Obezita „po česku“

Co tím chci říci? To, že obezita je celospolečenský problém, z jehož řešení se stává čím dál větší byznys, ale nyní také mediální šílenství. Proč? Možná je to zástupný problém, jehož řešení „v přímém přenosu“ dovoluje divákům či čtenářům na chvíli zapomenout na sociálně-ekonomické problémy. Co nemohu pochopit je motiv „postižených“ stát se hercem v tvrdé reality show.
Televizní hubnutí vyvolalo řetěz podobných akcí v lifestylových magazínech i na internetu. Desítky obézních (většinou žen) předvádějí bez špetky studu svoje „špeky“ na fotografiích, které mají hodně daleko k estetice. To je ta „tvrdá“ realita. Na koučování jejich (již předem zaručeně úspěšné) redukce participují experti a poradci různého druhu i kvality stejně jako výrobci komerčních diet a zázračných prostředků na hubnutí stejně výrobci různých „vymazlených“ posilovacích a redukčních strojů. Tisíce zoufalých obézních nahrazují vlastní rozum a osobní snahu konzumací ananasových tablet a hubnoucích čajů „no name“ producentů, které si objednávají na poštovních přihrádkách. Tamtéž si u jiných „no name“ provozovatelů internetových poraden objednají jejich služby aniž by předem měli tušení, co je čeká.      
Obezita je celospolečenský problém, jehož řešení sklouzlo do bulváru, protože stát, potažmo zdravotnictví, ho neumí vyřešit. Ne že by ČR bylo výjimkou. Přesto musím připomenout, že tím, kdo problém musí řešit, jsou především sami „postižení“! Nyní jde o to, kdo jim poradí to jediné správné řešení. Tedy, pokud existuje….

Záchrana pomocí „diet“?

Co to je „redukční dieta“? Specificky formulovaný, časově omezený způsob stravování, který přispívá k řešení problému obezity a ji doprovázejících zdravotních problémů. Opakuji – jde o časově omezený režim! Právě v tom je problém. Nelze očekávat trvalý efekt, pokud se v průběhu diety její uživatel nenaučí stravovat se tak, aby po ukončení diety nedošlo k „jo-jo“ efektu. Pokud to stále bude tak, že „dietář“ se těší, jak se po jejím ukončení konečně pořádně nají, vyhodil nejen peníze za poradenství či onu (komerční) dietu, ale navíc může čekat další zhoršení stavu. Období aplikace diety proto musí být spojeno s edukací k celoživotní konzumaci zdravé stravy. A máme tu zásadní problém! Kdo toho obézního konečně naučí stravovat se správně? A vůbec – co to je „správná výživa“? 

Komerční redukční „diety“ – potažmo - koktejly

Jde o byznys století! Zprávy o rostoucí prosperitě jednoho z hlavních světových producentů – HerbaLife, jsou šokující. On samozřejmě není sám. Je toto ta správná cesta? Nechci být nespravedlivý, proto prohlásím, že dočasné použití komerčních krátkodobých diet, většinou v podobě „redukčních koktejlů“, má svůj význam. Ovšem pouze jako jedna – a ještě k tomu jen dočasná – část terapie a to ještě jen v případě, že je správně „nastavena“. Podobně tomu je s použitím speciálních doplňků stravy. Většina obézních je totiž paradoxně ve stavu podvýživy! Ano, čtete dobře. Fakt, že mám desítky kilogramů „navíc“ totiž ani zdaleka neznamená, že mám dostatek všech mikroživin, důležitých pro moje zdraví! Dokonce naopak.

Kolektivní řešení?

Stále módní „skupinové dietování“, byť spojené s výukou správného výživového chování, je podle mého názoru slepou uličkou, protože nabízí řešení stylem „všem stejně“. Tak zvládneme desítky klientů najednou a vyděláme peníze. Systém nerespektuje již dávno vědecky prokázanou výraznou individuální variabilitu metabolismu stejně jako rozdíly ve zdravotním stavu. Ti lidé totiž ani náhodou nejsou zdraví! A stále ještě zbývá většina těch, kterým takové řešení nevyhovuje.

