Příroda kolem nás „disponuje“ nekonečně velkým množstvím léčivých látek, než se kdy podaří vyrobit spojeným chemičkám celého světa.
Jedním z takových málo využívaných léků je právě kurkuma - další z malých „zapomenutých“ všeléků, které bychom měli „zařadit do programu“. Musíme ale vědět, jak na to. Pouze se „nacpat“ kořením ze supermarketu není, jak uvidíme, ta správná cesta.
Mnoho bylin užívaných běžně jen jako kuchyňské koření má výrazné léčivé účinky. Proto byly (a stále jsou, předpisům Evropské unie navzdory) po celá tisíciletí používány k navrácení a podpoře zdraví.
Některé byliny či koření mají evidentně silnější účinky. Jednou z největších „hvězd“ přírodní lékárny je právě kurkuma. Tradičně se po mnoho století užívala v čínské medicíně a v ajurvédě.
Kurkuma obsahuje řadu bioaktivních složek, takzvané kurkuminoidy, z nichž nejznámější a patrně nejlépe prozkoumaný je kurkumin.
Jako jedna z mála látek je schopen přejít přes krevní bariéru mozku, proto je považován za možný lék na celou řadu neurologických poruch, dokonce i na Alzheimerovu nemoc, parkinsonismus a někteří badatelé se domnívají, že by mohl výrazně pomoci i při léčbě následků mrtvice. Kurkumin je velmi silný antioxidant a má výrazné protizánětlivé účinky. Prospívá i těm, kdo nemocní nejsou, protože podporuje celkovou dobrou kondici mozku.
Velmi zajímavá je zvláště jedna oblast působení kurkuminu - má totiž schopnost modulovat velké množství genů. V tom se podobá vitaminu D, ale na rozdíl od této životně důležité látky umí ovlivnit přibližně 700 genů (kdežto vitamin D jich ovlivňuje tisíce). Působení kurkuminu je velmi rafinované - vlastně se zabuduje do buněčných membrán, čímž dokáže změnit jejich fyzikální vlastnosti. V jistém smyslu je možno říci, že vnáší do buněk ztracený řád.
Další zajímavou sférou působení této pozoruhodné látky je schopnost ovlivňovat takzvané signální molekuly (hormony, růstové faktory, neurotransmitery a další látky). Je zjištěno, že kurkumin dokáže reagovat například s molekulami účastnícími se zánětlivých procesů, s molekulami proteinů důležitých pro přežití buněk, a také s DNA a RNA. Tato schopnost vysvětluje i výrazné potizánětlivé účinky kurkumy.
V současnosti badatelé zkoumají další aromatickou látku kurkumy, kterou nazvali turmeron.
Ukazuje se totiž, že při jistých koncentracích dokáže navýšit růst kmenových buněk v mozku až o 80 procent (kmenové buňky jsou důležité pro schopnost regenerace a sebeuzdravovací procesy organismu). Dosavadní výzkumy naznačují, že turmeron by mohl pomoci obnovit funkce mozku ztracené při neurodegenerativních onemocněních, například právě při Alzheimerově nemoci nebo při mozkové mrtvici. Vynikající je právě kombinace turmeronu s kurkuminem, která dokáže zabránit hromadění beta-amyloidů v mozku (beta-amyloidy jsou hlavní složkou takzvaných „senilních plaků“, které vznikají u pacientů s Alzheimerovou chorobou). Lidé s Alzheimerem mívají vyšší zánětlivé hladiny v mozku a kurkumin svým protizánětlivým účinkem mozek chrání.
Jako v mnoha jiných případech tak znovuobjevujeme zapomenuté: Vypadá to, že kurkuma je možná jednou z nejužitečnějších bylin na naší planetě. Neomezuje se jen na udržování dobré kondice mozku. Účinkuje na celou škálu nemocí včetně onemocnění plic a jater, na nejrůznější neurologické a metabolické poruchy, autoimunitní onemocnění a kardiovaskulární problémy a na všechny typy zánětlivých stavů.
