Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ahojky Reny,ani ti nedovedu napsat jak moc mně mrzí,že je tatínkovi tak špatně. Určitě mu pomáháš jen tím,že jsi s ním. Psych.podpora je velmi duležitá. To asi ta nemoc,že tak zvrací,nemusí to být v žaludku. Když budeš potřebovat moji podporu napiš nebo zavolej!!! Držte se!!!!!

Chtěla jsem poděkovat tomu,kdo tuhle diskusu založil.Našla jsem ji asi před třemi měsíci a spousta příspěvků mi moc pomohla.Můj tatínek měl rakovinu slinivky,v listopadu to budou dva roky a včera v půl 5 zemřel.Všechno,co zde bylo napsáno,příznaky,léčba atd.,všechno bylo tak jak zde bylo psáno.Ted už vím,že tahle nemoc je svinstvo,tatínkovi bylo 64 let,celá rodina ho držela za ruce,než vydechl naposledy.Ke konci měl velké bolesti,ale vůbec si nepostěžoval,bojoval statečně.Všichni kdo prožíváte totéž,moc Vám držím palce a ještě jednou děkuji za tuhle diskusi.

Terko,každé slovo v tomto okamžiku je těžké,ale přijmi ode mne upřímnou soustrast a přeji tobě i rodině sílu to vše zvládnout.
mně pomáhalo si připouštět : je mu líp,už netrpí.drž se!

Terko,každé slovo v tomto okamžiku je těžké,ale přijmi ode mne upřímnou soustrast a přeji tobě i rodině sílu to vše zvládnout.
mně pomáhalo si připouštět : je mu líp,už netrpí.drž se!

V říjnu 2005 mi na sonu zjistili nádor na hlavě slinivky.V listopadu 2005 jsem byla operována a poté následovala chemoterapie.Nyní jsem pod dohledem lékařů,jsem šťastná,že to tak dopadlo,takže vím z vlastní zkušenosti,o čem je řeč.Není to tak jednoduché,když nevíte,co s vámi bude.Já v té době musela podržet i manžela,který se složil po té zprávě.dětem jsem nic neřekla a snažila se vše dělat jako dříve až do té operace.Každý není tak statečný,ale vím,že čím více tělo slábne,tak duše je silnější.Je nutné se o všem bavit,nesmí být nic tabu,vadilo mi,že hodně kamarádek se raději se mnou nebavilo,protože nevěděli jak a o čem.Dnes se držím a přeji z celého srdce všem co bojují a těm,co s nimi běží ten závod,pevné nervy,hodně lásky a mnoho sil v boji.Držím palce a myslím na vás.

Terko, nedovedu vyjádřit, jak moc s Tebou cítím. Všichni, kdo procházejí se svými drahými touto strašnou kalvárií vědí, že bolestí a trápení si Tvůj tatínek užil víc, než je možno unést. Přej mu klid a konec utrpení a převezmi jeho statečnost pro další dny. Hodně síly.

Zdravím všechny,

tuto diskuzi s Vámi čtu už 5 týdnů, ale nikdy jsem se aktivně nazapojila. Až dnes, poprvé a zřejmě i naposledy. Tchán měl od dubna problémy s trávením, přišlo to téměř ze dne na den. Najednou do sebe nemohl nic dostat. Nastoupil do nemocnice, kde prodělal spoustu vyšetření. Nejdřív se domnívali, že má zánět ve střevech, pak žlučník a další. Ale žádný domněnky se nepotvrdili. Nepřišli mu na nic. Jeho zdravotní stav se zlepšil a tak jsme si všichni mysleli, že to bude dobré. Začal opět chodit do práce. To trvalo asi do konce června. Ale najednou zase ze dne na den mu začalo být hrozně špatně, a přidaly se i velké bolesti. Opět prodělal spoustu vyšetřených a teprve v polovině července mu zjistili, že má rakoviny slinivky!! Jenže bylo pozdě, nádor měl velikost 7x5 cm, měl už metastáze v játrech, ve žlučníku. Takže doktoři řekli, že se bohužel už nedá nic dělat... Včera tchán zemřel... po 5 týdnech od stanovení diagnózy - RAKOVINA SLINIVKY a po 5 měsících od prvních příznaků... Bylo mu 57 let!!! Před 14 dny jsme si ho vzali z nemocnice domu. Byli jsme vděčný za každý den co byl s námi. Ke konci už měl hrozné bolesti, sestřička mu chodila píchat morfium, ale ani to už mu moc nepomáhalo... Jeho ztráta nás všechny v srdíčku moc bolí, ale musíme to brát tak, že pro něj je to vysvobození z těch ukrutných bolestí, které si nikdo z nás nedokáže představit.