Zachrání obézní „kruhový trénink“?

Tento nejnovější módní trend je jen jiným způsobem kolektivního řešení. Dalo by se říci – všechno, co donutí obézní cvičit je dobré. Souhlasím. Až na to, že by se taková aktivita měla stát standardní součástí životního stylu. Což se většinou nestane. Nyní, 2 měsíce před Vánocemi, inzerují fitcentra tuto fyzickou aktivitu jako prevenci důsledků svátečního přejídání. Mezi řádky si přečtěte toto: „zhubněte včas, abyste se na svátky mohly přecpat, protože dobře víme, že to tak bude“. Po svátcích se kruhový trénink bude hodit k „řešení vánoční nadváhy“. A tak dokola….

Individuální řešení?

Správná volba. Až na to, že specialistů, zabývajících se řešením nadváhy a obezity je řádově méně než postižených. A pak – kdo obéznímu zaručí, že si vybral skutečně profesionálně zdatného poradce, že? Objevují se totiž zlatokopové, pro něž se obézní stávají finančně úspěšnou figurkou ve hře „jak zhubnout jablko či hrušku – když ne moc tak aspoň trošku“. Jak velké musí mít mnozí poradci sebevědomí když slibují vyřešit problém, který dosud nebyli schopni zvládnout obezitologové, endokrinologové ani farmakologové?

Mediální hubnutí jako forma „výuky“?

Díky médiím začíná divadlo, v němž se herci stávají obézní spoluobčané, kteří ze svého (většinou vlastní vinou způsobeného) problému, dělají show. Hrají v představení, jehož dobrý konec se  neočekává. Média totiž nezajímá, zda případný úspěch přetrvává alespoň po dobu následujících 2 let či dokonce déle. Co se honí hlavou těm, kdo se hlásí do „veřejného hubnutí“?  Touží po pár minutách pochybné slávy, když už na vlastní oči viděli, že jiní aktéři se především ztrapňují? Nebo ještě hůře – jsou cíleně ztrapňováni! Je pro ně motivem snaha být vzorem stejně postiženým? Tomu těžko uvěřit. Nebo snad doufají, že když se jim podaří zhubnout, napíší o tom bestseller jak to je zvykem v USA? Pochybuji. Osobně si myslím, že motivem je zoufalství. A hned potom – alibismus! Já už pro řešení vlastního problému udělal (-a) všechno. A tak se pokouší hodit řešení problému na druhé.

Obezita jako obraz vlastní psychiky

Dvě hlavní poruchy příjmu potravy, toti anorexie a bulimie, jsou klasifikovány jako psychické onemocnění. Jsou to přitom dvě strany téže mince. Samotná obezita přitom většinou má stejný základ! Může to být důsledek frustrace, možná to je kompenzace stresu nebo deprese, především však jde o rezignaci a bezradnost, jejíž kořeny jsou v nevhodné výchově v rodině nebo v nepříznivých dispozicích, získaných po rodičích či (ano, čtete dobře), prarodičích. 
To co tady píšu není neúcta k problémem postiženému bližnímu. Nechci dělat ze všech obézních případ pro psychiatra. Nicméně je třeba si uvědomit, že v podstatě všechny onemocnění (když vynecháme infekční) jsou vždy tzv.psycho-somatická. Všimněte si – na prvním místě toho pojmu je „psycho“!

Státe, starej se?