Pomáhá i při osteoartritidě. Studie z roku 2011 ukázala, že pacienti, kteří do svého léčebného plánu přidali 200 miligramů kurkuminu denně, zaznamenali snížení bolesti a zlepšení pohyblivosti. Dnes existují již stovky podobných studií, které prokázaly, že toto pozoruhodné koření může pomoci řešit celou škálu dalších problémů: Pomáhá udržovat normální hladinu cholesterolu, brání nadměrné srážlivosti krve a vzniku trombózy a infarktu, odstraňuje symptomy spojené s cukrovkou II. typu, revmatoidní artritidy a roztroušené sklerózy. Také se ukazuje, že chrání proti poškození organismu ozářením a těžkými kovy, potlačuje replikaci viru HIV a tvorbu nádorů, podporuje hojení, chrání játra a zvyšuje sekreci žluči, zabraňuje vzniku šedého zákalu a plicní fibrózy (tj. nemoci, již považuje západní medicína za nevyléčitelnou a v jejímž průběhu dochází k nahrazování plicní tkáně vazivem).
Jeden z předních světových odborníků zabývajících se přírodními metodami léčby rakoviny je Dr. William LaValley. Tento badatel strávil studiem kurkumy mnoho času. Zjistil, že tato bylina nejenže účinkuje na všechny typy rakoviny (přestože různé typy rakovinných buněk mají odlišnou molekulární patologii), ale také nemá žádné vedlejší účinky. Je to zřejmě dáno tím, že kurkumin umí ničit rakovinné buňky, přičemž současně podporuje normální buněčné funkce. Brání současně vytváření další krevní sítě, kterou rakovinné nádory potřebují ke svému zásobování.
Podle Dr. LaValleye molekuly kurkuminu mohou buněčnou aktivitu buďto omezovat nebo zvyšovat, výsledkem jsou však vždy silné protirakovinné účinky. Nejlepší na kurkuminu ale je, že nedevastuje zdravé buňky, zdá se, že si opravdu vybírá pouze ty „špatné“. Může proto také dobře působit i spolu s případnou chemoterapií.
Hliník byl oblíbeným materiálem po mnoho let, příbory ve školních a závodních jídelnách byly jedině hliníkové, vařilo se v hliníkových hrncích a na borůvky se šlo s bandaskou… Jakou? Pochopitelně, že hliníkovou! Na neurotoxické působení hliníku se přišlo až o mnoho let později. Ani další kovy nejsou bez viny – měď a železo mají svůj podíl na vzniku Alzheimerovy i Parkonsonovy choroby. Kurkumin má schopnost vázat na sebe tyto kovy tak, že vlastně „vstřebává“ jejich nadbytečné množství, a ponechává (například u železa) množství potřebné pro funkci organizmu. Z dalších dovedností kurkuminu jistě stojí za zmínku schopnost vázat krevní tuky (neucpávají se cévy), působí proti tvorbě žlučových kamenů, dokáže se poprat i s lupénkou, nebo bakterií způsobující žaludeční vředy.
Všechno má ovšem své háčky. Přidávat si do jídla spoustu kurkumy bohužel nestačí. Kořen kurkumy obsahuje asi 3% kurkuminu a pro lidský organismus je složité ho v přírodní podobě absorbovat. Dokonce ani jako potravinový doplněk nemá kurkuma žádoucí léčebné účinky. Je to velká škoda, protože by mohl být dokonalým akutním lékem pro případ mrtvice, ale právě jeho obtížné vstřebávání tuto možnost vylučuje. V syrové, přírodní formě, dokážeme vstřebat pouze 1% kurkuminu. Nejlepší proto je užívat extrakt z kurkumy - pokud ovšem dokážeme najít přípravek vyrobený ze zaručeně bio surovin, s obsahem alespoň 95% kurkuminoidů. Není snad třeba připomínat, že by neměl obsahovat žádná plnidla, aditiva ani stabilizátory.