Zdravím všechny,

tuto diskuzi s Vámi čtu už 5 týdnů, ale nikdy jsem se aktivně nazapojila. Až dnes, poprvé a zřejmě i naposledy. Tchán měl od dubna problémy s trávením, přišlo to téměř ze dne na den. Najednou do sebe nemohl nic dostat. Nastoupil do nemocnice, kde prodělal spoustu vyšetření. Nejdřív se domnívali, že má zánět ve střevech, pak žlučník a další. Ale žádný domněnky se nepotvrdili. Nepřišli mu na nic. Jeho zdravotní stav se zlepšil a tak jsme si všichni mysleli, že to bude dobré. Začal opět chodit do práce. To trvalo asi do konce června. Ale najednou zase ze dne na den mu začalo být hrozně špatně, a přidaly se i velké bolesti. Opět prodělal spoustu vyšetřených a teprve v polovině července mu zjistili, že má rakoviny slinivky!! Jenže bylo pozdě, nádor měl velikost 7x5 cm, měl už metastáze v játrech, ve žlučníku. Takže doktoři řekli, že se bohužel už nedá nic dělat... Včera tchán zemřel... po 5 týdnech od stanovení diagnózy - RAKOVINA SLINIVKY a po 5 měsících od prvních příznaků... Bylo mu 57 let!!! Před 14 dny jsme si ho vzali z nemocnice domu. Byli jsme vděčný za každý den co byl s námi. Ke konci už měl hrozné bolesti, sestřička mu chodila píchat morfium, ale ani to už mu moc nepomáhalo... Jeho ztráta nás všechny v srdíčku moc bolí, ale musíme to brát tak, že pro něj je to vysvobození z těch ukrutných bolestí, které si nikdo z nás nedokáže představit. Všem, kdo se s touhle nemocí potýkáte, přeji hodně sil a buďte vděčný za každý den, kdy je váš blízký s Vámi. Nikdy nevíte, jestli zrovna dnešek není ten poslední... Držte se.

Všem, kdo se s touhle nemocí potýkáte, přeji hodně sil a buďte vděčný za každý den, kdy je váš blízký s Vámi. Nikdy nevíte, jestli zrovna dnešek není ten poslední... Držte se.

ahoj všem,opět se dostávám k tomu abych se s vámi podělila o tom co nám život vzal,Míšo přijmi hlubokou soustrast ,mému mužovi bylo 56 let a vím jak naše 3 děti s tím stále bojují, že ztratily tátu, tak chápu i tebe,ale už jsem to tady psala, když je nám hodně smutno,stále se to vrací,je to pořád moc živé, tak si říkáme už netrpí,je mu líp, vím musí člověk k tomu sám v sobě dospět, nám to trvalo dlouho, a také vím, že už nic nebude takové jako dřív, ale také vím že ti naši človíčkové by to nechtěli abychom se trápili, ano je to těžké,ale musíme dál a jsou tu lidé co nás mají rádi, my je ,tak to je alespon taková malá útěcha.Rovněž Peggy ,moc ti přeji zdar nad nemocí,bojuj jak lvice, zázraky se dějí i v boji s touto nemocí. všem přeji hodně síly.

ahoj všem,opět se dostávám k tomu abych se s vámi podělila o tom co nám život vzal,Míšo přijmi hlubokou soustrast ,mému mužovi bylo 56 let a vím jak naše 3 děti s tím stále bojují, že ztratily tátu, tak chápu i tebe,ale už jsem to tady psala, když je nám hodně smutno,stále se to vrací,je to pořád moc živé, tak si říkáme už netrpí,je mu líp, vím musí člověk k tomu sám v sobě dospět, nám to trvalo dlouho, a také vím, že už nic nebude takové jako dřív, ale také vím že ti naši človíčkové by to nechtěli abychom se trápili, ano je to těžké,ale musíme dál a jsou tu lidé co nás mají rádi, my je ,tak to je alespon taková malá útěcha.Rovněž Peggy ,moc ti přeji zdar nad nemocí,bojuj jak lvice, zázraky se dějí i v boji s touto nemocí. všem přeji hodně síly.

Upřimnou soustrast všem..co už dobojovali.Tatinek je opet v nemocnici od včerejška,tyden nemohl nic sníst a stále zvracel...dnes zjistili,že musí opet na operaci,má nador na dvanacterniku...Před měsícem mi řekli,když mi ho davali domu,že ješte jedna operace a umře...no..a ted mi říkaji,že když na tu operaci nepujde..taky umře...operace bude zítra...tak snad vše dobře dopadne.....zatim se mejte

Ahoj všem,stále se vracím a čtu a čtu a čtu.Jak už totiž napsala "zdenka", stále to bolí a člověk se s tím musí nějak srovnat. Ale na každém kroku, při každé činnosti si říkám-co by tomu říkal, kde bychom zrovna byli atd... Ano, určitě by nechtěl, abychom se tu trápili, tak se snažím ze všech sil a sama pro sebe si říkám-vidíš to? Někdy si připadám jako blázen,ale všechno je silnější než já. Reny, opravdu jsi velice statečná bojovnice, společně s tatínkem ukazujete všem, že stojí za to, nevzdávat to, i když jste teď bohužel, před další, velmi těžkou zkouškou. Držím Vám palečky, ať už to dopadne jakkoliv. Vždycky si musíme na tom špatném, zkusit najít něco, aspoň málo, dobrého....Budu na Vás myslet, i na všechny ostatní.

Pro Reny a všechny bojující s nemocí nebo následnou samotou.... Jsem jedna z vás. A i když to je již sedm let a jsem znovu vdaná, tak se téhle nemoci bojím a asi se toho strachu nikdy nezbavím. A když slyším v rádiu písničku Lásko voníš deštěm, tak mi tečou slzy. Přesto stojí za to žít. Jsem přesvědčená, že každým hezky prožitým dnem děláme radost těm, kterým jdeme vstříc....

Ahoj Miso, chtel jsem se jen zeptat jesli byl tvuj tchan na sonu, kdyz mu ty obtize zacaly a jestli to bylo take negativni a z jakeho vysetreni se na to nakonec prislo? A pak mam jeste jednu otazku - kde tveho thana bolelo, kdyz mu ty obtize zacaly - jen zhruba mezi zebernimi oblouky nebo nize kolem pupku ci upne jinde?