Když už problém pitváme do detailu není možné se vyhnout úvaze o tom, že za obezitu opravdu může stát. Jak to? Ona je totiž pro stát svým způsobem výhodná přestože ve svých důsledcích ho stojí miliardy, vložené do zdravotnictví. Vysvětlujte totiž výrobcům potravin, jejichž jediným motivem je zisk, že nesmí inzerovat – přestože ty inzeráty jsou přímo proti zdraví! Stát nemůže potlačovat výrobu. A také je pro něj důležité nabídnout  lidu „chléb a hry“. To už tady bylo – a je to tu stále. Řešení v podobě osvěty nefunguje. Tak co dál? Zavedeme vyšší daň na tučné potraviny. To je ovšem trefa zcela mimo cíl! K čemu vedlo obohacení trhu o nízkotučné produkty? Žádný efekt. Když už, tak daně na tučné sladkosti a cukr. Přesto si myslím, že je to totéž jako zvyšování ceny benzínu – lidé stejně nebudou autem. Co se – teoreticky - stane, když se podaří veřejnost přesvědčit, aby jedla zdravě a hlavně se nepřejídala? Výrobci potravin obviní vládu a začnou ještě víc investovat do neetických reklam!

Sociální stát nebo nespravedlnost?

Můžeme uvažovat co je spravedlivého na tom, když „zdraví hubení“ platí léčbu tomu, kdo si celoživotním přejídáním ničí zdraví? Můžeme tedy přemýšlet o tom, že ti „méně zdraví“ by měli platit vyšší zdravotní nebo přinejmenším životní pojištění. Takto už to někde funguje. Jistěže se okamžitě vynoří základní problém – kdo je obézní z vlastní viny a kdo za to nemůže? Je obezita nemoc nebo důsledek neukázněnosti?
Umím si představit situaci, kterou vyvolá realizace zde uvedeného řešení – pouliční demonstrace proti státu. Inu, demokracie je demokracie.

Řešení za vlastní peníze

Doporučuji zavést připojištění. Například profesionální sportovci si musí platit vysoké pojistky, protože je vysoká pravděpodobnost, že se zraní. Proč by to tak nemohlo být v případě, kdy se při zdravotní prohlídce zjistí, že pojištěnec trpí obezitou? Vždyť odborníci v médiích zdůrazňují těsnou vazbu obezity s mnoha vážnými chorobami. Až následně je možné zkoumat, zda vina je v genetice nebo si za to obézní opravdu může především sám.
Jak už to tak bývá – peníze na prvním místě. Kdo má peníze a chce řešit vlastní obezitu, má možnost. Existují privátní kliniky. Kdo má peněz málo, tím spíše by měl dbát na to, aby zůstal zdravý. Argument, že zdravá výživa je velmi drahá neobstojí.

Začněme s prevencí u dětí!

Přemýšlím jak řešit prevenci, jak zabránit tomu, aby se z dětí stále častěji nestávali vykrmení rubensovští andělíčci, z nichž se v dospělosti vyklubou vizuálně nevzhledné kusy tučné hmoty, trpícími vážnými nemocemi. Taková perspektiva je zcela reálná pokud se již nestává realitou, ale stát ani samotné aktéry to příliš nevzrušuje. Zdravá výživa ve školních jídelnách? Zapomeňte. Zdravá výživa v rodinách? Ano, v obou případech existují (vzácné) výjimky.
Asi vás teď zklamu – vedu moudré řeči, ale řešení nenalézám. V divadle obezity totiž je příliš mnoho herců, hrajících jen na sebe – ale co je nejdůležitější – špatný je především režisér. A auditorium se škodolibě baví.

Další články z rubriky

Jak na zdravé mlsání?

21.11.2022 / Rubrika: Zdravá výživa

Sladké je velkým lákadlem. Přijde vhod na chuť, k zahnání stresu, hladu, mlsáme u televize i z nudy. Jenže mnohé laskominky v sobě mají ingredience, které našemu zdraví nesvědčí. Jednak po nich přibývají kila, levné přísady, které jen uměle vylepšují chuť, mají vliv na zuby, srdce, cévy, cholesterol atd. Jde mlsat zdravě? Ano!

Kolik šálků kávy si bez obav dopřát?

06.01.2021 / Rubrika: Zdravá výživa

Na světě se vypije více než 2 miliardy šálků kávy denně. Je ale káva zdraví prospěšná, nebo nikoliv? Kolik šálků denně si bez obav dopřát? A proč k přípravě kávy raději použít french press než kávovar?