Deprese

Deprese, deprese, co to je? Jak to specificky rozeznat, popsat a lze to pochopit? Lze to vůbec? Lidé dříve narození stav deprese většinou neznají a nedovedou si představit, že něco takového existuje. Lidé mladého věku jsou si této snad civilizační choroby naopak většinou hodně vědomi, ale nechtějí si to v nejmenším připustit až do doby, kdy…
…kdy to praskne. Lze tomu zabránit? Je to pouhá nemoc nebo celoživotní „nepřítel“? Ano, jistě si říkáte, že otázek je tu jak máku, ale je nutno si přiznat, že otázka depresí není vůbec jednoduchá. Řádky psané níže nám snad alespoň trošku objasní, co takovýto fenomén je, jak se projevuje a jak jedná.
Deprese je signál, že tělo (nitro) už odmítá poslouchat  mozek (vědomá mysl) a jeho rozumové důvody, proč být spokojené (resp. nebýt nespokojené). Nitro se rozhodne „Už toho bylo dost! Teď to tady budu řídit já! Chci řešit svoje problémy a chci řešit i ty staré, ke kterým jsem se už nechtělo vracet. Chci je řešit všechny!“
Ale mozek neposlouchá. Depresi považuje za něco co obtěžuje a snaží se nitro přesvědčit „Vykašli se na To, nemá to smysl, nic ti nechybí, nemáš důvod! Slyšíš? Nemáš důvod! Tak buď spokojené!“ A nitro odpovídá „ Já, že nemám důvod?! Já mám spousty důvodů, ale ty je nevidíš!“
Mozek se tedy rozhodne přistoupit na jeho hru začít hledat problémy. Není to však lehké. Mozek si už na ně nevzpomíná a tak začne řešit ty které jsou nejblíže po ruce z nejbližší minulosti. Snaží se mu splnit to, po čem dříve toužilo, ale mozek to nechtěl ze strachu ze zesměšnění nebo z neúspěchu vyplnit. Spálí za sebou mosty, přestane dbát na všechno co mu dříve bránilo v některých věcech, jen aby KONEČNĚ uspokojil své nitro! Ale nitro to už nepřijímá. Stále úpěnlivě křičí, prosí, volá, ale mozek už neví co víc by ještě mohl udělat, když  udělal již vše a ještě více, po čem dříve nitro toužilo. A ono je stále nespokojené. Snaží se ho přesvědčit „Máš cos chtělo, tak proč nejsi šťastné?!“
A nitro na to odpovídá „Bylo bych, dříve, ještě vloni bych bylo, ale teď už mi to nestačí!“ Mozek začíná být dezorientovaný. Slepě se snaží poslechnout své nitro i v těch nejnepodstatnějších ohledech. Má strach, že všechno co udělá bude špatně, že nejenže nitru nepřinese uspokojení, ale naopak to ještě vystupňuje jeho výkřiky. Mozek se stává bezradným. Vyčerpal už všechny možnosti, ale nic nevyšlo tak jak očekával. Je paralyzovaný.
Po nějakém čase se vyčerpaný mozek i zoufalé nitro začnou opět jakoby vnímat. Je to vnímání opatrné. Oba mají strach, aby neudělali něco špatně. Nitro se snaží už nebýt tak odbojné. Přesto, že mozek nenašel problémy, které nitro skutečně pálili, rozhodne se přijímat to, co mozek nabízí. Vše začne opět zdánlivě fungovat. Přesto kdesi v hloubce, pod všemi povrchními dojmy a emocemi zní „Tohle ještě není všechno! Můžete mít pocit, že je všechno tak jak má být, že všechno funguje, a že vám nic nechybí, ale není to pravda. Není to pravda a vy to dobře víte! Můžete předstírat, že je všechno v pořádku, ale není! Jednou přijde den, kdy
se vrátím. Nevím kdy to bude. Možná za rok, možná za dva, možná za pět let, ale vrátím se! Já umím čekat, a budu čekat na příležitost která jistě přijde! Potom se snad konečně vyrovnáme…“