Podle dr. LaValleye je k léčbě rakoviny zapotřebí dávek okolo 3 gramů kvalitního bio kurkuminu - třikrát až čtyřikrát denně. Existují ale způsoby, jak tyto těžkosti obejít. Jednou z možností je použít přírodní, práškový kurkumin a vyrobit si mikroemulzi jeho smícháním s jedním až dvěma žloutky a jednou či dvěma lžičkami kokosového oleje, vše rozmícháme ručním mixerem. (Jen pozor na „syndrom žluté kuchyně“ - kurkumin je totiž velmi silný pigment a když nebudete opatrní, všechno trvale obarví na žluto.)
Další možnost je svařit lžičku práškového kurkuminu s litrem vody. Voda musí vřít, když kurkumin přidáváte. Po deseti minutách varu získáte asi 12% roztok, který můžete po zchladnutí popíjet. Chutná to sice mizerně, asi jako dřevěné obložení, ale tak už to s účinnými „medicínami“ jak víme často bývá. Kurkumin se však poměrně rychle rozkládá a mizí, po šesti hodinách obsahuje roztok už jen šest procent kurkuminu, takže dbejte na to, abyste odvar vypili během čtyř hodin po uvaření.
Kurkumin je rozpustný v tucích, proto mnoho nových medikamentů obsahuje tuk, který zlepšuje absorpci účinných látek. Takové přípravky mají sedm až osmkrát lepší vstřebatelnost než samotný “syrový”, nezpracovaný prášek s 95 procenty kurkuminoidů. V poslední době se také objevily přípravky, které zaručují postupné vstřebávání účinných látek, což je samozřejmě nejlepší a právě takové přípravky doktor LaValley preferuje. Ale samozřejmě – ani přidáváním kurkumy do jídla nic nekazíte, navíc vám bude lépe chutnat, a tím také uděláte něco pro své zdraví.
Dělat pro něj něco je totiž podstatně jednodušší, než se nám obvykle předkládá. Přesto – stejně jako při užívání kurkumy a dalších potravinových doplňků – platí, že jednoduché neznamená banální. Právě naopak. Jsou to právě jednoduché a staletí známé postupy, které častou mohou v náš prospěch zvrátit bortící se rovnováhu mezi nemocí a zdravím, životem a smrtí.
Před koupí jakéhokoli doplňku stravy s kurkuminem se vždy informujte na to, zda produkt obsahuje přídavek látek, které zvyšují vstřebávání kurkuminu. Mezi ně patří například látky obsažené v černém pepři - piperin, biopiperin nebo třeba zázvor a chilli. Navíc se doporučuje kurkuminové potravinové doplňky konzumovat s tuky a oleji (nebo si koupit kurkumin ve formě měkkých tobolek, které nějaký olej obsahují). Také si vždy kupujte doplňky s postupným uvolňováním. Kurkumin nikdy neužívejte bez souhlasu lékaře a nikdy ho neužívejte pokud trpíte onemocněním žlučníku nebo žlučových cest.
Zdroj: http://cs.medlicker.com/
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/
Na hubnutí se mi osvědčili doplňky stravy s obsahem kofeinu, ten nakopne metabolismus a dodá energii. Někdy stačí klasická káva. Podle mě se ale hodí... (zkráceno)
Je to určitě lepší, protože nevíš co bude tvému miminku vyhovovat. To Um s colostrem je od značky Colvia, tak se můžeš podívat :-)
Děkuji za trochu inspirace, budu ráda, když tu přibude i od dalších uživatelů nějaké nápady pro svačinky. Vidíš jogurty bych také mohla dávat :-)
Taky kupuju jen Bobíka - je výborný a hlavně má dobré složení bez éček.
Ahoj co dáváte svým dětem na svačinky i do školy prosím? Přijde mi, že dětem chystám pořád to stejné dokola :-(.