Každý někdy sledoval televizní seriál a kdo říká, že ne, ten se dívá dodnes. Výběr je skutečně veliký - báječní lékaři, stateční kriminalisté a veselé rodinky. Proč je to tak lákavé sledovat příběhy jiných lidí? A máte se za co stydět, když máte své favority, kteří vás s jistotou přilákají k obrazovce?
Znáte ten pocit zklamání, když napjatě očekáváte rozuzlení nějaké záhady a najednou se objeví titulky. Neuzavřená situace vás připraví o klid. To je jeden z magických okamžiků seriálu. Jako flirtující dívka, která vášnivě políbí chlapce a pak mu řekne, že už musí domů. Psychika se prostě připraví na nějakou situaci a ta nenastane. Ovšem u seriálu víte, že už za týden či zítra večer vás bude očekávat s otevřenou obrazovkou. Naštěstí se zdá, že už se většinou lidé naučili s tímto fenoménem pracovat a skutečných "závisláků" ubývá.
Možná si ještě vzpomenete na vzrušené debaty v restauracích, v kancelářích i kuřárnách různých provozů, když Dallas a jeho hrdinové dorazili do Čech. V té době jsem byl náhodným svědkem rozhovoru ve sborovně jedné střední školy. Každý z přítomných učitelů měl nějaký nápad, jak se střet naftových magnátů bude dále vyvíjet. Těsně před koncem přestávky do debaty vstoupil pan ředitel. Do té chvíle vypadal, že neposlouchá a čte si nějaký text. Podíval se po přítomných a do nastalého ticha vážně prohlásil: "Povím vám jen jedno... Džejár ještě nevytáhl všechny trumfy."
Představte si, když se doma nebo v práci s někým pohádáte. Emoce vámi cloumají, špatně spíte a v hlavě se vám přemílají nepříjemné myšlenky. A teď se podívejte na některého seriálového hrdinu. Konflikty zvládá s bravurou a hned v následujícím záběru se elegantně usmíří.
Postavy, které sledujete dlouhou dobu, vám prostě přirostou k srdci. A právě skrze ně se pravděpodobně psychika zbavuje tenze ze skutečných konfliktů a nepříjemností. Prožitek úlevy, když se na obrazovce povede zachránit krachující vztah nebo úspěšně přežít náročnou operaci, je jednoduše povzbuzující.
Speciální kategorií seriálů jsou akční a krimiseriály s ukončeným příběhem. Ty nejjednodušší působí jako večerníčky pro dospělé. Ani na chvíli není pochyb, jak to dopadne. Lumpy chytnou a na konci zazní vtipná věta.
Ty rafinovanější vám nabízí hrdinu, kterému byste se nejraději chtěli podobat. Takovým prototypem je přísný, chytrý komisař (lékař) s citlivým srdcem pod drsnou slupkou. Představte si, že v práci vždycky víte, jak dál. Na ostatní jste přísní, ale oni to plně respektují, protože vás vlastně do jednoho obdivují. Na šéfa si troufnete kdykoliv zvednout hlas nebo ho ironicky setřít, protože je jasné, že máte jako obvykle pravdu. A navíc ve chvílích volna u sklenky vína či whisky se z vás stává citlivý manžel, otec a přítel. Typická seriálová realita.
Samozřejmě, že televize a seriály speciálně skrývají nebezpečí "náhradního" života. Tedy situace, kdy se do seriálu utíkáte schovat před životem skutečným. Jenže to není vina seriálu. Všimněte si, že v žádném z nich netráví hlavní hrdina hodiny před televizí a neokřikuje ostatní postavy, aby nepřepínaly na jiný program. A tak než vás zas pohltí svit magického světla obrazovky, myslete, prosím, i na seriál vašeho života. Zeptejte se, jak jste to dnes zahráli, a jestli vám nějaká scéna nechybí.
Autor je psycholog a odborný konzultant firmy T&CC www.ihned.cz
Silonky zásadně oblékám jako první kus oblečení a na ně pak teprve boxerky nebo trenky. Ponožky si taky přeci navlékáte na silonky a ne naopak.
dbsvkidj svj shdv
Dobrý den nevím jestli my někdo odpoví ale zkusím to.Mam problém že mám úzkost černé myšlenky kterých se bojím trošku to rozepišu Před měsícem sem... (zkráceno)
jwbdefjwe fkj wkef hwef
jwbdefjwe fkj wkef hwef