Mozek i smířené nitro si to všechno moc dobře uvědomují. Nechtějí to brát na lehkou váhu. Stanou se z nich spojenci, kteří se opravdu velice snaží odvrátit všechny příležitosti pro návrat ZLA. Nitro se stane k určitým věcem necitlivé. Bojí se prožívat určité emoce, i ty pozitivní, aby se nemuselo potýkat s těmi zlými. Oba hrají tuto hru a když zjistí, že to jde, začnou mít pocit, že mohou vyhrát a po určité době a zkušenostech, které o tom společně nabrali začnou skutečně věřit. Nakonec nabudou  přesvědčení, že už toho spolu zvládli tolik, že je nic neohrozí. Začnou si více užívat života a zdánlivého pocitu volnosti. Přesto tam někde hluboko pod tím vším něco bublá. Tváří se, že to nevidí, že to neexistuje, ale ono to pomalu šplhá k povrchu. Cítí to, že jeho čas se blíží. Jako záminka poslouží zdánlivě nevinný důvod, který vlastně ani důvodem není. Jen spouštěcím mechanizmem, který v kombinaci s ostatními faktory otevřel zamčenou bránu. Třináctou komnatu, na které v průběhu let přibilo hodně zámků. Ty teď ale všechny popraskali. Mozek i nitro ještě nějakou dobu odolávají, snaží se použít svoje staré „fígle“, zahnat to zpět, tak jak to dělali vždycky. Ale už to nejde. Je to příliš silné, mnohem silnější než to bylo, už se to nenechá zahnat jako dříve a křičí to na ně „ Jsem zpátky, snažili jste se mě vyhnat, tvářit se, že neexistuji, ale já jsem tady, byl jsem tady vždycky a teď bude všechno po mém, tak se sakra přestaňte konečně bránit a pojďte dořešit to, na co jste se tenkrát vykašlali!“
Ano, takovýto průběh deprese často má. V jistém uvědomělém stavu se je třeba dívat na určité věci jiným pohledem, jiným vnímáním a snad i jiným řešením. Problémy ve své podstatě neexistují, jsou pouze jen věci, které se mají řešit. Jedna nevyřešená věc nejspíš neublíží, ale více nevyřešených věcí, které se neomaleně na sebe kupí a kupí, můžou život nehezky a nepříjemně ztížit. Doslova zabetonují nitro, otupí emoce a život učiní „prázdným“. Rozbít beton obklopující ono nitro je zdánlivě nadlidský výkon a nezvládne ho jedinec sám samotinký. Ovšem za pomoci odborné či specializované pomoci tohoto „zázraku“ lze docílit. Ať je to již  psychiatrie, kineziologie, speciální masáže, akupunktura či speciální doplňková výživa, ale důležité bude, že snad konečně spadne ten „kámen ze srdce“!!

PETR VLČEK & HELENA MRKVICOVÁ
petr.gold@atlas.cz

Odkaz: Článek co je to deprese

Další články z rubriky

Nedejte chmurám šanci: 4 ověřené tipy pro zimní psychohygienu

03.12.2021 / Rubrika: Psychologie

S příchodem zimy se krátí dny a venkovní teploty strmě klesají. Pokud navíc vyrážíte do práce brzy ráno a končíte pozdě večer, vysoké pracovní nasazení v kombinaci s ponurým počasím vám na náladě nepřidá. Jak si v takových podmínkách udržet duševní svěžest? Řešením je psychohygiena. Vyzkoušejte 4 níže uvedené rady a uvidíte, že váš život bude rázem veselejší.

Lucidní snění

29.02.2020 / Rubrika: Psychologie

Spánek nelze považovat za stav celkové fyzické a psychické pasivity. Probíhají v něm různé druhy mentálních aktivit, především snění