být všechny činnosti, které podporují zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti. To platí zejména pro balet či uměleckou a sportovní gymnastiku nebo i krasobruslení, aerobik a další švihové sporty. Naopak pomáhá posilování svalstva a různorodý pohyb. Svaly by se měly procvičovat bez činek, vhodnější je překonávání odporu vyvolaného pružinami nebo nějakým elastickým materiálem.
Co se týče léků, pacienti by neměli brát ty, které snižují svalové napětí. Přitom při bolestech pohybové soustavy se používají velmi často zcela automaticky. Jenže člověk s hypermobilitou právě takové účinky vůbec nepotřebuje. Je třeba vzít v úvahu, že svalové napětí snižují nežádoucím způsobem rovněž antidepresiva a částečně i takzvaná nesteroidní antirevmatika. Tedy léky na bolest s obsahem paracetamolu či ibuprofenu.
Pacientům prospívá, pokud mohou často měnit polohu, nemusí dlouho sedět u počítače nebo ve školní lavici. Ti hypermobilní jedinci, kteří mívají při sezení tak kulatá záda, že křivka oblouku končí až u sedáku stoličky, by měli věnovat zvláštní pozornost výběru vhodné židle. Posloužit jim může i to, když si mezi záda a opěrák vloží polštářek nebo jinou vhodnou podporu. n

Otestujte si své klouby

* Dolní polovina těla
Klouby v dolní polovině těla se kontrolují při Thomayerově zkoušce. Postavte se rovně, dejte k sobě kotníky i kolena, propněte kolena a pak se předkloňte. Normální dospělý jedinec má být schopen se při maximálním předklonu dotknout špičkami prstů podlahy. Hypermobilní jedinec položí na zem celé dlaně.
* Dolní končetiny
Vleže na zádech se testují dolní končetiny. Pohybem nohy v kyčli po podložce lze zjistit, jaký úhel od středové osy těla lze udělat. Lehnetě si, dejte nohy k sobě na podložku a pak jednou nohou co nejvíce unožte do strany. Normální je 80 až maximálně 90 stupňů. Rozsah nad 100 stupňů odpovídá hypermobilitě.
* Palce na ruce
Hypermobilní mohou být i klouby palců na ruce. Dejte dlaně k sobě a odtáhněte palce co nejdále od ostatních prstů. Pokud to půjde o více než 100 stupňů, máte problémy s hypermobilitou.
* Horní končetiny
Další kloubní hypermobilita se projevuje takzvaným příznakem šála. Když obejmete vlastní šíji jednou paží a dosáhnete špičkami prstů na výběžky na krční páteři, je to v pořádku. O hypermobilitu jde tehdy, když prsty přesáhnete střed zad daný páteří o délku celé dlaně.

zdroj: ihned.cz

Další články z rubriky

Na co pomáhá rázová vlna a co čekat od ošetření

10.12.2023 / Rubrika: Bolesti

V medicíně a kosmetologii se stále častěji uplatňují moderní metody, jejichž účinky jsou dlouhodobější a obvykle viditelné mnohem rychleji než při použití klasických technik. Do skupiny inovativních řešení jistě patří terapie rázovou vlnou, která si našla cestu v mnoha oblastech a pomáhá pacientům v různých oblastech. Kdy byste se pro tuto metodu měli rozhodnout?

Když je bolest ucha nesnesitelná…

20.09.2023 / Rubrika: Bolesti

Bolí vás v uchu, že nemůžete pohnout hlavou? Nemůžete spát, nemůžete normálně fungovat ani přes den? Zapátrejte v paměti, co jste poslední dny dělali. Pokud jste se věnovali koupání, potápění, potkal vás pravděpodobně zánět zvukovodu. Bez návštěvy specialisty to nepůjde…