Byli jste někdy svědky autonehody? Jaká byla vaše reakce? Zastavili jste a nabídli pomoc, nebo pokračovali dál a doufali, že se pomoci ujme někdo jiný?
Minulý týden jsem měl pochybné "štěstí" být svědkem řetězové havárie na pražské Jižní spojce. Bylo to v době ranní dopravní špičky, a tak byla silnice plná. Přímo před mýma očima se jako ve filmu pět vozů rychle změnilo v nepojízdné vraky. Já svůj vůz ubrzdil. Zastavil jsem, zapnul výstražná světla a vydal se k poslední oběti. Mladá řidička otřeseně seděla ve zdemolované zelené felicii, která stála napříč oběma pruhy.
Proč si pomáháme
Pokud se zachováte v takové situaci podobně, dost možná vás překvapí, že jste mezi mnoha projíždějícími zastavili jako jediní. Proč to děláte? Vaše reakce a ochota pomoci má pravděpodobně tři důvody. V nejhlubší úrovni jde o impuls ochránit jedince téhož druhu. Stejné chování můžeme pozorovat i u jiných savců. Jde o jakousi genetickou danou podporu přežití druhu.
Na vyšší úrovni pak jednáte na základě empatie, tedy vcítění se do problémů druhého. Pomáháte, protože si dokážete představit, jak dotyčnému je, co cítí. Na nejvyšší úrovni psychiky se řídíte morálním imperativem. Život a zdraví druhého berete jako vysokou hodnotu a pomoc někomu v ohrožení chápete jako svou morální povinnost.
Nyní si představte, že patříte k té většině řidičů, kteří v dané situaci nezastaví. Samozřejmě je možné, že nemáte s ostatními soucit a lidského života (kromě vašeho) si příliš neceníte a nemá pro vás žádnou velkou hodnotu. Pak patříte do kategorie duševně nemocných, takzvaných sociopatů. To je ovšem málo pravděpodobné. Co vás tedy vede k tomu, že jste nepomohli někomu v nesnázích? Pokusím se ukázat několik vysvětlení.
Překvapivě často lidé vyhodnotí krizovou situaci jako nebezpečnou. Proto se, bohužel, mnoho tragédií stane přímo před očima přihlížejících. Představte si topícího se chlapce na koupališti. Mnoho lidí zaregistruje cákání, všimne si možná i neobvyklých výkřiků či toho, že se chlapec poměrně dlouho nevynořil. Jen minimum lidí ale zareaguje. Vnímá prostě situaci jako neobvyklou, ne ale jako kritickou.
Pokud nechcete vyhodnotit celou věc špatně, nezbývá vám než se zaměřit na pozorovanou situaci a případně ověřit, že je vše v pořádku. U nehody někdy postačí stáhnout okénko a zeptat se, jestli nemůžete nějak pomoci.
Obava ze selhání
Představa, že nějakého zraněného vyprošťujete z vraku auta a případně ho oživujete, je jednoduše děsivá. Mnozí z vás si nejsou jistí, zda by takovou situaci zvládli. To je naprosto normální. Uvědomte si ale, že většina situací nebude mít tak dramatickou podobu. Obvykle půjde jen o telefonát nebo vypáčení vzpříčených dveří. Je to paradoxní. Strach ze selhání vede k jedinému opravdovému selhání - neposkytnutí pomoci.
Samozřejmě platí, že je-li situace nebezpečná pro postiženého, může nějak ohrozit i zachránce. Určitě je nutné vyhodnocovat míru nebezpečí. Nemá cenu vrhat se do hlubin, pokud neumíte plavat.
Často ale bývá pocit vlastního ohrožení jen jakýmsi zástupným problémem. Řidiči pak říkají, že prostě nebylo možné zastavit. Pokud ale nejste schopni pohotově zastavit u krajnice, vyndat výstražný trojúhelník a jít pomoci, pak byste se možná měli nad sebou zamyslet. Třeba vůbec na silnici nepatříte, a tak jako tak ohrožujete nejen sebe, ale i ostatní.
Na závěr bych vám rád popřál, abyste - až budete v nesnázích - potkali někoho všímavého a sebejistého. Někoho, pro koho budete mít hodnotu.
[*]
Tomáš Vašák
Lektor a profesionální kouč v oblasti osobnostního rozvoje, komunikace a vedení lidí, odborný garant firmy T&CC. Má desetiletou praxi ve firmách působících na českém trhu. Vyvinul systém TOGA pro vedení a koučování. Ve vědecké oblasti se zajímá o rozhodovací procesy, především rozhodování pod tlakem a v krizi. V ČSA se pět let podílí na tréninku posádek v kooperaci a krizové komunikaci.
(zdroj: ihned.cz)
Silonky zásadně oblékám jako první kus oblečení a na ně pak teprve boxerky nebo trenky. Ponožky si taky přeci navlékáte na silonky a ne naopak.
dbsvkidj svj shdv
Dobrý den nevím jestli my někdo odpoví ale zkusím to.Mam problém že mám úzkost černé myšlenky kterých se bojím trošku to rozepišu Před měsícem sem... (zkráceno)
jwbdefjwe fkj wkef hwef
jwbdefjwe fkj wkef hwef